Autorka se zabývá marketingem už dvacet let a nyní si předsevzala širokým vrstvám čtenářů rázně vysvětlit, jak jsou jeho propracované přesvědčovací metody využívány k politickým či skrytě vojenským účelům.

Zkušenost s exilovou literaturou, ovšem ideologicky z opačné strany, se pokusila jako první v historii zachytit, uspořádat a zhodnotit Venetia Apostolidu ve své monografii Bolest a paměť: prozaická literatura politických uprchlíků, tj. literatura řeckých levicových autorů uprchnuvších za občanské války r. 1948 do socialistických zemí.

V literárněvědné studii V. Bakešové, Ticho a naděje, jsme skrze lidské osudy a umělecká díla Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové znovu uvrženi do tužeb a běsů celého dvacátého století.

Hlavní hrdina Tomáš vidí svět očima vědce, což znamená hlavně to, že namísto celku vidí hlavně analyzovatelné detaily. DNA se v průběhu děje vymaňuje z pozice nositele genetické informace, stává se nejen dominantním aktérem děje, ale také vodítkem k tématu rodiny a polemikám o významu genetiky ve výchově.

Hrady hněvu jsou umístěny do Velké Británie (i když není explicitně jmenována) a odehrávají se zhruba v polovině 19. století, kdy Evropu po průmyslové revoluci zachvátila objevovací a vynalézací horečka.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Budou-li superchytré stroje užitečné, či nebezpečné, záleží na lidech. Některé jsou třeba rasistické už teď. Hutná a stručná příručka o jevu, který zřejmě bude v našich životech stále frekventovanější, nelíčí fantasmagorická umělá rizika, ale upozorňuje na ty už existující.

Filozofické interpretácie popkultúrnych diel občas zvádzajú ku vykonštruovaným príspevkom a nadinterpretácii. Vydavateľstvo XYZ sa rozhodlo vydať pozoruhodnú edíciu kníh zaoberajúcimi sa práve fenoménom analýzy masovo obľúbených filmov a kníh a významom, ktorý v sebe obsahujú.

Elif Batumanové se podařilo napsat text, v němž se snoubí opravdová vášeň k ruské literatuře s vysokou erudovaností vědce a nové pohledy na známé tváře literárního světa s vtipem, ironií a nesporným spisovatelským talentem.

Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

Kniha Stařec a med, kterou vydalo v minulých dnech pražské nakladatelství Portál, patří k reprezentantům velmi specifického, a přitom značně širokého bezejmenného žánru, který by se dal nazvat třeba „knižní zdravicí“.

Jedním z hlavních témat knihy o puritánském dědictví v americké kultuře je možnost spojení celospolečenské diverzity a soudržnosti, otázka nepochybně aktuální. Má se Evropa od zámořské velmoci poučit a řešení krize své integrace hledat i v nových „rituálech souhlasu“?

Je škoda, že se nenašlo dostatek studií třeba jen k posledně jmenovanému z témat, protože různých hrdinů, pseudohrdinů či antihrdinů vhodných ke zkoumání by se dalo najít bezpočet. Místo toho editoři spojují tři odlišná témata a tento počin se snaží ne zcela přesvědčivě odůvodnit tím, že je všechna zařazují pod zastřešující kategorii „vektorovosti“.

Vysokoškolská učebnica Interpretácia umeleckého textu nie je knihou, ktorá ašpiruje na nastolenie nových postupov pri recepcii textu, a predsa je objavnou. Objavuje čitateľa, ktorého formuje kontakt s populárnou literatúrou, a nehaní ho za to.

Diplomová práce Kateřiny Bohadlové je zcela imunní vůči rozšířeným zlozvykům diplomantů.

Kniha představuje jakési alternativní a fragmentární dějiny čtení psané z pohledu žen a odrážející jejich postupující emancipaci, narůstající sexuální sebeuvědomění i zvyšující se míru kulturního kapitálu. Obecně se můžeme skepticky ptát, jestli charakteristiky, které autor přisuzuje ženám, náleží skutečně jen jim. Každopádně je ale tato publikace doporučeníhodná nejen ženám, ale i pánům.

Na základě poznatků z neurologie, kognitivní vědy, filozofie i výpočetní techniky autor předkládá některé možné scénáře budoucnosti a varuje před těmi dystopickými. I u těch, které zřejmě mají být pozitivní alternativou, se však můžeme ptát, zdali si skutečně přejeme jejich uskutečnění.

Tlustý, bohatě ilustrovaný špalek se tváří poměrně autoritativně. Jednotlivá hesla jsou napsána výstižně a stručně, výběr autorů však lze napadnout z příliš mnoha stran. A především nejde o všechny knihy literární historie, ale jen o romány.

