V několika rozsahem nevelkých povídkách v útlé sbírce nechává autorka promluvit aktéry nejožehavějších problémů současné turecké společnosti. Sluch popřává násilníkům, obětem, svědkům – a psům.

Sbírka nejrůznějších omylů, podvodů a slepých uliček v cestě za poznáním je poměrně inspirativní a snad bude lákat k občasnému zalistování – ať už pro pobavení, či pro rychlé dohledání stručných argumentů.

Kniha Nicka Abadzise, britského kreslíře s řeckými kořeny, podává příběh obyčejného psa, který se stal prvním živým tvorem z planety Země ve vesmíru, bez skrupulí na pozadí dobových událostí.

Ještě před pár desetiletími jsme byli přesvědčeni, že ptáci jsou se svými maličkatými mozky odsouzení k životu nepříliš inteligentních tvorů, jejichž chování je víceméně přesně naprogramováno a jež jakákoli výraznější změna podmínek snadno vyvede z míry. V posledních desetiletích se však stále jasněji ukazuje, že kognitivní dovednosti ptáků jsou i díky specifické stavbě mozku mnohdy daleko vyšší, než jsme se domnívali.

Komiks o chytrém psu a jeho kamarádovi, kteří se ve futuristickém městě postaví mocnému podnikateli s elektřinou, má sice slibné momenty, ale ve výsledku je dosti odvozený a průměrný. Jen vedlejší produkt při výrobě stejnojmenného animovaného filmu.

Román s pracovním názvem Jericho italského spisovatele Fabrizia Allioneho původně vznikal jako první díl obsáhlé trilogie. Příběh s dystopickými prvky autor obohatil také o náznaky fantastična. V ukázce z první části rozpracované knihy poznáváme Jense a jeho dva syny Eliu a Natana v různých více či méně vypjatých životních situacích – například v momentě, kdy se společně snaží ubránit před útokem vlků.

Knížka o psovi Samsonovi a kocourovi Robertovi, kteří zdědí penzion Nad Fjordem a čtrnáct korun padesát, se zprvu tváří jako klasický příběh o strašidelném domě. Strašidlo je ale rychle sprovozeno ze světa a penzion se může otevřít prvním zvířecím hostům.

Slavíci, netopýři, alchemyši, psohlavci, básníci, vycpaniny, mrtvý daněk… Poutavou pouť po cestách rozličných zvířat v lidské imaginaci i hlubokou sondu ke „zvířeti v nás“ nabízí 83. číslo časopisu Analogon.

Vrátný je svérázně autobiografický, mnohoznačný a velmi groteskní literární spektákl o dvou různých dějstvích. Nejzřetelnějším dojmem z jeho první poloviny je panoptikální defilé poťouchlých figur — obyvatelů newyorského činžáku, jimž kubánský imigrant Juan denně otevírá dveře — maně upomínajících například na bizarní typy z filmové Tančírny, vlastně děsně protivné, a přece čímsi přitažlivé.

Příběh o přátelství kočky a člověka je místy příliš sentimentální a málo uvěřitelný, ale očekávání nenáročného příjemného čtení rozhodně splní, a to nejen u milovníků zvířat.

Autor přichází s další evolucionistickou teorií o vzniku představy boha. Přívržence prvotního „prvobytného monoteismu“ asi jeho čtivá kniha přiměje k rozhořčené polemice, ale u čtenáře ideologicky nevyprofilovaného by mohla vzbudit touhu vytvořit si svoji vlastní teorii vzniku náboženství, tak říkajíc sobě na tělo.

Rozpínající se lidstvo ohrožuje svými neuváženými činy stabilitu biosféry, což se mu nakonec může šeredně vymstít. Náprava situace by přitom podle světoznámého britského popularizátora a přírodovědce nemusela být tak drastická, jak se nás odpůrci šetrnější environmentální politiky snaží přesvědčit. Jen to bude vyžadovat přehodnocení našeho přístupu k přírodě i role, kterou v ní hrajeme.

Sugar – Můj kočičí život je komiks o kocourovi, který žil dlouhých osmnáct let v rodině vlámského kreslíře Serge Baekena. Spíš než příběhem a postavami však zaujme originálním výtvarným pojetím: někdy se dění odvíjí klasicky zleva doprava a shora dolů, jindy se šíří ze středu stránky k okrajům a někdy se komiksová políčka slévají do větších celků a soupeří spolu o prostor na papíře.

Vlámský kreslíř Serge Baeken skvěle vypozoroval chování svých kočičích mazlíčků a v komiksu Sugar zvěčnil (ne)všední okamžiky ze života kočky a člověka. Aby to čtenář neměl tak jednoduché, kubisticky je na stránce rozkouskoval do sítě drobných čtverců. Jednotlivé listy tak připomínají rozehranou dětskou skládačku.

Jedenáct milionů naverbovaných kopytníků nebylo v první světové válce samo: vedle koní, oslů či mul ve válce sloužili psi a poštovní holubi. Vedle toho Éric Baratay, profesor historie a specialista na „dějiny zvířat“, připomíná i nechtěné společníky jako krysy, vši, blechy a mouchy. A přehled doplňuje o zvířata zapletená do konfliktu jaksi mimochodem a často omylem: toulavé kočky a psy, bezprizorný dobytek, zajíce, veverky, různé druhy ptactva.

