Nizozemští čtenáři Arnona Grunberga se v roce 2015 dočkali: konečně vyšly vzpomínky jeho matky na dětství a mládí, rozvádějící i její pohnuté osudy za druhé světové války. Grunberg své dílo ve vztahu k této knize označil za pouhou poznámku pod čarou. Českým čtenářům kniha navíc odhaluje méně známé epizody z dějin holokaustu.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...

Román z doby křižáckých tažení místy připomíná naivní pohádku pro dospělé. Zároveň však jde svým způsobem o angažovanou literaturu, která ukazuje nesmyslnost nenávisti mezi muslimy, křesťany a židy.

Prvotina Amira Gutfeunda Jídlo se nevyhazuje (v originále Šoa šelanu, Náš holokaust), představuje jeden z mnoha literárních textů, jejichž tématem je zřejmě nejtragičtější dějinná událost dvacátého století.

Jiří Hájíček (*1967) není na české literární scéně žádným nováčkem. Na svém kontě má již čtyři tituly (dvě povídkové sbírky Snídaně na refýži (1998) a Dřevěný nůž (2004), román Zloděje zelených koní (2001) a obsáhlou podnikatelskou love story Dobrodruzi hlavního proudu z roku 2002). Zůstával však zatím spíše ve stínu ostatních autorů střední generace, mezi něž patří například Topol, Hakl či Balabán.

Jiří Hájíček (*1967) debutoval v roce 1998 sbírkou povídek Snídaně na refýži. O tři roky později vydal patrně svůj nejúspěšnější román Zloději zelených koní, poté román Dobrodruzi hlavního proudu a loni sbírku povídek Dřevěný nůž. Poslední román (r. 2005) nese název Selský baroko.

Proč se Československo rozpadlo? Mimo jiné proto, že najít svátky, které by sjednocovaly Čechy, Němce, Slováky, Maďary i Rusíny žijící na území našeho tehdejšího státu, byl úkol nesmírně těžký.

Pavel Hak, francouzský spisovatel českého původu, letos přichází s pátým románem. Podobně jako ty předchozí i Vomito negro vypráví drsný příběh odehrávající se v krutém světě. Námět sice svádí k přiřazení knihy mezi banální thrillery, ale zvláštní, propracovaný styl z tohoto titulu dělá výjimečné dílo.

Již v prvních řádcích knihy Vomito negro čtenář sezná specifičnost autorova úsporného stylu, který chvílemi připomíná instrukce nebo bodový scénář, jenž se začne odvíjet kdesi v Karibiku a končí v jakési megapoli. Příběh je v podstatě banální historií sourozenecké dvojice, která se shodou okolností dostane za hranu zákona, odkud již nelze bezpečně vystoupit.

Vlajky vlají, hlavně trčí z okének, troubení klaksonů, občas nějaká ta salva do vzduchu, mávající zástupy u cesty… Intelektuálové pilují vize krásy a neposkvrněné národní pospolitosti… Potrava pro média je namíchaná… Obecné principy vzniku etnických konfliktů popisuje očitý svědek nejen války v Jugoslávii.

Před pětasedmdesáti lety, 14. února 1930, tedy na den sv. Valentýna, se na amerických knižních pultech poprvé objevilo dnes již klasické dílo detektivní literatury The Maltese Falcon (Maltézský sokol). Jeho autor, Dashiell Hammett, je pokládán za zakladatele a hlavního představitele tzv. drsné školy detektivního románu.

Jak se proměňoval obraz mravenců od pilných rolníků přes socialisty, fašisty a manažery až k počítačovým sítím? Zastánci tvrdého scientistického přístupu by knihu O mravencích a lidech možná ani neměli otevírat, ti, kdo připouštějí určitý aspekt hravosti, nahodilosti i sebeprojekce přítomný v našem poznávání světa, ji snad budou číst s chutí a užitkem.

Po pouhém roce od druhého románu Viktorie Hanišové Houbařka se na pulty knihkupectví dostal její (dle autorčiných vlastních slov alespoň pro tuto chvíli) poslední příspěvek k tématu nefunkčního rodičovství, zejména pak mateřství. Rodičovská selhání, jež stojí v centru próz Hanišové, jsou ovšem s každým dalším dílem závažnější.

Lidoopi holdující sexu a odmítající násilí. Takový je populární obraz šimpanzů bonobo. Postupně však vycházejí texty, které tuto charakteristiku zpřesňují či doplňují. Podívejme se podrobněji na jeden z těch nejnovějších.

Dánský spisovatel Sven Hassel je jedna z nejkontroverznějších postav dánské literatury 20. století, o životě i tvorbě tohoto autora válečných románů existuje mnoho protichůdných domněnek. V románu Druzi ve smrti líčí příběhy vypravěče Svena i jeho druhů na válečném poli, ve vojenských nemocnicích i v náručí žen z vykřičených domů.

