Záujmové pole jazykovedy je v súčasnosti veľmi široké a pestré; aj táto humanitná veda totiž podlieha snahám o interdisciplinaritu.

Recenze druhého vydání jediné knihy zabývající se vzdělaností v Byzanci. Kniha je určena jak laikům, tak středoškolským i vysokoškolským studentům a učitelům.

Ján Drengubiak se rozhodl prozkoumat dílo současného kontroverzního francouzského spisovatele R. Milleta – s odstupem cizince, osobně nevtaženého do polemik, které hýbou francouzským intelektuálním světem.

Názov Literatúra a politika po slovensky signalizuje autorovo úsilie odkryť špecifiká slovenskej verzie spolužitia politiky a literatúry a vyberá si na to obdobia, v ktorých sa tento vzťah vyjavoval vo svojej najodkrytejšej podobe.

V rychlém sledu již druhá česky vydaná kniha britského matematika a autora řady populárně naučných publikací, který však protentokrát opouští dobře známé matematické vody a ptá se na samotnou podstatu lidského vědění. V pozoruhodné výpravě na hranice současného poznání se na základě toho, co už víme, pokouší vymezit, co patrně nikdy odhalit nedokážeme.

Výbor z díla literárního kritika, esejisty a básníka Miloše Dvořáka přináší řadu textů, dosud roztroušených po časopisech, zaměřených nejen na autory křesťanské orientace, zastoupeni jsou také Vladimír Holan, František Halas či Josef Palivec. V souboru více než sto čtyřiceti prací najdeme i několik intimních vyznání.

Eagleman přináší celistvý pohled na fungování mozku, spojený navíc se čtenářsky atraktivním výkladem. Dokáže i napříč staletími vést podnětný dialog s umělci a filozofy. Ukazuje, že to, co o člověku tvrdí umělci už dlouho, nyní potvrzují i neurovědci: mozek funguje jako tým soupeřů, takže to, co si o druhém člověku myslíme, je něco jako verze zprůměrovaná v čase.

Během staletí se svět zaplnil bájnými místy a zeměmi, v jejichž existenci lidé věřili a někdy v ně věříme dodnes. Kdysi mohly skutečně existovat, jako legendární Atlantida, nebo také ne, ale víra v ně byla skutečná: řada dobrodruhů se vydala hledat např. říši královny ze Sáby. To, co je na těchto přeludech skutečné, odkrývá ve své nové knize Dějiny legendárních zemí a míst Umberto Eco.

Eco má jistě pravdu, že vymyšlené krajiny, o kterých píše, se staly „pravdivou součástí reality světa našich představ“ a mají velmi reálnou sílu, jsou obdařeny mocí nadchnout, snít, dojmout, chtít objevovat, modlit se, pomáhat druhým, ale i chorobně utíkat od reality, či ji naopak od základu měnit a ve jménu zcela nového budoucího světa ničit a vraždit. Čím více si to budeme uvědomovat, tím lépe.

Umberto Eco použil metaforu lesa pro název svých šesti přednášek pronesených na Harvardu - nazval je Šest procházek literárními lesy. "Les" zde funguje jako metafora pro jakýkoliv narativní text i jeho interpretaci, "les" je metaforou pro narativní text, nejen text pohádek, ale jakýkoliv narativní text.

Umberto Eco je nejen význačným světovým sémiologem a estetikem, ale od dob Jména růže i celebritou krásné literatury.

Dostala se vám v posledním roce do rukou kniha Tajemný plamen královny Loany od Umberta Eca? Otevírali jste ji nervózně a chvatně

Napínavý švédský historický román z období osvícenství staví na autorových podrobných znalostech alchymie a okultismu. Kolik může chybět, aby jediný člověk zničil celý svět?

V „1984 dneška“ a mrazivé parodii společnosti Google představuje Dave Eggers vcelku věrohodnou verzi blízké budoucnosti, v níž nástroje komunikačních technologií v režii korporace s názvem Circle plíživě utvářejí novou totalitu.

Administrátor webového portálu scifi.sk Alexander Schneider mal ku mne prosbu, či by som sa nepozrel na zborník poviedok, ktorý obsahuje výber toho najlepšieho, čo sa za rok 2010 objavilo na ich stránkach.

K literárním cenám se u nás chováme rozpačitě. Ocenění si s nimi často nevědí rady, organizátoři je málokdy umí úspěšně propagovat, nakladatelé jim slepě věří a čtenáři nemají jasno, jestli je někdo jen nevodí za nos. J. F. English se v knize Ekonomie prestiže na ceny dívá z globálního hlediska, ale uvádí i mnoho podružných detailů. Poutavě rozpráví o tom, zda literární ceny mají nějaký smysl a význam, proč vznikají a co způsobují.

Zabývat se něčím tak přízemním, jako je takzvaný literární provoz, to bývá pro většinu literárních vědců představa málo lákavá, ba ponižující. Skvělá práce Jamese F. Englishe však ukazuje, že analýza tohoto prostředí může přinášet pronikavé a užitečné úvahy – a navíc je velmi zábavná.

