Autorka se snaží pochopit především sebe samu, ale i dobu, ve které žije a píše. Pohrává si se slovesy a opakováními, literárními reminiscencemi či odkazy. V duchu těchto vnitřních stimulů není vůbec náhodné abecední řazení básní. Nejen proto, že onou použitou abecedou je cyrilice, o níž se už jistou dobu soudí, že pozvolna umírá.

Dimana Ivanova (Varna, 1979) vystudovala slavistiku a francouzskou filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii. Doktorské studium absolvovala na UK v Praze. Překládá z češtiny a slovenštiny. Ukázky z její druhé básnické sbírky Azbuka na želanijata (Abeceda přání) přeložil Ondřej Zajac.

Svůj debut vydala mladá autorka ve stejném vydavatelství, kde o rok dříve publikovala i svůj překlad románu P. Bilého, tedy v sofijském Ergu. Jedná se o relativně vyzrálou prvotinu, v níž se projevuje jak autorčina erudice, tak ryze „ženská lyrika“, blízká básnířkám, jež Dimana Ivanova překládala do bulharštiny.