Švédský historický román s prvky fantasy a hororu je zasazen do prostředí předbělohorských Čech. Co má pátrání po zmizelém jezuitském poselstvu kdesi na českém venkově společného se Stokerovým Drákulou?

Konec světa se muslimům nikdy nezdál tak blízký jako na počátku islámu a nyní. Zatímco o projevech apokalyptiky a milenialismu ve středověku lze často jen spekulovat, o jejich soudobých podobách nás informují nejen sociologická šetření, ale hlavně křiklavé obálky kreativních apokalyptických brožurek. Ty můžeme z naší perspektivy vnímat jakožto marginální kuriozitu, ale na Blízkém východě nacházejí množství čtenářů, jimž pomáhají objevovat smysl i skryté souvislosti v dnešním komplikovaném světě.

Pokračování fantasy detektivky ze současného Londýna se vydává do čtvrti Soho, plné jazzových barů. Aaronovitch dobře nastudoval místní reálie, opět chrlí zajímavé a neotřelé nápady, nicméně zápletka mu příliš nedrží pohromadě. I proto, že namísto dvou kolegů tentokrát vysávání jazzmanů vyšetřuje jen jeden příslušník paranormálního oddílu.

V poutavě napsané městské fantasy prolíná britský autor londýnskou každodennost s nadpřirozenými prvky. Dva ústřední hrdinové, policisté z velmi specifického útvaru, jsou skvělými průvodci po světě, kde magie existuje a náležité orgány o ní vědí, ale nemluví.

Ve třetím díle u nás nečekaně úspěšné série městské fantasy ze současného Londýna se podíl fantastična rozšiřuje. A je to ku prospěchu věci, autor může rozehrát víc motivů hned ve třech nadpřirozených zločinech najednou.

Posttolkienovská heroická fantasy nemusí být vyčpělý kýčovitý žánr. Americký spisovatel Daniel Abraham nepřekvapuje žádným novátorským přístupem, osvěžuje svět meče a magie spíše nenápadně: ironií a civilním pojetím, v němž je místo i pro ekonomiku.

Američan Isaac Adamson zasadil děj svého románu do Prahy a české hlavní si město nastudoval důkladně: zjevně tu trávil ne dny, ale spíše týdny či měsíce. Rozšiřuje pověst Prahy jako sídla plného tajemství a magie; obojí tu má zlověstné, ba vražedné konotace. Bohužel to zároveň neznamená, že Komplikace je kniha nějak zvláště povedená.

Šmuel Josef Agnon patří k největším postavám moderní izraelské literatury. Přesto bylo v češtině, doufejme jen prozatím, vydáno pouze třináct jeho povídek v souboru nazvaném Šátek a jiné povídky (1999).

Znalce Ajvazovy tvorby Tyrkysový orel ničím nepřekvapí; fanoušky naplnění takřka všech jeho autorských konstant určitě potěší. Texty nespoutané ničím, snad jen velmi široce pojatou „logikou příběhu“ (a i v tomto bodě by leckdo polemizoval), jsou přehlídkou uvolněné, dlouhodobě kultivované autorské imaginace a zároveň ukázkou jaksi krajních možností psaní, vztahujícího se k reálnému světu jen minimálně.

Maqáma je v systému klasické arabské literatury, které dominuje vybroušená poezie, žánr výjimečný – je totiž prozaický. Maqámy jsou psané rýmovanou prózou, kterou v předislámské Arábii používali k magickým účelům věštci a jíž je z velké části psaný také Korán.

Netradičně pojaté dílo maďarského autora (kterého, to už musí čtenář zjistit sám) tematizuje tajemnou atmosféru Užhorodu a jeho okolí v období první poloviny 19. století. Díky dopisům jistého lékaře Szeghalmiho je čtenáři nabídnuta možnost přenést se do hororového světa hemžícího se duchy, vlkodlaky či zaříkávači a svojí originální poetikou a jazykem simuluje dílo dobu, kdy ještě nadpřirozeno tvořilo nedílnou součást lidských životů.

Autorka se zabývá marketingem už dvacet let a nyní si předsevzala širokým vrstvám čtenářů rázně vysvětlit, jak jsou jeho propracované přesvědčovací metody využívány k politickým či skrytě vojenským účelům.

Kniha dodatečně kolorovaných fotografií názorně ilustruje věk odcházejících monarchů a vítězící modernity. Můžeme s ní rozjímat nad pomíjivostí světské slávy a lidského života, na chvíli okusit každodenní realitu amerického otroctví nebo se vrátit do okamžiků, kdy se Evropané poprvé seznamovali s některými exotickými zvířaty a etniky.

