Spisovatelé

Čtvrté patro, v domovním telefonu slyším jakési pištění a jekot, och, ach...

Kniha Lubiewo wrocławského prozaika, kritika, publicisty a také doktoranda polonistiky Michała Witkowského (1975) je bezesporu jednou z hlavních událostí literární sezóny v Polsku.

Polsko je větší exotika než Bangkok, tvrdí v rozhovoru s Agnieszkou Drotkiewicz a Aniou Dziewit spisovatel Michał Witkowski.

Jéééééžiš, chytla mě Žoržeta, mluvou i gestama propadám manýře, buzním se, je po mně, je po mně!...

Spisovatel Michał Witkowski (*1975) za posledních pár let posbíral už mnohá uznání a k tomu dvě nominace na hlavní polskou literární cenu NIKE. Poprvé se tak stalo díky próze Chlípnice (Lubiewo, 2005), která je v současné době překládána do několika světových jazyků a v těchto dnech se dostala i na pulty českých knihkupců.

„První gayovskou skandální výpověď“ z Chlípnic utvořila média (přestože tuto vlnu, jak již bylo řečeno, pouze znovu rozproudila) a její autor přistoupil na pravidla hry rebela s tváří neviňátka.

8. ledna se ve Varšavě předávaly prestižní kulturní ceny týdeníku Polityka pro mladé tvůrce. V kategorii literatura cenu získal Michał Witkowski (nar. 1975) za svůj nejnovější román Barbara Radziwiłłówna z Jaworzna-Szczakowej.

Po úspěšném prozaickém debutu Lubiewo (č. Chlípnice, nakl. FRA) a románu Barbara Radziwiłłówna z Jaworzna-Szczakowej (2007) vyšla v minulém roce Witkowskému třetí kniha, jednoduše nazvaná Margot.

Jak to jedeš, vocase nemytej? Kam se cpeš, pitomče? Nevidíš, že vezu nebezpečnej náklad? Nebezpečnej pro tebe?! Je ti vlastní matka milá? Chceš skončit ve škarpě?

Zdálo by se, že Michał Witkowski má ambice stát se kronikářem nedávné historie. Zatímco ve svém románovém debutu Chlípnice (2005) zachraňoval před zapomněním svět nočních dostaveníček perverzních homosexuálů v socialistickém Polsku 70. a 80. let, ve svém druhém románu Královna Barbara jako by se snažil zaznamenat bolestný přerod rozkládajícího se socialistického systému v divoký mafiánský kapitalismus raných devadesátých let.

Může se život majitele pokoutní maloměstské zastavárny stát námětem literárního díla? Pro polského spisovatele Michała Witkowského (1975), autora dnes už kultovního románu Chlípnice (2005, česky 2006) o životě homosexuálů v socialistickém Polsku, není zřejmě žádné téma dost okrajové na to, aby nestálo za to se jím zabývat.

Tak hergot, Sášo! Kde se ten kluk zase toulá? Sášenko… Ticho. Drahý Alexandře Sergejeviči? Mlčení. Bázeň a chvění. Sašo! Konec legrace! Kde je ručník? Skaži miňa. De ty podil toj rušnyk? Dovím se to? Nedělej, že neslyšíš. Můj ručník, můj majetek! Běda jak mi tady doma budeš praktikovat ty svoje kapsářský chvaty! Mama Oděsa ti nedá spát?