Je to „velký“ román, přinejmenším v tom smyslu, že se jeho autor pokusil vykreslit celou historii Kolumbie v období posledních pětatřiceti let.

Autorka se zabývá marketingem už dvacet let a nyní si předsevzala širokým vrstvám čtenářů rázně vysvětlit, jak jsou jeho propracované přesvědčovací metody využívány k politickým či skrytě vojenským účelům.

Česká veřejnost se sice v hodinách dějepisu určitá základní fakta o životě slavného astronoma Tychona Braha dozvídá, avšak málokdo už například ví, jaké byly Brahovy názory na planetární systém, jaký byl jeho nejvýznamnější objev, proč byl nucen opustit Dánsko, kde si v Čechách postavil svou novou laboratoř, se kterými Čechy se přátelil a na co vlastně zemřel. Andersenův román čtenáři zábavnou a čtivou formou všechny tyto otázky zodpovídá.

Zkušenost s exilovou literaturou, ovšem ideologicky z opačné strany, se pokusila jako první v historii zachytit, uspořádat a zhodnotit Venetia Apostolidu ve své monografii Bolest a paměť: prozaická literatura politických uprchlíků, tj. literatura řeckých levicových autorů uprchnuvších za občanské války r. 1948 do socialistických zemí.

Recenze první české monografie o rakouském dramatikovi Thomasi Bernhardovi od Zuzany Augustové.

V literárněvědné studii V. Bakešové, Ticho a naděje, jsme skrze lidské osudy a umělecká díla Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové znovu uvrženi do tužeb a běsů celého dvacátého století.

Hlavní hrdina Tomáš vidí svět očima vědce, což znamená hlavně to, že namísto celku vidí hlavně analyzovatelné detaily. DNA se v průběhu děje vymaňuje z pozice nositele genetické informace, stává se nejen dominantním aktérem děje, ale také vodítkem k tématu rodiny a polemikám o významu genetiky ve výchově.

Hrady hněvu jsou umístěny do Velké Británie (i když není explicitně jmenována) a odehrávají se zhruba v polovině 19. století, kdy Evropu po průmyslové revoluci zachvátila objevovací a vynalézací horečka.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Budou-li superchytré stroje užitečné, či nebezpečné, záleží na lidech. Některé jsou třeba rasistické už teď. Hutná a stručná příručka o jevu, který zřejmě bude v našich životech stále frekventovanější, nelíčí fantasmagorická umělá rizika, ale upozorňuje na ty už existující.

Nakladatelství Bylo nebylo odpovídá na populární velkoformátové encyklopedie „všeho“ minimatistickým, zato však velmi inspirativním knižním počinem. Sestavilo dva kapesní atlasy, které na oboustranných poznávacích kartách představují slovem i obrazem, hravě, a přitom realisticky deset brouků a deset lišejníků. Povinná výbava nejen pro budoucí entomology a lichenology!

Filozofické interpretácie popkultúrnych diel občas zvádzajú ku vykonštruovaným príspevkom a nadinterpretácii. Vydavateľstvo XYZ sa rozhodlo vydať pozoruhodnú edíciu kníh zaoberajúcimi sa práve fenoménom analýzy masovo obľúbených filmov a kníh a významom, ktorý v sebe obsahujú.

Elif Batumanové se podařilo napsat text, v němž se snoubí opravdová vášeň k ruské literatuře s vysokou erudovaností vědce a nové pohledy na známé tváře literárního světa s vtipem, ironií a nesporným spisovatelským talentem.

Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

Kniha Stařec a med, kterou vydalo v minulých dnech pražské nakladatelství Portál, patří k reprezentantům velmi specifického, a přitom značně širokého bezejmenného žánru, který by se dal nazvat třeba „knižní zdravicí“.

Před sto lety byli spisovatelé, kteří se pokoušeli vcítit do zvířat, tehdejšími přírodozpytci odsuzováni. Dnes víme, že zvířata cítí a vnímají a přitom naším přičiněním „prožívají trápení a muka“. Etolog Marc Bekoff se přimlouvá, aby při vědeckém poznávání přírody byly brány v potaz i zvířecí historky.

