Pokračování fantasy detektivky ze současného Londýna se vydává do čtvrti Soho, plné jazzových barů. Aaronovitch dobře nastudoval místní reálie, opět chrlí zajímavé a neotřelé nápady, nicméně zápletka mu příliš nedrží pohromadě. I proto, že namísto dvou kolegů tentokrát vysávání jazzmanů vyšetřuje jen jeden příslušník paranormálního oddílu.

Čtvrté pokračování úspěšné série o nadpřirozených vraždách v Londýně je zatím nejslabší. Ukazuje se, že Aaronovitch patrně neumí napsat zajímavou zápletku a raději se zaměřuje na monology a dialogy hlavních hrdinů. Ale kdo kouzlu této městské fantasy propadl, bude spokojen.

V poutavě napsané městské fantasy prolíná britský autor londýnskou každodennost s nadpřirozenými prvky. Dva ústřední hrdinové, policisté z velmi specifického útvaru, jsou skvělými průvodci po světě, kde magie existuje a náležité orgány o ní vědí, ale nemluví.

Ve třetím díle u nás nečekaně úspěšné série městské fantasy ze současného Londýna se podíl fantastična rozšiřuje. A je to ku prospěchu věci, autor může rozehrát víc motivů hned ve třech nadpřirozených zločinech najednou.

Jako většina Ackroydových knih se i Hawksmoor vyznačuje neobyčejnou komplexností. Z jednoho úhlu pohledu se román zdá být fascinujícím tělesem složeným ze zrcadel, v jehož středu se prolínají odrazy minulosti, přítomnosti a snad i budoucnosti.

Američan Isaac Adamson zasadil děj svého románu do Prahy a české hlavní si město nastudoval důkladně: zjevně tu trávil ne dny, ale spíše týdny či měsíce. Rozšiřuje pověst Prahy jako sídla plného tajemství a magie; obojí tu má zlověstné, ba vražedné konotace. Bohužel to zároveň neznamená, že Komplikace je kniha nějak zvláště povedená.

Carl, kdysi špičkový kodaňský detektiv odstavený na vedlejší kolej, vyšetřuje spolu se svým exotickým asistentem Hafezem el-Assadem záhadné zmizení jedné političky, nad kterým už dánská policie dávno zavřela dveře.

V netradičním úvodu do stavitelského řemesla, který problematiku přibližuje i pomocí analogií k vaření, nechybí přemítání starověkých filosofů o tom, z které látky je náš svět vybudován, ani autorčino soukromé vyznání lásky k betonu.

Román současného angolského spisovatele o absurditě současné Angoly a vyrovnávání se s vlastní minulostí.

Záhadná, údajně bláznivá temperamentní žena touží rozdat svou lásku mužům, kteří se o ni ale vždy po krátké známosti přestanou zajímat. Protože pochází z dobré rodiny, při první příležitosti bude provdána. O mnoho let později se od její vnučky pomalu dozvídáme životní příběh s utajenými podrobnostmi. Přes mrazivé vyústění knížka příjemně překvapí, a to nejen dokonalým zachycením atmosféry hřejivého jihoitalského slunce.

Michal Ajvaz i ve svém nejnovějším románu důmyslně a s neuvěřitelnou fantazií komponuje síť na sebe navazujících, křížících se a vzájemně se ovlivňujících příběhů. Opět vytváří intertextové vazby mezi jednotlivými fikčními rovinami textu a navíc včleňuje do knihy další autorský text, jehož dialogy jsou vedeny v yggurštině – neznámém a nesrozumitelném jazyce, který Ajvaz pro tento účel vytvořil.

Autorovy příznivce jistě nepřekvapí, že ani v této knize nechybí Ajvazovy oblíbené motivy: města, putování a pátrání po nějaké záhadě. Protagonista na své románové misi zavítá hned do několika metropolí, do kterých ho zavádí snaha odhalit tajemství nenápadného a zároveň velmi podivuhodného předmětu.

Pražský prozaik, esejista a básník Michal Ajvaz je v české porevoluční próze jedním z nejpozurohodnějších autorů...

Hlavní dějová linie románu peruánského autora Daniela Alarcóna (Lima, 1977) se rozvíjí deset let po skončení kruté občanské války ve velkoměstě beze jména v nejmenovaném latinskoamerickém státě.

