První část knihy obsahuje obecný úvod k Písni, k problematice této starožidovské památky a jejím výkladům, a komentáře k jednotlivým českým překladům, druhá přináší české překlady, počínaje Janem Husem a konče vlastním překladem Milana Balabána.

Nejde o práci polemickou či apologetickou, která by se snažila některému z táborů dobových sporů nějak výrazněji stranit. Spíše se pokouší pochopit, v jakém kontextu antiklerikalismus vznikal a čím jej etablované církve někdy samy vyvolávaly a živily.

Viking patří k těm nemnohým výrazům skandinávského původu přejatých do většiny jazyků. Jací vlastně byli lidé, které jím označujeme, a zanechali v dějinách skutečně jen krvavou a ničivou stopu?

Několik důležitých otázek, které se dotýkají našich základních hodnot, nastoluje útlá kniha Město světla španělského spisovatele Andrése Barby. Točí se kolem případu dvaatřiceti zemřelých dětí a popisuje zvláštní střet světa dětí a dospělých.

Debutujúci Martinčan prezentuje témy, ktoré u nás boli a sú stále atraktívne - drogy, sex, nevera, alkohol...

Román Devátý maďarského spisovatele Ference Barnáse (1959) se nečte snadno. Přesněji řečeno: proces čtení nepříliš rozsáhlého textu se neliší od čtení textů jiných, ale nad obsahem a způsobem jeho podání se čtenář jistě pozastaví z několika důvodů.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Slavná Barthesova kniha má setrvalý úspěch i v našich krajích. Jistou čtenářskou únavu snad mohou způsobit její časté a stereotypní útoky na buržoazii, avšak díky lehkosti, nápaditosti a hloubce ponoru u takové šíře kulturních témat zůstává dílo uhrančivé.

Autorka přesvědčivě dokládá, že husitské umění přeci jen existovalo. Dokáže přitom mnoho set let staré děje interpretovat překvapivě aktuálně. Stejně jako její středověcí a raně novověcí hrdinové, i my dnes řešíme problematiku toho, kam až lze zajít v kompromisu s těmi, kdo žijí jinak, a kde už je nutno dát svůj nesouhlas najevo aktivním činem.

Filozofické interpretácie popkultúrnych diel občas zvádzajú ku vykonštruovaným príspevkom a nadinterpretácii. Vydavateľstvo XYZ sa rozhodlo vydať pozoruhodnú edíciu kníh zaoberajúcimi sa práve fenoménom analýzy masovo obľúbených filmov a kníh a významom, ktorý v sebe obsahujú.

Poutavě přibližuje a vysvětluje průběh a smysl vlastního obřadu a prostřednictvím náboženského rituálu se snaží popsat a objasnit, co kandomble vypovídá o svých nositelích a jak se podílelo a podílí na kulturní a sociální podobě Brazílie.

První díl volné „valbřišské trilogie“ oceňované polské autorky Joanny Batorové je originální svědectví padesáti let poválečné historie očima tří žen různých generací. Právě ženský pohled je to, čím autorka ozvláštňuje své pojetí „společenského románu“, poddruhu velké realistické epiky.

Popularizace vědy je tvrdá řehole a je třeba nebrat ji na lehkou váhu, má-li vést k hodnotnému výsledku schopnému oslovit vybíravého čtenáře. Kniha českého autora věnovaná mozku dokládá, že pouze dobrá vůle nestačí. I přes spoustu zajímavých dílčích informací totiž vzhledem k řadě neduhů selhává jako celek.

O tom, jak tradiční náboženství zareagují na individualizaci a kosmopolitizaci víry, uvažuje slavný německý sociolog Beck. Hledá přitom cestu ke smírnému řešení střetu „absolutismů pravdy“.

Před sto lety byli spisovatelé, kteří se pokoušeli vcítit do zvířat, tehdejšími přírodozpytci odsuzováni. Dnes víme, že zvířata cítí a vnímají a přitom naším přičiněním „prožívají trápení a muka“. Etolog Marc Bekoff se přimlouvá, aby při vědeckém poznávání přírody byly brány v potaz i zvířecí historky.

V roce 1964 vyšel ve Spojených státech román Herzog (česky 1968) a po Salingerově próze Kdo chytá v žitě se v Americe stal patrně nejúspěšnějším bestsellerem z oblasti vážné literatury.

Tahar Ben Jelloun v knize Poslední přítel zavádí čtenáře do Maroka, a pootvírá mu tak na okamžik dvířka do islámského prostředí a kultury. Prostřednictvím vyprávění o celoživotním přátelství dvou Arabů se nám naskýtá příležitost prožít osudy hrdinů, jejichž kultura má s českou pramálo společného a kterou známe pouze z oficiálních zdrojů, tak jak nám ji servírují média či kapesní průvodce.

