Jak se vyvíjel vztah ukrajinských literátů k černobylské elektrárně? Jak se změnil po katastrofě? Jak pojmenovat něco, pro co dle mnohých „není slov“? A co z havárie vyvozují dnes?

Kniha rozvíjí možné scénáře historického vývoje následující po hypotetickém vítězství Germánů nad Markem Aureliem, po vítězství Čechů na Moravském poli (kvůli přehnaným ambicím by v Pohankově verzi Přemyslovci vymřeli už roku 1286) nebo úmrtí Marie Terezie v dětském věku - na vídeňské Ringstrasse by pak rozhodně žádný pomník Marie Terezie nestál (odsud název knihy).

Názorová ostrost a nekompromisnost, charakteristický rys autorů kolem Revolver Revue, jsou v knižním výboru z časopisecky vydaných interview nezřídka zamířeny i do vlastních řad, což je ocenění hodný rys. Publikace tudíž nevnucuje jednotný pohled, jde spíš o mozaiku názorů nekonvenčních osobností.

Literární historik a pedagog Jiří Poláček v tuctu kapitol postupně prochází a – s pomocí řady básníků a básnířek – svérázně komentuje všech dvanáct kalendářních měsíců.

Barvité reportáže se i pomocí termínů jako „čirý spektákl“ pokoušejí o postižení bizarní ruské reality. Místy působí pitoreskně, či dokonce humorně, ale jejich poselství je velmi pochmurné.

Elena Poniatowska má z matčiny strany mexické kořeny a po otci je polskou princeznou. Stěžejním tématem Poniatowské jsou především osudy žen, jim věnovala většinu svých reportážních i beletristických prací.

Kniha líčí čtenářsky vděčnou formou literární záhady i zweigovské „hvězdné hodiny lidstva“, které rozhodovaly o tom, zda se některé dílo dostane se ke čtenářům, nebo zda jejich autorovi bude dopřán dostatek životních okamžiků, aby jej vůbec mohl vytvořit.

Součástí festivalu Praagse Lente – Pražské jaro Revisited, pořádaného v září 2008 Velvyslanectvím České republiky v Nizozemsku a Českým centrem v Haagu, je i sbírka rozhovorů s nejrůznějšími nizozemskými i českými osobnostmi na téma událostí, ke kterým došlo před čtyřiceti lety.

Proti EBS je covid-19 jenom taková horší chřipka. Kdo chytí EBS, tomu už není pomoci: postupně celý vybledne a zprůsvitní, tělo mu zřídne, molekuly se rozestoupí a nakonec se postižený doslova vypaří; jeho fyzická schránka přestane existovat. Přišlo to z Číny, vakcína v nedohlednu, šíří se to vzduchem a podle některých taky po internetu, a dokud to nemá každý druhý, všichni si myslí, že je to jenom nafouknutá mediální bublina. Reprodukční číslo někde kolem pětky a smrtnost rovných 100 procent…

Zdařilé porovnání národních mýtů a statistických dat. Kniha, která může být návodem k řešení společenských problémů i skvělou ukázkou bezpředsudečné a nečernobílé argumentace.

Novinář z regionálního deníku Philippe Pujol získal ocenění za knihu, která upozornila na bídu a bezútěšnost okrajových čtvrtí na severu Marseille – území s vymlácenými paneláky, zatuchlými byty plnými hašiše, kde si děti hrají s krysami a kde luxusní auta slouží drogovým bossům jako vizitka. Pujol je nestranný pozorovatel, nesoudí, neodsuzuje a ani neomlouvá, jeho kniha je ale ve výsledku samozřejmě velmi kritická.

V prosincovém vydání literárního měsíčníku Qué leer si přečte dvě diametrálně odlišná interview, zamrazí jej při exkurzi do myslí notoricky známých literárních zloduchů, dozví se, kdo zahynul místo Stephena Kinga, projde se po hollywoodských ateliérech a spolu se štědrými mecenáši bude sbírat umění. Ještě předtím si ovšem v úvodním sloupku může přečíst sice vtipnou, ovšem proto ne méně sžíravou filipiku namířenou proti literárním kritikům.

Měsíčník Quimera – Revista de literatura se svou strukturou liší od dalších dvou španělských literárních časopisů, Qué leer (Co si přečíst) a Leer (Četba). Dohromady jsou považovány za nejkvalitnější literární triptych mezi kulturními periodiky na Pyrenejském poloostrově.

Vedení jisté reklamní agentury zasedne k poradě – a v tu chvíli Laurent Quintreau zapíná pomyslný nahrávací přístroj. Po příští dvě hodiny bude sledovat nikoli jednání, nýbrž jen tajené monology všech přítomných. Se samotnou schůzí to vše má přitom jen pramálo společného.

Imperfekcionisté skládají hold tištěným deníkům starého střihu, které jsou povzneseny nad webové stránky, a každodennímu shonu v redakcích. Větší měrou jim však odzpívávají labutí píseň a barvité líčení hlavních hrdinů dost možná přispěje k snížení počtu žadatelů o práci v redakcích mezinárodních deníků.

Pozadí a příčiny různých krizových situací v našich dějinách byly daleko složitější, než nasvědčují mnohé jednoznačné výklady. Ty totiž často zdůrazňují bipolární charter událostí: modelují střet mezi „námi“ (kladnými) a „těmi druhými“ (zápornými). Historie ale ukazuje, že mechanismus společenských změn bývá mnohem komplikovanější.

