Román vlastně nepřináší nic jiného, než že s groteskní zlomyslností komentuje pád úspěšného spisovatele po úderu, který mu zasadil osud v podobě těžkých zdravotních problémů. Jistě, je to obtížné, nesmírně obtížné, a s Michalem Vieweghem jakožto člověkem máme veškerý soucit. Ale tohle má být literatura.

Zdravotní komplikaci, po níž si nese možná trvalé následky, Viewegh poprvé reflektoval v biografické próze Můj život po životě (2013). Ve sbírce povídek Zpátky ve hře se pokouší také o fabulovanou literaturu. Krátký formát, vynucený výpadky paměti, není nutně handicap – povídkový žánr autor vždy uměl a mnohé jeho romány mají epizodní charakter.

Po šesti letech uzavírá nakladatelství Voetnoot nizozemskou edici krátkých českých próz Moldaviet. Čtyřiadvacet výrazných červeno-modro-bílých svazků podává nizozemským a vlámským čtenářům pestrý průřez českou literaturou. Hlavní důvod k ukončení edice je konec finanční podpory ze strany mecenáše.

Knihou Mafie v Praze chce dát Michal Viewegh najevo své pobouření nad zkorumpovanou českou společností. Spíše než memento se mu však podařilo napsat dobrý satirický thriller.

Autor se opět dává do tahanic s kritiky, obouvá se do bulváru a reflektuje svou autorskou ublíženost. Všechno to dohromady připomíná spory o pravdu, ke které však nikdy nebude možné říct poslední slovo.

Nejnovější román Michala Viewegha je naprosto vynikající. Tedy pro ty, kteří na literaturu nekladou žádné zvláštní nároky, radují se z vrstvení banalit a dokážou se nadchnout příběhem s lehce exotickými kulisami...

Michal Viewegh je na propagaci svých knih přímo mistr. Jeho předchozí Román pro ženy byl měsíčně avizován ve vagonech metra (v podobě dopisů nešťastně zamilovaného muže své bývalé přítelkyni Lauře), jeho poslední prózu zase v LN jako velký, "antiklausovský" román...