Kertész je autorem hlubokého smutku až pesimismu, jemuž se však nemůžeme podivovat. Jeho dílo ovšem vyznívá jako katarze i jako varování...

Úryvky z B.-ovy literární pozůstalosti tvoří jednu z několika vzájemně se prolínajících rovin bravurně komponovaného románu Likvidace. Celé dílo je symfonií několika textů – nové i původní verze B.-ovy divadelní hry, rámcové roviny, které dominuje postava Keserűa a v níž se redaktor pídí po zmíněném románu, B.-ův dopis na rozloučenou a dalších.

Vyšel překlad nejnovější prózy maďarského nositele Nobelovy ceny Imreho Kertésze - dílo prvního nositele Nobelovy ceny za literaturu píšícího maďarským jazykem Imreho Kertésze (1929) se před českým čtenářem knihu za knihou zavinuje jako usychající list.

Novodobý kronikář finského venkova Tommi Kinnunen se po úspěšném debutu vrací s románem Vystrkov. Ačkoli se v něm znovu setkáváme s postavami z předchozího titulu, je z jiného těsta. Místo historické fresky a rodové ságy nabízí melodrama (ne)funkčních rodinných vztahů, které je sice stylisticky vybroušené, ale poněkud ploché.

V dusivém bezčasí, které panuje v rozpadající se osadě kdesi na východě Maďarska, se schyluje k tragédii. Mnohem víc než o ni tu ale jde o každodenní život místních obyvatel, uvláčených a zvalchovaných rozkladem, beznadějí a alkoholem.

Neustále sa zväčšujúca čitateľská obec, s uznaním obrátená, najmä v priebehu posledných rokov na dlhšie a dlhé prozaické texty, je zo strany vydavateľov čím ďalej, tým viac rešpektovaná a obdarovávaná hrubými a ešte hrubšími zväzkami, kde je možno vo vnútri nájsť iba jeden text. Dôkazom tohto neutíchajúceho záujmu je i literárny súbeh Román 2006

Z románu Viliama Klimáčka Námestie kozmonautov (Generácia ?) nápadne preráža predovšetkým ambícia – ba priam vôľa – autora napísať generačnú výpoveď. Z tejto platformy sa v širšom, spoločenskom kontexte konfrontuje so slovenskými historickými traumami ( s komunistickou minulosťou, miestami sa dotkne i problému Slovenského štátu).

Novinář Peter Ovig Knudsen vydal knihu o likvidacích udavačů za okupace. V Dánsku se loni rozpoutala se společenská debata o zamlčené kapitole vlastních dějin.

Druhý díl pamětí proslulého novináře, spisovatele a myslitele nabízí i pohled za kulisy, do vnitřního světa komunistických institucí, kde hybnou silou bylo často nepřátelství a soupeření mezi sekcemi téhož úřadu. A pozoruhodný je především pohled do vlastní mysli komunistického „odpadlíka“.

Z literárně uměleckého hlediska je to účelové svědectví o konkrétní a velice složité době. Má dost zdařilou strukturu, zdařilé dialogy a čtivý obsah. Ovšem jenom pro ty, kteří tu dobu zažili, znají politiku řeckých nacionalistů a všechny okolnosti a události, které se odehrály v těch letech a desetiletích.

Říjen 1918 nebyl pouze okamžik, kdy nadšené davy vítaly prezidenta osvoboditele, ale také doba chaosu, násilí a materiálního strádání, podobně jako předcházející měsíce a roky.

Jaký příběh by mohl působit nejzvrhleji, nejkrvavěji, nejbrutálněji a vůbec tak, aby co nejvíce vyděsil učitelku literatury? Co takhle masakr v samotném pekle?

Lovci zdaleka nejvíc připomínají klasické superhrdinské komiksy: hrdina jde od jedné bitky s extravagantním padouchem k další s padouchem ještě extravagantnějším. Je to brak. Ale hrdý brak, který si je vědom svých mantinelů.

Kratochvilův román se vrací na konec druhé světové války. Autor se vyrovnává s krutostmi páchanými sovětskou i německou armádou a s českou zbabělostí a kolaborací. Doba bezčasí, kdy Němci jsou na ústupu a Sověti ještě nezačali jednat, ho vede k zamyšlení nad šancí dobra v boji se zlem ve 20. století. Čtenářský zážitek umocňuje Kratochvilův originální jazyk a sklon k magickému popisu reality.

Zatiaľ poslednú zbierku Vie, čo urobí (2013) vydala Katarína Kucbelová po piatich rokoch. Časový odstup priniesol nielen zmenu témy, ale aj značný posun v poetike autorky. Zo stručnosti výrazu, príznačného pre jej tvorbu, sa dostávame k vete, významovo zaťaženej, expresívnej – „Vie, čo urobí“ je tvrdenie.

