Literárně hodnotný bestseller… Příběh samotáře, který ztratil matku… Součást literárního kánonu… Anekdotický realismus… Citlivá analýza samoty… Oblíbenější u čtenářů než u kritiky… Hledání svobody – z dosahu rodiny a náboženství… Tvorba Maartena ’t Harta má nadšené příznivce i zavilé odpůrce. Svým nejúspěšnějším románem Osud tažných ptáků zkouší autor štěstí u českých čtenářů už podruhé. Podaří se mu tentokrát uspět?

Sbírka nejrůznějších omylů, podvodů a slepých uliček v cestě za poznáním je poměrně inspirativní a snad bude lákat k občasnému zalistování – ať už pro pobavení, či pro rychlé dohledání stručných argumentů.

Ještě před pár desetiletími jsme byli přesvědčeni, že ptáci jsou se svými maličkatými mozky odsouzení k životu nepříliš inteligentních tvorů, jejichž chování je víceméně přesně naprogramováno a jež jakákoli výraznější změna podmínek snadno vyvede z míry. V posledních desetiletích se však stále jasněji ukazuje, že kognitivní dovednosti ptáků jsou i díky specifické stavbě mozku mnohdy daleko vyšší, než jsme se domnívali.

Ať už k moři jezdíte pravidelně, teprve se tam chystáte nebo o písečných plážích a nekonečné modré hladině zatím jen sníte, štědře ilustrovaná kniha dvou francouzských tvůrců vám o něm prozradí všechno, co jste si kdy přáli vědět, a možná ještě o ploutev víc.

Historie vývoje a použití atomové bomby v komiksovém provedení zdánlivě slibuje spíše nezáživné suplování hodin dějepisu. Francouzští autoři však v dějinných datech našli nosný příběh s mnoha vtahujícími prvky.

Chemické prvky nejsou jen nedílnou složkou všech věcí kolem nás, ale jejich význam prostupuje doslova celou společností. Některé se staly nástrojem moci, jiné ozdobou, další nezbytnou součástí průmyslu i našeho každodenního života. Nezbývá než se ponořit do Periodických příběhů a prozkoumat jejich báječný svět.

Vyčerpávající úvod do rychle se rozvíjejícího vědeckého odvětví, v němž se snoubí kvantová mechanika s biologií. Ačkoli to na první pohled může vypadat jako spojení trochu pošetilé, už dnes existují přesvědčivé důkazy, že se kvantové jevy na některých základních aspektech života skutečně podílejí. Ambice kvantové biologie jsou však nesrovnatelně větší.

Je to „velký“ román, přinejmenším v tom smyslu, že se jeho autor pokusil vykreslit celou historii Kolumbie v období posledních pětatřiceti let.

Autorka se zabývá marketingem už dvacet let a nyní si předsevzala širokým vrstvám čtenářů rázně vysvětlit, jak jsou jeho propracované přesvědčovací metody využívány k politickým či skrytě vojenským účelům.

Česká veřejnost se sice v hodinách dějepisu určitá základní fakta o životě slavného astronoma Tychona Braha dozvídá, avšak málokdo už například ví, jaké byly Brahovy názory na planetární systém, jaký byl jeho nejvýznamnější objev, proč byl nucen opustit Dánsko, kde si v Čechách postavil svou novou laboratoř, se kterými Čechy se přátelil a na co vlastně zemřel. Andersenův román čtenáři zábavnou a čtivou formou všechny tyto otázky zodpovídá.

Guillaume Apollinaire, známý autor Pásma a Pražského chodce, se českým čtenářům představuje svými osobními záznamy z posledních dvaceti let svého života: obsahují každodenní události i inspiraci k tvorbě. Navzdory malému rozsahu přináší publikace nepřeberné množství informací. Kdo však bude chtít pochopit básníkovy záznamy komplexně, bude muset jít za hranice této knihy.

Zkušenost s exilovou literaturou, ovšem ideologicky z opačné strany, se pokusila jako první v historii zachytit, uspořádat a zhodnotit Venetia Apostolidu ve své monografii Bolest a paměť: prozaická literatura politických uprchlíků, tj. literatura řeckých levicových autorů uprchnuvších za občanské války r. 1948 do socialistických zemí.

Jaká témata by neměla chybět v pořádném románovém bestselleru? Jaký by měl mít třeba začátek a čeho se mají autoři naopak vyvarovat? Kniha nakladatelské redaktorky a literárního vědce poodhaluje další způsob, jak zkoumat krásnou literaturu. Metoda není univerzální, ale mohla by například přispět do debaty, co je to mainstream.

V originální sci-fi sérii Neala Ashera byli jen málokdy hlavními hrdiny a hybateli děje lidé. I v románu Technik je lidská rasa ve stínu chytřejších umělých inteligencí a nebezpečnějších mimozemských bytostí.

