Říjen 1918 nebyl pouze okamžik, kdy nadšené davy vítaly prezidenta osvoboditele, ale také doba chaosu, násilí a materiálního strádání, podobně jako předcházející měsíce a roky.

Kniha Na začiatku storočia 1901 - 1914 je prvým zväzkom plánovanej sedemzväzkovej syntézy slovenských dejín 20. storočia, ktorú pripravuje Historický ústav SAV.

Recenzovaná publikace nakladatelství Barrister & Principal stojí za pozornost náročných čtenářů hned v několika ohledech. Skrývá v sobě dva významné satirické texty Karla Krause, které zůstávaly pro českého čtenáře doposud nedostupné.

Hlavním smyslem vydání sborníku komiksových příběhů o obětech nacismu a komunismu Ještě jsme ve válce je samozřejmě zpřístupnění těchto historií mladým. Ale může mít i efekt opačným směrem – že totiž starší generace začne přehodnocovat svůj vztah ke komiksu jako k čemusi dětinskému.

Jako Mann, i Hitler obdivoval Wagnera a Nietzscheho zároveň, a vnucuje se otázka, kterou si klade Thomas Mann sám: "Když se dvěma líbí to samé a jeden z nich je méněcenný - je pak méněcenný i předmět onoho zalíbení?"

Představitelé YouTube svou firmu v knize očekávatelně nehaní, vykreslují ji ve velmi světlých barvách. Ovšem po knihách plných nekritické sebeprezentace slavných youtuberů a návodech, jak točit skvělá videa, jde snad o první serióznější knihu v češtině, která téma představuje v širším a hlubším kontextu.

Ženské zálivky s italskými ingrediencemi Předchozí Zeleninová trilogie Luciany Littizzetto dosáhla velkého úspěchu a byla přeložena do několika jazyků. Její druhý titul v pořadí s názvem Princezna na hrášku se díky překladu Jany Sovové dostal i k českému čtenáři.

Společenská satira v interpretaci italské publicistky Luciany Littizzetto dokáže nejen pěkně promasírovat bránici, ale hlavně získat cenný nadhled nad pochybnými projevy moderní civilizace. „Rivergination“ se provádí proto, aby se zabránilo „svalutation“ a podnítila se „devolution“.

Který ze zástupců zvířecí říše je člověku bližší než pes? Provází nás dějinami už tisíce let a tvoří neodmyslitelnou součást našich životů. Publikace známého rakouského zoologa Konrada Lorenze, v níž se harmonicky snoubí vědecké poznatky s humorem, je čtivé vyprávění o našem soužití s tímto zvířetem, o psí věrnosti a bezmezné lásce, o tom, dokáže-li pes simulovat, jak psa nejlépe vychovávat, a o řadě dalších zajímavostí, které psa představí ve známých i méně známých souvislostech.

Jeden český recenzent napsal o knize italského vědce, germanisty, esejisty a prozaika, která vyšla po třiceti letech v českém překladu, že je to kniha skvostná. A měl pravdu. O to víc fascinující je fakt, že Magris napsal Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře mezi svým dvacátým a třiadvacátým rokem (1959-1962) jako diplomovou práci.

Pohled na dětství a dospívání české populární novinařiny je zčásti nostalgický, zčásti zabírá cosi značně povědomého. Konec devatenáctého století byla doba v mnohém odlišná, ale tehdy jako dnes platilo, že pro jistý typ čtenářů není „důležitá pravdivost, ale atraktivnost tématu a souznění s jejich představami a hodnotami“.

Vstoupit do středoevropského prostoru a do středoevropanství vůbec skrze kulinářskou tematiku není rozhodně špatný nápad, naopak, je to tematika relativně neotřelá, originální a dosud nevyčerpaná. Potíž je trochu v tom, že Makłowicz její potenciál dostatečně nevyužil. V knize shromážděným textům by bylo lépe tam, kde je doma i jejich autor – v novinách.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.

Provokativní název knihy Norberta Mappes-Niedieka Chudáci Romové, zlí Cikáni vyvolává bouřlivé reakce. Jde ovšem o novinku občerstvující a nanejvýš potřebnou.

Po několika letech vyšlo další dílo proslulého maďarského spisovatele Sándora Máraiho, v němž se zabývá nejen úpadkem měšťanského stavu po první světové válce, ale i obecnějšími tématy souvisejícími s životem v kapitalismu nebo se smrtí.

Deníky maďarského spisovatele Sándora Máraie (1900-1989) jsou monumentálním dílem, které zachycuje téměř půl století autorova vnitřního života.

