Ceněný britský spisovatel sci-fi a fantasy a komiksový scenárista převyprávěl severské mýty. Jejich příběhy podává moderně, aniž by oslabil jejich mytický rozměr, a velkou pozornost věnuje emocím hlavních postav. Zprvu přidává i odlehčující pasáže, postupně však zesiluje důraz na krvavé detaily a nespoutanou divokost.

Autor románu Kolumbijec Santiago Gamboa (nar. 1965) se prosadil v 90. letech jako vycházející hvězda tzv. postboomu latinskoamerické literatury. Román Nekropolis, který právě vydalo nakladatelství Host v překladu Aleše Hurdálka, je už třetí Gamboův text v češtině, se čtyřmi sty šestnácti hustě popsanými stranami nejrozsáhlejší, ale kvalitou nejslabší.

Srbský autor Aleksandar Gatalica (1964) vytvořil širokou mozaiku poskládanou z bezmála osmdesáti lidských osudů, jimž do života nemilosrdně vkročila první světová válka. Na příkladu známých generálů, umělců, politiků, ale i řadových lidiček napříč celou Evropou autor zachycuje atmosféru čtyřletého martyria, jehož následky si lidstvo nese dodnes. Dílo se v Srbsku dočkalo mnoha vydání a bylo oceněno prestižními literárními cenami.

Román o velkých pouličních nepokojích v Los Angeles v roce 1992 má zprvu charakter noirové gangsterky, postupně se však stává sociálněkritickou sondou do života nejchudších čtvrtí, ve své syrovosti ne nepodobnou klasickým naturalistickým románům Émila Zoly.

Sociálněkritický román Američana Ryana Gattise Šest dní hněvu je o ghettoizaci měst, násilí a mladistvých gangsterech. Sedmnáct monologů jeho aktérů, z kterých se kniha skládá, se čte jedním dechem.

Pro ty, které zajímají sociologické a psychologické teorie vysvětlující soudobé krizové dění, mohou být některé pasáže sborníku užitečné. Většinou však autoři recyklují starší diagnózy, někdy přehlížejí snahy o reformu či šmahem zavrhují celý dnešní systém, aniž by jasněji a věrohodněji vysvětlili, čím jej chtějí nahradit.

Konec první světové války uvrhl především střední a východní Evropu do chaosu. Příčiny a průběh řady lokálních střetů, jež na několik let poznamenaly tvář poválečné Evropy, přibližuje nová práce německého historika působícího na britských ostrovech.

Cloé kdosi ve dne v noci sleduje a nesnaží se to skrývat, ale odmítá se jí ukázat. Na chvíli beze stopy mizí, vzápětí se zase objeví. Kdo to je a proč to dělá? Chová se tak nenápadně a podivně, že to krásné a úspěšné kariéristce Cloé nikdo nechce věřit. Nakonec pochybuje i ona, jestli záhadný Stín není jen výplod její fantazie… Francouzská autorka psychologických thrillerů Karine Giebelová se českým čtenářům představuje velmi sugestivním příběhem, který ale poněkud shazuje nedotažený překlad.

Milostná štafeta, s níž obletíme celý svět. Postavy – a že je jich opravdu hodně – nacházejí různé podoby rozkoše s pestrým vzorkem partnerů a v neuvěřitelně proměnlivých kulisách. Kniha bude mnohé jistě bavit, některé možná i urazí, i to však zřejmě bylo jejím záměrem. F.-O. Giesbert má rád provokaci a tento román očividně zkouší, co čtenář unese.

Kniha spisovatele Morrise Gleitzmana je vyprávění malého chlapce Felixe o tom, co ho potkalo v děsivých časech holokaustu. Příběh židovského kluka, který přišel o rodiče a je na útěku ze sirotčince, má ambice oslovit dospělé i dospívající dětské čtenáře. Jedinečnost Gleitzmanovy knihy spočívá v autorově porozumění dětské duši, logice a vnímání.

Protagonista Glynnova debutu Peter Crumb byl asi kdysi vcelku normální chlapík, který měl ženu a dítě. Pak se ale stalo něco, co z něj učinilo to, s čím se seznámíme hned na prvních stránkách románu: monstrum, které nemyslí na nic jiného než na smrt. Svou i cizí.

Další pokus o českou drsnou školu pochází z pera pseudonymního autora. Kriminálka z Prahy je sice oproti sloganu z obálky spíše řídká než řízná, ale potěší svižným tempem i neobvykle otevřeným závěrem.

Nizozemští čtenáři Arnona Grunberga se v roce 2015 dočkali: konečně vyšly vzpomínky jeho matky na dětství a mládí, rozvádějící i její pohnuté osudy za druhé světové války. Grunberg své dílo ve vztahu k této knize označil za pouhou poznámku pod čarou. Českým čtenářům kniha navíc odhaluje méně známé epizody z dějin holokaustu.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...

Román z doby křižáckých tažení místy připomíná naivní pohádku pro dospělé. Zároveň však jde svým způsobem o angažovanou literaturu, která ukazuje nesmyslnost nenávisti mezi muslimy, křesťany a židy.