Antologie Počítačoví piráti vyšla v roce 1983 a nejletitější text v ní je ještě o třicet let starší. Nejslavnější ze sestavovatelů, Isaac Asimov, už v té době v předmluvě předvídá, že stejně, jako byly dříve časté krádeže koní, bude zločinem budoucnosti přechytračení počítače a jeho vybílení.

Autor přichází s další evolucionistickou teorií o vzniku představy boha. Přívržence prvotního „prvobytného monoteismu“ asi jeho čtivá kniha přiměje k rozhořčené polemice, ale u čtenáře ideologicky nevyprofilovaného by mohla vzbudit touhu vytvořit si svoji vlastní teorii vzniku náboženství, tak říkajíc sobě na tělo.

Rozpínající se lidstvo ohrožuje svými neuváženými činy stabilitu biosféry, což se mu nakonec může šeredně vymstít. Náprava situace by přitom podle světoznámého britského popularizátora a přírodovědce nemusela být tak drastická, jak se nás odpůrci šetrnější environmentální politiky snaží přesvědčit. Jen to bude vyžadovat přehodnocení našeho přístupu k přírodě i role, kterou v ní hrajeme.

Pravděpodobně nejvýznamnější současná kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová (1939) je také u nás již dobře známa a hojně vydávána. Z jejích jedenácti románů vyšlo česky zatím sedm...

Margaret Atwoodová patří ke spisovatelkám, které rády zkouší možnosti specifických literárních žánrů. Nevyhýbá se ani science fiction, což dokázala dnes již takřka klasickou feministickou dystopií Příběh služebnice, několika krátkými povídkami a naposledy románem Oryx and Crake. Je držitelkou prestižní Bookerovy ceny za román Slepý vrah, což ji spolu s úspěchem několika dalších románů vyneslo na pozici v současné době zřejmě kriticky nejvyzdvihovanější kanadské spisovatelky.

Recenze první české monografie o rakouském dramatikovi Thomasi Bernhardovi od Zuzany Augustové.

Fredrik Backman sepsal recept na to, jak se nezbláznit při pokusech o přežití s malým dítětem a v nejlepším případě mu i předat něco z vlastní těžce nabyté moudrosti. Na rozdíl od jiných autorových knih se jedná o mozaiku textů, která potěší především fanoušky současné popkultury a blogů o životě, zároveň ale otevírá řadu závažnějších otázek, nad kterými se dříve či později musí zamyslet každý rodič.

V literárněvědné studii V. Bakešové, Ticho a naděje, jsme skrze lidské osudy a umělecká díla Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové znovu uvrženi do tužeb a běsů celého dvacátého století.

Rozmnožování je jedním ze základních atributů života a též jednou z nejzajímavějších oblastí biologie jako takové. Pětice mladých českých badatelů téma zpracovala na nevelké ploše neobyčejně plasticky a srozumitelně.

Hlavní hrdina Tomáš vidí svět očima vědce, což znamená hlavně to, že namísto celku vidí hlavně analyzovatelné detaily. DNA se v průběhu děje vymaňuje z pozice nositele genetické informace, stává se nejen dominantním aktérem děje, ale také vodítkem k tématu rodiny a polemikám o významu genetiky ve výchově.

Poutavý průvodce periodickou tabulkou prvků pro malé i větší přírodovědce neservíruje jen suchopárná fakta. Přináší též zajímavé náměty pro vlastní pokusy a díky střídání ilustrace s komiksovou kresbou chytře předchází jednotvárnosti, která by se mohla přinejmenším u mladších čtenářů proměnit v nudu.

Mravenci, gorily, pampelišky, řasy, hříbky i choroboplodné bakterie. Život na Zemi existuje v milionech různých forem či druhů, všechny ale vznikly evolucí z jednoho společného předka, jenž stál u zrodu stromu života. Jaké jsou hlavní větve tohoto zvláštního stromu a jak se v tom zamotaném druhovém spletenci zorientovat? To ve své nejnovější publikaci poutavě i s vtipem vysvětluje známý britský autor knih pro děti.

Hrady hněvu jsou umístěny do Velké Británie (i když není explicitně jmenována) a odehrávají se zhruba v polovině 19. století, kdy Evropu po průmyslové revoluci zachvátila objevovací a vynalézací horečka.

Matematika a umění? I to jde dohromady, jak se nás svou nejnovější knihou snaží přesvědčit John Barrow. Ve výsledku nakonec nejde ani tak o umění jako o populární představení nejrozmanitějších matematických problémů a zajímavostí. Vzhledem k formátu se nejedná o hlubší vhled do nějaké ucelenější problematiky, ale spíše o zábavnou a poučnou mozaiku mnoha pozoruhodných jednotlivostí.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Budou-li superchytré stroje užitečné, či nebezpečné, záleží na lidech. Některé jsou třeba rasistické už teď. Hutná a stručná příručka o jevu, který zřejmě bude v našich životech stále frekventovanější, nelíčí fantasmagorická umělá rizika, ale upozorňuje na ty už existující.