Koncentrační tábory se staly jedním ze symbolů nacistické vlády v Německu a na okupovaných územích. Jakými způsoby byly řízeny, jaká pravidla určovala život vězňů a čím si lidé museli projít jen kvůli své etnické či politické příslušnosti, se snaží přiblížit kniha předních českých autorů, která se dočkala již třetího vydání.

Z poměrně rozsáhlého díla srbského novináře, esejisty a úspěšného romanopisce Zorana Ćiriće (1962) přineslo nakladatelství Runa překlad „mafiánského“ románu Hobo, oceněného v Srbsku profesionální i čtenářskou literární cenou.

Knihu francouzské novinářky je možné číst i jako smutné svědectví o tom, že pokud je někdo v nesprávný čas na špatném místě, jeho životní šance se rapidně snižují. A že po několika společně strávených letech se každý muž mění ve „zrůdu, která se považuje za boha, smrdí potem a nemyslí na nic jiného než na sex“…

Rodné město opěvuje, ale také na ně otevřeně žaluje: italská spisovatelka Elena Commessatti pochází z italského Udine, kam i zasadila děj detektivního příběhu, který vychází z reálných událostí. Během dvaceti let tu bylo zavražděno patnáct žen, a ačkoli mají případy mnoho společného, nikdy se nevyšetřily. Commessatti si je jistá, že kauza má společensko-politický podtext.

Jeho oběťmi byly ženy, „napůl“ ženy. Možná, že kdyby zemřela alespoň jedna z nás, vraha by dřív nebo později dopadli.

Muslimové procházejí v mnoha ohledech obdobným procesem modernizace, jaký dříve prodělal Západ. Sociolog Karel Černý pojímá islám jako pluralitní proud, kde nechybí třeba feminismus. Složitou problematiku přibližuje grafy, statistikami a citacemi z děl soudobých spisovatelů pocházejících z daného regionu, avšak i mohutnými citacemi ze své starší knihy.

Atraktivně vyprávěný příběh jednoho z hrdinů dvacátého století by neinformovaný čtenář mohl považovat za román z válečného prostředí.

Debutový thriller italského televizního scenáristy se odehrává v italských Alpách a řeší jednu dávnou brutální vraždu. Namísto vzrušení z odkrývání stop však čtenář po většinu stran zakouší strach o osud hlavní postavy a jejích blízkých.

Román Györgye Dalose Brigáda Balaton zachycuje životní bilanci bývalého důstojníka Stasi. Poodhaluje smýšlení člověka, jenž zůstává vůči systému loajální i po jeho ztroskotání. Bigotní přisluhovač režimu, či jen oběť vlastní ideologie?

Dánský fotograf Daniel Rye Ottosen strávil třináct měsíců v zajetí islámských extremistů. Přežil, mnozí jeho spoluvězni však takové štěstí neměli. Kniha Rukojmí ISIS je autentickým obrazem hrůzných vězeňských praktik Islámského státu, ale také příběhem o naději a rodinné pospolitosti.

Otevíráme knihu a spatřujeme svět definovatelný pojmy bezhraničnost, mnohost a otevřenost. Starý kontinent, nám důvěrně známý, a přesto zde, v Darvasiho románu, divoký a neprobádaný, jehož krví pulzující tepny představují hranice státních útvarů, kurií a držav, které stejně rychle jak vznikaly, mohly opět zanikat.

Román Legenda o kejklířích se slzami nás zavádí do doby, kdy bylo Maďarsko pleněno Turky, avšak děj se odehrává střídavě na mnohem širší ploše evropských zemí a v popředí stojí okrajové, pro dějiny nepodstatné postavy, často bizarní figurky se symbolickým charakterem. Setkáváme se zde s kejklíři, vojáky, derviši, liliputány...

Zasadit detektivní příběh, který se údajně dá přiřadit k žánru tzv. drsné školy, do pestrobarevného fantastického světa obývaného plyšáky, zní docela praštěně. Na druhou stranu tento nápad vyvolává očekávání a zvědavost...

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Kniha se zvučným a pro negermanisty enigmatickým titulem se svou knižní úpravou tváří jako hříčka. Zvnějšku má vlastně dva rovnocenné začátky; je vysázena tak, že ji lze otevřít a začít číst z obou stran. Nic nenapovídá, za který konec by se svazek měl přednostně vzít, a tak je první čtení vlastně věc náhody. Struktura textu je záměrně nejistá, kluzká a prchavá. Text se odpoutává od sebe samého, a ačkoli na sebe nepřehlédnutelnými gesty upozorňuje, zároveň se podrývá.

Pětiletý Jack a jeho matka jsou v Pokoji - místnosti o pár metrech čtverečních - vězněni a matka opakovaně znásilňována mužem, kterému oba říkají „Čert“. Pro Jacka představuje Pokoj celý svět a pozdější adaptaci na normální prostředí na svobodě provázejí mnohé komplikace.

Román Hodinky od Ašera představuje realistickou formou neutěšený život dnešních třicátníků. Jeho hrdinové žijí ve městě, jsou vzdělaní, netrpí hmotnou nouzí, ale tíží je osamělost, deprese, smrt blízkých a nenaplněné vztahy či nedostatečná seberealizace. Cesta ven je podle románového návodu v zásadě jednoduchá: najít toho pravého a přestat dělat blbosti. Podaří se uspět spíše Heleně a Karlovi, či naopak Olině a Čeňkovi?