V kůži hrdiny Di Benedettova románu Tišitel, trápeného všudypřítomným hlukem, by se nikdo ocitnout nechtěl. Je trýzněn každý den, ničen každou vteřinu, pronásledován v ulicích, týrán v každé místnosti. Strůjci svého neklidu přitom nemůže uniknout, natož ho polapit. Umí snad někdo zastavit hluk?

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Jedním z hlavních témat knihy o puritánském dědictví v americké kultuře je možnost spojení celospolečenské diverzity a soudržnosti, otázka nepochybně aktuální. Má se Evropa od zámořské velmoci poučit a řešení krize své integrace hledat i v nových „rituálech souhlasu“?

Je škoda, že se nenašlo dostatek studií třeba jen k posledně jmenovanému z témat, protože různých hrdinů, pseudohrdinů či antihrdinů vhodných ke zkoumání by se dalo najít bezpočet. Místo toho editoři spojují tři odlišná témata a tento počin se snaží ne zcela přesvědčivě odůvodnit tím, že je všechna zařazují pod zastřešující kategorii „vektorovosti“.

Vysokoškolská učebnica Interpretácia umeleckého textu nie je knihou, ktorá ašpiruje na nastolenie nových postupov pri recepcii textu, a predsa je objavnou. Objavuje čitateľa, ktorého formuje kontakt s populárnou literatúrou, a nehaní ho za to.

Diplomová práce Kateřiny Bohadlové je zcela imunní vůči rozšířeným zlozvykům diplomantů.

Jak se na evoluci moderních lidí podíleli neandrtálci? Čím se kdysi živili lovci a sběrači z různých oblastí Evropy? Kdy a kde vzniklo zemědělství? Známe původ indoevropských jazyků? Nejen na tyto otázky se snaží s využitím výsledků nejnovějších archeologických a evolučně-genetických výzkumů najít odpověď informačně nabitá kniha švédské novinářky, ověnčená prestižní Augustovou cenou.

Vzdialená hviezda je román dostatočne pútavý, číta sa ľahko ako exotické, trochu výstredné dobrodružstvo.

Kniha představuje jakési alternativní a fragmentární dějiny čtení psané z pohledu žen a odrážející jejich postupující emancipaci, narůstající sexuální sebeuvědomění i zvyšující se míru kulturního kapitálu. Obecně se můžeme skepticky ptát, jestli charakteristiky, které autor přisuzuje ženám, náleží skutečně jen jim. Každopádně je ale tato publikace doporučeníhodná nejen ženám, ale i pánům.

Na základě poznatků z neurologie, kognitivní vědy, filozofie i výpočetní techniky autor předkládá některé možné scénáře budoucnosti a varuje před těmi dystopickými. I u těch, které zřejmě mají být pozitivní alternativou, se však můžeme ptát, zdali si skutečně přejeme jejich uskutečnění.

Tlustý, bohatě ilustrovaný špalek se tváří poměrně autoritativně. Jednotlivá hesla jsou napsána výstižně a stručně, výběr autorů však lze napadnout z příliš mnoha stran. A především nejde o všechny knihy literární historie, ale jen o romány.

V předmluvě ke knize se tvrdí, že nabízí „jeden z příběhů, který je možné vyprávět o dějinách románu“. Samotné žánrové ohraničení ale není v knize aplikováno důsledně: najdeme v něm povídkové cykly nebo román ve verších jako Evžen Oněgin či epos Lusovci, ale ne mnohem významnější eposy Homérovy, na něž přitom potom mnohé romány tematicky navazovaly. O evropských kořenech románu se tak v knize nedozvíme skoro nic; pokud tedy má jít o „dějiny románu“, jsou velmi torzovité a neúplné.

Po starších knihách Martina Seymour-Smitha 100 knih, které otřásly světem. Historie myšlení od starověku po dnešek a Hany Primusové Sto nejvýznamnějších knih světové historie letos vyšla další publikace, jež se snaží určit nejvlivnější knihy světa, Dvanáct knih, které změnily svět od Melvyna Bragga, autora četných románů, scénářů, knih pro děti i non fiction.

Snad s výjimkou Avignonu se ve 14. století žádné evropské město nemůže pyšnit tak mimořádnou úrovní vzdělanosti, tak intenzivní kulturní aktivitou a takovou koncentrací výrazných osobností jako Florencie.