V knize o převážně politických karikaturách autor referuje, jak se obraz (téže) politické situace výrazně měnil prizmatem jednotlivých ideologických „brýlí“, a převážně hodnotí kvalitu kresby či malby. Jindy však sám angažovaně vstupuje do dobové polemiky.

Ve svém nejnovějším románu se Jakuba Katalpa, podobně jako v tom předchozím – Němcích, vrací ke druhé světové válce, především holocaustu. Zde se děj však odehrává v průběhu několika desítek let a najdeme zde i další motivy a témata, které se u této autorky objevovaly již v předchozích dílech, kupříkladu rodičovství a silně prožívanou tělesnost. Nejvíce v románu vyniká právě originální pojetí tělesnosti a násilí, které je s ní spojené.

Na pozadí tradičních náboženských a filozofických antropologických koncepcí i myšlenek soudobých autorů František Kautman promýšlel soudobou ekologickou krizi. Odpovědi, jež nacházel u klasiků, jsou sice neúplné a sporné, ale nikdy nevíme, kdy se nám ještě mohou hodit.

V prvním díle „hitlerovské trilogie“ známé britské autorky knížek pro děti Judith Kerrové prchá židovská rodina se dvěma dětmi s předstihem z Německa, v němž se začíná rýsovat nacistická hrozba. Kniha nevypovídá ani tak o nacistickém teroru, jako spíš o dopadech totalitních režimů na ty nejmladší.

Reinhard Heydrich povolává z Berlína podřízeného, aby vypátral, kdo mu v Praze usiluje o život. A britský spisovatel Philip Kerr pokračuje ve své sérii atypických noir kriminálek s německým komisařem v nacistické éře. Škoda jen, že mezi poslední česky vydanou knihou z této série a aktuálním románem zeje mezera čtyř nepřeložených.

Při líčení cesty evropské společnosti od zákopů první světové války k Osvětimi a kobercovým náletům se britský historik snaží nejen postihnout, ale i vysvětlit úpadek „do propasti barbarství“.

Hlavní téma, hlavní problém vypravěče, jenž je jistě modelovým příkladem tisíců Židů, již se dokázali z koncentračních táborů vrátit, je pokus zprostředkovat nesdělitelné. Kertész napsal dílo zvláštním způsobem.

Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu.

Román Porodní bába, silně spjatý s finskými dějinami a prostředím, představuje nadčasové umělecké dílo a dokáže zprostředkovat výjimečný čtenářský zážitek, o kterém nelze mlčet. Porodní bába nabízí jímavý a propracovaný děj, který kombinuje osudovou tragiku s rodinným melodramatem a zároveň odhaluje zajímavý kus nedávné historie.

Druhý díl pamětí proslulého novináře, spisovatele a myslitele nabízí i pohled za kulisy, do vnitřního světa komunistických institucí, kde hybnou silou bylo často nepřátelství a soupeření mezi sekcemi téhož úřadu. A pozoruhodný je především pohled do vlastní mysli komunistického „odpadlíka“.

Tragicky zakončený životní příběh málo známého moravského kněze jakoby potvrzoval platnost dávného rčení o nevyzpytatelných cestách Páně. Dobrodružnými epizodami protkaný životopis Bohuslava Buriana pak může oslovit i čtenáře, kteří se o duchovní literaturu nijak blíže nezajímají.

Nová, zatím poslední kniha současné ukrajinské autorky Jevhenije Kononeko. Silně připomíná knihy Dana Browna. Děj se odehrává na západní Ukrajině, kde ukrajinská žena s francouzským mužem pátrají po starém traktátu barokního sochaře.

Románová trilogie provází osobními příběhy čtyř žen a jejich nejbližších na pozadí dramatických dějin dvacátého století. První díl Dcer nové doby se odehrává od konce první světové války do poloviny století v Hamburku, městě, které dnes už v podobě, jak ji líčí román, neexistuje. I díky výborné znalosti místopisu, brilantně zachycené celospolečenské náladě a propracované psychologii nesklouzává sága k přílišné nostalgii ani zbytečné brutalitě. Druhý díl bestselleru u nás vyjde na jaře.

Vzpomínky deseti pamětníků umožňují čtenáři nahlédnout na konec druhé světové války z perspektivy tehdejších dětí, jejichž jediným proviněním bylo užívání němčiny jako mateřského jazyka. V nejednom případě překvapí, co jim v paměti utkvělo a co se dospělým naopak podařilo před nimi utajit.

Obdivuhodná odysea polské židovské hrdinky ve zpracování vynikající spisovatelky a reportérky Hanny Krall. O tom, jak jediný život může přinést mnoho významů a jak by bylo jednoduché se ho vzdát.

Nashledanou v nebi je významná kniha, která vznikla v rámci projektu „Sintové zpracovávají svou historii. Přináší vhled do duše Sintů, jejich kultury a umu, též ale obraz nenávisti a násilí.

Sinti, komunisté, židé – oběti nacistického režimu a generace jejich dětí jsou hlavními postavami románu německé spisovatelky Ursuly Krechelové. Zlo, které přežili, a traumata, která si v sobě nesou, zvládají s vypětím všech sil, přesto se nevzdávají. Děj románu začíná v letech před druhou světovou válkou a pokračuje až do současnosti.

