Novinka globálního bestselleristy zprvu nudí opakovanými motivy i vypravěčskými fintami, v závěru se však vydá nečekaným směrem. Jen je otázka, bude-li ona změna žánru Brownovým fanouškům vyhovovat.

Jen zlehka „nakousnutá“ témata, o kterých byly napsány obsáhlé učené knihy, mají, jak autor tvrdí, oslovit publikum, pro něž jindy vstupuje na jeviště s úmyslem jej rozesmát. Fundamentalisty náboženské i ateistické víry ovšem publikace příliš nerozesměje.

Výbor básní Bohuslava Reynka doprovázený jeho grafikami představuje pozvání hlavně pro ty čtenáře, kteří o petrkovském básníkovi zatím jen slyšeli. Ze sedmi autorových básnických sbírek tu najdeme verše, které ani po více než třičtvrtěstoletí neztratily nic ze své velikosti a prostoty.

Mnohem víc než o Habsburcích kniha vypovídá o nás a našich předcích. Dobu pozvolného přechodu od nevolnictví k občanské společnosti autoři prokreslují v mnoha vrstvách. Vznikl obraz nepříliš zářivý, někdy až temný, ale s mnoha podtóny.

Teologie a apoteóza jedné pozoruhodné krajiny rozkládající se na jihovýchod od Českých Budějovic. Výpravná kolektivní monografie láká ke společné pouti po novohradských sakrálních stavbách i po verších.

Vybrané historické osobnosti, jež překonaly sebe sama, autor mnohdy líčí zpočátku kriticky, v posledku však všechny pojímá jako inspirativní morální vítěze. Základní myšlenkový rámec knihy působí starosvětsky a moralizátorsky, ovšem autorův vzkaz, abychom se jen neptali, s jakými vlastnostmi „nejdále dojdeme“, ale zabývali se i tím, kam máme namířeno, je stále podnětný.

Hanusova nová sbírka je plná zpochybňování a negace. Jeho poetická řeč účelně selhává, autor svou poezii takřka zatracuje, zároveň ho však nevíra žene k tomu, aby se ze svých pocitů vypsal. Tento paradox, ve kterém básník ledabyle střídá tvář kajícného křesťana a protestujícího rebela, je ústředním motivem Volných veršů. Hanus po čtyřech letech nabírá nový básnický dech.

Mohou války kromě toho, že vytváření nových zbraní může stimulovat technický pokrok a že někteří vojáci v nich zakusí extrémně silné prožitky, přinášet něco pozitivního? Britský historik Morris tvrdí, že ano. Kniha zdaleka nepojednává jen o válčení, ale také o lidské potřebě sociální organizace a o naší odlišnosti od zvířat i robotů. A také o naší podobnosti těm prvním.

Kdysi hlavní kaplan české armády, účastník balkánských misí, později generální sekretář České biskupské konference, vyjednavač o navrácení církevního majetku… a nyní plzeňský biskup poskytl otevřený a poměrně neformální knižní rozhovor „člověku necírkevnímu“. Nabízí v něm i praktické návrhy pro zlepšení práce a života duchovních.

Provokativní název sbírky Ouředníkových esejů odkazuje na antiislámskou polemiku z českého raného novověku. Ve Francii žijící spisovatel tu ostře ironickým a politicky nekorektním stylem ujasňuje pojmy, polemizuje s ideologickými oponenty a naléhavě připomíná odkaz francouzského osvícenství: laicismus, jenž nyní údajně čelí bezprecedentnímu ohrožení. Do tuzemské intelektuální debaty o roli islámu v západních demokraciích však nepřináší nic zásadně nového.

Kněží jsou v této knize pojímáni jako lidé, kteří se bolestně snažili v nových podmínkách dostát závazkům svého poslání. Museli přitom reagovat na upadající veřejnou autoritu kněze. Aby pestrá škála zařazených osobností byla soudržná, autoři člení své kapitoly podle předem dané, ale dostatečně pružné tematické osnovy. To je nutí vynalézavě hledat nové, nevšední odpovědi.

Výbor z díla literárního kritika, esejisty a básníka Miloše Dvořáka přináší řadu textů, dosud roztroušených po časopisech, zaměřených nejen na autory křesťanské orientace, zastoupeni jsou také Vladimír Holan, František Halas či Josef Palivec. V souboru více než sto čtyřiceti prací najdeme i několik intimních vyznání.

Kniha Textil popisuje humorným způsobem život jedné bohaté rodiny v Tel Avivu. Ačkoli se všechno může zdát v pořádku, při hlubším ohledání je patrné, že rodina nefunguje a rozpadá se. V kontrastu s vtipnými, až surrealistickými prvky, které autorka Orly Castel-Bloomová používá, vystupuje tato skrytá tragédie na povrch ještě výrazněji.

Kolik falše a pokrytectví člověk snese, než onemocní rakovinou? Ve své rozzlobené i zoufalé autobiografické eseji na to odpovídá švýcarský autor jediné knihy, kterou napsal pod pseudonymem Fritz Hněv.

První titul z připravované šestisvazkové řady zahrnuje veškerou dochovanou korespondenci Karla Havlíčka Borovského od jeho filozofických studií v Praze až po začátek slavné pouti na Rus, a odkrývá tak ideje i zcela všední problémy legendárního novináře v době jeho dospívání, kdy stál na prahu důležitých životních rozhodnutí. Více než polovinu knihy tvoří odborný teoretický základ, který čtenáři pomáhá orientovat se v souvislostech rané tvorby jedné z nejvýznamnějších postav našich dějin.

