Antologie povídek z finského severu představuje literární území polárního dne v různých žánrových a tematických podobách současné finské literatury. Prostřednictvím příběhů, které umí být syrové i odlehčené, dává českému čtenáři příležitost dohlédnout dál za všechna klišé o depresivní evropské pustině.

Zloděj, kurvář, lump. I tak zněly urážky, jimiž byla častována hlava státu za monarchie a první republiky. Autor jejich omezený vzorek analyzuje a ukazuje na něm, v čem se česká společnost po roce 1918 změnila a v čem zůstávala stejná.

Dějiny středověké Evropy a Blízkého i Dálného východu byly propojeny více, než si dnes umíme představit. Svědčí o tom životní příběh bratra Odorika z Pordenone.

Komiks o sexualitě marockých žen a životě ve lži má ambice otevřít řadu otázek ohledně ženských práv, ale až příliš spoléhá jak na přitažlivost tématu, tak na atraktivitu samotného komiksového média. Perspektivní bárku utápí přemíra hovořících postav i odměřené dialogy.

Úsporné zavlažování, ochrana kybernetického prostoru, protiraketový systém, dobrovolnická záchranka operující v minisanitkách. O inovacích vznikajících v současném Izraeli pojednává kniha, jež se místy pohybuje na hranici propagandy, ale i tak může být velmi inspirativní.

Co se děje s klimatem a jak výrazná je a bude klimatická změna v blízké budoucnosti? Opírá se teorie globálního oteplování o tvrdá data, nebo jen o víru, jak tvrdí někteří klimaskeptici? Proč se kvůli probíhajícím změnám stáváme křehčími a náchylnějšími k různým krizím a co se s tím dá dělat? To jsou některá z témat, jimiž se zabývá nová kolektivní monografie o klimatické změně a jejích dopadech, sepsaná řadou převážně českých odborníků.

Výrazy „mučedník“ a „mučednice“ v nás obvykle evokují obrazy mužů a žen žijících před stovkami let, jejichž strnulý pohled na nás dopadá při návštěvě kostela. I ve 20. století bychom ale nalezli případy lidí, jejichž oddanost víře byla silnější než obavy o vlastní život. Jedním z nich byla i prostá dívka z východního Slovenska.

Co by se stalo, kdyby na Zemi přiletěli mimozemšťané z různých planet ve snaze nalézt zde útočiště? Dostalo by se jim vřelého uvítání, nebo jen více či méně skrytého opovržení? Rozsáhlá imerzivní inscenace propojuje osudy čtyř mimozemských kmenů v pozemském adaptačním táboře a ve zřejmé paralele k uprchlické krizi si klade otázky ohledně základních morálních hodnot a jejich pevnosti tváří v tvář neznámému.

Potraviny – jejich produkce, distribuce, prodej a spotřeba – v ekonomických a mocenských kontextech. Zpráva z dosavadního průběhu lidských dějin není povzbudivá a místy vyznívá až fatalisticky, přesto se autoři snaží do budoucna hledat cesty ke spravedlivějšímu a ekologicky šetrnějšímu nakládání s jídlem.

Eseje finského spisovatele a novináře Villeho Ropponena čtenáře zavedou od Baltského moře až k Volze, Obu či Severnímu ledovému oceánu. Vyprávějí o minulosti, současnosti a poněkud nejisté budoucnosti uralských menšin v Rusku, které se k nim nikdy nechovalo příliš vřele.

Autor se sarkasmem líčí nejen průběh podivné tibetské výpravy v nacistických službách, ale především její fantasmagorický druhý život.

Jazyk, se kterým se nikde nedomluvíte? Biografie tvůrce esperanta vysvětluje, že jeho záměr byl mnohem dalekosáhlejší než jen usnadnit cesty do cizích zemí.

Dvě prostořeké kočky filozofují o Bohu, smyslu života a kočičích trablech. Humor stripů pseudonymního autora má své kouzlo, opravdu vtipných dialogů je ale v knize sotva třetina.

Malý průvodce historií lidských omylů a selhání přináší řadu zábavně podaných historek. Ty v souhrnu varují, že našich zásadních omezení a sklonů k iracionálnímu jednání se nikdy nezbavíme.

Krajina chladicích věží, krajina mokřadů a zjevení, krajina nočního města; to je prostor neklidně se rozevírající před čtenářem poslední sbírky Jana Škroba – Reál. V jeho napjatém tichu, za němých sněhových bouří zatím propuká revoluce: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ Šumí stará zaklínadla, modlitby, polibky, šepoty. Čí jsou to hlasy? Odkud a kam směřují kouřové signály? Odkud a k čemu povstáváš – ty?

Ukázky ze sbírky Reál, konkrétně z části nazvané Paříž, čtenáře zavádějí do světa Škrobových temných vizí plných útlaku a násilí. Většinou se v nich však, podobně jako v Pandořině skříňce, na dně ukrývá také naděje.

Nosit svůj domov s sebou jako korýš na cestách viditelných i na těch vnitřních. Překračovat hranice, přeskočit strach. Dívat se do dáli s rovnými zády. Nová sbírka Marie Iljašenko – to jsou hory, moře a dveře čekající na otevření.

