Stodola vesnického domu, v popředí zavěšená seschlá kočka a v rohu na lavičce rozostřený bosý stařík. Tak málo a přitom tak mnoho nám o nedávno vydaném výboru povídek sedmihradského Maďara Ádáma Bodora Návrat k sově poví přebal českého vydání.

Ádám Bodor, přední představitel současné sedmihradské maďarské prózy a nositel Kossuthovy ceny, byl českému čtenáři doposud znám jen díky několika přeloženým povídkám a úryvkům. Návštěva arcibiskupa je jakýmsi volným pokračováním románu Okrsek Sinistra, který se má ještě letos také objevit na našich knižních pultech.

Rumunský historik a profesor fakulty historie univerzity v Bukurešti Lucian Boia, známý svým dosti kritickým a svébytným pohledem na dějiny vlastní země a vlastního národa, sepsal v roce 2012 útlou publikaci s názvem De ce este România altfel? (Proč je Rumunsko jiné?). Podle slov samotného autora by tato práce měla představovat jakési volné pokračování knihy România, ţara la frontiera Europei (pod názvem Rumunsko, krajina na hranici Európy vyšlo v Bratislavě taktéž v roce 2012).

Kniha Rumunsko: Krajina na hranici Európy není velká ani tak svým rozsahem, jako především svojí koncepcí a pojetím. Nejedná se totiž o obvyklou vědeckou historickou práci, přesto se z velké části dějinami Rumunska zaobírá. Boia přináší poněkud netradiční pohled na národní historii, již nekoncipuje pouze jako strohý chronologický popis událostí a dat, nýbrž se nad dějinami svého národa zamýšlí a hledá jejich příčiny a souvislosti...

Román Der Reisende (Cestující) se v Německu stal bestsellerem až nyní, téměř 80 let po svém vzniku. Příběh o židovském obchodníkovi, který bloudí Německem a marně hledá záchranu před nacistickým pronásledováním, lze jen těžko oddělit od životních osudů jeho autora. Dokazuje, že mnohokrát zpracované téma ještě zdaleka nemusí být vyčerpané. A působí nepříjemně aktuálně.

Po 23 letech nakladatelství Druhé město znovu vydalo román Zuzany Brabcové (1959–2015) Zlodějina a uzavřelo tak souborné vydání děl této významné české spisovatelky. V textu, ve kterém jsou různé prvky složitě propojeny a navzájem se v sobě zrcadlí, se odráží chaos polistopadových let nejen v osudech, ale i v duších protagonistů.

Román Zero vyšel poprvé v roce 1974, překvapivě nikoliv portugalsky, ale v překladu v Itálii, kam jej tajně provezla Luciana Stegagno Picchiová. Je to hodně zvláštní kniha. První dojem je rozporuplný, po padesáti stránkách má čtenář dojem, že těch bláznů, krys, zvratků a pohlavních styků už bylo dost, ale stejně nedokáže knihu odložit.

Vytvárať rebríček najtemnejších období našich dejín by bolo zrejme trochu zvrátené. Nemožno ale pochybovať o tom, že päťdesiate roky dvadsiateho storočia – predovšetkým ich prvá polovica s domácou obdobou stalinizmu – by sa umiestnili veľmi vysoko.

Nemecky píšuca slovenská spisovateľka a novinárka Irena Brežná (1950) sa dostala do slovenského povedomia dvomi spôsobmi. Jeden lepší ako druhý. Po prvé ako autorka niekoľkých kníh publikovaných v nemeckom jazyku začala byť v preklade vydávaná bratislavským feministickým vydavateľstvom Aspekt. Po druhé si Irena Brežná na Slovensku získala pozornosť kauzou Rydlo.

Hlavnou témou autorkiných kníh je problém identity a jej premena v rôznych prostrediach či situáciách. Nevďačnú cudzinku tvoria dve súbežné línie rozprávania, ktoré sú navzájom prepojené spoločným hlasom rozprávačky. Prvú vrstvu príbehu tvoria spomienky Brežnej na jej odchod do krajiny, kde mala začať svoj nový život.

Autorka se ve svých vzpomínkových črtách vrací především do sedmdesátých a osmdesátých let, prožitých v heterogenní skupině českých exulantů. Přináší historky a anekdoty o úspěšných i neúspěšných kariérách, překážkách i nečekaných osudových zvratech.

Hudebník, skladatel a textař Robert Brylewski (nar. 1961) je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů alternativní hudby v Polsku. Za svou více než třicetiletou hudební kariéru prošel mnoha skupinami a formacemi, z nichž některé sám založil a vedl – za všechny jmenujme punkrockovou Brygadu Kryzys a reggae hrající Izrael.

Amalia dýchá zhluboka je souhrnný název pěti rumunských dramatických textů, které u nás v překladech Jitky Lukešové a Elizabety Kučerové vydalo nakladatelství dybbuk.

V květnu tohoto roku byl na knižním veletrhu Svět knihy 2012 slavnostně představen nový překlad moldavského prozaika, novináře a básníka Aurelia Busuioca Říkej mi Johny!, který vydalo pražské nakladatelství Havran. Český čtenář má tak již podruhé možnost seznámit se s tímto rumunsky píšícím moldavským autorem – v roce 2003 vyšel v českém překladu jeho román z roku 1999 Smlouvání s ďáblem.

