Literárně hodnotný bestseller… Příběh samotáře, který ztratil matku… Součást literárního kánonu… Anekdotický realismus… Citlivá analýza samoty… Oblíbenější u čtenářů než u kritiky… Hledání svobody – z dosahu rodiny a náboženství… Tvorba Maartena ’t Harta má nadšené příznivce i zavilé odpůrce. Svým nejúspěšnějším románem Osud tažných ptáků zkouší autor štěstí u českých čtenářů už podruhé. Podaří se mu tentokrát uspět?

Alif Lám Mín. Těmito písmeny začínají některé súry v Koránu. Stejná písmena uvozují také první ze čtyřiceti kapitol románu Dům u mešity, v originálu Het huis van de moskee (2005), který vyšel v českém překladu v první třetině tohoto roku. Jeho autor, nizozemský spisovatel íránského původu Kader Abdolah, úryvky ze súr a tradiční i moderní íránské poezie vkládá i do textu, a dotváří tak snivou, poetickou atmosféru vyprávění.

První titul z připravované šestisvazkové řady zahrnuje veškerou dochovanou korespondenci Karla Havlíčka Borovského od jeho filozofických studií v Praze až po začátek slavné pouti na Rus, a odkrývá tak ideje i zcela všední problémy legendárního novináře v době jeho dospívání, kdy stál na prahu důležitých životních rozhodnutí. Více než polovinu knihy tvoří odborný teoretický základ, který čtenáři pomáhá orientovat se v souvislostech rané tvorby jedné z nejvýznamnějších postav našich dějin.

Kniha Bronzové oko je druhá v pořadí z trilogie detektivek, které napsal profesor byzantských dějin a literatury na Kyperské univerzitě v Nikósii. Tentokrát se napínavý příběh protospatharia Leona odehrává v Soluni v době, kdy v ní vyrůstali svatí Konstantin (Cyril) a Metoděj a kdy dochází ke krizi obrazoborectví.

Šmuel Josef Agnon patří k největším postavám moderní izraelské literatury. Přesto bylo v češtině, doufejme jen prozatím, vydáno pouze třináct jeho povídek v souboru nazvaném Šátek a jiné povídky (1999).

Jak název knihy naznačuje, hlavní hrdina vede předem ztracený boj. Rozsáhlý román argentinského spisovatele ale nepojednává v první řadě o antisemitismu ani o antiklerikalismu, ale o mnohem hlubších vrstvách lidské mysli.

Kniha jihokorejského podnikatele a umělce Ahea má charakter osobního čtení Bible či kázání. Pro evropské teology představuje kuriózní seznámení se způsobem argumentace v zemi nám geograficky i kulturně vzdálené.

Maqáma je v systému klasické arabské literatury, které dominuje vybroušená poezie, žánr výjimečný – je totiž prozaický. Maqámy jsou psané rýmovanou prózou, kterou v předislámské Arábii používali k magickým účelům věštci a jíž je z velké části psaný také Korán.

Jorge Amado je jedním z nejproslulejších brazilských spisovatelů, který velkou část své tvorby zasvětil šíření levicových myšlenek. Nicméně Zmizení svaté Barbory pochází z autorova pozdního období, vyznačujícím se již umírněným životním postojem.

Kniha dodatečně kolorovaných fotografií názorně ilustruje věk odcházejících monarchů a vítězící modernity. Můžeme s ní rozjímat nad pomíjivostí světské slávy a lidského života, na chvíli okusit každodenní realitu amerického otroctví nebo se vrátit do okamžiků, kdy se Evropané poprvé seznamovali s některými exotickými zvířaty a etniky.

Slavíci, netopýři, alchemyši, psohlavci, básníci, vycpaniny, mrtvý daněk… Poutavou pouť po cestách rozličných zvířat v lidské imaginaci i hlubokou sondu ke „zvířeti v nás“ nabízí 83. číslo časopisu Analogon.

Do rukou se nám dostává kniha mapující historii české vesnice na jižní Ukrajině, České Alexandrovky, kterou založili evangeličtí vysídlenci z východních Čech na konci 19. století v oblasti na sever od Oděsy.

Dávno pryč jsou ty doby, kdy u nás hojně vycházely ohnivé proticírkevní a protináboženské polemiky a pamflety: jestliže do roku 1938 vydala Volná myšlenka 363 publikací, v celém období následujícím roce 1989 už to byly jen knihy dvě...

Ve vydavatelství Národní knihovny ČR – Slovanské knihovny vyšla na sklonku léta neprávem opomíjená kniha Zelené evangelium, představující výběr z básní jednoho z nejvýznamnějších ukrajinských básníků 20. století, Bohdana Ihora Antonyče.

