U nás první kniha zabývající se historií a legendou o známém kyjevském FC Dynamo, jehož hráči byli zastřeleni gestapem za to, že vyhráli.

Čo z minulosti zabudnúť, k čomu sa vracať, po čom pátrať a z čoho sa poučiť. Toto sú otázky, ktoré stále mátajú chorvátsku spisovateľku Dašu Drndić.

Ve složitém románu Totenwande/Zidovi smrti (Zdi smrti) nám spisovatelka Daša Drndić přibližuje osudy členů židovské rodiny, zrůdného německého lékaře a mnoha dalších lidí, od předvečera 2. světové války až do současnosti.

Městečko Groß-Einland, které se propadá do jámy, ale jeho obyvatelé si to odmítají připustit, podle autorky představuje zmenšeninu Rakouska. Možná to nezní jako příliš originální metafora, ale chmurnou grotesku, založenou na rakouském sahání si do svědomí, si čtenář docela užije.

Podobně jako nebyla po druhé světové válce potrestána většina zločinců podílejících se na zločinech proti lidskosti, nedočkali se ocenění svých zásluh ani všichni hrdinové, mnozí naopak upadli na dlouhá léta v zapomnění. Proč mezi ně patřil i organizátor odbojové sítě uvnitř koncentračního tábora Osvětim a proč jeho úsilí nebylo ve své době korunováno úspěchem, na to se snaží odpovědět ve své knize britský novinář, fascinovaný jedním lidským osudem na samé hranici uvěřitelnosti.

Představitelé evropských politických režimů první poloviny dvacátého století postavených na vizi silného kolektivního aktéra se neodvratně dostali k otázce, jak by měla vypadat nejmenší jednotka třídy, rasy či národa, totiž jednotlivec.

V porovnání s lidskou tragédií holocaustu je řízené likvidaci knih v režii nacistů věnována – celkem pochopitelně – mnohem menší pozornost. Jak ale ukazuje práce amerického badatele, nepočínal si režim v této oblasti o nic méně důkladně a barbarsky, zároveň i zde vystupují odvážlivci, kteří se nacistickým plánům postavili na odpor.

V centru Úzké cesty na daleký sever stojí stavba takzvané železnice smrti z Thajska do Barmy za 2. světové války. Román mapuje mizérii australských válečných zajatců, kteří na stavbě pod dohledem Japonců pracovali, ale také klade hlubší otázky. V roce 2014 dílo získalo Man Bookerovu cenu.

Příběh úspěchu umělecky nadané a veřejně činné rodiny, který „se skládá ze samých malých tragédií“, ale třeba i srdnatého činu našich krajanů, je pojat jako podobenství o leknínu, který koření v bahně a vyrůstá z kalné vody.

Scenáristou komiksové adaptace Deníku Anne Frankové je sice filmový režisér, avšak hlavní přednosti komiksového média, tedy zkratku a nadsázku, si osvojil skvěle.

„Okurková sezóna začala – česká média přinášejí jako žhavou novinku zprávu o plánech rodiny Anne Frankové emigrovat z Nizozemska dál,“ napadlo nejednoho zasvěcence v těchto dnech. Na webu amsterodamského Domu Anne Frankové však lze (i v angličtině) snadno zjistit, že původní tisková zpráva Nadace Anne Frankové skutečně uvádí výsledky nového výzkumu. Podstata je však v něčem jiném…

Evin sen, Víla, Objevitel světa Blurry, Cadyin život – tituly, které zní snad každému čtenáři deníku Anne Frankové povědomě. Teprve teď si však tyto Anniny literární pokusy může také přečíst v českém překladu a posoudit sám, zda mladičká adeptka literárního řemesla, která se posmrtně proslavila jako autorka světoznámého deníku, opravdu měla předpoklady splnit si sen a stát se (slavnou) spisovatelkou.

Anne Franková si nepsala jen deník, ale do zvláštního sešitu i první literární pokusy. Několik příhod se stalo součástí Zadního domu, většina textů však vychází v českém překladu poprvé. Mnohé motivy nebo jen stručné narážky z deníku tu najdeme v rozpracovanější podobě, vzpomínky na život před odchodem do ilegality jsou tu podrobnější a barvitější. V ukázce si Anne domýšlí příběhy lidí, které vídá oknem.

Ukázka z nového překladu deníku Anne Frankové přináší první záznam po odchodu rodiny do úkrytu v červenci 1942, dále záznam o manželství Anniných rodičů, který Otto Frank považoval za choulostivý, a tak ho z rukopisu vyřadil s tím, že smí být zveřejněn až po jeho smrti – součástí autorizované verze se stal od roku 2001 –, a dva poslední záznamy. O tři dny později byl úkryt odhalen a všichni obyvatelé zatčeni.

