Z poměrně rozsáhlého díla srbského novináře, esejisty a úspěšného romanopisce Zorana Ćiriće (1962) přineslo nakladatelství Runa překlad „mafiánského“ románu Hobo, oceněného v Srbsku profesionální i čtenářskou literární cenou.

Pod názvem Svár se skrývá válečná próza srbského autora Saši Stojanoviće, který události války v Kosovu v roce 1999 zná z vlastní zkušenosti.

Dánský spisovatel Sven Hassel je jedna z nejkontroverznějších postav dánské literatury 20. století, o životě i tvorbě tohoto autora válečných románů existuje mnoho protichůdných domněnek. V románu Druzi ve smrti líčí příběhy vypravěče Svena i jeho druhů na válečném poli, ve vojenských nemocnicích i v náručí žen z vykřičených domů.

Autor románu Kolumbijec Santiago Gamboa (nar. 1965) se prosadil v 90. letech jako vycházející hvězda tzv. postboomu latinskoamerické literatury. Román Nekropolis, který právě vydalo nakladatelství Host v překladu Aleše Hurdálka, je už třetí Gamboův text v češtině, se čtyřmi sty šestnácti hustě popsanými stranami nejrozsáhlejší, ale kvalitou nejslabší.

Pětiletý Jack a jeho matka jsou v Pokoji - místnosti o pár metrech čtverečních - vězněni a matka opakovaně znásilňována mužem, kterému oba říkají „Čert“. Pro Jacka představuje Pokoj celý svět a pozdější adaptaci na normální prostředí na svobodě provázejí mnohé komplikace.

Z literárně uměleckého hlediska je to účelové svědectví o konkrétní a velice složité době. Má dost zdařilou strukturu, zdařilé dialogy a čtivý obsah. Ovšem jenom pro ty, kteří tu dobu zažili, znají politiku řeckých nacionalistů a všechny okolnosti a události, které se odehrály v těch letech a desetiletích.

Prozaický debut dvaadvacetileté Novozélanďanky Eleanor Cattonové svědčí o nesporném talentu autorky i o kvalitách programu tvůrčího psaní na Viktoriině univerzitě ve Wellingtonu, který Cattonová knihou zakončila. Román o dospívání s prvky divadelní hry jí vynesl několik ocenění, včetně prestižní Betty Trask Award.

Nakladatelství Odeon vydalo v minulém roce Zábranův překlad románu ruského básníka Borise Pasternaka Doktor Živago. Autor v něm líčí osudy lékaře a intelektuála Jurije Živaga v prvních desetiletích 20. století v Rusku, v letech bouřlivých politických a sociálních změn v této zemi. Kniha v překladu Jana Zábrany vychází od roku 1990 už počtvrté.

Nad románem mladého polského spisovatele Zygmunta Miłoszewského (nar. 1976) českého čtenáře často napadá: tohle by se mohlo odehrávat i u nás, tohle by mohl napsat český autor. Ale bohužel to tu nikdo neumí.

Miroslav Žamboch patří k nejvýraznějším českým autorům fantastiky. Po různorodých polohách a žánrech se nyní již podruhé pustil do akčního krváku kulhánkovského ražení. Na rozdíl od postmoderního Kulhánka ovšem čerpá z tradičnějších zdrojů napínavého čtiva.

Válečný prorok, druhý díl trilogie Princ ničeho, uspokojí nejenom skalní fanoušky fantasy, ale i ty čtenáře, kteří jinak triviálními syžety a obehranými rekvizitami tohoto žánru pohrdají. Kanadský autor totiž do fantasy vnáší mnoho netypických motivů.

Romány Jiřího Kulhánka jsou mnohonásobnou radostí nejen pro čtenáře, ale i pro literární teoretiky zabývající se pokleslou literaturou. Je v nich tolik brakových klišé, že nezbývá než nad vydařenou koláží tleskat.

Necelý rok po úspešnom debute s mafiánskom témou priniesol Jozef Karika pokračovanie v podobe Času dravcov. Tentoraz v knihe rozvíril niekoľko príbehov, ktoré sa mu aj literárne aj filozoficky podarili napísať stále atraktívne. Autor opäť nezaprel svoj zmysel pre násilie. To – pravdaže – neplní funkciu ako v lacnom bulvári, ale je presne také, s akým sa dá v temnom systéme organizovaného zločinu naplno stretnúť.

Kniha se zvučným a pro negermanisty enigmatickým titulem se svou knižní úpravou tváří jako hříčka. Zvnějšku má vlastně dva rovnocenné začátky; je vysázena tak, že ji lze otevřít a začít číst z obou stran. Nic nenapovídá, za který konec by se svazek měl přednostně vzít, a tak je první čtení vlastně věc náhody. Struktura textu je záměrně nejistá, kluzká a prchavá. Text se odpoutává od sebe samého, a ačkoli na sebe nepřehlédnutelnými gesty upozorňuje, zároveň se podrývá.