Božana Apostolova se na bulharské literární scéně pohybuje v roli spisovatelky již přes třicet let. Sbírka básní ...sotva ji zadržím nám svou autorku představuje nejen jako zralou básnířku, ale i jako matku a silně nábožensky založenou ženu.

Karen Armstrongová, britská popularizátorka různých témat souvisejících s náboženstvím, svůj „životopis Bible“ pojala jako zachycení obou velkých etap života této knihy: neomezila se na více než více než tisíciletou historii vzniku kánonu biblické literatury, který dnes tvoří křesťanské Písmo svaté, ale věnuje přibližně stejně velký prostor i zhruba dvojnásobně dlouhému životu Bible od uzavření kánonu do současnosti, jak se odehrával a odehrává v jeho čtení a čtenářích.

Publikace o více než tisícistránkovém rozsahu a s váhou přes dva kilogramy v 46 kapitolách představuje rané křesťanství od jeho počátků, s výjimkou problematiky Nového zákona.

Autor přichází s další evolucionistickou teorií o vzniku představy boha. Přívržence prvotního „prvobytného monoteismu“ asi jeho čtivá kniha přiměje k rozhořčené polemice, ale u čtenáře ideologicky nevyprofilovaného by mohla vzbudit touhu vytvořit si svoji vlastní teorii vzniku náboženství, tak říkajíc sobě na tělo.

Je paměť něco jednou provždy daného, nebo se jedná o proces spojený s mechanismy jako přepisování, hniloba a recyklace? Autorčina důkladná znalost kulturních dějin jí dodává uklidňující pocit jistoty, že žádná technologická revoluce ve fungování a ukládání našich paměťových dat není tak radikální, aby se k ní nedal najít starší precedens.

Recenze na reedici českého překladu jednoho z Augustinových nejvýznamnějších spisů O Boží obci (De civitate Dei).

Recenze reedice českého překladu Augustinova stěžejního díla De civitate Dei v nakladatelství Karolinum.

Překlad dvou dosud do slovenštiny nepřeložených textů Aurelia Augustina.

Nepříliš rozsáhlý román s názvem Biserica Neagră (Černý kostel) Baconsky předložil jednomu bukurešťskému nakladatelství, jež ho okamžitě zamítlo; za autorova života nevyšel v Rumunsku, nýbrž v Německu (Die Schwarze Kirche), v roce 1976...

Kniha je dobrá příručka pro poznání života našich předků, z nichž velká část pocházela právě z „plebejského“ prostředí. Nevykresluje jej jako idylu, ale jako cosi, co má či hlavně mělo svoje hodnoty a co je hodno zkoumání. A s nadsázkou dodejme: pokud se někdy vyplní proroctví Stanislava Komárka a z Čechů zůstane jen krojovaná stafáž do městských skanzenů, které budou navštěvovat asijští turisté, bude pěkné, když po nás zbude alespoň tato kniha – nutný ale bude překlad do čínštiny…

V literárněvědné studii V. Bakešové, Ticho a naděje, jsme skrze lidské osudy a umělecká díla Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové znovu uvrženi do tužeb a běsů celého dvacátého století.

Válečný prorok, druhý díl trilogie Princ ničeho, uspokojí nejenom skalní fanoušky fantasy, ale i ty čtenáře, kteří jinak triviálními syžety a obehranými rekvizitami tohoto žánru pohrdají. Kanadský autor totiž do fantasy vnáší mnoho netypických motivů.

Poslední román Jana Balabána se na necelých dvou stech stranách dotýká toho, co nazýváme posledními věcmi člověka. Jde o ohledávání smrti a konečnosti, úporné, ale přesto ze své podstaty neúspěšné.

Zeptej se táty je patrně nejočekávanější knihou letošního roku: jde o poslední román Jana Balabána, dokončený krátce před jeho nečekanou smrtí letos v dubnu. Tato očekávání ještě zvýšilo téma knihy (snad spíše novely než románu), jímž je umírání.

První část knihy obsahuje obecný úvod k Písni, k problematice této starožidovské památky a jejím výkladům, a komentáře k jednotlivým českým překladům, druhá přináší české překlady, počínaje Janem Husem a konče vlastním překladem Milana Balabána.

Nejde o práci polemickou či apologetickou, která by se snažila některému z táborů dobových sporů nějak výrazněji stranit. Spíše se pokouší pochopit, v jakém kontextu antiklerikalismus vznikal a čím jej etablované církve někdy samy vyvolávaly a živily.