S povídkami Jana Zábrany se čtenáři mohli poprvé seznámit počátkem 90. let, kdy brněnské nakladatelství Atlantis vydalo Sedm povídek. Později byly v autorově pozůstalosti objeveny další texty, které letos vyšly spolu s již vydanými povídkami péčí Jana Šulce a vydavatelství Torst.

Rané i pozdnější lyrické básně Jana Zábrany jsou vlastně skoro neznámé. V Soše z hlasů jde – nahlédnuto chronologicky – nejprve o poezii teskně milostnou, věnovanou citu, který snad není ovlivnitelný dobovými zvratky, a pokud, pak účinkuje spíše jako lék ve „chvílích černých“, kdy „nelze ani pohnout slovem“.

„Návrat na bitevní pole padesátých let prostřednictvím deníku českého překladatele“ – tak lákají francouzští recenzenti své čtenáře na čerstvě vydaný překlad knihy výboru z deníků Jana Zábrany.