Prvotina Amira Gutfeunda Jídlo se nevyhazuje (v originále Šoa šelanu, Náš holokaust), představuje jeden z mnoha literárních textů, jejichž tématem je zřejmě nejtragičtější dějinná událost dvacátého století.

Jiří Hájíček (*1967) není na české literární scéně žádným nováčkem. Na svém kontě má již čtyři tituly (dvě povídkové sbírky Snídaně na refýži (1998) a Dřevěný nůž (2004), román Zloděje zelených koní (2001) a obsáhlou podnikatelskou love story Dobrodruzi hlavního proudu z roku 2002). Zůstával však zatím spíše ve stínu ostatních autorů střední generace, mezi něž patří například Topol, Hakl či Balabán.

Jiří Hájíček (*1967) debutoval v roce 1998 sbírkou povídek Snídaně na refýži. O tři roky později vydal patrně svůj nejúspěšnější román Zloději zelených koní, poté román Dobrodruzi hlavního proudu a loni sbírku povídek Dřevěný nůž. Poslední román (r. 2005) nese název Selský baroko.

Proč se Československo rozpadlo? Mimo jiné proto, že najít svátky, které by sjednocovaly Čechy, Němce, Slováky, Maďary i Rusíny žijící na území našeho tehdejšího státu, byl úkol nesmírně těžký.

Pavel Hak, francouzský spisovatel českého původu, letos přichází s pátým románem. Podobně jako ty předchozí i Vomito negro vypráví drsný příběh odehrávající se v krutém světě. Námět sice svádí k přiřazení knihy mezi banální thrillery, ale zvláštní, propracovaný styl z tohoto titulu dělá výjimečné dílo.

Již v prvních řádcích knihy Vomito negro čtenář sezná specifičnost autorova úsporného stylu, který chvílemi připomíná instrukce nebo bodový scénář, jenž se začne odvíjet kdesi v Karibiku a končí v jakési megapoli. Příběh je v podstatě banální historií sourozenecké dvojice, která se shodou okolností dostane za hranu zákona, odkud již nelze bezpečně vystoupit.

Českému rodákovi Pavlu Hakovi, žijícímu a publikujícímu ve Francii, vychází v českém překladu druhý román. Ve svižně nastříhaných kapitolách sledujeme čtyři dějové linie: ty se sice nijak významně nepropletou, nad nimi se však jako ten, kdo tahá za nitky, vznáší titulní antihrdina – magnát Ed Ted Warax.

Vlajky vlají, hlavně trčí z okének, troubení klaksonů, občas nějaká ta salva do vzduchu, mávající zástupy u cesty… Intelektuálové pilují vize krásy a neposkvrněné národní pospolitosti… Potrava pro média je namíchaná… Obecné principy vzniku etnických konfliktů popisuje očitý svědek nejen války v Jugoslávii.

Před pětasedmdesáti lety, 14. února 1930, tedy na den sv. Valentýna, se na amerických knižních pultech poprvé objevilo dnes již klasické dílo detektivní literatury The Maltese Falcon (Maltézský sokol). Jeho autor, Dashiell Hammett, je pokládán za zakladatele a hlavního představitele tzv. drsné školy detektivního románu.

Jak se proměňoval obraz mravenců od pilných rolníků přes socialisty, fašisty a manažery až k počítačovým sítím? Zastánci tvrdého scientistického přístupu by knihu O mravencích a lidech možná ani neměli otevírat, ti, kdo připouštějí určitý aspekt hravosti, nahodilosti i sebeprojekce přítomný v našem poznávání světa, ji snad budou číst s chutí a užitkem.

Po pouhém roce od druhého románu Viktorie Hanišové Houbařka se na pulty knihkupectví dostal její (dle autorčiných vlastních slov alespoň pro tuto chvíli) poslední příspěvek k tématu nefunkčního rodičovství, zejména pak mateřství. Rodičovská selhání, jež stojí v centru próz Hanišové, jsou ovšem s každým dalším dílem závažnější.

Lidoopi holdující sexu a odmítající násilí. Takový je populární obraz šimpanzů bonobo. Postupně však vycházejí texty, které tuto charakteristiku zpřesňují či doplňují. Podívejme se podrobněji na jeden z těch nejnovějších.

Dánský spisovatel Sven Hassel je jedna z nejkontroverznějších postav dánské literatury 20. století, o životě i tvorbě tohoto autora válečných románů existuje mnoho protichůdných domněnek. V románu Druzi ve smrti líčí příběhy vypravěče Svena i jeho druhů na válečném poli, ve vojenských nemocnicích i v náručí žen z vykřičených domů.

Generační román, román s tajemstvím, iniciační či společenský. Stopy všech těchto žánrů můžeme najít v druhém románu slovenského spisovatele Michala Havrana, nazvaném Analfabet. Je mnoho způsobů, jak si k tomuto jazykově sugestivnímu, ba strhujícímu dílu najít cestu. Čím déle však čteme, tím je jasnější, že nejedna z nich bude slepá.