Velká obrázková kniha pro nepříliš jasně specifikovanou věkovou kategorii mladých zahradníků může být velmi užitečná a inspirativní. Pokud dokážete mávnout rukou nad některými projevy nekompromisní autorské ležérnosti. Děti to pravděpodobně dokážou.

Netradičně pojaté dílo maďarského autora (kterého, to už musí čtenář zjistit sám) tematizuje tajemnou atmosféru Užhorodu a jeho okolí v období první poloviny 19. století. Díky dopisům jistého lékaře Szeghalmiho je čtenáři nabídnuta možnost přenést se do hororového světa hemžícího se duchy, vlkodlaky či zaříkávači a svojí originální poetikou a jazykem simuluje dílo dobu, kdy ještě nadpřirozeno tvořilo nedílnou součást lidských životů.

Niccola Ammanitiho (nar. 1966 v Římě) můžeme představit jako velmi úspěšného současného italského autora.

Niccolò Ammaniti (1966), považovaný za jeden z největších italských literárních talentů posledních desetiletí, se stal díky románu Já se nebojím (2001) opravdovou celebritou.

Slavíci, netopýři, alchemyši, psohlavci, básníci, vycpaniny, mrtvý daněk… Poutavou pouť po cestách rozličných zvířat v lidské imaginaci i hlubokou sondu ke „zvířeti v nás“ nabízí 83. číslo časopisu Analogon.

Vydání románu Nahoře je ticho do té doby neznámého autora Gerbranda Bakkera zapůsobilo v Nizozemsku v roce 2006 trochu jako zjevení a od té doby se kniha řadí k předním představitelům revivalu tradiční tematiky v nizozemské próze. Venkovské ukotvení románu o samotářském sedláku Helmerovi může českého čtenáře taktéž silně oslovit. Knihu můžeme číst i jako symbolický příběh o právu člověka na sebeurčení nebo jako zamyšlení nad tím, zda můžeme opravdu řídit svůj život, a také co by se stalo, kdyby…

Román strhující svou skromností.

Za ústřední téma prozaického cyklu Ladislava Balleka Južná pošta lze označit dětství, strávené na jihu Slovenska, na slovensko-maďarském pohraničí.

Ballekov román Pomocník vyšiel v prvom vydaní v roku 1977. Odvtedy sa spolu s predchádzajúcou poviedkovou Južnou poštou (1974) a naň nadväzujúcimi románovými Agátmi (1981) stal nielen časťou Ballekovho tzv. palánskeho cyklu, ale tiež pevnou súčasťou súčasnej slovenskej literatúry.

Výborné psychologické líčení spolu s neotřelým jazykem knihy, zachycujícím mimo jiné některé prvky smålandského dialektu, vedlo porotu nejvýznamnější švédské literární ceny Augustpriset k tomu, že románu Korparna udělila cenu za nejlepší beletristické dílo roku 2011.

Ze všech básníků z dosud poslední české antologie polské poezie 12x Polsko (jejímiž editory byla Lucie Zakopalová, překladatelka recenzované knihy, spolu s Grzegorzem Jankowiczem) je u nás Justyna Bargielska jednoznačně nejpopulárnější. V Česku opakovaně vystupovala, často se objevovala v literárních časopisech a je mezi nimi první, jíž vyšel samostatný výbor.

Nakladatelství Bylo nebylo odpovídá na populární velkoformátové encyklopedie „všeho“ minimatistickým, zato však velmi inspirativním knižním počinem. Sestavilo dva kapesní atlasy, které na oboustranných poznávacích kartách představují slovem i obrazem, hravě, a přitom realisticky deset brouků a deset lišejníků. Povinná výbava nejen pro budoucí entomology a lichenology!

První díl volné „valbřišské trilogie“ oceňované polské autorky Joanny Batorové je originální svědectví padesáti let poválečné historie očima tří žen různých generací. Právě ženský pohled je to, čím autorka ozvláštňuje své pojetí „společenského románu“, poddruhu velké realistické epiky.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.

Před sto lety byli spisovatelé, kteří se pokoušeli vcítit do zvířat, tehdejšími přírodozpytci odsuzováni. Dnes víme, že zvířata cítí a vnímají a přitom naším přičiněním „prožívají trápení a muka“. Etolog Marc Bekoff se přimlouvá, aby při vědeckém poznávání přírody byly brány v potaz i zvířecí historky.

