Recenze nové knihy Petera Demetze, kniha je kulturologickou studií o počátcích letectví na příkladě letecké přehlídky v Brescii roku 1909, kterou navštívil i Franz Kafka a Max Brod.

Peter Demetz je emeritní profesor prestižní Yaleovy univerzity v New Havenu a germanista světového jména. Je renomovaným porotcem Ceny Franze Kafky, překládal Babičku, Halasovy a Ortenovy básně. Peter Demetz se narodil roku 1922 v Praze a od roku 1949 žil v exilu...

Jak se žije v Severní Koreji? Nahlédnout za závoj černé skvrny na noční mapě Dálného východu, za nímž se skrývá skanzen totalitarismu, je lákavé nejen pro země bývalého východního bloku. Osobní výpovědi o každodennosti v tomto střeženém komunistickém režimu mají velkou cenu, ale moc jich není.

Vliv Karla Havlíčka Borovského u nás po jeho smrti býval takový, že se k němu hlásily odlišné názorové proudy a hned několik českých generací, z nichž si ale každá jeho odkaz interpretovala k obrazu svému. Je skvělé, že k těmto verzím přidal Bohumil Doležal i svoji vlastní, dnešní. Přitom je jasné, že se nemusí líbit každému, ani současnému pánu Pražského hradu ne, a ten se přitom na KHB, když se mu to hodí, občas odvolává.

Zápisky Kafe a cigárko pobaví čtenáře, kteří si rádi rozšíří emoční databanku, není jim trapné se smát nahlas a případně si poplakat vzájemně na rameni. Jestliže vás svět excentrických celebrit, předstíraných slz a objetí nechává chladnými, nemá smysl knihu otevírat. Pokud ale po světě reflektorů po očku pokukujete ať už ze zájmu, nebo ze škodolibosti, rozhodně je seznámení s ním díky Kafi a cigárku autentičtější a čtenářsky zajímavější, než byste si zprvu mysleli.

Autor v knize lituje, že literární teorie ztrácí ohlas, a posměšně se vyjadřuje k tomu, že nás dnes zaplavují komiksy a fantasy, což jsou podle něj jen „populární, masové, komerčně úspěšné tiskoviny“. K Doleželově nelibosti navíc mnozí teoretici v současnosti analyzují právě tento druh literatury.

Nizozemský psycholog Douwe Draaisma připomíná důležitou věc: ve věku grantů a scientometrie vykazuje každý obor tendenci pokládat si takové otázky, k jejichž zodpovězení existují vhodné nástroje a metody...

Kniha rozhovorů sedmadvaceti přátel Václava Havla je pozoruhodná sonda do života člověka, který se stal symbolem boje za svobodu, a to nejen před rokem 1989. Pět žen a dvaadvacet mužů vydávají civilní svědectví, jak a čím jim kdysi vstoupil do života a jak je proměnil.

Názov Literatúra a politika po slovensky signalizuje autorovo úsilie odkryť špecifiká slovenskej verzie spolužitia politiky a literatúry a vyberá si na to obdobia, v ktorých sa tento vzťah vyjavoval vo svojej najodkrytejšej podobe.

Poslední den letošní Malé inventury patřil mimo jiné prezentaci nové publikace, CZ / PL: Divadlo po rekonstrukci.

Satira na poměry v novinových redakcích a na způsob, jakým média manipulují veřejným míněním, moderní traktát o dějinách druhé poloviny minulého století nebo milostný příběh. To všechno je nebývale útlý román Umberta Eca – otevřené dílo se vším všudy.

Umberto Eco připravil čtenářům překvapení: jeho nová kniha má výrazně menší rozsah a je přístupněji napsaná. Nejenže v ní autor promlouvá běžným jazykem, ale i osa příběhu je nekomplikovaná. Právě toto zjednodušení, zpovrchnění obsahu i formy má však hlubší smysl, protože má názorně odrážet dnešní stav médií i literatury. Nulté číslo je sice román, ale především je to dílo popisující současná média a roli, jakou v nich hrají nejrůznější konspirace.

Sborník s názvem Aby radost nezmizela vznikl jako pocta nedávno zemřelému básníkovi Ivanu Martinu Jirousovi alias Magorovi, jedné z nejvýraznějších osobností českého undergroundu. Na sklonku minulého roku jej vydala Monika Elšíková a svými texty a fotografiemi do něj přispělo téměř třicet Magorových příbuzných, kamarádů a známých.

Identita nejrůznějších tváří – národní, etnická i identita pohlaví – je ústředním tématem výboru. Eriksenovy úvahy se soustředí na současného člověka žijícího ve světě tržního individualismu, který je postaven na osobnosti silného a úspěšného jedince. Jedincům méně úspěšných chybí jistota a pocit pospolitosti, této prázdnoty využívají nejrůznější nacionalistická a náboženská hnutí, která na počkání nabízí hotovou identitu a zalepují existenční díry pocitem sounáležitosti.