Zapadlá francouzská vesnice zahalená do sněhu a mlhy, statní farmáři, moudré stařenky, něžná dívka, co umí rozmlouvat s ptáky a tajemnými tvory… a nad tím vším visí záhadné proroctví v neznámém jazyce. Na druhé straně uměním prodchnutý Řím, tajemný a mlčenlivý profesor, starobylé verše a děvče, které hraje na klavír tak, že kanou slzy a tají se dech, a svou hrou dovede nahlédnout lidem do duše. Avšak nad oběma dívkami se vznáší zlá předtucha a k moci se pomalu dostává strach.

Bonbonkově růžové prase. Hlučný cvrček polní. Obr kapustňák širokonosý floridský. Proužkatý bičonoš zobanovitý. Vyhynulý blboun nejapný. Rodiče, pozor! To je tip na originální dárek za vysvědčení. O prázdninách se vaši školáci budou učit jinak a rozhodně je to bude bavit: s Podivuhodnou encyklopedií zvířat úspěšné švýcarské výtvarnice Adrienne Barmanové.

Nakladatelství Bylo nebylo odpovídá na populární velkoformátové encyklopedie „všeho“ minimatistickým, zato však velmi inspirativním knižním počinem. Sestavilo dva kapesní atlasy, které na oboustranných poznávacích kartách představují slovem i obrazem, hravě, a přitom realisticky deset brouků a deset lišejníků. Povinná výbava nejen pro budoucí entomology a lichenology!

Kovoví čápi, dýňové kočky, dusivá moc plížící se mlhy – ale také touha snít, pochopit sama sebe a znovu najít smysl ve zdánlivě samozřejmém. To vše se setkává na několika desítkách stran novely, kterou právě vydává crowdfoundingové vydavatelství Crowdpress.

Popularizace vědy je tvrdá řehole a je třeba nebrat ji na lehkou váhu, má-li vést k hodnotnému výsledku schopnému oslovit vybíravého čtenáře. Kniha českého autora věnovaná mozku dokládá, že pouze dobrá vůle nestačí. I přes spoustu zajímavých dílčích informací totiž vzhledem k řadě neduhů selhává jako celek.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.

Před sto lety byli spisovatelé, kteří se pokoušeli vcítit do zvířat, tehdejšími přírodozpytci odsuzováni. Dnes víme, že zvířata cítí a vnímají a přitom naším přičiněním „prožívají trápení a muka“. Etolog Marc Bekoff se přimlouvá, aby při vědeckém poznávání přírody byly brány v potaz i zvířecí historky.

Když se dva lidé narodí blízkým kamarádkám v tentýž den a od prvních okamžiků sdílejí stejný pokoj, pojí je víc než dětské přátelství. Vzniká mezi nimi pouto, které dává sílu překonat lhostejnost a alkoholismus v rodině i beznaděj a bolesti dospívání v chátrajícím Městě. Co se ale stane, když se jejich cesty rozdělí?

Hlavním hrdinou a vypravěčem tohoto historického románu, odehrávajícího se ve druhé polovině 19. století, je Jaffy Brown, chudý chlapec, který se společně se svou „matinkou“ snaží přežít v těch nejhorších čtvrtích viktoriánského Londýna. Jeho život však navždy změní setkání s uprchlým bengálským tygrem, z jehož spárů ho zachrání badatel Charles Jamrach.

Jsou lidé přirozeně hierarchické, nebo rovnostářské bytosti? Na tuto otázku hledá odpověď zevrubná monografie amerického antropologa, která čtenáře provede evolucí politického uspořádání hominidů, od jeho despotických počátků u šimpanzů a dalších afrických primátů přes rovnostářskou mezihru lovců a sběračů po flexibilní současnost.

Ve své druhé knize zavádí Simona Bohatá čtenáře na pražský Žižkov osmdesátých let. Parta spolužáků se tu setkává s invalidy či drobnými kriminálníky a všechny přitom sleduje nemilosrdné oko normalizačního režimu. Knihu však nelze označit za další z řady titulů o normalizaci. A to je dobře.

Anglická klasická knížka Michaela Bonda o medvídkovi, který se jmenuje jako nádraží, kde byl londýnskou rodinou nalezen a poté adoptován, se k nám dostává se zpožděním několika desetiletí.

Jak vypadá peklo na zemi? Jako osada na maďarském venkově v sedmdesátých letech 20. století. Bezútěšnost a zkaženost je ve zdejším prostředí natolik zakořeněná, že je vlastně zbytečné se o cokoliv pokoušet. Jak se má něco vyvinout a vychýlit, když zde nejsou podmínky k životu? Nejnižší lidské pudy nespadají pod kritické měřítko, protože žádné jiné ve vesnici nikdy neexistovaly. Snad i proto zvolil Borbély dětského vypravěče.

Jak psi vnímají svět kolem sebe? Jsou například schopni skutečně prožívat pocity viny či žárlivosti? Je pravda, že jsou vydáni na milost a nemilost svým emocím? Tím vším se John Bradshaw zabývá ve své knize. Někdy mu nezbývá, než poctivě přiznat, že toho o vnitřním světě psů nevíme mnoho. I tak ale kniha přináší průměrně informovanému čtenáři velkou dávku poznatků, které vycházejí z četných a mnohdy sofistikovaných experimentů, jež byly se psy prováděny.

Jaké jsou skutečné rizikové faktory války? Proč hasiči, nasazující životy, rozumějí rizikům lépe než finančníci? Hrozí nám „nízkopopulační bomba“ či úpadek vzdělanosti? I na to odpovídá fascinující kniha poskytující přehled o tom, čím se zabývají přední soudobí vědci a myslitelé.