Co se stane, když si mafián puzovského ražení obleče plášť laponského střihu? Finský román Poromafia (Sobí mafie) vypráví o souboji dvou sámských gangů a o vzpouře syna proti otci. Původních obyvatel Laponska je příliš málo na to, aby tekly potoky krve, ale přesto padají hlavy (sobí), létají kulky (a dřevění medvědi) a dvoučlennému policejnímu týmu (jediná) cela v Utsjoki praská ve švech.

V mozaice životních osudů několika obyvatel vlámského městečka se zračí atmosféra 90. let v Belgii, zejména otřesná „aféra Dutroux“...

Příběhy o netvorech, na kterých si vyjasňujeme temné sklony nás samotných a jejichž prostřednictvím se s nimi vyrovnáváme, budou vznikat i nadále. Literární vědci a kulturní teoretikové, kteří se zabývají jejich interpretací, tak jistě nepřijdou o přísun nového materiálu k analýze. Způsob, jakým ji provádí Herec, se dá označit za poučený, vynalézavý a intelektuálně podnětný.

Horor o fantomovi, který zabíjí rodiče a unáší jejich děti do zdánlivě idylického světa věčných Vánoc, je prvním rozsáhlým románem Joe Hilla, u jehož jména se stále ještě objevuje, že jde o syna Stephena Kinga. Vánoční říše ukazuje, že Hill oslovuje trochu jinou generaci čtenářů: nerdy a geeky a jejich prožívání světa skrze popkulturu.

Od hloupého Honzy a fanzinů přes beton k píchacím hodinám. Soubor studií zkoumajících symbolickou dimenzi jevů a předmětů jen zdánlivě plochých a nezajímavých.

Jak se vyvíjel obraz Napoleona v umění? Jak kolísala jeho podoba mezi válečníkem, státníkem a polobohem? Jak se proměňovala napoleonská symbolika? To zevrubně zkoumá publikace, jež je pro pochopení hluboké stopy, již slavný Korsičan zanechal v kulturních dějinách, nedocenitelná. V tomto smyslu jde o víc než o obrazový katalog.

Jaké to je, vyrůstat jako muslimská dívka ve Finsku? Jak ustát tlaky náboženské obce, vyrovnat se s očekáváním rodičů a k tomu všemu bez úhony projít už tak dost těžkým obdobím dospívání? Nejen tyto otázky si klade finskošvédská autorka Johanna Holmström v nadmíru aktuálním románu Asfaltoví andělé.

Pro průměrného čtenáře bude zřejmě těžké proniknout do Horvatova myšlenkového světa. Že jsou četní revolucionáři v soukromí citliví a hodní lidé schopní rodinným příslušníkům projevovat vřelé a láskyplné city, je velmi dobře představitelné, ale jejich obětem, podobně citlivým a toužícím po lásce, to bývá málo platné.

Poviedky kníh Karola D. Horvátha – je úplne jedno či červenej, zelenej, alebo modrej farby – sprevádza autorom (a nielen ním) deklarované presvedčenie, ktoré sa zreteľne odzrkadľuje aj v samotných textoch, podľa ktorého slovenská literatúra ešte stále nebola pripravená o poctivosť, ešte stále sa zameriava na akési podivné ideály a ozajstný život, ozajstný jazyk, humor a pútavosť jej ostali cudzie, takže, chuderka jedna nezáživná, nedokáže poskytovať žiadne potešenie

Autor, americký lékař afghánského původu, se ve svých vzpomínkách vrací do těžce zkoušené země za dob monarchie, sovětské okupace i za časů útěku z vlasti, s čímž se pak pro každého jednotlivce pojí nutnost hledání svého místa v emigraci. Nepochopitelně kruté události, střídající se však s někdy až patetickými příběhy lásky a přátelství, jsou v Lovci draků líčeny očima chlapeckého hrdiny Amíra.

Obě knihy spojuje téma vývoje politické situace v Afghánistánu, která má zásadní vliv na osudy hlavních hrdinů. Významným narativním principem, který autor používá v obou knihách, je zrcadlení velkých dějin v individuálních příbězích postav. Sovětská okupace i pozdější převzetí moci Talibanem se dotýkají jejich osudů a mnohdy je nenávratně přetvářejí.

Klasik heroické fantasy psával ve třicátých letech také horory, značně ovlivněné H. P. Lovecraftem. Již třetí český výbor jeho hrůzostrašných povídek nabízí nevyrovnanou směs: Howard je i v tomto žánru silný především ve vizualitě a akčních scénách.

U příležitosti Světa knihy navštívil Prahu dánský prozaik a dramatik Lars Husum (*1974). Autor kritiky opěvovaného románu Můj kámoš Ježíš se v rozhovoru zamýšlí nad důvody výjimečného úspěchu své prvotiny, odhaluje svůj osobní literární vkus a poukazuje na nespolehlivost internetové encyklopedie.

V částečně autobiografickém románu Profession du père (Povolání otce) známý francouzský novinář a spisovatel Sorj Chalandon vypráví z pozice syna o rodině ovládané otcovým násilnictvím a notorickým lhaním. Příběh se odvíjí v prostředí Francie od 60. let až do současnosti: můžeme si tak zopakovat novodobé dějiny i to, jak se vyvíjely názory na různé společenské a rodinné otázky.