Netradičně pojaté dílo maďarského autora (kterého, to už musí čtenář zjistit sám) tematizuje tajemnou atmosféru Užhorodu a jeho okolí v období první poloviny 19. století. Díky dopisům jistého lékaře Szeghalmiho je čtenáři nabídnuta možnost přenést se do hororového světa hemžícího se duchy, vlkodlaky či zaříkávači a svojí originální poetikou a jazykem simuluje dílo dobu, kdy ještě nadpřirozeno tvořilo nedílnou součást lidských životů.

Ojedinělý soubor se snaží podat ucelený pohled na dílo bratrů Bensonových, tří autorů, kteří se potýkali s démony v osobním životě i ve svých povídkách. I přesto, že se každý z nich vydal docela jinou cestou, něco temného jejich tvorbu neúprosně spojuje.

Až napřesrok vyjde v USA třetí, údajně prý závěrečný díl Brettovy fantasy série Démon, lze mít za jisté, že do roka ho tu máme v českém překladu. To je o mnoho jistější než to, zda v autorových rukou původně zamýšlená trilogie nevzkypí do tetra-, penta- či ještě vyšší -logie, jak už nyní, po vydání tohoto druhého dílu, navzdory původnímu slibu nevylučuje.

Výbor sedmi povídek etablovaných finských autorů Lesní lišky a jiné znepokojivé příběhy dokazuje, že fantastická literatura je v posledních desetiletích pevně zakořeněná i ve Finsku, není-li tato země na evropském Severu dokonce její výspou.

Upíři – přesněji vampýři – jsou v tomto ilustrovaném románu opět takoví, jací mají být. Žádný anemický emo adolescent, ale krvelačná havěť, klasické mrchožroutské bestie proměňující se v netopýry.

Kdo od série Baltimore čeká nového Hellboye, bude asi zklamaný. Ale fanoušci upírských příběhů a akčních hororů budou spokojeni se zajímavě rozehraným příběhem i podařenou variací na Mignolovu kresbu.

Lidstvo odjakživa provázel strach, že nebožtík obživne a vrátí se mezi živé, aby jim škodil. Ještě větší obavy však vyvolávala možnost, že pochován bude člověk jen zdánlivě mrtvý. O děsu z pohřbení zaživa, o snahách takovému nedopatření zabránit, ale i o uměleckém zpodobnění tohoto fenoménu píše historik Václav Grubhoffer.

Příběhy o netvorech, na kterých si vyjasňujeme temné sklony nás samotných a jejichž prostřednictvím se s nimi vyrovnáváme, budou vznikat i nadále. Literární vědci a kulturní teoretikové, kteří se zabývají jejich interpretací, tak jistě nepřijdou o přísun nového materiálu k analýze. Způsob, jakým ji provádí Herec, se dá označit za poučený, vynalézavý a intelektuálně podnětný.

Horor o fantomovi, který zabíjí rodiče a unáší jejich děti do zdánlivě idylického světa věčných Vánoc, je prvním rozsáhlým románem Joe Hilla, u jehož jména se stále ještě objevuje, že jde o syna Stephena Kinga. Vánoční říše ukazuje, že Hill oslovuje trochu jinou generaci čtenářů: nerdy a geeky a jejich prožívání světa skrze popkulturu.

Jak při definování člověka používáme zvířata či bájné bytosti? Kolektivní monografie Polidštěné zvíře je přes nevyrovnanost příspěvků průkopnické dílo v oboru animal studies, problematiku přibližuje jak v teoretické rovině, tak interpretací konkrétních textů.

Nejvýznamnější znalec díla H. P. Lovecrafta sestavil antologii povídek, které se dílem amerického hororového klasika inspirovaly. Sice se obešel bez největších hvězd žánru, avšak sestavil rozmanitou kolekci nadprůměrných povídek, která se v USA už dočkala dvou pokračování.

Další soubor hororových (ale i odlehčených) povídek inspirovaných klasikou od H. P. Lovecrafta ukazuje, že tato linie je vitální i mezi současnými autory. U nás neznámí autoři přitom k lovecraftovským motivům a postupům přistupují značně originálně; přičemž je invenčně zasazují do současnosti.

Jaký příběh by mohl působit nejzvrhleji, nejkrvavěji, nejbrutálněji a vůbec tak, aby co nejvíce vyděsil učitelku literatury? Co takhle masakr v samotném pekle?

Skoro by to bylo na komparativní recenzi, kdybych se byl prokousal Stmíváním Stephenie Meyerové dál než na cca 40. stránku a pak se jím prolistoval kvapíkem kombinovaným se skočnou a doprovázeným zprvu tichým a pak už hodně hlasitým láteřením.

Oskar má problém. Spolužáci ze školy ho šikanují a dvanáctiletý obtloustlý kluk může jen snít, jaké by to bylo vrazit třeba do svých trýznitelů nůž a otočit jím v ráně. Ale ani Oskarova bujná morbidní fantazie neobsáhne to, co se chystá udeřit na stockholmské sídliště, kde Oskar bydlí.

Jak se nejčastěji chová vodník, čarodějnice, klekánice nebo vodní panna? Když je potkáme, je lepší se pokřižovat, anebo klít? Jan Luffer prozrazuje, jaké informace na toto téma našel v několika tisících lidových pověstí.

Dracula porazil Van Helsinga a ovládl Londýn, Velkou Británii a vlastně celý svět. To je výchozí situace románu britského autora, který si libuje v hromadění odkazů na známá i obskurní díla popkultury spojená jednak s viktoriánskou Británií a jednak s upířím mýtem.

Jde patrně o nejúplnější sbírku povídek o upírech, jaká kdy vyšla, jak se chlubí originální podtitul. Je jich tam na bezmála 1440 stranách přes osmdesát.

Román renomovaného amerického autora vypráví o lékaři, který po obvinění, že o svatební noci brutálně zavraždil svou ženu, prchá z viktoriánské Anglie. Zaplete se se slavnými básníky své doby (Keats, Byron, Shelley). A odhalí, že za jeho trápení může lamie – upíří bytost.

O Georgi Fredericksonovi se ví, že je skvělý voják, který toho dokázal přežít hodně. Že je vlkodlak, ví jen on a hrstka jeho příbuzných v okolí Frenštátu pod Radhoštěm. A hrdina přezdívaný Rys se právě sem musí vrátit, protože tu beze stopy zmizelo několik rodin.

Miroslav Žamboch patří k nejvýraznějším českým autorům fantastiky. Po různorodých polohách a žánrech se nyní již podruhé pustil do akčního krváku kulhánkovského ražení. Na rozdíl od postmoderního Kulhánka ovšem čerpá z tradičnějších zdrojů napínavého čtiva.