Nevelká próza Ema a Smrtihlav chápe literárně produktivní téma holokaustu osobitým způsobem – jako sondu do fantazie svého dětského hrdiny.

Nevelká próza Ema a Smrtihlav chápe literárně produktivní téma holokaustu osobitým způsobem – jako sondu do fantazie svého dětského hrdiny.

Kde ležela pravlast Árijců? Jak vznikla Sluneční soustava a jaký byl původ lidstva? Co měli dle nacistů společného Němci, samurajové a Buddha? Jakou roli hráli v nacistických představách vlkodlaci a jakou upíři? Americké hodnotitele zaujala kniha amerického badatele už samotným názvem.

Literární adaptace slavné dětské opery Brundibár z roku 1938, dodnes uváděné na mnoha světových jevištích, má v českém kontextu pozoruhodnou podobu: kombinuje současné převyprávění pohádkového příběhu o vítězství dobra nad zlem s původními písňovými texty Adolfa Hoffmeistera a Sendakovu originální výtvarnou stylizaci středoevropského historického města. Ta však navíc drobnými detaily univerzálně platný příběh jednoznačně situuje do období druhé světové války, kdy původní opera vznikla.

Hildegard ve svých osmdesáti neví, čí je. Ani jak se vlastně jmenuje a kde se narodila. Trápí se tím, že má cejch kolaborantky. To všechno „jen“ proto, že na svět přišla v jedné z porodnic nacistického projektu Lebensborn. Švýcarský autor se vrací k tématu, které již bylo v literatuře i filmu zpracováno vícekrát – inspirovalo například Bohumila Hrabala. Oscar Lalo se však touto historickou skutečností zabývá velice detailně a s překvapivou empatií. Není patetický, a přitom jde opravdu na dřeň.

Mohla exilová vláda v Londýně a exiloví politici v Moskvě učinit ve prospěch Židů víc? Co pociťovali Židé v exilu, když nemohli nacistickou vyhlazovací mašinérii zpomalit, natož zastavit? Lišil se zásadně občanský postoj vůči Židům u nás od okolních zemí? Jak do tradic prvorepublikového demokratického Československa zapadá poválečný odsun sudetských Němců a požadavek přísné, vlastně absolutní asimilace Židů? Těžké otázky, tíživá kniha.

Pro čtenáře, kteří se radši dívají dopředu a vyhlížejí nová témata a jazykové experimenty, nebude Šikmý kostel asi to pravé (ačkoliv i oni mohou být překvapeni). Ale pro ty, již mají v oblibě nedávnou historii středoevropského prostoru přetavenou do opojného románového příběhu, bude pokorné, zručné a poctivé vyprávění Karin Lednické přesně tím, co hledají.

Ve svém raném románu, jehož vydání se bohužel nedočkal, se Siegfried Lenz zamýšlel nad otázkou, do jaké míry má voják slepě plnit rozkazy a kdy by měl následovat hlas svého svědomí i za cenu toho, že jeho rozhodnutí nejspíše nepochopí ani jeho nejbližší.

Vzestup populisty Trumpova typu autoři zasazují do celosvětového kontextu. Téma soumraku demokracie střídají příklady zemí, které se dokázaly nástupu totalitních ideologií ubránit. I když kniha přináší mnoho přesvědčivých analýz, praktická upotřebitelnost jejích rad je alespoň v našem geopolitickém prostoru někdy problematická.

Za životopisný román Gerron o německém herci a režisérovi Kurtu Gerronovi, jedné z mnoha obětí šoa, si Charles Lewinsky roku 2011 vysloužil nominaci na Švýcarskou knižní cenu, kritika se však na kvalitách jeho románu příliš neshodla. A měla k tomu dobré důvody.

Mohutný epický rozměr Laskavých bohyní, který byl tak charakteristický pro klasické realisty 19. století, nemá dnes v Evropě prakticky obdoby. Mimo klasické realisty navazuje Jonathan Littell také na tradici pikareskního románu s jeho bludným, neklidným hrdinou, putujícím groteskním světem. Dr. Aue svůj příběh začne psát z důvodů jakéhosi nutkání, snad pod vlivem oněch laskavých bohyní, kterými jsou – ironicky – míněny usmířené Erínye, bohyně msty za mrtvé.

Proč ve světě a teď i u nás patří k nejprodávanějším knihám Laskavé bohyně od Jonathana Littella? Čím zaujala zpověď přesvědčeného nacisty Maxmiliana Aueho, který se nechce omluvit ani provádět sebereflexi a jen popisuje tuny válečných hrůz?

Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek na minulost i zvrácených nacistických představ o nové Evropě. Takových potenciálních příšer jako Aue, člověk bez svědomí, bez skrupulí a bez morálních zásad, žije mezi námi více než dost. A vypravěč, který nás hned v první větě oslovuje "bratři v lidství", na to nedovolí zapomenout: "Nikdy nemůžete říct: Nebudu zabíjet. To nejde, přinejlepším můžete říci: Doufám, že nebudu zabíjet."