Jde o knihu čtivou, vtipnou, inteligentní, psanou živým stylem a prokládanou odkazy na krásnou literaturu, a i proto možná trochu málo systematickou. Najdeme v ní některé esejistické výstřelky, které se ale v nápaditém, podnětném a intelektuálně výživném textu naštěstí ztrácejí.

Zdraví má člověk jen jedno, ale často si to uvědomí, až když o něj přijde. Od nepaměti tak lidé zkoumají, jak ztracené zdraví alespoň částečně získat zpět. Dějiny medicíny jsou plné úžasných objevů, inspirativních příběhů i tragických omylů a komiks je báječným médiem pro jejich zpracování. Umožňuje totiž stručně, srozumitelně a barvitě zachytit události, jež by jinak vydaly na několik svazků.

Houby, velkoformátová, originálně ilustrovaná kniha encyklopedického typu, si hned na první pohled říká o obdivné wow! Zaujme nejen budoucí mykology-amatéry, ale i zapálené houbaře, kteří si chtějí oblíbenou českou volnočasovou aktivitu zasadit do solidního vědomostního rámce.

Jakým výzkumům byla v posledních letech udělena Nobelova cena za fyziku? Co dělá z uhlíku tak úžasný prvek? Jsou kvantové počítače hudbou budoucnosti, nebo už za dveřmi číhá počítačová revoluce? Na tyto i další otázky se srozumitelnou a čtivou formou snaží odpovědět významná česká fyzička a popularizátorka vědy.

Představitelé evropských politických režimů první poloviny dvacátého století postavených na vizi silného kolektivního aktéra se neodvratně dostali k otázce, jak by měla vypadat nejmenší jednotka třídy, rasy či národa, totiž jednotlivec.

„Miř výš. Per se s vervou. Popusť uzdu svým snům.“ Tato slova najdete na zadní straně knihy i v úvodním věnování malým čtenářkám. Velmi dobře ilustrují záměr výpravného titulu dvou autorek a šedesáti ilustrátorek, které předkládají stovku medailonků žen z celého světa, aby ukázaly, že s odvahou a odhodláním se ženy navzdory překážkám mohou zapsat do historie.

Fyzika se počátkem dvacátého století probudila ze sebevědomého snu domněle vševědoucího člověka do vibrující reality obtížně představitelných poznatků, jejichž podstata je přirozeným lidským smyslům zcela skrytá. Hlavním tématem knihy je Einsteinova teorie relativity, která hraje v této napínavé hře o poznání světa stěžejní roli.

Monografie Henrik Ibsen. Člověk a maska ukazuje ikonu světového dramatu v novém světle. Ibsen byl nejen skvělý dramatik, ale také stratég a řečeno dnešními slovy imagemaker a manažer. Norský historik Ivo de Figueiredo ukazuje Ibsena jako tvůrce vlastního mýtu a masky.

I když autor cituje i některé jiné myslitele a spisovatele, než je ona vybraná čtveřice, nedozvíme se, proč si zvolil právě ji. Celkově kniha působí snad poněkud torzovitě. Z kompozičního hlediska ale musíme ocenit, že když už svoje – nijak zvlášť souvislé – vyprávění Finkielkraut začíná až v sedmnáctém století, jeho text vrcholí návratem k antickému mýtu. Takže vlastně končí tam, kde jiná podobná díla začínají…

Mikrobi nás na naší evoluční cestě provázejí již miliony let a stále jasněji se ukazuje, že různými způsoby, známými i neznámými, ovlivňují mnoho aspektů našeho zdraví. Poslední výzkumy naznačují, že zdravý mikrobiom není důležitý jen pro správnou funkci střev, jak už ostatně poměrně dlouho víme, ale pokud dojde k jeho vychýlení z rovnováhy, může to vést k rozvoji mnoha nemocí, od rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění po Parkinsonovu chorobu či žaludeční vředy.

Vzhledný a pečlivě vypravený sborník Původ poezie, uspořádaný Sylvou Fischerovou a Jiřím Starým, je výstupem přednáškového cyklu ÚČL AV, Ústavu řeckých a latinských studií a Ústavu filozofie a religionistiky FF UK o inspiračních zdrojích básnictví napříč věky i kulturami. Nad společným tématem se setkávají badatelé zvláště mladší generace a podávají zacílené vhledy do vybraných okruhů.

Jestliže pro dřívější literární historiky představovala mnohá fantastická či parodická díla smutné produkty „zdivočelého vkusu“, tato publikace podobné příkré soudy přehodnocuje. A to jistě i pod vlivem postmoderního obratu, který dává teoretikům oprávnění či záminku zabývat se soudobými populárními seriály jako legitimním výzkumným předmětem.

Monografie tvůrčího psaní, která vznikla pod vedením Zbyňka Fišera, dnes nejaktivnějšího českého badatele věnujícího se této disciplíně, citelně zaplňuje mezeru v tematických titulech a svojí technickou kvalitou a vědeckou cenností výrazně vyčnívá nad jiné „univerzitní“ publikace.