Alastair Reynolds je mistr space opery, subžánru sci-fi, který už má nejlepší léta dávno za sebou. O jeho znovuzrození se britský spisovatel pokouší s příběhem, jehož zápletka je založena na představě, že jeden z měsíců Saturna je obří mimozemská kosmická loď.

Um Jamese Rollinse spočívá ve vynalézavé konstrukci spekulativních vědecko-historických thrillerů, ve výběru provokativních teorií a podpůrných rekvizit, v jejich množství a zdánlivé nespojitosti, úhrnem ve snaze přimět běžného čtenáře, aby mu párkrát mírně spadla čelist. Tentokrát nad Čingischánem, kometou a dávnou mocnou zbraní.

Nejzásadnější a nejzajímavější objevy, kterých fyzika od začátku 20. století dosáhla, shrnuté do útlé knížky a podané přístupnou a čtivou formou. Světový bestseller italského teoretického fyzika Carla Rovelliho má své čestné místo i na českém knižním trhu.

Americký astronom a průkopník hledání mimozemských civilizací Carl Edward Sagan je u nás známý díky mnoha svým přeloženým knihám jako skvělý popularizátor vědy.

Soubor jedenadvaceti pohádek slovensko-finské autorky Alexandry Salmely o nezodpovědných rodičích, kterým z úzkých musí pomoci děti, odhaluje opravdovost a nedokonalost lidství.

Tu knihu kupodivu nelze odložit, třebaže si o to svou hmotností říká. Vtáhne čtenáře a nedovolí mu myslet na nic jiného. Unikne-li přece jen z jejích pout, pak nejspíš k obdivu nad autorovou kompoziční bravurou, s jakou celé to složité soustrojí zvládá.

Fáze gravitace dosti vybočují z oblasti fantastických žánrů, které jsou Simmonsovou doménou. Se science fiction je spojuje kosmonautická tematika, jež však spíše tvoří pozadí k psychologickým dramatům. Hlavní hrdina se potýká s krizí středního věku, s existenciální vyprázdněností, se ztrátou smyslu i perspektivy.

Před 66 miliony let se Země srazila s asi desetikilometrovou planetkou, což vyústilo v jedno z největších vymírání v historii pozemského života a zcela převrátilo miliony let evolučního vývoje. Nejnovější publikace, která se touto katastrofou zabývá, líčí jak její důsledky, tak pozoruhodný vývoj teorie, podle níž za vyhynutím dinosaurů stál právě dopad kosmického tělesa.

V nakladatelství Dobrý důvod vyšel debut zkušeného literárního recenzenta, publicisty a doktoranda Jihočeské univerzity Libora Staňka. Jeho specializace? Současná česká poezie. Autor se chopil předmětu svého teoretického zájmu prakticky a nevyšla z toho špatná sbírka. Nicméně vše zatím spíše nasvědčuje tomu, že Staněk bude jedním z těch básníků, u nichž se se „soudem“ čeká na jejich druhý počin.

Klimatická krize a její dopady dnes už nejsou jen tématem vědeckých konferencí a ekologických organizací, nýbrž se jimi zabývají i umělci a kulturně činné osoby (teď už jen zbývá, aby se o ně opravdu začali zajímat i politici). Téma enviromentální poezie v poslední době rezonuje i českým literárním prostorem. Do tohoto kontextu vstupuje kniha Olgy Stehlíkové O čem mluví Matka, když mlčí.

Editor Strahan v lapidární předmluvě ohromí téměř až suchým výčtem faktů a současně odzbrojující erudicí a sečtělostí. Pokouší se postihnout trendy, mezi 31 zařazenými texty se objeví ty od zavedených i nových jmen. Jeho antologie je stejně tak zábavná jako edukativní.

Překročením technologického prahu, za nímž umělá inteligence už nikdy nebude taková, jakou ji zatím známe, se jako lidstvo rozhodně nedostaneme do světa Cameronova Terminátora. Spekulativních scénářů možného vývoje ovšem existuje nespočet. Americký popularizátor vědy důkladně rozebírá přidružená rizika i výhody a na detailních příkladech s pomocí logických argumentů přesvědčuje čtenáře o nutnosti zabývat se daným tématem jako jednou z klíčových výzev blízké budoucnosti.

Nový román Olgy Tokarczukové, jenž přebírá pěkný apokalyptický titul z Wiliama Blakea, je detektivka. V Kladské kotlině, na hranici s Českem, bydlí tři lidé – jeden z nich, pytlák, umírá hned na začátku; dva zbylí sousedé, kteří zůstanou naživu, se ještě před příjezdem policie rozhodnou mrtvolu umýt a obléknout, aby získala civilizovanou podobu, u které lze vykonávat modlitby a již lze pohřbít, aniž by vzbuzovala hrůzu, jak vypadá.

Co víme o temné hmotě a temné energii? Kterou planetu obíhají měsíce pojmenované po postavách ze Shakespearových her? Kdo poprvé zaznamenal existenci infračerveného záření? A co nám o minulosti vesmíru prozrazuje reliktní záření? Odpovědi poskytuje sympatická knížka známého amerického astrofyzika.

Jak vznikl vesmír? Existuje čas nezávisle na prostoru? Jsou černé díry skutečně tak černé a proč pravděpodobně nikdy nebudeme moct libovolně cestovat časem? To jsou jen některé z otázek, jimiž se zabývá poutavá a bohatě ilustrovaná kniha, která představuje vědecký odkaz jednoho z nejznámějších fyziků posledního půlstoletí.

Sebastiano Vassalli v Noci komety představuje italského básníka Dino Campanu, jehož životní pouť ho zaujala natolik, že z ní uhnětl románovou látku: poeta považovaný v rodném městečku za obecního blázna prý za své místo ve výšinách umění vděčil průletu Halleyovy komety.

Jedna z nejoslavovanějších současných komiksových sérií se v českém vydání dočkala třetího svazku. A teprve při jeho čtení začíná vynikat scenáristická zručnost Briana Vaughana.

Sedmý svazek dlouhodobě nejoslavovanější americké sešitové série je sevřenější než většina předchozích. A taky ještě o něco depresivnější, než byli čtenáři dosud zvyklí.

Na prvních mnoha desítkách stran románu kanadského autora se vše jeví tak, že půjde o kdovíkolikátý pokus popsat první kontakt s inteligentní mimozemskou bytostí. Lidstvo se má v poslední čtvrtině 21. století konečně setkat „s Rámou“.

Mark Watney uvízl na Marsu – bez kolegů z posádky, kteří jej pokládali za mrtvého a museli odletět, bez spojení se Zemí, s nedostatkem zásob a zdrojů, aby přežil do příletu další mise. Debut amerického autora přináší poctivou vesmírnou robinsonádu.

Rafał Wojaczek je dnes v Polsku především symbolem a legendou. Zasloužil se o to jak jeho osud - Wojaczek se léčil se schizofrenií a po neúspěšném pokusu oběsit se o několik hodin později, v noci z 10. na 11.5. 1971, otrávil, tak i filmové zpracování jeho života a tvorby ("Wojaczek" v režii Lecha Majewského). Především však jeho poezie samotná.