Jak název knihy naznačuje, hlavní hrdina vede předem ztracený boj. Rozsáhlý román argentinského spisovatele ale nepojednává v první řadě o antisemitismu ani o antiklerikalismu, ale o mnohem hlubších vrstvách lidské mysli.

Kniha je poučná v tom, že poskytuje hlubší vhled do myšlení lidí, kteří dnes lamentují nad údajným rozvratem západní civilizace. Celkové autorovo pojetí ale působí až příliš černobíle.

Ukázka z nového překladu deníku Anne Frankové přináší první záznam po odchodu rodiny do úkrytu v červenci 1942, dále záznam o manželství Anniných rodičů, který Otto Frank považoval za choulostivý, a tak ho z rukopisu vyřadil s tím, že smí být zveřejněn až po jeho smrti – součástí autorizované verze se stal od roku 2001 –, a dva poslední záznamy. O tři dny později byl úkryt odhalen a všichni obyvatelé zatčeni.

Nejhorší Boží trest není nekonečné utrpení, ale nekonečná samota. O tom je přesvědčen hlavní hrdina a vypravěč novely Svatá hlava. Hana Lehečková zachycuje, jak vypadá apokalypsa v podání „idiota“, žijícího na sociálním dně, a připomíná, k čemu jsou dobré literární experimenty.

Problematika různých teoretických přístupů k lidskému tělu a jeho tematizace ve výtvarném umění je aktuální a živelně proměnlivá, kniha ji však zpracovává fragmentárně a diskutabilně. Podnětnější jsou v ní možná texty týkající se konkrétních výtvarníků a také připojené rozhovory.

Kniha zkoumá digitální data a ukazuje, že jejich prostřednictvím se můžeme dozvědět leccos z toho, co o sobě ani my sami nevíme. Radí také, jak s daty coby nebezpečně dvousečnou zbraní náležitě zacházet. Autorovy interpretace jsou někdy příliš přímočaré, ale celkově jde o potřebnou a užitečnou publikaci.

Autor přichází s další evolucionistickou teorií o vzniku představy boha. Přívržence prvotního „prvobytného monoteismu“ asi jeho čtivá kniha přiměje k rozhořčené polemice, ale u čtenáře ideologicky nevyprofilovaného by mohla vzbudit touhu vytvořit si svoji vlastní teorii vzniku náboženství, tak říkajíc sobě na tělo.

Graficky i obsahově vydařená kniha seznamuje s kulturními dějinami nejvýznamnějšího chrámu České republiky a jeho sepětím s identitou obyvatel naší země. S ohledem na to, jak odlišné osobnosti se v minulosti podílely na jeho vytváření, autoři litují toho, že je v dnešní době zájem umělců o působení ve svatovítské katedrále minimální.

Ve sbírce Jana Škroba Reál se snoubí angažované básnické polohy se spirituálními. Básníkovo vědomí se bojovně a s velkou duchovní vervou snaží vklínit do soukolí negativně viděného světa: „jsme silnější než všechen establishment / drsnější / než jeho mříže a zámky“. Je v tom však Škrobova sbírka přesvědčivá, či uvízla v přehnaném a plytkém volání po revoluci?

Kniha vypráví příběhy konkrétních staveb a projektů i s peripetiemi při jejich realizaci. A v souvislosti s tím si všímá, co to přineslo místní komunitě a jaká je v souvislosti s představenými projekty role „lokálních hrdinů“.

V roce 2016 otiskl měsíčník Host Martinu Skořepovi první povídku a nyní tomuto autorovi stejnojmenné nakladatelství vydalo debutovou knihu s názvem Rituál Turínského koně. Fragmentární vyprávění novelistického rozsahu zachycuje především mnoho podob vypravěčova zápolení – s matkou postiženou Alzheimerovou chorobou, s pozdním coming outem, ale i s vlastním stárnutím. Útlá kniha však není pouze chmurná, jak by se z takového výčtu mohlo zdát.

Disidentské hnutí na Ukrajině v letech 1960–1980 vzniklo jako odpověď na zamrzlou destalinizaci v sovětské společnosti, útlak národního, kulturního a duchovního života i porušování ústavy. Autor autobiografické knihy Na karnevalu dějin byl zprvu mladý, věřící komsomolec, ale později prozřel a stal se jakousi spojkou mezi ukrajinskými a moskevskými zástanci lidských práv. Za své aktivity byl roku 1972 zatčen a násilím držen na psychiatrii. Po propuštění se mu podařilo vycestovat do Francie.

Kolumbijský spisovatel Fernando Vallejo, bojovník za práva zvířat a horlivý kritik katolické církve i islámu, se řadí k nejvlivnějším intelektuálům Latinské Ameriky. V jeho románu Madona zabijáků, první autorově knize přeložené do češtiny, se stárnoucí intelektuál Fernando potkává s mladým zabijákem a homosexuálem Alexisem: skrytý a násilí plný svět medellínské chudiny, taxikářů, politiků, úředníků i vrahounů se střetává s vytříbenou evropskou kulturou.