Stvoření temnoty je kniha fascinující a děsivá, navzdory své symbolické rovině nepříjemně skutečná, v mnoha ohledech vyloženě nepříjemná a zraňující. Je plná postav, které stvořily temnotu jen proto, aby je pohltila a vzala jim vše, kvůli čemu stálo za to žít.

Na mikrokosmu jednoho domu krásy – několikapatrové budovy, v níž si bohatá klientela dopřává kosmetické služby všeho druhu – se autorka pokouší vykreslit více než jen zájem o šminky, rtěnky a nejnovější módní trendy. Román kolumbijské spisovatelky Melby Escobarové čtenáře zavádí do současné Bogoty. Má nakročeno k tomu, aby se stal světovým bestsellerem.

Historie této knihy se začíná psát současně se vznikem monumentálního díla Harmonia caelestis zřejmě nejvýznamnějšího současného maďarského spisovatele Pétera Esterházyho, který v něm věnoval stovky stran svému otci a hledání vztahu k němu.

Lidský druh je jen jedním z mnoha živočišných druhů žijících na Zemi, díky své inteligenci stanul na konci potravinového řetězce. Je morálně nepřijatelné, aby pojídal své bližní, pomyšlení, že by mohl být chován hospodářsky, je pro nás odpuzující. Pro mimozemský druh, který pokročil ve vývoji dále než my, by však nemusel být nepředstavitelný. Fikci, rozvíjenou tímto směrem, nabízí Michel Faber v románu Pod kůží.

Robert Fabian platí za nejlepšího českého autora subžánru military sci-fi. Začalo to Mariňáky v roce 2000, přičemž autor od té doby čím dál častěji a důsledněji narušuje stereotypy žánru a čtenářská očekávání. Platí to i pro jeho novinku: zhruba za polovinou románu dochází ke zvratu a vojáci se vydávají na svou vlastní verzi vesmírné odysey.

Antologie povídek z finského severu představuje literární území polárního dne v různých žánrových a tematických podobách současné finské literatury. Prostřednictvím příběhů, které umí být syrové i odlehčené, dává českému čtenáři příležitost dohlédnout dál za všechna klišé o depresivní evropské pustině.

Po celosvětově úspěšné Geniální přítelkyni si můžeme česky přečíst i prvotinu Eleny Ferrante. Románový svět Tíživé lásky vychází z podobného půdorysu jako slavná tetralogie: Neapol, napjaté partnerské a rodinné vztahy, ženské osudy. Delia se přes všechnu snahu těžko zbavuje osudového vlivu své matky Amalie. Ani jedna nemá snadný život, obě bojují s násilím, strachem, láskou i nenávistí. Ač jde o tematiku v literatuře mnohokrát zpracovanou, nemusí tenhle román sednout každému.

Niektoré čitateľské ohlasy hovoria, že Ferrariho román je škoda dočítať. Škoda preto, že niečo také dobré skončilo. Literárni kritici o autorovi víťazného románu ceny bratov Goncourtovcov často opakujú, že jednou z vecí, ktorými sa odlišuje od kolegov je jeho schopnosť písať dlhé vety tak, aby ste sa v nich nestratili.

Budování Stalinova impéria ve 30. letech minulého století, kdy se naplno roztočila kola politických procesů, směřovalo nejen k dalekosáhlým hospodářským proměnám, budování těžkého průmyslu a impozantních vodních děl. Souběžně mělo docházet i k proměně společnosti, výchově nového typu uvědomělého, bolševickým idejím oddaného člověka – a zavržení všech ostatních.

Na historickém románu se Florescu zřejmě poučil v umění barvitého líčení. Konstantou jeho románu je krutá, nehostinná krajina, vůči člověku vyloženě nepřátelská, zaplavená blátem a zamořená obtížným hmyzem, s řekami vystupujícími pravidelně z břehů a pustošícími, co se dá, krajina, která každým svým projevem dává člověku najevo, že tu je a vždycky bude jen trpěný, nikdy si ji nepodmaní.

Švýcarský spisovatel Catalin Dorian Florescu (1967) svým románem Jacob se odhodlá milovat z roku 2011 splňuje pomyslnou normu evropského spisovatele, vhodného adepta literárních cen a hosta literárních trachtací. U nás se nedávno objevil na veletrhu Svět knihy 2013 v souvislosti se svým prvním překladem do češtiny.

Nesmírně nahlas a neuvěřitelně blízko je román s nádherným lidským příběhem. Ač formou postmoderní, nikdy nesklouzává do pastiše, ani s ním spojené ironie. Je upřímný, dojemný, hluboce lidský, ale ne kýčovitý ani citově vyděračský.

Ve výboru povídek pod titulem Černý román a jiné povídky nás autor skrze bizarní příběhy dožene až k ontologické otázce, k "pohledu" (třeba do akvária), který může člověku změnit život.

Dvě kratší novely, v nichž se vrací advokát Mandrake a bizarní svět sběratelů vzácných knih, nájemných vrahů, stárnoucích knihovnic a trpaslíků.

Svědectví jednoho z nejznámějších psychiatrů 20. století o jeho životě v koncentračním táboře Osvětim. Na začátku šedesátých let v anglické verzi nejprodávanější kniha po Bibli.