Romány Jiřího Kulhánka jsou mnohonásobnou radostí nejen pro čtenáře, ale i pro literární teoretiky zabývající se pokleslou literaturou. Je v nich tolik brakových klišé, že nezbývá než nad vydařenou koláží tleskat.

Historický román z prostředí vikingů připomíná vypravěčským stylem staroseverské ságy. Absence lyrických prvků, detailní popis bojových scén a zejména naturalisticky líčená zranění rozhodně nejsou nic pro slabší povahy.

Mohla exilová vláda v Londýně a exiloví politici v Moskvě učinit ve prospěch Židů víc? Co pociťovali Židé v exilu, když nemohli nacistickou vyhlazovací mašinérii zpomalit, natož zastavit? Lišil se zásadně občanský postoj vůči Židům u nás od okolních zemí? Jak do tradic prvorepublikového demokratického Československa zapadá poválečný odsun sudetských Němců a požadavek přísné, vlastně absolutní asimilace Židů? Těžké otázky, tíživá kniha.

Debutový román Silvestra Lavríka s názvom Zu – nominovaný na najprestížnejšiu slovenskú literárnu cenu Anasoft litera – sa začína veľmi sľubne. Na začiatku je totiž tatranský Grand hotel a mŕtvy hosť, ktorého okolnosti smrti a identita sú neznáme.

Bohatě rozvitý historický román, zasazený do Grónska druhé poloviny 18. století, líčí drsné podmínky násilné kolonizace a christianizace tohoto ostrova. Za knihu obdržel autor rok po vydání prestižní Cenu Severské rady za literaturu.

Vzestup populisty Trumpova typu autoři zasazují do celosvětového kontextu. Téma soumraku demokracie střídají příklady zemí, které se dokázaly nástupu totalitních ideologií ubránit. I když kniha přináší mnoho přesvědčivých analýz, praktická upotřebitelnost jejích rad je alespoň v našem geopolitickém prostoru někdy problematická.

Skoro by to bylo na komparativní recenzi, kdybych se byl prokousal Stmíváním Stephenie Meyerové dál než na cca 40. stránku a pak se jím prolistoval kvapíkem kombinovaným se skočnou a doprovázeným zprvu tichým a pak už hodně hlasitým láteřením.

Oskar má problém. Spolužáci ze školy ho šikanují a dvanáctiletý obtloustlý kluk může jen snít, jaké by to bylo vrazit třeba do svých trýznitelů nůž a otočit jím v ráně. Ale ani Oskarova bujná morbidní fantazie neobsáhne to, co se chystá udeřit na stockholmské sídliště, kde Oskar bydlí.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

Sexuální zneužívání dětí katolickým knězem v Irsku vzbuzuje jako hlavní téma románu rozpaky. Ne snad kvůli své ožehavosti, jako spíš proto, že na první pohled působí jako jasné klišé. Románová prvotina irského novináře Kevina Mahera však jakékoli obavy tohoto druhu rozptýlí hned na první stránce.

Thriller pojatý jako obhajovací řeč údajného vraha před soudem posouvá čtenáře do role porotce. Kolik potřebujeme informací, abychom rozhodli o osudech obžalovaného? Do jaké míry je kniha věrohodná? A je český překlad dost dobrý, aby nás udržel v iluzi, že jsme přímými účastníky procesu?

Pohled na dětství a dospívání české populární novinařiny je zčásti nostalgický, zčásti zabírá cosi značně povědomého. Konec devatenáctého století byla doba v mnohém odlišná, ale tehdy jako dnes platilo, že pro jistý typ čtenářů není „důležitá pravdivost, ale atraktivnost tématu a souznění s jejich představami a hodnotami“.

Deset povídek rwandské autorky není depresivní četba zaměřená na líčení traumat, která zbyla po genocidě. Motivy jako hrůza, bezmoc, zoufalství, naděje, boj o přežití a smíření jsou doplňovány i tématy čistě ženskými, jako jsou mateřství, menstruace, těhotenství, ženská pospolitost a zranitelnost. Ve rwandském jazyce kinyarwanda znamená „ejo“ včera i zítra; příběhy jsou autentická, upřímná a přímočará svědectví o tom, co se dělo předtím i potom. Český překlad je však víc než nepodařený.

Když byl v roce 1967 poprvé v češtině vydán slavný román Kůže Curzia Malaparta, autor byl pro svůj kritický pohled na osvobození Itálie americkou armádou v roce 1945 v československém tisku vynášen do nebes jako největší italský spisovatel.

V pozoruhodné edici Thesaurus absconditus, ve které nakladatelství Atlantis publikuje památky naší dřevní literatury, se objevil i překlad cizojazyčného díla. Jde však o převod natolik svérázný, že jej lze považovat takřka za originál. Je to spis Věčný pekelný žalář (La prigione eterna dell’Inferno) italského jezuity Giovanniho Battisty Manniho