Díky světoznámému deníku se z Anne Frankové stala téměř obchodní značka. Bližší pohled na osudy Frankových i Annina deníku přináší i po více než sedmdesáti letech nejedno překvapení a vnáší nové odstíny do stereotypního vnímání ikonické postavy i jejího světového bestselleru.

Svědectví jednoho z nejznámějších psychiatrů 20. století o jeho životě v koncentračním táboře Osvětim. Na začátku šedesátých let v anglické verzi nejprodávanější kniha po Bibli.

Američan Varian Fry umožnil svým osobním nasazením řadě předních intelektuálů opustit Evropu po porážce Francie v roce 1940. Jeho vzpomínky jsou výmluvné svědectví o odvaze, zbabělosti, prospěchářství i alibismu napříč státními hranicemi. A jako u jiných událostí v dějinách, ani zde nechybí výrazná česká stopa.

Idea komunismu byla mimořádně svůdná. Oslovovala prosté dělníky i vzdělané vrstvy, její stoupenci horovali pro rovnost všech lidí, chtěli odstranit vykořisťování člověka člověkem, hlásali, že nastolí sociální rovnost a zamezí válkám. Mnozí zahraniční intelektuálové a umělci ji svým věhlasem zaštiťovali a dodávali jí zdání hodnověrnosti. Jen někteří však ze svého poblouznění procitli, tak jako autor knihy François Furet.

Sepsat dějiny určitého národa do tlusté knihy může být pro mnohé historiky jednodušší úkol než je zachytit v několikastránkové eseji. Jeden z pokusů přináší tato kniha. Ukazuje, jak odlišně se dá vyrovnávat s tíživými stránkami vlastní historie, že je dobré si uvědomovat vlastní přináležitost k většímu etnickému celku, ale nikoli ji přehánět.

Po informacích o pohnutých podzimních týdnech roku 1938 mizí vývoj událostí v Sudetech z učebnic dějepisu a tím i z povědomí širší veřejnosti. Tuto málo známou kapitolu novodobých českých dějin přibližuje práce německého historika.

Čtyřiadvacetiletý Veit Kolbe se po propuštění z nemocnice vrací domů, na zotavenou. Ví, že válce na nějakou dobu unikl. Oskar Meyer žije se svou rodinou ve Vídni a váhá – má zůstat, či utéci před hrozící deportací a lynčem? Hrdinové románu rakouského spisovatele Arna Geigera doufají, že válku v klidu přečkají, že mohou uniknout. Jen nic nevědět, do ničeho se nezaplést. Svůj strach prožívá každý sám.

Kniha spisovatele Morrise Gleitzmana je vyprávění malého chlapce Felixe o tom, co ho potkalo v děsivých časech holokaustu. Příběh židovského kluka, který přišel o rodiče a je na útěku ze sirotčince, má ambice oslovit dospělé i dospívající dětské čtenáře. Jedinečnost Gleitzmanovy knihy spočívá v autorově porozumění dětské duši, logice a vnímání.

Téma, jež si pro svůj nejnovější román zvolila Linda Grant, je zároveň okoukané i odvážné. Psát současné příběhy, do kterých se tou či onou formou promítají dávno zapomenuté události, například druhá světová válka, nucený exil či dokonce přímo židovská tragédie, se v poslední době stalo tak trochu klišé...

Nizozemští čtenáři Arnona Grunberga se v roce 2015 dočkali: konečně vyšly vzpomínky jeho matky na dětství a mládí, rozvádějící i její pohnuté osudy za druhé světové války. Grunberg své dílo ve vztahu k této knize označil za pouhou poznámku pod čarou. Českým čtenářům kniha navíc odhaluje méně známé epizody z dějin holokaustu.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...

Jak mohl Josef Mengele, sadistický nacista podepsaný pod hrůzami z Osvětimi, uniknout světské spravedlnosti? Dostalo se mu jakéhosi vyššího trestu? Dokázal svých činů aspoň litovat? Francouzský spisovatel Olivier Guez na toto téma napsal román, a ač se svědomitě opírá o pečlivé studium historických pramenů, jeho kniha nabízí i mimořádně poutavý čtenářský zážitek.

Guillouova desetidílná historická série Velké století, která si klade za cíl prostřednictvím románů zpracovat zásadní historické okamžiky dvacátého století, dospěla k šestému dílu, který líčí nelehká padesátá léta.

Prvotina Amira Gutfeunda Jídlo se nevyhazuje (v originále Šoa šelanu, Náš holokaust), představuje jeden z mnoha literárních textů, jejichž tématem je zřejmě nejtragičtější dějinná událost dvacátého století.

Proč se Československo rozpadlo? Mimo jiné proto, že najít svátky, které by sjednocovaly Čechy, Němce, Slováky, Maďary i Rusíny žijící na území našeho tehdejšího státu, byl úkol nesmírně těžký.