Rozsáhlý výbor z textů novináře, filmového kritika, pedagoga a překladatele Vladimíra Bystrova pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

Mapa nakreslená špionem, česky dosud nevydaná autobiografická kniha kubánského spisovatele Cabrery Infanteho, naprosto skvělým způsobem vykresluje plíživý proces, jakým se „zelená“ Castrova revoluce pomalu a nenápadně proměňuje v profízlovanou diktaturu, kterou je dodnes.

Kubánský spisovatel, filmový scenárista a kritik, který se na konci 60. let jako nežádoucí osoba ocitl v londýnském exilu, Guillermo Cabrera Infante (1929–2005), dopisoval román o nestálé nymfě těsně před smrtí. A tak ačkoli vyšel v roce 2007, patří román se značnou dávkou havanské nostalgie zcela jiné době: druhé polovině 50. let, kdy byla Havana leskle mondénním, zbohatlickým, ale kulturním velkoměstem, jemuž dominoval glamour a tančírny s (hříšnými) bolery či habanerami.

Je to pomník ze slov postavený blikavým neonům, mořským promenádám, havanskému slangu, automobilům, taxíkům, kinům, jež vypadají jako ohromné velryby, drahým barům, módním hotelům i špeluňkám se starými piany, na které někdo věčně brnká ohrané bolero.

Na pozadí pohnutého příběhu o trnité pouti Evy od generála Iosifa k tulákovi Levovi španělský spisovatel Jesús Carrasco připomíná cestu evropských dějin s jejími nemilými kulisami: hrůzami druhé světové války, transporty do koncentračních táborů, nelidskými podmínkami pracovních lágrů, zločiny španělské občanské války i evropskou kolonizací Afriky. Důrazem na pozapomenutý vztah k půdě dílo připomíná venkovský román, obsahuje i jednoznačný ekologický apel.

Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959.

Kniha na pomezí románu a non fiction poutavě vypráví klíčové okamžiky španělských dějin 20. století a navíc představuje skvělou meditaci nad povahou moci či fungováním politiky. Obsahuje relativně nadějné poselství, že žádný úspěšný politik se sice neobejde bez populismu a prohnanosti, to mu ale nemusí ubírat na statečnosti a nemusí to znamenat, že by nechtěl prospívat celé společnosti jako celku.

Kniha, kterou lze žánrově jen velmi těžko charakterizovat, není historickým románem o bitvě mezi Řeky a Peršany u ostrova Salamina. Vrací se k bolavému místu španělské historie, jímž byla a dodnes zůstává španělská občanská válka v letech 1936–1939.

Koncentrační tábory se staly jedním ze symbolů nacistické vlády v Německu a na okupovaných územích. Jakými způsoby byly řízeny, jaká pravidla určovala život vězňů a čím si lidé museli projít jen kvůli své etnické či politické příslušnosti, se snaží přiblížit kniha předních českých autorů, která se dočkala již třetího vydání.

Závěrečné vyhlášení Knihy roku 2006 v rámci soutěže Magnesia Litera vyvolalo rozruch: stal se jí román rumunského prozaika Petra Cimpoeşa Simion Výtažník přeložený Jiřím Našincem.

V okamžiku, kdy k nám z hromadných sdělovacích prostředků pronikají alarmující informace o vývoji volební a povolební situace v malé východoevropské zemi jménem Moldavsko a nejeden Čech je jejími osudy zaujat, se na českém knižním trhu objevila nově přeložená kniha současného moldavského autora Iuliana Ciocana (nar. 1968 v Kišiněvě) - Než zemřel Brežněv.

Kniha je něco víc než pouhý rozbor kanonických děl sovětské literatury. Přes analýzu sovětské mytologie se autorka dobírá k dějinám ruského myšlení a jejich vztahu k politice. Přesvědčivě dokládá, jak hluboce je „socialistická“ mytologie zakořeněna jak v myslích běžných Rusů, tak v ruské inteligenci, která není tak nakloněna hodnotám Západu, jak si často mylně představujeme.

Polský lékař, spisovatel, sociolog, vychovatel a ochránce dětských práv Janusz Korczak vytvořil sirotkům ve varšavském ghettu svět, kde v blížící se apokalypse ještě mohli být dětmi.

Lena Constante zpracovala své svědectví o komunistickém vězení tak sugestivně, jako by se jednalo o autentický deník. S ponížením, mučením, hladem a zimou bojovala tím, že v duchu skládala básně a divadelní hry. Některé z nich po propuštění zachytila písemně.

Zdrojem, ze kterého se napájí specifická Cypkinova poetika, není jen narativní technika proudu vědomí s promyšlenou kompozicí. Stejně důležité jsou geniálně vybrané jednotlivé motivy, detaily, jejichž pomocí je vykresleno prostředí jak napůl požitkářsky aristokratického, napůl ušmudlaně provinčního Baden-Badenu devatenáctého století, tak Leningradu-Petrohradu, města, jehož jedinečnou historickou kultivovanost a intelektuální atmosféru nepřekrývají ani vnější atributy sovětské doby.

Kniha představuje cenné svědectví o nerovném boji spisovatele proti totalitnímu režimu, který mu vzal možnost komunikovat se svými čtenáři. Otázkou je, jestli pro mnohé z knih, o kterých Čep referoval, už není pozdě a jestli její vydání pomůže autorovi vrátit v našem obecném kulturním povědomí takové místo, jaké by si zasloužil.