Nestor slovenských spisovateľov – osemdesiatštyriročný Andrej Chudoba má v slovenskej literatúre osobitné miesto. Všeobecne je považovaný a označovaný za posledného predstaviteľa slovenskej lyrizovanej prózy, do ktorej sa zaraďujú takí spisovatelia ako Ľudo Ondrejov, Dobroslav Chrobák, Margita Figuli a František Švantner.

Hlavním motivem románu Zama, díla u nás dosud neznámého argentinského spisovatele, je čekání, beznadějné očekávání lepších časů, které nikdy nemohou přijít. Zama vypráví o nenaplněném životě a vyprázdnění rodinném, milostném i pracovním. Hlavní postava Diego de Zama, funkcionář španělské koruny, čeká v nejzazším z koutů koloniální říše na povýšení, které by znamenalo nejen profesní růst, ale i návrat k rodině a důstojnější život. Čeká však marně.

Časoskokan, jedna z nejvíce vychvalovaných Benniho knih, je v jádru velmi smutnou, zároveň však také značně kritickou výpovědí o italské společnosti.

Ojedinělý soubor se snaží podat ucelený pohled na dílo bratrů Bensonových, tří autorů, kteří se potýkali s démony v osobním životě i ve svých povídkách. I přesto, že se každý z nich vydal docela jinou cestou, něco temného jejich tvorbu neúprosně spojuje.

Stanislav Beran se ve své třetí knize, povídkovém souboru Žena lamželezo a polykač ohně, představuje opět jako zcela „nepražský“ autor, který se zaměřuje na periferii a postihuje její specifika.

Biozahradničení Petera Berga je skutečně užitečný průvodce po všem podstatném, s čím se při založení a dalším obhospodařování zahrady podle biologicko-dynamických postupů můžete setkat.

Thomas Bernhard, Ano: Ačkoli je název tak krátký, je překvapivě výstižný. Navíc jde o trochu jiného Bernharda, než jsme zvyklí. Tato odlišnost nespočívá ve stylu či formě, ale ve vyznění a podtextu příběhu, který má autobiografický základ.

Rozrušení (Verstörung) vyšlo poprvé roku 1967 jako druhý román Thomase Bernharda. Stojí na počátku Bernhardova výsadního postavení v německy psané literatuře.

Nová kniha anglického spisovatele, u nás dobře známého, Louise de Berniéra. Příběhy jednoho malého města a "velikánů" světové politiky na začátku století v Malé Asii.

Lom, silný, poměrně pozdní debut bratislavské rodačky Martiny Blažekové (nar. 1982), tvoří z větší části básně psané ve slovenštině. Autorčina rozkročenost mezi dvěma kulturami se sice jeví jako významná, ale spíše pro sféru autorčina života či literárního „provozu“ než pro její poetiku jako takovou.

Kolektivní monografie, která chápe krajinu jako kulturní konstrukt, nabízí pestrou směs příspěvků od etnologů, urbanistů i historiků. Dosti nevyrovnaných, což ale nemusí být nutně na škodu: téměř každý čtenář si v souboru najde kapitolu, která jej osloví.

Africké příhody dánské spisovatelky Karen Blixenové dohromady utvářejí pestrobarevnou mozaiku, která v sobě zrcadlí africký kontinent a jeho duši, barevnou, divokou a proměnlivou, a především ostře kontrastující s evropskou kulturou.

Stodola vesnického domu, v popředí zavěšená seschlá kočka a v rohu na lavičce rozostřený bosý stařík. Tak málo a přitom tak mnoho nám o nedávno vydaném výboru povídek sedmihradského Maďara Ádáma Bodora Návrat k sově poví přebal českého vydání.

Ádám Bodor, přední představitel současné sedmihradské maďarské prózy a nositel Kossuthovy ceny, byl českému čtenáři doposud znám jen díky několika přeloženým povídkám a úryvkům. Návštěva arcibiskupa je jakýmsi volným pokračováním románu Okrsek Sinistra, který se má ještě letos také objevit na našich knižních pultech.

Kniha Okrsek Sinistra nemá příliš komplikovaný děj. Stálé spojování mytické roviny s drsnou tělesností a krutostí i absurdností mnohých výjevů ale vytváří podivnou tragikomickou atmosféru autorova vyprávění.