Autorka se zabývá marketingem už dvacet let a nyní si předsevzala širokým vrstvám čtenářů rázně vysvětlit, jak jsou jeho propracované přesvědčovací metody využívány k politickým či skrytě vojenským účelům.

Kniha slavného sociologa a litevského filozofa je napsána brilantní, esejisticko-dialogickou formou a obsahuje řadu podnětných postřehů. Některé její soudy jsou však možná příliš paušalizující či přehnaně alarmistické.

O tom, jak tradiční náboženství zareagují na individualizaci a kosmopolitizaci víry, uvažuje slavný německý sociolog Beck. Hledá přitom cestu ke smírnému řešení střetu „absolutismů pravdy“.

Stanislav Beran zpracovává dramatické téma počínajícího konce protinacistické odbojové skupiny Tři králové a nesmyslného terorizování okolí pražským gangem pásků, kteří si říkali Vyšehradští jezdci. Přesto je jeho dílo spíš próza všedního dne než historický či válečný román. Pojítkem událostí je miniaturní příběh mladého spisovatele, který žije v Praze kolem roku 2000. V české literatuře se jedná již o třetí knihu s názvem Vyšehradští jezdci.

Vzdialená hviezda je román dostatočne pútavý, číta sa ľahko ako exotické, trochu výstredné dobrodružstvo.

Román Der Reisende (Cestující) se v Německu stal bestsellerem až nyní, téměř 80 let po svém vzniku. Příběh o židovském obchodníkovi, který bloudí Německem a marně hledá záchranu před nacistickým pronásledováním, lze jen těžko oddělit od životních osudů jeho autora. Dokazuje, že mnohokrát zpracované téma ještě zdaleka nemusí být vyčerpané. A působí nepříjemně aktuálně.

„Duchařské“ téma této knihy je typicky interdisciplinární: víra v nábytek, jež na dotazy adresované mrtvým odpovídal ukláněním a údery nohou do podlahy, zasáhla zejména v druhé polovině 19. století do politiky, přírodních věd, náboženství i kultury. To autor nevyužil bezezbytku, ale i tak vznikl nevšední a pestrý průvodce po významné kapitole duchovních dějin, jež bývá vědci opomíjena či vysmívána.

Koncentrační tábory se staly jedním ze symbolů nacistické vlády v Německu a na okupovaných územích. Jakými způsoby byly řízeny, jaká pravidla určovala život vězňů a čím si lidé museli projít jen kvůli své etnické či politické příslušnosti, se snaží přiblížit kniha předních českých autorů, která se dočkala již třetího vydání.

Polský lékař, spisovatel, sociolog, vychovatel a ochránce dětských práv Janusz Korczak vytvořil sirotkům ve varšavském ghettu svět, kde v blížící se apokalypse ještě mohli být dětmi.

Slezský román dává nahlédnout pod povrch událostí, které od vzniku samostatného československého státu udělaly z Hlučínska Bohem i lidmi pozapomenutý kout světa kdesi v divokém pohraničí. Před čtenářem vyrůstá příběh, který místy žánrově přesahuje k literatuře faktu, etnografické studii a díky autorově erudici i k dějinám architektury.

Atraktivně vyprávěný příběh jednoho z hrdinů dvacátého století by neinformovaný čtenář mohl považovat za román z válečného prostředí.

Román Györgye Dalose Brigáda Balaton zachycuje životní bilanci bývalého důstojníka Stasi. Poodhaluje smýšlení člověka, jenž zůstává vůči systému loajální i po jeho ztroskotání. Bigotní přisluhovač režimu, či jen oběť vlastní ideologie?

Autor nemá na klasickou vědu absolutistické požadavky. Moudře předpokládá, že zlo jako takové představuje tajemství, které v jeho hloubce není možné zcela postihnout, ale to neznamená, že by soudobí vědci třeba o vzniku amorálního chování nemohli říci leccos podstatného.

Břetislav Ditrych zachytil ve svém pátém básnickém souboru, nazvaném Hořce voní arnika. Jiná Šumava / Bitter duftet Arnika. Der andere Böhmerwald, subjektivní dojmy a vzpomínky z navštěvovaných míst, silně prodchnuté znalostmi historických fakt a vědomím dějinných katastrof, o nichž krajina v pohraničí dodnes podává svědectví. Cyklus fragmentárních reflexivních textů doplňují na čtyři desítky fotografií a paralelní německý překlad.

Kniha, kterou napsal Martin Doerry, zástupce šéfredaktora týdeníku Der Spiegel, vzbudila v Německu před třemi lety živý zájem. Příběh lékařky židovského původu, která se provdá za nežidovského kolegu, v roce 1942 je mužem opuštěna a v roce 1944 zavražděna v Osvětimi.