Marek Epstein si pro svůj první román vybral ošidné téma – domácí násilí. Naštěstí se mu ale podařilo vyhnout se takovým klišé, jako je motiv alkoholu coby spouštěče agrese, a to především díky hlubšímu ponoru do duše i minulosti postav. Scenáristickým rukopisem čtenáře seznamuje hned se dvěma generacemi poznamenanými násilnickým chováním a v retrospektivních pohledech ukazuje, jak se ze vzdělané mladé ženy stává oběť bez špetky sebeúcty.

Stvoření temnoty je kniha fascinující a děsivá, navzdory své symbolické rovině nepříjemně skutečná, v mnoha ohledech vyloženě nepříjemná a zraňující. Je plná postav, které stvořily temnotu jen proto, aby je pohltila a vzala jim vše, kvůli čemu stálo za to žít.

Na mikrokosmu jednoho domu krásy – několikapatrové budovy, v níž si bohatá klientela dopřává kosmetické služby všeho druhu – se autorka pokouší vykreslit více než jen zájem o šminky, rtěnky a nejnovější módní trendy. Román kolumbijské spisovatelky Melby Escobarové čtenáře zavádí do současné Bogoty. Má nakročeno k tomu, aby se stal světovým bestsellerem.

Historie této knihy se začíná psát současně se vznikem monumentálního díla Harmonia caelestis zřejmě nejvýznamnějšího současného maďarského spisovatele Pétera Esterházyho, který v něm věnoval stovky stran svému otci a hledání vztahu k němu.

Po celosvětově úspěšné Geniální přítelkyni si můžeme česky přečíst i prvotinu Eleny Ferrante. Románový svět Tíživé lásky vychází z podobného půdorysu jako slavná tetralogie: Neapol, napjaté partnerské a rodinné vztahy, ženské osudy. Delia se přes všechnu snahu těžko zbavuje osudového vlivu své matky Amalie. Ani jedna nemá snadný život, obě bojují s násilím, strachem, láskou i nenávistí. Ač jde o tematiku v literatuře mnohokrát zpracovanou, nemusí tenhle román sednout každému.

Budování Stalinova impéria ve 30. letech minulého století, kdy se naplno roztočila kola politických procesů, směřovalo nejen k dalekosáhlým hospodářským proměnám, budování těžkého průmyslu a impozantních vodních děl. Souběžně mělo docházet i k proměně společnosti, výchově nového typu uvědomělého, bolševickým idejím oddaného člověka – a zavržení všech ostatních.

Dvě kratší novely, v nichž se vrací advokát Mandrake a bizarní svět sběratelů vzácných knih, nájemných vrahů, stárnoucích knihovnic a trpaslíků.

Svědectví jednoho z nejznámějších psychiatrů 20. století o jeho životě v koncentračním táboře Osvětim. Na začátku šedesátých let v anglické verzi nejprodávanější kniha po Bibli.

Idea komunismu byla mimořádně svůdná. Oslovovala prosté dělníky i vzdělané vrstvy, její stoupenci horovali pro rovnost všech lidí, chtěli odstranit vykořisťování člověka člověkem, hlásali, že nastolí sociální rovnost a zamezí válkám. Mnozí zahraniční intelektuálové a umělci ji svým věhlasem zaštiťovali a dodávali jí zdání hodnověrnosti. Jen někteří však ze svého poblouznění procitli, tak jako autor knihy François Furet.

Autor románu Kolumbijec Santiago Gamboa (nar. 1965) se prosadil v 90. letech jako vycházející hvězda tzv. postboomu latinskoamerické literatury. Román Nekropolis, který právě vydalo nakladatelství Host v překladu Aleše Hurdálka, je už třetí Gamboův text v češtině, se čtyřmi sty šestnácti hustě popsanými stranami nejrozsáhlejší, ale kvalitou nejslabší.

Srbský autor Aleksandar Gatalica (1964) vytvořil širokou mozaiku poskládanou z bezmála osmdesáti lidských osudů, jimž do života nemilosrdně vkročila první světová válka. Na příkladu známých generálů, umělců, politiků, ale i řadových lidiček napříč celou Evropou autor zachycuje atmosféru čtyřletého martyria, jehož následky si lidstvo nese dodnes. Dílo se v Srbsku dočkalo mnoha vydání a bylo oceněno prestižními literárními cenami.

Pro ty, které zajímají sociologické a psychologické teorie vysvětlující soudobé krizové dění, mohou být některé pasáže sborníku užitečné. Většinou však autoři recyklují starší diagnózy, někdy přehlížejí snahy o reformu či šmahem zavrhují celý dnešní systém, aniž by jasněji a věrohodněji vysvětlili, čím jej chtějí nahradit.

Konec první světové války uvrhl především střední a východní Evropu do chaosu. Příčiny a průběh řady lokálních střetů, jež na několik let poznamenaly tvář poválečné Evropy, přibližuje nová práce německého historika působícího na britských ostrovech.