Alá al-Aswání (*1957) patří v současné době mezi nejvýznamnější egyptské (a zároveň i arabské) spisovatele. Román Jakobijánův dům vyšel arabsky v Egyptě v roce 2002. Cesta k jeho publikování však byla natolik strastiplná, že si autor nenechává ujít příležitost popsat ji v úvodu. Nicméně kniha se v jeho rodné zemi ihned dostala na první místo v žebříčku bestsellerů a sklidila několik prestižních arabských i mezinárodních ocenění, např. Cenu Bášira Híla za arabský román.

Český překlad titulu románu Nelsona Algrena Špacír po divokejch končinách nezní českému čtenáři nijak povědomě. Stačí však uvést anglický originál A Walk On The Wild Side a hned se každému vybaví Lou Reed a jeho stejnojmenný hit.

Nelson Algren je znám jako americký „levičák“, s nímž udržovala poměr Simone de Beauvoir. Proslavil ho také film natočený podle jeho románu – v Muži se zlatou rukou (1956) zazářil v hlavní roli.

Jen málokterá kniha byla letos tak napjatě očekávána jako románový debut Monicy Ali Brick Lane...

Třetí filmová adaptace díla Jaroslava Rudiše byla možná tou nejnadějnější. Ale film Štěpána Altrichtera vyvolává víc pochybností než potlesku.

Není až zas tak běžné, aby autor románu už v prvních odstavcích prozrazoval, jakým směrem se bude jeho dílo vyvíjet. V případě Londýnských polí tomu je přesně naopak. „Toto je příběh vraždy. Ještě k ní nedošlo. Ale dojde.“

V současnosti snad nejpopulárnější argentinský spisovatel Federico Andahazi (1963) se českému čtenáři představil již třemi romány.

Ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč byl hostem festivalu Měsíc autorského čtení. Z díla „tvůrce novodobé ukrajinské literatury“ už vyšel v českém překladu román Rekreace aneb Slavnost Vzkříšeného Ducha a esejistická kniha Moje Evropa, napsaná společně s polským publicistou Andrzejem Stasiukem. Novinkou je překlad „strašidelného románu“ nazvaného Moskoviáda. V překladu Alexeje Sevruka a Miroslava Tomka ho vydalo nakladatelství Fra.

Moskoviáda ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče je znovu aktuální. Bohužel. Na začátku 90. let minulého století, kdy novela původně vyšla, Ukrajina s euforií prožívala nabytou samostatnost. Teď se ukazuje, že skutečnou nezávislost si ještě nevybojovala. Andruchovyčova nejznámější kniha nyní vyšla také v českém překladu.

Ve vydavatelství Národní knihovny ČR – Slovanské knihovny vyšla na sklonku léta neprávem opomíjená kniha Zelené evangelium, představující výběr z básní jednoho z nejvýznamnějších ukrajinských básníků 20. století, Bohdana Ihora Antonyče.

O švédském románu, jehož název lze přeložit jako „Utopí se v slzách svých matek“, se nepíše lehce. Tématem jsou palčivé otázky dneška, zejména současné a budoucí vztahy mezi muslimy a nemuslimy a strach z proměn západního světa. V roce 2017 kniha získala prestižní švédskou Augustovu cenu.

V úvodní kapitole s názvem Enter vstupuje vypravěč, vlk samotář, do Pekla, totiž do života v moderním státě Kosovo. Stejně jako všechny mladé státy prožívá i Kosovo to, co se v angličtině označuje jako nationbuilding. S odkazem na Dantovu Božskou komedii vnímá současný kosovský spisovatel Ag Apolloni tento stav jako peklo. Na jeho konci, v kapitole Exit, se sice nachází východ, nevede však do Ráje ani k pozitivní katarzi. Protože „Utrpení moudrých lidí skončí jen tehdy, až blbci podpálí svět.“

V loňském roce vydala významná bulharská nakladatelka a pozoruhodná básnířka a prozaička Božana Apostolova román Krăstopăt bez pătišta (Křižovatka bez cest), v němž zachycuje současnou bulharskou skutečnost. Zjednodušeně by se dalo říci, že kniha pojednává o sexu, drogách a násilí. Její filozofický rozměr je však mnohem širší.

Nelly Arcanová vydala letos svou prvotinu: knihu s provokativním názvem Děvka (Putain). Kupodivu v ní však tato mladá quebecká autorka neprobírá otázky sexu...

Dlouholetý pražský usedlík Louis Armand vytváří obraz Prahy, který tu ještě nebyl: temný nehostinný „domov“ vykořeněnců a bláznů, brázdících zimní ulice od hospody k hospodě, futuristicko-historické město, jež hlavní hrdina v narážce na Godardův film Alphaville přiléhavě nazývá Kafkaville.

Recenze průvodcem Athénami.