Jsou lidé přirozeně hierarchické, nebo rovnostářské bytosti? Na tuto otázku hledá odpověď zevrubná monografie amerického antropologa, která čtenáře provede evolucí politického uspořádání hominidů, od jeho despotických počátků u šimpanzů a dalších afrických primátů přes rovnostářskou mezihru lovců a sběračů po flexibilní současnost.

Pod nevýrazným názvem a piktogramem ženského přirození na obálce se skrývá sbírka fekálního a koitálního lidového humoru. Smysl a přesah mu dávají především ilustrace Jaromíra Plachého.

Vykašli se na hodnotová měřítka ostatních a vytvoř si vlastní názor na to, co je v oblasti sexu správné, vybízí švédská sexuální příručka pro mladé. Může působit osvobozujícím dojmem, ale někdy je možná až příliš radikální.

Vtipný a srozumitelný průvodce džunglí soudobých milostných vztahů. Autor je otevřený novým formám styku a soužití, které se dnes rozvíjí a s nimiž mnozí experimentují, ale nehlásá přitom absolutní zásadu „anything goes“.

Váno Krueger si ve sbírce Poslední Leninův polibek pohrává s obrazy komunistické propagandy. Ve stylu tzv. „nekrokomunismu“ je vkládá do nečekaných kontextů a spojuje je s dalšími motivy, třeba i pornografickými.

Ve své druhé próze se významná tanečnice, divadelní režisérka a choreografka vypořádává s obdobím dospívání zasvěceným baletu. Autobiograficky inspirovaný román láká čtenáře autentickým odhalováním života plného dřiny, drilu a odříkání i šokujícími zážitky v atmosféře Prahy devadesátých let. Ironizující pohled mladé protagonistky díky své střízlivosti míří nejen do vlastních řad, ale především pak k despotickým a nevyrovnaným kantorům zneužívajícím svého mocenského postavení.

Lidé mají přirozenou tendenci škatulkovat ostatní na dobré a zlé. Co je ale zlo? Je člověk, který někoho zabije, zlý? A co někdo, kdo trpí neobvyklou sexuální deviací, nebo terorista, jenž spáchá atentát? Je zlý psychopat, který nepociťuje empatii a bez skrupulí využívá jiné lidi? Kniha mladé německo-kanadské psycholožky ukazuje, že koncept zla není vůbec tak jednoznačný, jak s ním s oblibou nakládáme, a spíš než o ostatních vypovídá leccos o nás samotných.

Co mají společného béčkové filmy, 3D projekce, porno a potoky krve? To se v pozoruhodné publikaci mapující povětšinou odvrácenou stranu filmového umění pokusila odhalit čtveřice autorů, kteří se nespokojili jen s fanouškovskou encyklopedií pokleslé filmografie, ale ve snaze vymezit některé související termíny nabízejí i vydatný exkurz do filmové historie.

Generační román, román s tajemstvím, iniciační či společenský. Stopy všech těchto žánrů můžeme najít v druhém románu slovenského spisovatele Michala Havrana, nazvaném Analfabet. Je mnoho způsobů, jak si k tomuto jazykově sugestivnímu, ba strhujícímu dílu najít cestu. Čím déle však čteme, tím je jasnější, že nejedna z nich bude slepá.

Českému rodákovi Pavlu Hakovi, žijícímu a publikujícímu ve Francii, vychází v českém překladu druhý román. Ve svižně nastříhaných kapitolách sledujeme čtyři dějové linie: ty se sice nijak významně nepropletou, nad nimi se však jako ten, kdo tahá za nitky, vznáší titulní antihrdina – magnát Ed Ted Warax.

Popularizace vědy je tvrdá řehole a je třeba nebrat ji na lehkou váhu, má-li vést k hodnotnému výsledku schopnému oslovit vybíravého čtenáře. Kniha českého autora věnovaná mozku dokládá, že pouze dobrá vůle nestačí. I přes spoustu zajímavých dílčích informací totiž vzhledem k řadě neduhů selhává jako celek.

Nápadité kunsthistorické exkurzy, šťavnatá líčení uměleckých děl i poutavé historky ze života velikánů. Bohužel místy knihu kazí autorovy náznaky o tom, co vše v té jediné správné Evropě má místo a co už ne.

Homosexualita, transgender, ale především láska a hledání identity jsou témata neotřelého románu mladé grónské autorky, která svým textem narušuje veškeré normy, včetně těch jazykových.

Krvavé horory, prostoduché akční filmy, plačtivé romance i pornografie. Kniha čtveřice filmových teoretiků se zaměřuje na ten typ filmů, které většina diváků považuje za pokleslé, odporné a vulgární.

Úspěšný spisovatel Jiří Šimáček publikoval na konci loňského roku čtvrtou knihu. V románu sází na některé konstanty svého psaní, celek se mu však rozpadá pod rukama – a neústrojně popsané sexuální scény nejsou ještě tím největším nedostatkem.

