Náboženství je příliš užitečné, vlivné a inteligentní, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím – to je asi ústřední teze nové česky vydané publikace Alaina De Botton (1969), původem švýcarského novináře, televizního producenta a spisovatele žijícího v Británii.

Příběh Krátkého hada je velmi poutavá, poučná výpověď o určité době a tehdejší situaci v dalekém polárním kraji. Vypovídá ale i obecně o praktikách církve, jež pro dosažení vznešených cílů užívala nevybíravých způsobů – ačkoli v daných podmínkách by těžko lidumil obstál.

Autor v sérii devíti rozsáhlých esejů interpretuje myšlenkový vývoj významných židovských myslitelů 20. století s důrazem na otázky týkající se židovské identity: zjevení a zákon, naděje a spása, úcta k jinakosti a zákaz zobrazování.

Nedávno přeložená novinka Ryba-štír je pokračováním dnes již kultovního Návodu k použití světa, namísto šťavnatého optimismu však skrývá vpravdě mystickou nálož. Bouvier tu totiž proniká do podstaty utrpení.

I motiv setkání Evropana, jehož duševní obzor je omezen do úzce chápaného vědeckého pohledu na svět, se světem přírodních národů plných magických a nadpřirozených sil, je jedním z námětů skvělé knihy Antropologie náboženství od britské antropoložky Fiony Bowie.

Snad s výjimkou Avignonu se ve 14. století žádné evropské město nemůže pyšnit tak mimořádnou úrovní vzdělanosti, tak intenzivní kulturní aktivitou a takovou koncentrací výrazných osobností jako Florencie.

Třetí kniha královská (Melachim gimel) izraelské spisovatelky Jochi Brandesové vyšla v nakladatelství Garamond jako první svazek edice Kochavim, věnované izraelské literatuře. Kniha se odehrává, jak napovídá její název, v období panování králů Saula, Davida, Šalomouna a Jarobeáma. Vypráví o rozdělení jednotného Izraele na dvě království – jižní Judsko (s centrem v Jeruzalémě) a severní Izrael.

Poslední kniha spisovatelky Jochi Brandes je historickým románem odehrávajícím se v biblických dobách za vlády králů Saula, Davida, Šalomouna a Jarobeáma.

Nakladatelství Argo předkládá touto publikací zájemcům o dějiny raného středověku další svazek velmi cenné řady svých komentovaných překladů středověkých historických pramenů. Tentokrát jde o ukázku středověkého historického žánru českému čtenáři prakticky neznámého, totiž dějin určitého biskupského stolce od jeho polomytických počátků až do autorovy současnosti.

Jaké jsou skutečné rizikové faktory války? Proč hasiči, nasazující životy, rozumějí rizikům lépe než finančníci? Hrozí nám „nízkopopulační bomba“ či úpadek vzdělanosti? I na to odpovídá fascinující kniha poskytující přehled o tom, čím se zabývají přední soudobí vědci a myslitelé.

Brogan napsal svoji knihu ne suchým, abstraktním vědeckým jazykem, ale jazykem živým, který se nebojí patosu, bonmotu či básnické zkratky. O svém objektu pojednává s velkými sympatiemi, ba s hlubokým vcítěním a láskou, to mu však nijak nebrání polemizovat s některými závěry, ke kterým ve svých knihách Tocqueville dochází, nebo kritizovat autory, jimiž se inspiruje.

Vybrané historické osobnosti, jež překonaly sebe sama, autor mnohdy líčí zpočátku kriticky, v posledku však všechny pojímá jako inspirativní morální vítěze. Základní myšlenkový rámec knihy působí starosvětsky a moralizátorsky, ovšem autorův vzkaz, abychom se jen neptali, s jakými vlastnostmi „nejdále dojdeme“, ale zabývali se i tím, kam máme namířeno, je stále podnětný.

Novinka globálního bestselleristy zprvu nudí opakovanými motivy i vypravěčskými fintami, v závěru se však vydá nečekaným směrem. Jen je otázka, bude-li ona změna žánru Brownovým fanouškům vyhovovat.

Andělé a démoni jsou lepším filmem než Šifra mistra Leonarda. Tom Hanks alias profesor Langdon zhubnul, nebo ho alespoň lépe namaskovali, takže k pohledu na něj už není zapotřebí tolik sebezáporu, jako tomu bylo v Šifře...

V románu o životních osudech málo známého světce Magnuse Erlendssona se českému čtenáři poprvé představuje jedna z nejvýraznějších osobností literatury Orknejských ostrovů.

Kněz je drsná škola jak vyšitá, ba dokonce tak typická, až to občas vadí a nudí. Detektiv je mrzout, odvykající alkoholik a rváč, zápletka není zrovna rafinovaná a ještě k tomu pedofilní irští kněží. Naštěstí Bruen umí skvěle zachytit atmosféru nevelkého irského města a jeho obyvatele.