Mají země sousedící s Ruskem kromě velkého souseda něco společného? Na tuto otázku se snaží ve své objemné knize odpovědět norská autorka Erika Fatlandová, která neváhala věnovat dva roky života objíždění ruských hranic a povídání s lidmi, kteří v blízkosti tohoto impéria žijí.

Felířův Letopis velmi barvitě vypovídá o zájmech a kulturním obzoru vzdělaného pražského měšťana v 1. polovině 18. století. Není ojedinělým pramenem svého druhu; mezi zápisky Felířových současníků je však pramenem nejpodrobnějším co do množství i detailnosti a přesnosti informací.

Užitečné a v jistém smyslu nehodnotící zrcadlo nastavené sociálním sítím, jejich lesku i bídě. Díky tomu, že byl výběr oslovených široký, je výsledek poměrně pestrý a plastický. Výpovědi sahají od osobních vyznání až k obecnějším pohledům na danou odbornou oblast.

Povedať, že popredný slovenský teoretik literárneho, divadelného a výtvarného humoru Kornel Földvári komentuje tvorbu Milana Lasicu a Júliusa Satinského už takmer štyridsať rokov, je pravou i zavádzaním. Pravdou v tom, že jeho prvý text v knihe Svet pre dvoch pochádza z roku 1966, zavádzaním zasa v tom, že totalitný režim na viac ako desať rokov znemožnil Lasicovi a Satinskému, aby Földvárimu poskytli niečo na komentovanie.

Několik měsíců po prvních ohláškách přece jen vyšel sborník s názvem Jan Neruda a Židé. Texty a kontexty, který je knižním výstupem workshopu pořádaného v roce 2010 Židovským muzeem v Praze a Ústavem pro českou literaturu AV ČR.

Uvařit něco zdravého po vánočním a silvestrovském obžerství? Kuchařka The Green Kitchen k tomu vybízí. Hyzdí ji ovšem nepovedený překlad na pomezí strojového převodu a dětsky neobratného pokusu. Původní anglické formulace z češtiny trčí jak připálený česnek.

Zápisky, které Jaroslav Erik Frič kontinuálně publikuje v rámci blogu a jejichž část vyšla péčí nakladatelství Dauphin knižně, staví návštěvníka knihkupectví před nelehké rozhodnutí, zda investovat do něčeho, co je volně dostupné v rámci webového prostoru. Odhlédneme-li od konkrétního textu a jeho obsahu, zůstane otázka – proč?

Kniha Starý gringo, považovaná za vrchol Fuentesova prozaického díla, vyšla nedávno v češtině jako první svazek edice Transatlantika nakladatelství Garamond.

Starý Gringo je kniha, která mnohé uchvátí na první pohled, a to mimo jiné i díky výborně zvolené látce. Fuentes se nechal inspirovat záhadným koncem skvělého amerického spisovatele Ambrose Bierce.

Kniha Zpověď trosečníka nám dává možnost poznat významného hispanoamerického autora také jako reportéra.

Kapitoly z dějin typografie a zároveň přehledná příručka k rozlišení písem a fontů, k tomu základy typografických pravidel. A spousta, spousta historek spojených s písmenky, jejich návrháři, aktivními uživateli i pouhými konzumenty. Kniha Ten můj font od britského novináře Simona Garfielda je doslova nevyčerpatelná studnice informací.

Po psychologii sportu nebo mezilidských vztahů vydalo nakladatelství Grada v ediční řadě Z pohledu psychologie knihu Psychologie médií Davida Gilese. U nás se zabydlel obor mediální studia, mezi nímž a psychologií panuje spíše napjatý vztah, který skřípe už v samotném zaměření psychologie na jedince a poté v upřednostňované metodologii výzkumu. Média nahlížená psychologickou perspektivou jsou tak příjemným zpestřením nabídky knih zabývajících se studiem médií na českém trhu.

Pod neobvyklým názvem se skrývá pronikavý vhled do "světa jednoho mlynáře kolem roku 1600", jak zní podtitul knihy. A výstižně, protože Ginzburg vědomě rezignuje na to, pokoušet se vykreslit nějaké velké panorama doby a pouze zobecňovat.

Spisovateľ Vlado Bednár (1941 - 1984) patril síce do silnej skupiny prozaikov začínajúcich v šesťdesiatych rokoch, jeho tvorba je však dnes už nezaslúžene viac-menej na okraji záujmu.

Naše erotické drama je pro čtenáře zajímavé především jako doplněk ke Gombrowiczovým prózám. Pod ambiciózním titulem se totiž neskrývá divadelní hra ani existenciální esej, ale “pouze” soubor novinových článků, kterými Gombrowicz ve čtyřicátých letech přispíval do argentinských magazínů.

Dílo jednoho z největších polských spisovatelů 20. století Witolda Gombrowicze (1904-1969) není příliš rozsáhlé: zahrnuje čtyři romány, jednu knihu povídek, tři divadelní hry, dva svazky vzpomínek, tři svazky deníků, jeden nedokončený román, nerozsáhlou publicistiku a knižní rozhovor s titulem Testament.