Kromě významných literárních událostí, slavných knih a polemik, které dodnes známe z učebnic, kronika zaznamenává i mezinárodní bestsellery, produkty lokální populární kultury či četné kuriózní zprávy. Mnohonárodnostní prvorepublikovou literární komunitu představuje i díky rozsáhlému obrazovému doprovodu skutečně plasticky.

Výbor textů Pavla Tigrida z jeho válečného rozhlasového období přináší řadu nových svědectví o roli československých exulantů a rozhlasových pracovníků v boji proti nacismu.

Německý prozaik Uwe Timm (1940) se několikrát pokoušel psát o svém starším bratrovi, příslušníkovi elitních jednotek SS, ale dlouho zůstávalo jen u pokusů. Až smrt obou rodičů a starší sestry jako by mu rozvázala ruce a umožnila mu klást naléhavé otázky, aniž by musel brát ohled na své bližní. Proč se bratr dobrovolně přihlásil k jednotkám SS, jakmile se stal plnoletým? Proč nečekal na povolávací rozkaz jako jeho vrstevníci? Byl Karl-Heinz pouze pachatelem, nebo i obětí?

Norská autorka přichází ve svém debutu s příběhem inspirovaným skutečnými osudy židovských dětí zachráněných v předvečer 2. světové války. Zážitky malého děvčátka uniknuvšího holocaustu se autorka snaží rozšířit o další témata.

Tradiční Cenu Knižního klubu pro nepublikované rukopisy letos vyhrál debutující čtyřiatřicetiletý historik a učitel z Českých Budějovic Dalibor Vácha. Jeho kniha Červenobílá vyprácí o československých legionářích v Rusku strhujícím způsobem. Nadějnou knihu bohužel kazí nepromyšlený, rozpadlý závěr.

Co by se stalo, kdyby se v současném Berlíně náhle probral z padesátiletého spánku Adolf Hitler? Kniha, jež to zjišťuje, má být varující, mrazivou satirou. Funguje především díky dobře vykreslené hlavní postavě, která nikdy není dostatečně odpudivá a nikdy dostatečně sympatická. Bohužel ostatní stavební prvky stojí o třídu níž.

Děje, o kterých víme, jak nakonec dopadly, se autor snaží podávat s určitou dávkou napětí a tak, jako by byl jejich očitým svědkem. S jistým údivem popisuje i celkovou dobovou atmosféru, kdy vítězství zatím slavily ani ne tanky a kulomety nacistů, ale hlavně jejich propaganda.

Jména jako Oskar Schindler, Raoul Wallenberg či Nicholas Winton znějí minimálně povědomě snad skutečně každému. K záchraně Židů v bezprostředním ohrožení života se však za války odhodlali i další, dnes méně známí hrdinové, a mnozí za to zaplatili cenu nejvyšší. Jedním z nich byl rotmistr wehrmachtu Anton Schmid. Co o něm vlastně dnes víme a jak odlišit fakta od pozdějších smyšlenek?

Má lidské vraždění a páchání genocid nějaký biologický základ, nebo se jedná o patologické chování, jemuž lze předejít správnou výchovou? Proč se vlastně lidé vraždí a jak ke zkoumání tohoto fenoménu přistupovat? Závěry, k nimž zde významný český evoluční biolog dochází, zastánce člověka coby tvora mírumilovného příliš nepotěší.