Nad románem mladého polského spisovatele Zygmunta Miłoszewského (nar. 1976) českého čtenáře často napadá: tohle by se mohlo odehrávat i u nás, tohle by mohl napsat český autor. Ale bohužel to tu nikdo neumí.

Kniha esejů Tichý blázen španělské spisovatelky a novinářky Rosy Monterové je hravá, nevázaná až rozpustilá. V jednom rozhovoru autorka tuto knihu označila za „hračku, za hraní si s imaginací a tvorbou“. Ukázkový příklad esejistického řemesla.

Darwinovský boj o přežití. Tak líčí literární dějiny Franco Moretti ve své knize Grafy, mapy, stromy. Není možná tak inovativní, jak tvrdí její česká anotace. Pochybovat lze i o tom, že zcela bourá staré paradigma a autorovy teorie se stanou „základem nové stavby“. Jistě ale publikace přináší nové podněty.

Ačkoli tyto eseje vznikaly především jako přebytkové zboží, jež odpadlo při psaní románů, přinášejí perličky ze zákulisí vzniku Murakamiho děl. Skalní příznivci autorovy tvorby je jistě ocení, na ostatní mohou působit až příliš nahodile.

Esej francouzské provenience pro všechny, kteří se znepokojením sledují politické a společenské dění v současném světě, neboť na příkladu konkrétních událostí poukazuje na podstatu systémových problémů. O tom, že se kritický pohled angažovaného autora kolikrát strefil do černého, svědčí i reakce, kterou kniha vzbudila jak ve francouzských anarchistických kruzích, tak na ministerstvech a policejních stanicích.

Kniha je sestavena ze čtrnácti rozhovorů s lidmi, kteří mnohdy žijí „z ruky do úst“, ačkoliv mají vysokoškolské vzdělání a nechybí jim chuť pracovat a něco v životě dokázat. Pravidla, která v současné společnosti vládnou, jim to však nedovolují

Robert Novotný psal v letech 2008 až 2011 sloupky do Lidových novin, kde humornou formou seznamoval čtenáře se zapeklitostmi překládání a tlumočení. Jejich knižní vydání z roku 2011 připomínáme jako doplněk k rozhovoru s překladatelem.

Debutant na literárnej scéne Rado Ondřejíček prichádza s naozaj kvalitne vyzretou prvotinou. Jeho vtipné, cynické texty plné sarkazmov ho predurčovali napísať knihu, z ktorej vás rozbolí bránica. Z Homo asapiens vás ale najprv rozbolí hlava a potom srdce. Všetkých totiž zostrelil ako zhnilé hrušky a nechal s ovisnutými kútikmi. Napísal smutnú knihu.

Strach z islámu, odpor k němu a mnohdy mylné představy s ním spojené jsou témata, jež vzbuzují v české společnosti vzhledem k nepočetné komunitě místních muslimů neuvěřitelně silné emoce. Proč se islámu tak bojíme a odkud náš strach a odpor pramení? Jaké jsou nejčastější mýty a polopravdy spjaté s islámem? A neměli bychom se vlastně bát něčeho docela jiného?

K dvacetiletí novodobého samostatného českého státu přichází publicista Aleš Palán s caesarovsky nazvaným svazkem, prezentovaným jako příspěvek k reflexi sdílené historie a varování dnešní generaci. Oním zlomovým momentem, společným traumatem, o jehož detailní nasvícení autor usiluje a jež prostřednictvím dobových novinových výpisků sleduje až k jeho kořenům, je konflikt mezi českou a slovenskou stranou.

Patřičný se ukazuje být člověkem velmi sečtělým. Díky tomu i zkušení čtenáři možná v knize narazí na ukázku, kterou dosud neznali. Rovněž můžeme ocenit, že se autor nebojí témat okrajových až tzv. bulvárních. Co se ale týká „záchranného pásu“ pro plavbu nekonečným světem literatury, asi bych doporučil jiné tituly.

Nutnost rychle shromáždit texty daného autora a vydat je – zvláště u těch, jimž u nás vycházejí publikace hojně – se v této knize ukazuje jako trochu problematická.

Piątek je v současné době především novinářem (dříve též pracoval jako psychoanalytik zkoumající lidskou osobnost na základě výslovnosti jednotlivých hlásek...) a je pravda, že i oba jeho romány, především potom druhý, přebírají jisté publicistické a dokumentární prvky. Vždy je však z jeho próz cítit lehkou ironii a nadsázku, které čtenáře nenechají na pochybách, že jde svým způsobem o skrytě rafinovanou literární fikci.

Autor se snaží přijít na kloub tomu, “kde se schovávají pravda, spravedlnost, dobro, kde, sakra, jsou, co je odlišuje od falše, nespravedlnosti a zla”...