Autorka se zabývá marketingem už dvacet let a nyní si předsevzala širokým vrstvám čtenářů rázně vysvětlit, jak jsou jeho propracované přesvědčovací metody využívány k politickým či skrytě vojenským účelům.

Válečný prorok, druhý díl trilogie Princ ničeho, uspokojí nejenom skalní fanoušky fantasy, ale i ty čtenáře, kteří jinak triviálními syžety a obehranými rekvizitami tohoto žánru pohrdají. Kanadský autor totiž do fantasy vnáší mnoho netypických motivů.

Ballekov román Pomocník vyšiel v prvom vydaní v roku 1977. Odvtedy sa spolu s predchádzajúcou poviedkovou Južnou poštou (1974) a naň nadväzujúcimi románovými Agátmi (1981) stal nielen časťou Ballekovho tzv. palánskeho cyklu, ale tiež pevnou súčasťou súčasnej slovenskej literatúry.

Ballestrová tentokrát napsala knihu o válce, kterou v Itálii vedou již několik desetiletí odpůrci potratu proti platné legislativě. Nejedná se však o morální spor salonního charakteru, jaký se vede u nás, ale o skutečnou válku.

Druhá kniha mladého českého prozaika Jaroslava Balvína se objevuje více než rok po jeho debutu Mácha: Deníky. Román vychází s doprovodným textem, hrdě oznamujícím, že autor se svým dílem hlásí k tzv. severočeské literární škole. Autorovým průvodcem v literárním světě se stal Vladimír Páral. Je to projev hledání autority, nebo spíše Balvínovy záliby v bizarních postavičkách?

Debutujúci Martinčan prezentuje témy, ktoré u nás boli a sú stále atraktívne - drogy, sex, nevera, alkohol...

Slavná Barthesova kniha má setrvalý úspěch i v našich krajích. Jistou čtenářskou únavu snad mohou způsobit její časté a stereotypní útoky na buržoazii, avšak díky lehkosti, nápaditosti a hloubce ponoru u takové šíře kulturních témat zůstává dílo uhrančivé.

Se vzájemnými rozdíly se musí vyrovnávat každý, kdo se rozhodne vstoupit v manželský svazek: vždycky zde totiž bude základní diference mezi mužem a ženou, která se i u lidí téže kultury někdy ukazuje být pro vzájemné soužití zničující. Natož pak když se přidají ještě rozdíly v řeči, náboženství, civilizačních zvycích. Úskalí i potenciální přínosy takových svazků oba němečtí autoři osvětlují srozumitelně, nečernobíle a velmi záslužně.

Kniha P. Bilého je do jisté míry ironicky zaměřená proti slovenskému katolicismu, který se liší od toho v Itálii a Španělsku. Autor svou ironii rafinovaně zabudovává do vyprávění příběhů odehrávajících se v italském klášteře. Klášterní postavy převora Giuseppeho di Flavia, mnichů Alberta Giovinetiho a Stefana Piginiho aj. jsou popsány velice poutavě – k jejich zvláštnostem patří, že mají vysoké vzdělání a nebojí se demonstrovat svou rebelii proti společnosti.

Praha zlodějů, vrahů, prostituce; poprav, pogromů, válek; moru, požárů, povodní. Praha chmur a přitažlivě malebného romantického temna. Čtenářům knih A. M. Ripellina či P. Demetze tato publikace patrně nepřinese mnoho nového, vybraná témata ovšem protahuje do současnosti.

Prirodzene sa táto kniha núka ženám. Cieľovou skupinou má zjavne byť tá emancipovaná a vzdelaná, no akceptujúca rodinné roly manželky či matky. Borušovičová aj tvrdí, že sa s feminizmom veľmi nestotožňuje, ale jej „vnútorné postoje“ asi také sú.

Román Zero vyšel poprvé v roce 1974, překvapivě nikoliv portugalsky, ale v překladu v Itálii, kam jej tajně provezla Luciana Stegagno Picchiová. Je to hodně zvláštní kniha. První dojem je rozporuplný, po padesáti stránkách má čtenář dojem, že těch bláznů, krys, zvratků a pohlavních styků už bylo dost, ale stejně nedokáže knihu odložit.

Obětavý otec na mateřské dovolené zneužije malou dcerku rodinné přítelkyně. Co ho vedlo k tak nepochopitelnému činu? Dokáže s pocitem viny žít a vrátit se do společnosti?

Není to odpočinkové čtení. Spíše jedna velká obžaloba současné společnosti, že téměř vše převrátila naruby a kdysi posvátným pojmům, například svoboda, štěstí, rodina, vnutila úplně jiný smysl. Eseje francouzského myslitele naléhavě vyzývají k nastoupení nové, útěšnější cesty.

Částečně autobiografický text, který se dočkal i filmového zpracování, se točí okolo tématu „sex, drogy a rock’n’roll“.

Román Sexodus napísal Bukowsky, nie však Charles, ten sa – okrem toho – píše s mäkkým i, ale nejaký Z. H. zo Slovenska. Či už má tento pseudonym poukázať na akúsi literárnu súvislosť – alebo hádam aj samotný názov knihy, ktorý pripomína román Sexus od Henryho Millera –, predsa len sa v tomto prípade umelecká nekonformnosť zamieňa za populárny efekt.