Lepkavé horko, sexuální pnutí a jedno léto na konci století. Erotické vzpomínky spolu s přemýšlením nad „možná“ a „kdyby“ vynesly Martě Dzido a její knize Slast cenu Evropské unie za literaturu v rámci Polska. Přestože dílko ukazuje nový směr milostné literatury, hranice žánru nepřekračuje.

Nevšední romantický a křehký příběh o stárnoucích tělech a duších bažících po lásce se vším, co k ní patří, zdařile balancuje na hraně reálného a pohádkového archetypálního příběhu.

Snad až příliš senzacechtivý titul Jak rabíni dělají děti v nenápadném paperbacku skrývá duchaplný pohled pařížské liberální rabínky Delphine Horvilleurové na takřka odvěkou otázku židovské identity.

Téměř deset let poté, co norský spisovatel Karl Ove Knausgård svým gigantickým dílem rozvířil vody literárního světa, se českému čtenáři dostává do ruky jeho pátý díl. V něm se autor po předešlém putování krajinou dětství a temnými končinami dospívání postupně navrací k ústřednímu tématu celé hexalogie. Cesta je to však dlouhá a smáčená deštěm.

V české próze, v poslední době tak bohaté na rozličné literární hrdinky kolem třicítky, se na podzim objevil muž ve středním věku. Z pera Petry Dvořákové se zrodil tak trochu zkrachovalý lékař, jehož příběh je svižný, působí velmi autenticky, ale bohužel se občas neubrání stereotypu souvisejícímu právě s protagonistovým věkem. Zřejmě o to ale ani neusiluje.

Od hloupého Honzy a fanzinů přes beton k píchacím hodinám. Soubor studií zkoumajících symbolickou dimenzi jevů a předmětů jen zdánlivě plochých a nezajímavých.

Kdo má rád Sorrentinovy filmy, nebude zklamán ani jeho románem: své místo v něm mají velkolepé scény i napětí mezi mládím a stářím. Je však třeba přistoupit na jeho hru a nechat se unášet neučesaným hovorovým stylem nenasytného vypravěče.

Recenzovat knihu vydanou před dvanácti lety nemusí dávat velký smysl. V případě výbušné a útržkovité prózy Ano však můžeme udělat výjimku. Excentrické a originálně pojaté zápisky ženy trpící vážnou duševní chorobou, od nichž se čtenář jen těžko odtrhne, jsou totiž připomínkou Margarity Karapanou, významné novořecké spisovatelky, od jejíž smrti právě uběhlo jedenáct let.

Surrealisticky laděná prvotina novořecké spisovatelky Margarity Karapanou rozhodně nenabízí pohádkové a prvoplánové čtení, jak by se mohlo zdát z názvu knihy. Příběh, vyprávěný perspektivou dětské vypravěčky, se pohybuje na tenké hraně snu a reality. Postupně odhaluje sugestivní popis hrdinčina dospívání, naplněný obrazy krutosti a nečekané sexuality.

Lyrická výpověď Margarity Karapanou je poskládaná ze snových obrazů a vzpomínek hlavní hrdinky na matku. Mnohdy surový vypravěččin vnitřní svět odhaluje komplikovaný vztah obou žen a ukazuje starší z nich v nevšedním světle jako nenáviděnou a milovanou zároveň.

Život ve 14 kapitolách na 42 nesvázaných listech – forma této netradičně pojaté prozaické sbírky podtrhuje opakující se motivy nespoutanosti, moří a ostrovů. Odráží ale také hravost, se kterou Magdaléna Zemanová zve čtenáře do života svého alter ega. I když by se to mohlo na první pohled zdát, svěží debut není pouhé volání po svobodě, zprostředkovává také poznání, jakou bolest může ona vytoužená volnost přinést.

Rok po mezinárodně úspěšném titulu Skoncovat s Eddym B. se českému čtenáři dostává do rukou druhá kniha mladého francouzského spisovatele Édouarda Louise. Román Dějiny násilí, v němž se opět setkáváme se zřetelně autobiografickým vypravěčem, je oproti prvotině komplikovanější a tíživější. Mnohohlasně zachycuje traumatickou událost, kterou Édouard prožil o Vánocích roku 2012.

Pozoruhodná svědectví vědců, umělců i okultistů, kterým se sex a erotika staly vášní i povoláním. Silná, ale i rozporuplná a fragmentární kniha, místy přesahující hranici uvěřitelnosti.

Co do počtu nových titulů je na tom současná česká literatura dobře – což může mít ale za následek i to, že se kdejaká kniha v onom množství snadno ztratí. K tomu, aby mohla kniha z produkce vyčnívat, se jistě hodí doporučení od osobnosti, jako je psychiatr Radkin Honzák. Kniha, již doporučuje, by nicméně obstála i bez toho.

Další várka brutálně pornografických, sexistických, fekálních a jinak nekorektních vtipů už nabízí méně těch povedených a více jen brutálních. Když se ale některý povede, stojí to za to.