Spisovatelé

Kniha je postavena na obyčejném příběhu dospívajícího chlapce – jedináčka...

Jeho povídky jsou, jak už bylo řečeno, obyčejnými příběhy ze života střední či nižší společenské vrstvy...

Přál jsem si, aby vypukla válka. Čekal jsem, až vypukne nějaká válka, i kdyby jen na několik dní, v tu chvíli bych vstoupil do nepřátelského vojska, proti kterému by bojoval starý K., ...

Třiatřicetiletý Wojciech Kuczok je dalším z řady mladých polských autorů.

V jeseni roku 2004 bola po jedenásty raz udelená najprestížnejšia poľská literárna cena Niké. Dostal ju mladý prozaik Wojciech Kuczok za román Hnoj.

Wojciech Kuczok (1972) debutoval básnickou sbírkou Uvěřitelné příběhy (1996), na niž navázal povídkovými soubory Obyčejné příběhy (1999) a Kostřenky (2002). V roce 2003 uveřejnil román Smrad, za nějž získal prestižní polskou cenu Nike.

Literatuře ponechme „pěkná“ témata a udržme ji v linii „politické korektnosti“, protože umění nemá být „uměním ulice“. Že tato stereotypní představa platí i v Polsku jen částečně, dokazuje již několik let mladá a nejmladší generace tamních autorů.

Wojciech Kuczok (1972) napsal moderní rodinnou kroniku, která se v českých zemích jako typ vyprávění těší nemalé oblibě – a to jak u čtenářů, tak i autorů (např. Paměť mojí babičce, Patriarchátu dávno zašlá sláva).

Román tvoří tři příběhy tří hlavních hrdinů, kteří se nacházejí v určitém mezním bodě svého života. Mají vyřešit zásadní problém, osudově se rozhodnout, přičemž však svá rozhodnutí oddalují.

Adam je unavený, jen málo míst se uvolňuje, lidé páchnou sladko-kyselým potem, nastupují a vystupují. Adam by si sedl, ale ví, že střídání babiček na zastávkách mu nedovolí klidně si delší dobu posedět, bude muset uvolnit místo nebo předstírat, že usnul, poslouchat pokašlávání, hekání, vzdychání, litanie k Ježíši Marii Bohu Svatému, a tak radši počká, až autobus vyjede za město...