Nizozemští čtenáři Arnona Grunberga se v roce 2015 dočkali: konečně vyšly vzpomínky jeho matky na dětství a mládí, rozvádějící i její pohnuté osudy za druhé světové války. Grunberg své dílo ve vztahu k této knize označil za pouhou poznámku pod čarou. Českým čtenářům kniha navíc odhaluje méně známé epizody z dějin holokaustu.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...

Jak mohl Josef Mengele, sadistický nacista podepsaný pod hrůzami z Osvětimi, uniknout světské spravedlnosti? Dostalo se mu jakéhosi vyššího trestu? Dokázal svých činů aspoň litovat? Francouzský spisovatel Olivier Guez na toto téma napsal román, a ač se svědomitě opírá o pečlivé studium historických pramenů, jeho kniha nabízí i mimořádně poutavý čtenářský zážitek.

Guillouova desetidílná historická série Velké století, která si klade za cíl prostřednictvím románů zpracovat zásadní historické okamžiky dvacátého století, dospěla k šestému dílu, který líčí nelehká padesátá léta.

Prvotina Amira Gutfeunda Jídlo se nevyhazuje (v originále Šoa šelanu, Náš holokaust), představuje jeden z mnoha literárních textů, jejichž tématem je zřejmě nejtragičtější dějinná událost dvacátého století.

Proč se Československo rozpadlo? Mimo jiné proto, že najít svátky, které by sjednocovaly Čechy, Němce, Slováky, Maďary i Rusíny žijící na území našeho tehdejšího státu, byl úkol nesmírně těžký.

Vlajky vlají, hlavně trčí z okének, troubení klaksonů, občas nějaká ta salva do vzduchu, mávající zástupy u cesty… Intelektuálové pilují vize krásy a neposkvrněné národní pospolitosti… Potrava pro média je namíchaná… Obecné principy vzniku etnických konfliktů popisuje očitý svědek nejen války v Jugoslávii.

Jak se proměňoval obraz mravenců od pilných rolníků přes socialisty, fašisty a manažery až k počítačovým sítím? Zastánci tvrdého scientistického přístupu by knihu O mravencích a lidech možná ani neměli otevírat, ti, kdo připouštějí určitý aspekt hravosti, nahodilosti i sebeprojekce přítomný v našem poznávání světa, ji snad budou číst s chutí a užitkem.

Dánský spisovatel Sven Hassel je jedna z nejkontroverznějších postav dánské literatury 20. století, o životě i tvorbě tohoto autora válečných románů existuje mnoho protichůdných domněnek. V románu Druzi ve smrti líčí příběhy vypravěče Svena i jeho druhů na válečném poli, ve vojenských nemocnicích i v náručí žen z vykřičených domů.

Edgar Hilsenrath přežil šoa. Stejně jako Primo Lévi, Elie Wiesel, Imre Kertész, Jean Améry či Arnošt Lustig podal o této hrůzné životní zkušenosti svědectví ve svém literárním díle.

Co s třináctiletou dívkou, která při bombardování zbrojovky přišla o rodinu? Co s uprchlým válečným zajatcem, jenž znenadání stojí přede dveřmi s neobvyklou kořistí přes rameno? A co se smutkem, který se nedá vyjádřit slovy? Novinka rakouského prozaika Pauluse Hochgatterera vykresluje na příkladu několika osob nejrůznější podoby lidského neštěstí. Autorovi loni vynesla nominaci na Rakouskou knižní cenu.

Původně filmový kritik a teoretik Václav Holanec, který se dnes živí převážně jako televizní scenárista (epizoda „novácké“ série Soukromé pasti Malý terorista či televizní filmy ČT Stříbrná vůně mrazu a Dům u Zlatého úsvitu), napsal svůj první román Herci na základě vlastního dosud nerealizovaného filmového scénáře, který již bodoval ve scenáristické soutěži Sazky při cenách Český lev. Vzniklé dílo však již s formátem scénáře nic společného nemá.

Poté, co se román La Bibliotecaria de Auschwitz (2012, Osvětimská knihovnice) španělského novináře a spisovatele Antonia G. Iturbeho setkal s příznivým ohlasem u španělských čtenářů, má všechny předpoklady zaujmout i české publikum.

Mají Češi svou obdobu Supermana? Mnoho kandidátů není. Jedním může být legendární Pérák, jehož historii a současnost důkladně představuje etnolog Janeček.

