Když Marek Šindelka dostal od nakladatelství Odeon nabídku nového vydání svého prvního románu Chyba, začal více než deset let starý text proškrtávat, až nakonec napsal celý román znovu. „Já jsem s tou starou verzí prostě nemohl žít,“ říká v rozhovoru, v němž literatura nakonec hraje spíše vedlejší úlohu.

Komiks o takzvané kuřimské kauze, proslulé bizarní identitou Barbory Škrlové, mučením dětí a zapojením mnoha výrazných brněnských osobností, se snaží být víc než jen rekonstrukcí. Fabulované pasáže tu ovšem patří k těm slabším.

Román o současnosti, v němž se autor snaží poskytnout neotřelý pohled na uprchlickou krizi a také trochu provokovat. Není vždy úspěšný – ale knihu zachraňuje kultivovaný a poetický jazyk, který kontrastuje se surovostí světa, kde se příběh odehrává.

Marek Šindelka vzbudil svou Mapou Anny v nizozemské jazykové oblasti nebývalý ohlas. Knihu recenzovaly přední vlámské a nizozemské listy, ale podle internetových ohlasů se těší oblibě i u čtenářů. Které mimoliterární aspekty k takovému úspěchu přispěly? Jakou roli hraje nakladatel či podpora ze strany ČR?

V deseti povídkách propojených postavou Anny se autor dotýká vztahů mezi mladými lidmi, a to především těch všelijak zamotaných a skřípajících. Ve způsobu, jakým píše, se pojí pronikavé vidění s uměním nalézt padnoucí a zároveň neotřelý výraz. Tyto bravurně napsané texty však spíš než povídky připomínají fejetony.

Soubor Zůstaňte s námi zavedl Marka Šindelku mezi dobré současné povídkáře, což by možná při u nás chudičkém zastoupení tohoto žánru mohlo být jen malé ocenění, kdybychom se ovšem chtěli pohybovat pouze v prostorách českých. Tématem Šindelkových povídek jsou různé podoby vztahů: vyčáchlé manželství, nové marné seznámení, vztah otce a problémového syna, nevyrovnaný vztah se sebou samým…

Kryštof přeběhl lávku přes potok. Čtyřikrát tiše zazněla kovová konstrukce můstku, jak na ni dopadly jeho kroky. Zvuk vody tekoucí po kamenech si uvědomil, až když mu pod nohama zase sykal prach polní cesty. Kousek před ním utíkal Andrej, jeho kamarád.

Přechod k próze nebývá pro člověka s poetickým viděním lehký a skýtá četná úskalí. U Chyby lze však s konstatovat, že se z nadějného básníka stal prozaik nejmladší generace, který je opravdu hodný toho jména.

Šindelkova prvotina je pro milovníky poezie určitě zajímavá. Odráží devadesátá léta tak, jak je vnímá nejmladší generace, přitom v dnes nepříliš tradiční - básnické formě.