Potraviny – jejich produkce, distribuce, prodej a spotřeba – v ekonomických a mocenských kontextech. Zpráva z dosavadního průběhu lidských dějin není povzbudivá a místy vyznívá až fatalisticky, přesto se autoři snaží do budoucna hledat cesty ke spravedlivějšímu a ekologicky šetrnějšímu nakládání s jídlem.

V roce 2006 se objevuje první román zajímavé bulharské spisovatelky, režisérky a dramatičky Mileny Fučedžievové Kefer (Cvetovete na malkata Ida; Barvy malé Idy), jenž představuje odlišný způsob psaní v bulharské tradici románové tvorby. Kniha vyšla v nakladatelství Ciela v Sofii, i když vznikala v Americe, kde autorka už dlouho žije. Tento román je jiný jak svým způsobem prezentace času a prostoru, tak situováním hrdinů do těchto kategorií.

Idea komunismu byla mimořádně svůdná. Oslovovala prosté dělníky i vzdělané vrstvy, její stoupenci horovali pro rovnost všech lidí, chtěli odstranit vykořisťování člověka člověkem, hlásali, že nastolí sociální rovnost a zamezí válkám. Mnozí zahraniční intelektuálové a umělci ji svým věhlasem zaštiťovali a dodávali jí zdání hodnověrnosti. Jen někteří však ze svého poblouznění procitli, tak jako autor knihy François Furet.

Severská mytologie Neila Gaimana přináší čtivé, zábavné a humorné převyprávění severských mýtů, postrádá však výraznější autorskou invenci a ve srovnání s dřívějšími podobnými počiny nijak nevyčnívá.

Ceněný britský spisovatel sci-fi a fantasy a komiksový scenárista převyprávěl severské mýty. Jejich příběhy podává moderně, aniž by oslabil jejich mytický rozměr, a velkou pozornost věnuje emocím hlavních postav. Zprvu přidává i odlehčující pasáže, postupně však zesiluje důraz na krvavé detaily a nespoutanou divokost.

Autor románu Kolumbijec Santiago Gamboa (nar. 1965) se prosadil v 90. letech jako vycházející hvězda tzv. postboomu latinskoamerické literatury. Román Nekropolis, který právě vydalo nakladatelství Host v překladu Aleše Hurdálka, je už třetí Gamboův text v češtině, se čtyřmi sty šestnácti hustě popsanými stranami nejrozsáhlejší, ale kvalitou nejslabší.

Srbský autor Aleksandar Gatalica (1964) vytvořil širokou mozaiku poskládanou z bezmála osmdesáti lidských osudů, jimž do života nemilosrdně vkročila první světová válka. Na příkladu známých generálů, umělců, politiků, ale i řadových lidiček napříč celou Evropou autor zachycuje atmosféru čtyřletého martyria, jehož následky si lidstvo nese dodnes. Dílo se v Srbsku dočkalo mnoha vydání a bylo oceněno prestižními literárními cenami.

Román o velkých pouličních nepokojích v Los Angeles v roce 1992 má zprvu charakter noirové gangsterky, postupně se však stává sociálněkritickou sondou do života nejchudších čtvrtí, ve své syrovosti ne nepodobnou klasickým naturalistickým románům Émila Zoly.

Sociálněkritický román Američana Ryana Gattise Šest dní hněvu je o ghettoizaci měst, násilí a mladistvých gangsterech. Sedmnáct monologů jeho aktérů, z kterých se kniha skládá, se čte jedním dechem.

Pro ty, které zajímají sociologické a psychologické teorie vysvětlující soudobé krizové dění, mohou být některé pasáže sborníku užitečné. Většinou však autoři recyklují starší diagnózy, někdy přehlížejí snahy o reformu či šmahem zavrhují celý dnešní systém, aniž by jasněji a věrohodněji vysvětlili, čím jej chtějí nahradit.

Konec první světové války uvrhl především střední a východní Evropu do chaosu. Příčiny a průběh řady lokálních střetů, jež na několik let poznamenaly tvář poválečné Evropy, přibližuje nová práce německého historika působícího na britských ostrovech.

Milostná štafeta, s níž obletíme celý svět. Postavy – a že je jich opravdu hodně – nacházejí různé podoby rozkoše s pestrým vzorkem partnerů a v neuvěřitelně proměnlivých kulisách. Kniha bude mnohé jistě bavit, některé možná i urazí, i to však zřejmě bylo jejím záměrem. F.-O. Giesbert má rád provokaci a tento román očividně zkouší, co čtenář unese.

Kniha spisovatele Morrise Gleitzmana je vyprávění malého chlapce Felixe o tom, co ho potkalo v děsivých časech holokaustu. Příběh židovského kluka, který přišel o rodiče a je na útěku ze sirotčince, má ambice oslovit dospělé i dospívající dětské čtenáře. Jedinečnost Gleitzmanovy knihy spočívá v autorově porozumění dětské duši, logice a vnímání.

Protagonista Glynnova debutu Peter Crumb byl asi kdysi vcelku normální chlapík, který měl ženu a dítě. Pak se ale stalo něco, co z něj učinilo to, s čím se seznámíme hned na prvních stránkách románu: monstrum, které nemyslí na nic jiného než na smrt. Svou i cizí.

Další pokus o českou drsnou školu pochází z pera pseudonymního autora. Kriminálka z Prahy je sice oproti sloganu z obálky spíše řídká než řízná, ale potěší svižným tempem i neobvykle otevřeným závěrem.