Lidé jsou v knize líčeni jako chladně kalkulující tvorové, kteří se v oblasti intimních vztahů chovají krajně vypočítavě. Navzdory jistému cynismu a skepticismu je ale její vyvrcholení možná až překvapivě nadějeplné až romantické.

Vítězný román Literární ceny Knižního klubu by mohl být tím, co v českých knihkupectvích schází: realistickým čtením pro teenagery o vrstevnících. Slibně rozehraný příběh o dvou mladících a hře na zabíjení bohužel kazí zkratovitý závěr.

Prozaický debut dvaadvacetileté Novozélanďanky Eleanor Cattonové svědčí o nesporném talentu autorky i o kvalitách programu tvůrčího psaní na Viktoriině univerzitě ve Wellingtonu, který Cattonová knihou zakončila. Román o dospívání s prvky divadelní hry jí vynesl několik ocenění, včetně prestižní Betty Trask Award.

Kniha je zaplněná konkrétními příběhy a je psána takovým jazykem, že jí je schopný porozumět i běžný čtenář. Život člověka barokní doby je v ní vypodobněn tak, že se v lecčems podobá i životu současnému. Patřilo do něj klevetění i hádky manželů. Pokud se dnes něčím lišíme, pak v tom, že máme spolehlivější metody, jak zabránit nechtěnému těhotenství nebo určit otcovství. A možná i v tom, že se dnešní páry k sexu pravděpodobně nescházejí na kostelní zvonici.

Juraj Červenák se po letech vrátil k postavě, která položila základy jeho popularity. Černokněžník Rogan a jeho společník, vlčí běs Goryvlad, byli hrdiny románové trilogie a jedné tematické sbírky povídek. Jejich psaním si Červenák v Čechách vydobyl pozici jednoho z nejpopulárnějších autorů žánru

Přepestrý svět prudérní, cudné i bujné erotiky v lidových obyčejích, magii či v kolektivních rituálech je natolik různorodý, že je stále co zkoumat a zpřesňovat.

Mladá žena putuje sama přes hory a doly s nákladem několika kaprů určených pro rybníky v císařských zahradách: cesta plná příkoří jí dává možnost poznat svět, mnohému se naučit. To vše ovšem není důležité, Mijuki po smrti svého muže už na tomto světě ztratila své místo. Příběh od francouzského autora Didiera Decoina zasazený do Japonska 12. století je inspirován tradičním japonským estetickým prvkem „mono no aware“, tedy teskným úžasem nad křehkostí a pomíjivostí krásy – a také života.

Sbírka deseti povídek haitského spisovatele a básníka Reného Depestra je oslavou vztahu mezi mužem a ženou a úspěšným pokusem o zbožštění ženy. Zatímco scenérie karibského ostrova jim dodává punc exotiky, za výsostně poetickým tónem stojí stylistické kvality díla, komponovaného jako ohlas orálně založené kultury a specifického vidění světa.

Nakladatelství BB art představuje “nový, dosud nevydaný soubor překladů Jana Vladislava…

Prozaický debut známého českého lingvisty a literárního teoretika Lubomíra Doležela je otevřená zpověď starého muže, jenž v životě sázel na své erotické úspěchy natolik, že když ho zradilo tělo, zůstává sám, opuštěn všemi svými ženami.

Najnovšia knižka Dušana Dušeka má podtitul románik a motto o nádeji. Očakávaný či želaný posun v autorovej poetike však nijako neznamená – skôr je opätovným a sústredeným rozvíjaním toho, na čo sme u Dušana Dušeka zvyknutí, a to aj napriek tomu, že k piešťanskej topografii pridal americkú road-movie.

Otázky po kvalitě romského psaní, po hranicích jeho literárnosti a samotném smyslu menšinové tvorby zaznívají téměř nad každou novou romskou publikací a obvykle nepřinášejí uspokojivé odpovědi: dílem proto, že jde o otázky náročné a s nejednoznačnými řešeními, dílem pro pohodlnost či nedostatečnou erudici tazatelů, autorku tohoto textu nevyjímaje.

Ke štěstí jim nestačí rodina ani práce. Potácejí se životem, hledají něco nového, co by je vytrhlo z věčného neúspěchu, zklamání a šedi. Jsou tak trochu ztroskotanci, nicotné postavy, co si zpackaly život. Asi tuší, že do dnešního světa vůbec nepatří. Neuměli žít ve své vlasti a neumějí to ani v nové zemi, do které emigrovali. Unikají do divokých nocí plných alkoholu a drog, zachutnaly jim nemanželské vztahy... Inspiraci pro svou povídkovou knihu Podchlazení našel Álvaro Enrigue ve vlastním živo

Knihy Lucíi Etxebarríi jsou ve Španělsku považovány za feministickou literaturu. Beatriz a nebeská těl(es)a je o ženách, nejedná se však o typickou „love story“, nýbrž o moderní příběh, ve kterém hrají důležitou roli prvky, které v tradičních románech běžně nelze nalézt – bisexualita či drogy.