Román z doby křižáckých tažení místy připomíná naivní pohádku pro dospělé. Zároveň však jde svým způsobem o angažovanou literaturu, která ukazuje nesmyslnost nenávisti mezi muslimy, křesťany a židy.

Válka. O válce psal Josip Mlakić. I Vladimir Kecmanović. Jeho zdařilý román Top je bio vreo (Dělo bylo žhavé, 2008) je napsán z perspektivy dítěte a odehrává se v Sarajevu. Robert Medjurečan se zabýval následky války v románu Prodajem odličja, prvi vlasnik (Prodávám vyznamenání, jako nová, 2008), v knize výrazně válečné, kde válka sice tvoří jen pozadí příběhu, ale její vnímání je velmi palčivé a naléhavé.

Oskar má problém. Spolužáci ze školy ho šikanují a dvanáctiletý obtloustlý kluk může jen snít, jaké by to bylo vrazit třeba do svých trýznitelů nůž a otočit jím v ráně. Ale ani Oskarova bujná morbidní fantazie neobsáhne to, co se chystá udeřit na stockholmské sídliště, kde Oskar bydlí.

Skoro by to bylo na komparativní recenzi, kdybych se byl prokousal Stmíváním Stephenie Meyerové dál než na cca 40. stránku a pak se jím prolistoval kvapíkem kombinovaným se skočnou a doprovázeným zprvu tichým a pak už hodně hlasitým láteřením.

Nový román Olgy Tokarczukové, jenž přebírá pěkný apokalyptický titul z Wiliama Blakea, je detektivka. V Kladské kotlině, na hranici s Českem, bydlí tři lidé – jeden z nich, pytlák, umírá hned na začátku; dva zbylí sousedé, kteří zůstanou naživu, se ještě před příjezdem policie rozhodnou mrtvolu umýt a obléknout, aby získala civilizovanou podobu, u které lze vykonávat modlitby a již lze pohřbít, aniž by vzbuzovala hrůzu, jak vypadá.

Román Zero vyšel poprvé v roce 1974, překvapivě nikoliv portugalsky, ale v překladu v Itálii, kam jej tajně provezla Luciana Stegagno Picchiová. Je to hodně zvláštní kniha. První dojem je rozporuplný, po padesáti stránkách má čtenář dojem, že těch bláznů, krys, zvratků a pohlavních styků už bylo dost, ale stejně nedokáže knihu odložit.

Knihy o mafii v posledných rokoch doslova zaplavili knižný trh. Pomyselnú hrádzu roztrhol Gustáv Murín svojimi mafiánskymi kartografiami. Jozef Karika vo svojom bestselleri poňal príbeh chlapcov s hrubými krkmi (našťastie) z úplne iného uhla.

Romové žijí vedle nás, a víme o nich bohužel jen velmi málo. Platí to jak pro Polsko, tak pro Česko a Slovensko. Novinář, učitel a publicista Jacek Milewski (1966) se ve své povídkové prvotině snaží jejich svět čtenáři přiblížit. Píše o polských Romech, se kterými ho pojí osobní vztahy a přátelství.

Německý překlad Topolovy knihy Kloktat dehet vyšel dva roky po prvním českém vydání pod titulem Zirkuszone („Cirkusová zóna“) v nakladatelství Suhrkamp a překladu Mileny Oda a Andrease Tretnera.

Zasadit detektivní příběh, který se údajně dá přiřadit k žánru tzv. drsné školy, do pestrobarevného fantastického světa obývaného plyšáky, zní docela praštěně. Na druhou stranu tento nápad vyvolává očekávání a zvědavost...

Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu.

Maďarskému pohledu na zvěrstva druhé světové války se již dostalo nejednoho literárního zpracování, z nichž hned několik je jich běžně dostupných i českému čtenáři. Stejně tak o postupech, které udržovaly v chodu nacistické pracovní a vyhlazovací tábory, není díky pečlivé německé evidenci těžké získat poměrně jasnou představu.

Román Legenda o kejklířích se slzami nás zavádí do doby, kdy bylo Maďarsko pleněno Turky, avšak děj se odehrává střídavě na mnohem širší ploše evropských zemí a v popředí stojí okrajové, pro dějiny nepodstatné postavy, často bizarní figurky se symbolickým charakterem. Setkáváme se zde s kejklíři, vojáky, derviši, liliputány...

Otevíráme knihu a spatřujeme svět definovatelný pojmy bezhraničnost, mnohost a otevřenost. Starý kontinent, nám důvěrně známý, a přesto zde, v Darvasiho románu, divoký a neprobádaný, jehož krví pulzující tepny představují hranice státních útvarů, kurií a držav, které stejně rychle jak vznikaly, mohly opět zanikat.

Téměř dokumentární záznam z prostředí problematických čtvrtí Ria de Janeiro pohledem policistů speciální jednotky. Na motivy knihy vznikl film Tropa de Elite, vítěz filmového Berlinále 2008.

Román Za úplňku mapuje psychiku zločince a současně svědomí španělských dějin. Hutný text bez košatého experimentování odhaluje slabosti svých postav.