V předmluvě ke knize se tvrdí, že nabízí „jeden z příběhů, který je možné vyprávět o dějinách románu“. Samotné žánrové ohraničení ale není v knize aplikováno důsledně: najdeme v něm povídkové cykly nebo román ve verších jako Evžen Oněgin či epos Lusovci, ale ne mnohem významnější eposy Homérovy, na něž přitom potom mnohé romány tematicky navazovaly. O evropských kořenech románu se tak v knize nedozvíme skoro nic; pokud tedy má jít o „dějiny románu“, jsou velmi torzovité a neúplné.

Po starších knihách Martina Seymour-Smitha 100 knih, které otřásly světem. Historie myšlení od starověku po dnešek a Hany Primusové Sto nejvýznamnějších knih světové historie letos vyšla další publikace, jež se snaží určit nejvlivnější knihy světa, Dvanáct knih, které změnily svět od Melvyna Bragga, autora četných románů, scénářů, knih pro děti i non fiction.

Broučci Jana Karafiáta (1846–1929) jsou bezesporu jednou z nejvydávanějších českých knih pro děti a právě letos, kdy uplynulo 145 let od jejich prvního vydání, se k českým čtenářům dostává publikace Karafiátovi Broučci v české kultuře od literární historičky Věry Brožové.

Autoři svoje analýzy podkládají množstvím průzkumů a odborných studií, jejich kniha proto působí seriózně. Jejich pohled není černobílý, dokáží vidět klady i zápory možného budoucího civilizačního vývoje. Nesnaží se malovat katastrofické scénáře ani nezaujímají extrémní myšlenkové pozice. Některá jejich závěrečná doporučení, například rozdávání poukazů na nezbytnosti, jako jsou potraviny, oblečení a přístřeší, se ale dají označit jako utopická.

„Duchařské“ téma této knihy je typicky interdisciplinární: víra v nábytek, jež na dotazy adresované mrtvým odpovídal ukláněním a údery nohou do podlahy, zasáhla zejména v druhé polovině 19. století do politiky, přírodních věd, náboženství i kultury. To autor nevyužil bezezbytku, ale i tak vznikl nevšední a pestrý průvodce po významné kapitole duchovních dějin, jež bývá vědci opomíjena či vysmívána.

Burkeho záběr je i v této knize široký: píše o obchodu s informacemi i o špionáži, o vztahu vzdělanostních center a periferie, o vlivu knihtisku a o proměnách způsobu čtení, ale i o lasturách, mincích či vycpaných aligátorech z kabinetů kuriozit a muzeí, o kumulaci poznání i o jeho fragmentarizaci, o rozmachu empirismu a poznatků o nových zemích, ale i o cenzuře a o státem podporovaném slídilství.

Edícia Domino vydavateľstva Kalligram v ostatnom čase priniesla viacero kníh, koncipovaných ako výber z literárnych kritík, recenzií, článkov, esejí, glos alebo príležitostných príhovorov známych slovenských spisovateľov, publicistov, kritikov.

Skleněná klec sice líčí vliv počítačů trochu jednostranně a černobíle, upozorňuje však na významné a aktuální téma a je nutné její vydání přivítat. Přináší výrazný a cenný podnět k tomu, abychom obezřetně promýšleli, ve kterých oblastech a v jakých situacích je pomoc počítače nutná, kdy žádoucí, a kdy naopak potenciálně škodlivá.

Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959.

Kniha se rozpadá na dvě části. Tu jednu tvoří kapitoly o filozofické a teologické antropologii. Do druhé spadají texty o klinické antropologii a příspěvky o sportu či genetice. Navzájem spolu nejsou nijak výrazně propojeny a vynechána jsou právě ta pomezní témata, kde by mohlo docházet k průniku oněch izolovaných přístupů, jako otázky sebeuvědomování vlastního těla, problematika sexuálního studu nebo vztah mystiky a erotiky.

Mít přehled o všech tématech, jimiž se zabývá Václav Cílek, není zrovna jednoduché. Všem, kdo si představu o této proteovské bytosti chtějí zpřehlednit, je určen soubor rozhovorů, v němž se populární geolog prezentuje jako konsenzuální a konstruktivní učenec, průkopník nových oblastí poznání. Kniha místy vyznívá jako budování kultu prvního skutečně žijícího českého Cimrmana.

Kniha je něco víc než pouhý rozbor kanonických děl sovětské literatury. Přes analýzu sovětské mytologie se autorka dobírá k dějinám ruského myšlení a jejich vztahu k politice. Přesvědčivě dokládá, jak hluboce je „socialistická“ mytologie zakořeněna jak v myslích běžných Rusů, tak v ruské inteligenci, která není tak nakloněna hodnotám Západu, jak si často mylně představujeme.