Kniha Karimy Bennoune je souhrn příběhů lidí bojujících proti různým podobám islámského fundamentalismu. Zaznamenává osudy těch, kteří se od Alžírska po Senegal vzepřeli zvůli zločinců a jejich vulgarizovanému výkladu islámu. Jde o mimořádně silné čtení, které může sloužit jako varování, že totalita dokáže zneužít všechny velké náboženské, filozofické a politické ideje.

Co nám dnes může dát návrat k pohanství? Názorů je celá řada. Odpověď, kterou na tuto otázku dává francouzský politický filozof de Benoist, patří k těm problematičtějším.

Ojedinělý soubor se snaží podat ucelený pohled na dílo bratrů Bensonových, tří autorů, kteří se potýkali s démony v osobním životě i ve svých povídkách. I přesto, že se každý z nich vydal docela jinou cestou, něco temného jejich tvorbu neúprosně spojuje.

Obsáhlý rozhovor s katolickým knězem, pedagogem a hudebníkem Ladislavem Heryánem dalece překonává vše, co u nás v daném žánru s osobnostmi církevního života za poslední léta vyšlo. Na české knižní pulty se dostala kniha, o které se bude mluvit.

Interdisciplinární publikace plasticky a ve velkoryse globálním měřítku znázorňuje složité propletení společenského, mytického a teologického ukotvení moci. A dává podněty k promýšlení legitimizace státních autorit v časech krize demokracie.

Jedním z hlavních témat knihy o puritánském dědictví v americké kultuře je možnost spojení celospolečenské diverzity a soudržnosti, otázka nepochybně aktuální. Má se Evropa od zámořské velmoci poučit a řešení krize své integrace hledat i v nových „rituálech souhlasu“?

Georges Bernanos (1888–1948) je pro nás jedním z nejznámějších francouzských katolických spisovatelů a řadí se k největším romanopiscům 20. století. Jak ale ukazují i Velké hřbitovy v měsíčním svitu, autor je osobnost mnohem složitější, a úpěnlivým hledáním správného pohledu na aktuální i nadčasové problémy sympatický. Tato kniha přinesla ve své době (a možná i dosud) nepříliš známé skutečnosti.

Cisterciák Bernard z Clairvaux (1091–1153), zakladatel spekulativní mystiky 12. století, byl jednou z nejvýznamnějších osobností své doby. Vlivný církevní politik a kazatel vtiskl novému cisterciáckému hnutí zásady směřující k obnově apoštolské prostoty.

Nová kniha anglického spisovatele, u nás dobře známého, Louise de Berniéra. Příběhy jednoho malého města a "velikánů" světové politiky na začátku století v Malé Asii.

Důstojný otec Drumont přichází do Afriky s posláním šířit evropské náboženství, nedaří se mu však zlomit a ani potlačit prastaré zvyky a tradice. Snad jen mladý Denis, jeho pomocník, podléhá Drumontovu kázání a vzdává se afrického dědictví. Jeden z nejznámějších afrických autorů, kamerunský spisovatel Mongo Béti, vydal roku 1956 román o ztrátě západních a křesťanských ideálů, o bolestném vystřízlivění zarytého misionáře, ale i o nepochopitelné schopnosti potlačit vlastní původ.

Židovský blues je křehká a poetická kniha, plná postřehů o Židech a Němcích, jemné ironie a především autorových osobních vzpomínek. Působivě napsaná a vtipná výpověď o tom, jak těžké je být Židem a jak těžké je o tom neustále přemýšlet.

Autobiografická próza současného německého autora s židovskými kořeny. Formou krátkých vyprávění Maxim Biller promítá reportážní záběry ze své životní cesty, na které hledal sám sebe jako člověk, Žid a spisovatel. Publikace přesahuje rámec memoárové literatury zejména výraznou reflexí životních postojů. Při zpětném pohledu Biller považuje za svou první chybu, že se rozhodl – stejně jako Philip Roth – být sám sebou, neovlivňovat svou fantazii a svobodnou vůli, a za druhou pak, že přestal snít o I

Kniha P. Bilého je do jisté míry ironicky zaměřená proti slovenskému katolicismu, který se liší od toho v Itálii a Španělsku. Autor svou ironii rafinovaně zabudovává do vyprávění příběhů odehrávajících se v italském klášteře. Klášterní postavy převora Giuseppeho di Flavia, mnichů Alberta Giovinetiho a Stefana Piginiho aj. jsou popsány velice poutavě – k jejich zvláštnostem patří, že mají vysoké vzdělání a nebojí se demonstrovat svou rebelii proti společnosti.