Představitelé evropských politických režimů první poloviny dvacátého století postavených na vizi silného kolektivního aktéra se neodvratně dostali k otázce, jak by měla vypadat nejmenší jednotka třídy, rasy či národa, totiž jednotlivec.

V porovnání s lidskou tragédií holocaustu je řízené likvidaci knih v režii nacistů věnována – celkem pochopitelně – mnohem menší pozornost. Jak ale ukazuje práce amerického badatele, nepočínal si režim v této oblasti o nic méně důkladně a barbarsky, zároveň i zde vystupují odvážlivci, kteří se nacistickým plánům postavili na odpor.

V centru Úzké cesty na daleký sever stojí stavba takzvané železnice smrti z Thajska do Barmy za 2. světové války. Román mapuje mizérii australských válečných zajatců, kteří na stavbě pod dohledem Japonců pracovali, ale také klade hlubší otázky. V roce 2014 dílo získalo Man Bookerovu cenu.

Příběh úspěchu umělecky nadané a veřejně činné rodiny, který „se skládá ze samých malých tragédií“, ale třeba i srdnatého činu našich krajanů, je pojat jako podobenství o leknínu, který koření v bahně a vyrůstá z kalné vody.

Scenáristou komiksové adaptace Deníku Anne Frankové je sice filmový režisér, avšak hlavní přednosti komiksového média, tedy zkratku a nadsázku, si osvojil skvěle.

„Okurková sezóna začala – česká média přinášejí jako žhavou novinku zprávu o plánech rodiny Anne Frankové emigrovat z Nizozemska dál,“ napadlo nejednoho zasvěcence v těchto dnech. Na webu amsterodamského Domu Anne Frankové však lze (i v angličtině) snadno zjistit, že původní tisková zpráva Nadace Anne Frankové skutečně uvádí výsledky nového výzkumu. Podstata je však v něčem jiném…

Svědectví jednoho z nejznámějších psychiatrů 20. století o jeho životě v koncentračním táboře Osvětim. Na začátku šedesátých let v anglické verzi nejprodávanější kniha po Bibli.

Idea komunismu byla mimořádně svůdná. Oslovovala prosté dělníky i vzdělané vrstvy, její stoupenci horovali pro rovnost všech lidí, chtěli odstranit vykořisťování člověka člověkem, hlásali, že nastolí sociální rovnost a zamezí válkám. Mnozí zahraniční intelektuálové a umělci ji svým věhlasem zaštiťovali a dodávali jí zdání hodnověrnosti. Jen někteří však ze svého poblouznění procitli, tak jako autor knihy François Furet.

Sepsat dějiny určitého národa do tlusté knihy může být pro mnohé historiky jednodušší úkol než je zachytit v několikastránkové eseji. Jeden z pokusů přináší tato kniha. Ukazuje, jak odlišně se dá vyrovnávat s tíživými stránkami vlastní historie, že je dobré si uvědomovat vlastní přináležitost k většímu etnickému celku, ale nikoli ji přehánět.

Po informacích o pohnutých podzimních týdnech roku 1938 mizí vývoj událostí v Sudetech z učebnic dějepisu a tím i z povědomí širší veřejnosti. Tuto málo známou kapitolu novodobých českých dějin přibližuje práce německého historika.

Čtyřiadvacetiletý Veit Kolbe se po propuštění z nemocnice vrací domů, na zotavenou. Ví, že válce na nějakou dobu unikl. Oskar Meyer žije se svou rodinou ve Vídni a váhá – má zůstat, či utéci před hrozící deportací a lynčem? Hrdinové románu rakouského spisovatele Arna Geigera doufají, že válku v klidu přečkají, že mohou uniknout. Jen nic nevědět, do ničeho se nezaplést. Svůj strach prožívá každý sám.

Kniha spisovatele Morrise Gleitzmana je vyprávění malého chlapce Felixe o tom, co ho potkalo v děsivých časech holokaustu. Příběh židovského kluka, který přišel o rodiče a je na útěku ze sirotčince, má ambice oslovit dospělé i dospívající dětské čtenáře. Jedinečnost Gleitzmanovy knihy spočívá v autorově porozumění dětské duši, logice a vnímání.

Nizozemští čtenáři Arnona Grunberga se v roce 2015 dočkali: konečně vyšly vzpomínky jeho matky na dětství a mládí, rozvádějící i její pohnuté osudy za druhé světové války. Grunberg své dílo ve vztahu k této knize označil za pouhou poznámku pod čarou. Českým čtenářům kniha navíc odhaluje méně známé epizody z dějin holokaustu.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...