Vzpomínky donedávna ještě neznámé spisovatelky Taťány Lukešové jsou jedním z mnoha svědectví o proměnách Československa, o všedním životě v obou totalitách a hlavně o tom, jak komunističtí zločinci z povolání zacházeli s nejtalentovanějšími lidmi a jejich rodinami.

Lze mýtus prostě definovat jako příběh, který má na své stoupence mocný vliv? Lišíme se v potřebě věřit v nadosobní příběhy od lidí žijících před několika tisíci lety? Chápali naši předci mýty doslovně, a co pro ně přesně znamenaly? Je mýtus čímsi bytostně protivědeckým, nebo moderní věda z mýtu vzešla? A jaký je vztah mýtu a náboženství? Nahlédněte rozličné teorie.

„Bez komentáře“, slyšíme někdy z úst politika, který se nechce zamotat do složitého vysvětlování, které by ho mohlo stát politické body. Dává tím najevo, že své už řekl a veřejnost se s tím má spokojit. Ale tam, kde nejde jen o suverénní gesta, ale o záležitosti, které nás doopravdy zajímají, tam se bez komentáře neobejdeme. Svět, ve kterém žijeme, není prostě jen tak. Spíše je kolbištěm různých výkladů toho, jaký věci okolo nás mohou mít pro nás význam.

Jedna z nejprogresivnějších prací o postavení ženy v katolické církvi. Obsahuje teologické úvahy o proměně vztahu k ženám napříč staletími, nechybí ani kritika současného stavu a formulace konkrétních reformních cílů.

Jedním z hlavních témat knihy o puritánském dědictví v americké kultuře je možnost spojení celospolečenské diverzity a soudržnosti, otázka nepochybně aktuální. Má se Evropa od zámořské velmoci poučit a řešení krize své integrace hledat i v nových „rituálech souhlasu“?

Nevychází u nás mnoho křesťansky orientovaných knih, původních ani překladových, jež by byly s to oslovit i čtenáře, který si vůči církvím udržuje odstup. Tento titul se o to pokouší.

Na útěku před zákonem se muž ocitá v zapadlé horské vsi a shodou okolností na sebe bere roli místního kněze. Jeho prohřešky a hříchy se tak sice stále množí, ale jedná s pocitem, že vesničanům ulehčí a pomůže. Ponurá kniha Héctora Tizóna se českým čtenářům dostává do rukou s třicetiletým zpožděním, to však nijak nezlehčuje tíživý dopad myšlenek, o něž se autor rozhodl se čtenářem podělit.

Příslušníci náboženských menšin obecně nemají snadný život. O jejich nelehkém postavení na současném Blízkém východě se nyní můžeme dozvědět v práci předních českých odborníků, o některých z těchto menšin máme možnost se dočíst v češtině vůbec poprvé.

Rozhodnutí o vstupu do manželství patří mezi nejdůležitější kroky v lidském životě. Kniha Cédrica Burguna a Bénédicte Lucereau nabízí sympatickou úvahu nad otázkami, které si lidé v souvislosti s partnerskými vztahy a manželstvím kladou. Publikace není určena jen čtenářům křesťanské orientace. Její široký záběr může oslovit člověka bez rozdílu vyznání.

Poezie Jana Škroba spojuje drsné obrazy z každodenní reality s niternými prožitky mladého člověka. Je plná střetů s problémy současnosti, nepochopení, nenaplněných citů a nejistoty. Jediným pevným bodem je zde víra ve vyšší moc, v Boha. Škrobova první sbírka Pod dlažbou, nominovaná na cenu DILIA Litera pro objev roku, však není jen vyznání víry.

Sexuální perverze odehrávající se v polovině devatenáctého století v jednom italském klášteře nejsou jediným tématem napínavé historické studie; autor líčí z neobvyklého úhlu pohledu i tehdejší boje o směřování katolické církve.

Jedna z nejčtivějších publikací o historii a přítomnosti islámu přeložených do češtiny pochází od britské historičky. Titul míří k humanitně orientovanému čtenáři, který se sám o tematiku zajímá a rád by si rozšířil obzory. Součástí knihy jsou atraktivní fotografie z dějin islámského světa.

Paralela, kterou Oz svým románem sugeruje, je zřejmá: podobně jako byla Jidášova víra v Ježíše sice krásná, ale blouznivecká, nerealistická – a ve svém výsledku mistra přivedla na smrt –, tak je krásný, ale nebezpečně blouznivecký sen izraelských mírových aktivistů, kteří svou představou ideálního (pro všechny spravedlivého a všem otevřeného) Izraele vystavují skutečný Izrael zkoušce, aniž by byli schopni nést důsledky za tragédii, k níž by došlo, kdyby se Izrael vzdal síly.

Napínavý příběh pontifikátu papeže Františka napsal německý spisovatel a korespondent ve Vatikánu. Kromě investigativní práce zaměřené na každodenní zápas papeže s konzervativním křídlem kurie nabízí pozoruhodnou výpověď o smutném, málomluvném, ba tvrdém muži, jenž se změnil v usměvavého Svatého otce.

Dnes již klasický historický román japonského autora Šúsaku Endóa Mlčení opakovaně fascinuje čtenáře i filmové tvůrce. Endó v něm umně spojuje historickou látku příchodu křesťanských misionářů do Japonska s nadčasovým problémem morálního dilematu, jemuž bude člověk vystavován v každé dějinné epoše.