Slavíci, netopýři, alchemyši, psohlavci, básníci, vycpaniny, mrtvý daněk… Poutavou pouť po cestách rozličných zvířat v lidské imaginaci i hlubokou sondu ke „zvířeti v nás“ nabízí 83. číslo časopisu Analogon.

Působivý černobílý komiks německého ve Francii tvořícího výtvarníka začíná jako variace na Lovecraftovy horory, ale postupně se proměňuje v tajuplnou mystiku.

Ve vydavatelství Národní knihovny ČR – Slovanské knihovny vyšla na sklonku léta neprávem opomíjená kniha Zelené evangelium, představující výběr z básní jednoho z nejvýznamnějších ukrajinských básníků 20. století, Bohdana Ihora Antonyče.

Udmurtsko je u nás poměrně neznámou zemí. Někdo možná zaznamenal místní ženský soubor Buranovské babičky, který v roce 2012 zazářil ve finále pěvecké soutěže Eurovize, někdo si hlavní město Iževsk možná spojí se jménem Kalašnikov, protože právě zde vznikla jeho útočná puška. Prostřednictvím novely Iževské noci však máme první příležitost seznámit se s uceleným dílem současné udmurtské literatury.

Autor přichází s další evolucionistickou teorií o vzniku představy boha. Přívržence prvotního „prvobytného monoteismu“ asi jeho čtivá kniha přiměje k rozhořčené polemice, ale u čtenáře ideologicky nevyprofilovaného by mohla vzbudit touhu vytvořit si svoji vlastní teorii vzniku náboženství, tak říkajíc sobě na tělo.

Je paměť něco jednou provždy daného, nebo se jedná o proces spojený s mechanismy jako přepisování, hniloba a recyklace? Autorčina důkladná znalost kulturních dějin jí dodává uklidňující pocit jistoty, že žádná technologická revoluce ve fungování a ukládání našich paměťových dat není tak radikální, aby se k ní nedal najít starší precedens.

Petr Hankl se ze studenta teologického semináře stane čarodějem nekromantem a v roce 1920 vstoupí do Čarotvorných služeb mladé Československé republiky. Cyklus propojených povídek debutujícího autora nabízí netradiční mix špionážního románu a fantastického hororu.

...romány, jež Banks podepisuje s prostřední iniciálou M., by snad šlo označit jako sci-fi. A k nim patří i Líc a rub...

Iain M. Banks čtenáři opět připravil velice poutavé čtení, které ocení každý fanoušek inteligentní literatury, jehož baví spletité příběhy s překvapením a který v sobě má kousek detektiva, aby se mu podařilo rozluštit autorův umělecký kód. Ten je klíčem k tomu, abyste se u románu Líc a rub velice kvalitně bavili.

Kniha nekniha, o které byste se možná nikdy nedozvěděli a do smrti toho litovali.

Poutavě přibližuje a vysvětluje průběh a smysl vlastního obřadu a prostřednictvím náboženského rituálu se snaží popsat a objasnit, co kandomble vypovídá o svých nositelích a jak se podílelo a podílí na kulturní a sociální podobě Brazílie.

Je to potřetí, co polská spisovatelka a novinářka Joanna Batorová přivádí čtenáře do rodného Valbřichu. Zatímco děj předcházejících románů Písková hora (Piaskowa Góra) a Země mraků (Chmurdalia) spolu vzájemně souvisí, oceněný román Tma, téměř noc (Ciemno, prawie noc) stojí samostatně. Magický Valbřich zůstává.

První díl volné „valbřišské trilogie“ oceňované polské autorky Joanny Batorové je originální svědectví padesáti let poválečné historie očima tří žen různých generací. Právě ženský pohled je to, čím autorka ozvláštňuje své pojetí „společenského románu“, poddruhu velké realistické epiky.

Kovoví čápi, dýňové kočky, dusivá moc plížící se mlhy – ale také touha snít, pochopit sama sebe a znovu najít smysl ve zdánlivě samozřejmém. To vše se setkává na několika desítkách stran novely, kterou právě vydává crowdfoundingové vydavatelství Crowdpress.

O tom, jak tradiční náboženství zareagují na individualizaci a kosmopolitizaci víry, uvažuje slavný německý sociolog Beck. Hledá přitom cestu ke smírnému řešení střetu „absolutismů pravdy“.

Autor varuje, že stále nezaniklo volání po jednoduchých vysvětleních a hledání jednoznačných viníků, na které je možné svést všechno utrpení. Celkově se jedná o knihu poučnou a až nečekaně aktuální.

Tvrdohlavá stvoření jsou exkurz do surreálního světa, v němž se prohánějí chlapec s klíči místo prstů, matka obklopená neodbytnými bramborovými ratolestmi anebo malí mužíčci žijící bok po boku s velkými lidmi. Svět Američanky Aimee Benderové ale není pro každého.