Tato kniha může poskytnout materiál k lacinému vtipkování na adresu Buberových vizionářů a jejich někdy až naivně formulovaných vidění, stejně jako k vážným meditacím nad pozoruhodnými dobrodružstvími lidské duše a úskalími lidské řeči. Ta se někdy marně pokouší vypovědět to, nač lidská slova nestačí.

Podle jedné Buberovy následovnice nás k prvnímu vydání knihy Já a Ty „musela existenciálně přimět teprve totalita“. Dnes už je totalita za námi a další zatím nepřišla, avšak Buberova moudrá kniha, jakkoli s ní můžeme v jednotlivostech polemizovat, zůstává stále podnětná i aktuální.

Kniha rabiho příběhů, výroků a pohádek převyprávěných filozofem ukazuje všednodenní složitost a pestrost života, který se ještě nevzdal náboženské zkušenosti, snů a tajemna.

„Duchařské“ téma této knihy je typicky interdisciplinární: víra v nábytek, jež na dotazy adresované mrtvým odpovídal ukláněním a údery nohou do podlahy, zasáhla zejména v druhé polovině 19. století do politiky, přírodních věd, náboženství i kultury. To autor nevyužil bezezbytku, ale i tak vznikl nevšední a pestrý průvodce po významné kapitole duchovních dějin, jež bývá vědci opomíjena či vysmívána.

Srbský autor Miodrag Bulatović (1930–1991) ve svém truchlivém románu alegoricky zpodobnil nešťastné osudy hrstky jedinců, ztracených existencí, již jsou nuceni čelit surovosti a až ďábelskému zlu ve svém okolí, kde je „červený kohout“, symbol lidské svobody a metafora života, soustavně pronásledován a ubíjen. Na zdánlivě ohraničeném pozadí dvou událostí, vesnické svatby a pohřbu, rozehrává autor symboly nabité drama, jež mu v moderní jugoslávské literatuře zajistilo jedno z předních míst.

Rozhodnutí o vstupu do manželství patří mezi nejdůležitější kroky v lidském životě. Kniha Cédrica Burguna a Bénédicte Lucereau nabízí sympatickou úvahu nad otázkami, které si lidé v souvislosti s partnerskými vztahy a manželstvím kladou. Publikace není určena jen čtenářům křesťanské orientace. Její široký záběr může oslovit člověka bez rozdílu vyznání.

V současnosti do češtiny nejpřekládanějším anglosaským historikem je asi oxfordský profesor kulturních dějin Peter Burke, kterému jen vloni vyšly hned dvě knihy. První z nich, Společnost a vědění: od Gutenberga k Diderotovi vydalo Karolinum, druhou pod českým názvem Žebráci, šarlatáni, papežové nakladatelství H & H.

Autor nezůstává jen u akademického zkoumání minulosti, ale snaží se z něj vyvodit podněty pro současnost. Jeho pohled není černobílý, nedívá se nostalgicky do idealizované zářné minulosti, ale realisticky ukazuje, kam mohou snahy po zničení tradičních náboženství vést. V tom jeho kniha představuje stále platné varování.

Ian Buruma přispívá v této knize do diskuse o místu organizovaného náboženství ve veřejné sféře politickými a kulturními analýzami ze Spojených států, Evropy a Asie. Radí v ní: nechme duchy stranou, dokud nebudeme vědět, jak nejlépe sloužit lidem.

Násilné skutky niektorých jednotlivcov v krajinách západnej Európy naliehavo kladú otázky o povahe multikulturalizmu. Je nevyhnutné považovať multikulturalizmus za utopický koncept vzhľadom k ľuďom ako Mohammed Bouyeri a naposledy Anders Breivik? Publicista, profesor demokracie a ľudských práv, Ian Buruma, v knihe Vražda v Amsterodamu, podrobne skúma stav, v akom sa ocitol multikulturalizmus a s ním aj holandská spoločnosť.

V pořadí třetí kniha mladého izraelského spisovatele Dudu Busiho je barvitým obrazem moderní společnosti, ve které ale i nadále přetrvávají nenávisti a zášti spojené s nejrůznějším původem imigrantů. Román tak představuje souboj východu a západu, tedy aškenázských a orientálních komunit, a současně odlišný postoj rodičů a jejich potomků k tradici.

Právě do onoho původního stavu věcí, do doby, kdy svět byl ještě mladý, chce proniknout Roberto Calasso ve své knize Svatba Kadma s Harmonií, kterou vydala Mladá fronta.

Autorův vhled do dějin setkávání muslimů a křesťanů je poučený. Naopak jeho analýzy současné geopolitické situace jsou tendenční a zaujaté. Jakkoli je kniha provokativní, stojí za přečtení. Podnětná může být zvláště v promýšlení toho, nakolik přezíravě obyvatelé Západu přistupují k lidem ze "zbytku světa".

Vládce pekla Lucifer touží v podání scenáristy Mika Careyho po jediném: být svobodný, rozhodovat v každém okamžiku sám za sebe a vymanit se z dosahu Boží vševědoucnosti a předurčení. S nadsázkou se dá říct, že takhle by vypadal ďábel podle Nietzscheho; jakkoliv je Lucifer stále především zábavná komiksová série.