Kniha o tomto zajímavém a snad příznačném životním osudu se čte jako detektivka. Autor prokládá text podrobným vysvětlováním doby, v níž Lev žil, ukázky z jeho děl, korespondence, rozhovory s pamětníky i popisy míst, která navštívil při hledání skutečného Lva Nussimbauma.

Rozhlasové úvahy Miloše Rejchrta, které nyní vycházejí v knižní podobě, míří k humanitně orientovanému čtenáři. Ten v nich, bez rozdílu světonázoru a náboženského přesvědčení, může najít zajímavé směrovky pro svůj duchovní, profesní a občanský život. Autorovy exegeze jsou důkazem, že o bibli lze hovořit atraktivním způsobem i na počátku 21. století.

Prosincové dvojčíslo společensko-kulturní revue Prostor je zaměřené na Norsko, které podle různých výzkumů představuje jednu z nejlepších zemí pro život. Je tomu ale skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další se snaží nalézt odpověď autoři článků obsáhlé publikace, která vyšla za podpory Nadace rozvoje občanské společnosti, Norského helsinského výboru a Finančních mechanismů Norska.

Reynolds se spíše než na popisování peripetií Cohenova „pozoruhodného“ života zaměřil na jeho hudební aktivity, a jeho knihu tak můžeme číst jako profil Cohena písničkáře, s dlouhými zastaveními u jednotlivých etap dlouhé cesty, u jednotlivých alb, ale i turné.

Přehrabujete se prarodičům ve skříni s oblečením? Tak to jste objevili kouzlo vintage a retro. Mýtus, že móda pomíjí, je třeba doplnit i o podstatnou druhou část: vracející se módní styly a módní prvky. Ty klasické složky, které se od svého vzniku zahalily odérem kultu a stále jako Fénix ožívají v reinterpretacích, představuje objemná kniha Legendy módy s podtitulem 20 ikon, které změnily dějiny odívání.

Rozhlasová a televizní scenáristka Hana Roguljič ve svém debutovém románu Norské děti sleduje nerovný boj Češky Jany Sýkorové s norskou sociální službou Barnevernet. Zdařile vystavěný román skrze hrdinčin příběh nabízí fikčně zpracovaný kompilát zkušeností lidí, jimž Barnevernet odebral děti, a nastoluje otázky, co je pro dítě nejlepší. Je to skutečně ono harmonické prostředí, které úředníci v zájmu bezpečí dítěte požadují?

Překladatelé odpovídají na otázky týkající se obecně jejich profese i konkrétně působení překladatelů a nakladatelů před rokem 1989 a po něm. Jelikož se spektrum kladených otázek moc nelišilo, jsou dotazovaní nuceni odpovídat velmi podobně, případně pronášet skoro se nelišící variace na zadané téma. Nicméně i člověk, který se o teorii překladu nijak nezajímá, najde v knize leccos objevného o fungování knižního trhu v době komunismu a po jeho pádu.

Lékař, diplomat a spisovatel Jean-Christophe Rufin se vydal na pouť do Compostely a z cesty vytěžil úspěšnou knihu. Jeho popis putování se dá číst jako návod na cestu pro další adepty slavného pochodu přes kus evropského kontinentu. Kniha zároveň nabízí pobavený, ironický, místy až poťouchlý komentář této dlouhodobě módní zábavy. Rufin se ale mermomocí snaží dodat zápiskům i filozofický přesah.

Svoji proměnu v neudržovaného poutníka líčí Rufin se sympatickou sebeironií. Potřeby svého těla přitom neumenšuje ani nepřehání, ale přijímá je s jakousi čapkovskou realističností. Celkově pouť do Compostely přizpůsobil vkusu svého současníka: vyvázal ji z jejího původně katolického rámce a popsal ji tak, aby si v ní každý čtenář dokázal najít „to své“. A proč ne: specifický soukromo-duchovní obsah jistě může mít i cesta do Prčic…

Autoři volně sdružení kolem časopisu Mladý svět a vystavující pod označením Polyegran dokázali kresbou často brilantně diagnostikovat soudobou společnost. Pavel Ryška dohledává jejich výtvarné inspirace a zaznamenává i konflikty s vládnoucím režimem.

Český novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek (1882–1928) proslul zejména svým příběhem o lišce Bystroušce. Těsnohlídkův život zásadním způsobem ovlivnila událost, která se stala dávno před tím, než Bystrouška spatřila světlo světa. Na svatební cestě se zabila spisovatelova novomanželka. Její smrt dlouho obestíraly nejasnosti. Co se vlastně ve Vestnes v létě 1905 stalo? Šlo o nešťastnou náhodu, sebevraždu, nebo vraždu?

Bývalý zahraniční zpravodaj České televize předkládá mnohostranný obraz Spojených států. Zamýšlí se mimo jiné nad tím, zda se ještě v USA dá prožít „americký sen“ nebo zda je možné tamní polarizovanou společnost ještě sjednotit.

Hned dva reportážně laděné komiksy Američana Joea Sacca se odehrávají v Palestině. Po souboru reportáží lapidárně nazvaném Palestina se pustil do práce, která jinak přísluší spíše historikům: v komiksu Gaza pátral po masakru palestinských civilistů, který se odehrál v roce 1956.

Předčasně zesnulý Arto Salminen si v této novele vyřizuje účty se současnou povrchní společností ovládanou bulvárním tiskem.