Obsáhlá monografie o Církvi československé husitské v období nacistické okupace představuje část našich dějin, která byla po roce 1948 zlovolně ideologicky interpretována. Duchovní i laické osobnosti této církve po dlouhé době, a někdy vůbec poprvé vystupují jako přední hybatelé naší historie. Kniha o skutečných elitách a statečných lidech.

Dola de Jongová literárně působila v Nizozemsku i v USA. Pozapomenutou autorku v posledních letech úspěšně připomnělo amsterodamské nakladatelství Cossee romány Pole je tento svět a Strážkyně domácího krbu. Lesbická tematika druhého titulu budila v roce 1954 zvláštní pozornost. Ale byla v nizozemských literárních kruzích skutečně tak kontroverzní, jak vyplývá z doslovu Evy Cosséeové?

Erica a ta druhá – tak zněl původní název novely Strážkyně domácího krbu. Autorčino kolísání mezi důrazem na jednu nebo druhou protagonistku v titulu příběhu odráží i sérii dalších nerozhodností v jejich vztahu. Přátelství, láska, nebo něco mezi tím? Kdo má ve vztahu navrch? Kdo koho potřebuje víc? Kdo komu je oporou? Kdo koho drží v šachu? Jak zamíchá kartami hrozba nacistického pronásledování Židů?

Dola de Jongová literárně působila v Nizozemsku i v USA. Po románu Pole je tento svět se čeští čtenáři mohou seznámit s její novelou Strážkyně domácího krbu z roku 1954. Decentní příběh o vztahu dvou žen na rozhraní přátelství a lásky vzbudil svého času rozruch a ani po letech neztratil působivost. V roce 2017 novelu znovu připomnělo amsterodamské nakladatelství Cossee. Nakladatelka Eva Cossée k ní napsala doslov, který je také součástí českého vydání.

Britský historik připomíná, že intelektuálové rozhodně nemají patent na neomylnost. Kritickou sondu tentokrát spustil do myšlení generace francouzských intelektuálů, publicistů a spisovatelů, jež byla silně zasažena vírou v komunismus.

V knize o převážně politických karikaturách autor referuje, jak se obraz (téže) politické situace výrazně měnil prizmatem jednotlivých ideologických „brýlí“, a převážně hodnotí kvalitu kresby či malby. Jindy však sám angažovaně vstupuje do dobové polemiky.

Na pozadí tradičních náboženských a filozofických antropologických koncepcí i myšlenek soudobých autorů František Kautman promýšlel soudobou ekologickou krizi. Odpovědi, jež nacházel u klasiků, jsou sice neúplné a sporné, ale nikdy nevíme, kdy se nám ještě mohou hodit.

V prvním díle „hitlerovské trilogie“ známé britské autorky knížek pro děti Judith Kerrové prchá židovská rodina se dvěma dětmi s předstihem z Německa, v němž se začíná rýsovat nacistická hrozba. Kniha nevypovídá ani tak o nacistickém teroru, jako spíš o dopadech totalitních režimů na ty nejmladší.

Při líčení cesty evropské společnosti od zákopů první světové války k Osvětimi a kobercovým náletům se britský historik snaží nejen postihnout, ale i vysvětlit úpadek „do propasti barbarství“.

Hlavní téma, hlavní problém vypravěče, jenž je jistě modelovým příkladem tisíců Židů, již se dokázali z koncentračních táborů vrátit, je pokus zprostředkovat nesdělitelné. Kertész napsal dílo zvláštním způsobem.

Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu.

Nová kniha maďarského spisovatele Imre Kertésze, překlad do němčiny.

Druhý díl pamětí proslulého novináře, spisovatele a myslitele nabízí i pohled za kulisy, do vnitřního světa komunistických institucí, kde hybnou silou bylo často nepřátelství a soupeření mezi sekcemi téhož úřadu. A pozoruhodný je především pohled do vlastní mysli komunistického „odpadlíka“.

Obdivuhodná odysea polské židovské hrdinky ve zpracování vynikající spisovatelky a reportérky Hanny Krall. O tom, jak jediný život může přinést mnoho významů a jak by bylo jednoduché se ho vzdát.

Sinti, komunisté, židé – oběti nacistického režimu a generace jejich dětí jsou hlavními postavami románu německé spisovatelky Ursuly Krechelové. Zlo, které přežili, a traumata, která si v sobě nesou, zvládají s vypětím všech sil, přesto se nevzdávají. Děj románu začíná v letech před druhou světovou válkou a pokračuje až do současnosti.