Na jedné straně vzpurný básník udržující bouřlivý vztah s Paulem Verlainem a ještě bouřlivější se životem, na straně druhé zdatný obchodník v Etiopii, který o poezii nechce ani slyšet. Byl život Arthura Rimbauda opravdu rozdělen tlustou čarou? Básník Miloslav Topinka se nás v osobitém (jak jinak než básnicky pojatém) životopise o jednom z nejvýznamnějších francouzských básníků snaží přesvědčit, že tomu bylo právě naopak.

Vlámský slavista Eric Metz, který působí na katedře bohemistiky Amsterodamské univerzity, porovnává několik překladů Haškova Švejka z hlediska toho, jak se v nich řeší vulgarismy hostinského Palivce v první kapitole. České „hovno“ činí v některých dobách a v některých jazycích překladatelům nečekané potíže…

S překladatelem Zbyňkem Černíkem o neslušné předrevoluční době, přátelství s velikány severské literatury, cestovatelské vášni a oblibě medvědů.

Překladatelka Michaela Jacobsenová je známá svými převody Ingeborg Bachmannové, Arno Schmidta či Ilse Aichingerové. Nejraději překládá poezii a své autory si pečlivě vybírá. Zásluhu na mnoha významných knihách má také jako redaktorka. V rozhovoru vypráví o svých oblíbených autorech, ale i o tom, jaké bylo vyrůstat v rodině básnířky a překladatelky Bohumily Grögerové.

Aktuální dotazníkový průzkum vypovídá o dlouhodobě tristní pozici překladatelů v rámci knižního sektoru. Ale co s tím? Při čekání na akční hrdiny, kteří by nebohé literární překladatele jednou provždy vysvobodili z bezútěšného postavení, je tu jen jediná jistota – okolní svět má svých problémů dost...

Život a dílo překladatele z němčiny Vratislava Jiljího Slezáka (29. února 1932 – 16. března 2020) připomínáme rozhovorem, který vyšel v roce 2012 v knize Slovo za slovem.

Překladatel z rumunštiny Jiří Našinec hovoří o svých osudových autorech, o přednostech moldavských spisovatelů i o zkušenostech z legendárního nakladatelství Odeon v přelomové době po roce 1989, kdy působil jako jeho šéfredaktor.

Dne 14. ledna 2020 zemřel ve věku nedožitých 92 let Josef Čermák, romanista, literární historik a komparatista, žák Václava Černého. Odborně se zaměřoval zejména na pražskou německou literaturu, byl předním vykladačem díla Franze Kafky a jeho texty rovněž překládal. Byl tvůrcem programu nakladatelství Odeon v jeho nejslavnější éře. Připomínáme jej uveřejněním rozhovoru, který vyšel roku 2012 v publikaci Slovo za slovem.

„Literární překlad je tvůrčí práce, která může člověka cele naplňovat, u velkých autorů může být jejich dílo dokonce obrazem celé epochy, jejich překlad je pak součástí vlastního poznání,“ říká v rozhovoru překladatel nejvýznamnějších německojazyčných autorů, jako jsou Thomas Bernhard, Robert Musil, Robert Walser či W. G. Sebald.

Co vidí optimista, když přijde na hřbitov? Jak se překládají romány autorky, která trpěla závažnou duševní chorobou? A znamená osobní setkání s Picassem vždy výhru? Na tyto a další otázky odpovídá překladatel Denis Kostomitsopoulos.

Eva Danišová a Karolína Ryvolová překládají z romštiny, jejich působení je ale mnohem širší – Eva se věnuje mimo jiné i vlastní autorské tvorbě, Karolína je redaktorkou nakladatelství romské literatury Kher. V těchto dnech vychází sbírka romských hororových povídek, na které se obě podílely, námětů k rozhovoru se tak nabízelo víc než dost.

V úterý 8. 10. udílela Obec překladatelů v pražském Goethe Institutu ceny za nejzdařilejší překlady roku 2018, a jak ve svém prohlášení uvedl předseda poroty Václav Jamek, porota složená z renomovaných překladatelů různých jazykových oblastí letos neměla zrovna lehkou práci. S kvalitními překlady se v loňském roce totiž „roztrhl pytel“ a v podstatě všechny, které postoupily do užšího výběru, dosahují kvalit hlavní ceny Josefa Jungmanna.

Spisovatelku a překladatelku Sáru Vybíralovou jsme zastihli v jihofrancouzském městě Arles, kde trávila první tři zářijové týdny na rezidenčním pobytu pro překladatele. Pracovala právě na překladu knihy Debout-Payé od autora, který si říká Gauz. Vyprávěla jak o pobytu samotném, tak o přínosu této své cesty do Francie.

Jak se vypořádat s překladem japonské poezie? V čem spočívá kouzlo japonských dramat nó? Přechylovat, či nepřechylovat? O zkušenosti s překlady japonské moderní prózy, klasické poezie i libret středověkých divadelních her se v rozhovoru podělila přední česká japanoložka a představitelka české orientalistiky Zdenka Švarcová.

Skupina devíti překladatelů české literatury do němčiny se s povděkem ohlíží za spoluprací s Českým literárním centrem pod vedením Ondřeje Buddeuse. Připomíná tak, že úspěch české literatury v zahraničí je z velké části dílem překladatelů, proto se vyplatí jim pro spolupráci (a práci samotnou) připravit ty nejlepší podmínky.

Na kole dojedete z Berlína do Prahy za tři dny – uvádí na svých stránkách berlínský Dům poezie, kde se loni během tří horkých květnových dnů setkalo při společném workshopu šest německých a šest českých básníků a básnířek. Přispěli do antologie, která přináší inspirativní čtení i posluchačský zážitek pro každého, kdo se chce seznámit se současnou lyrikou ze sousední země.

Česko-německá antologie VERSschmuggel (pašování veršů) / Překladiště vzešla ze spolupráce básníků a tlumočníků obou zemí v rámci tradiční překladatelské dílny pořádané při Festivalu poezie v Berlíně. Přináší zajímavý pohled na četbu uměleckého textu, která je přiměřenější jazykové pluralitě současného evropského prostoru. Odhlédnutí od jediného (původního) jazyka básně totiž dovoluje spatřit něco podstatného v jazyce samotném i v podobách jeho (ne)přeložitelnosti.

Ráda bych se podělila o čerstvou zkušenost s jednou pozoruhodnou překladatelskou vymožeností a povzbudila kolegy k jejímu smělému využívání: Kdo se jednou odhodlá vyrazit na rezidenční pobyt, pro toho se zřejmě taková „služební cesta“ alespoň jednou za čas stane téměř nutností.

S Jarkou Vrbovou, oceňovanou překladatelkou z norštiny a vysokoškolskou pedagožkou, jsme si povídaly mimo jiné o tom, jaké byly její překladatelské začátky a co by měli vědět začínající překladatelé z norštiny, ale i o samizdatu v osmdesátých letech minulého století nebo o překladatelské (a redaktorské) pokoře.

Jak se překládá román ze sanatoria pro duševně choré? V čem se liší Olga Tokarzcuk od Marka Bieńczyka? A jaký je vztah francouzské rokokové malby a současné polské literatury? Odpovědi v rozhovoru hledal překladatel Michael Alexa.

Rozhovor s ředitelem Moravské zemské knihovny Tomášem Kubíčkem: „Práce centra by měla být založena na kontinuitě a strategické rozvaze.“

Jako ohlédnutí za životem a obdivuhodným dílem překladatelky Věry Dvořákové uveřejňujeme rozhovor, který vyšel roku 2012 v publikaci Slovo za slovem.

Kepa Uharte vystudoval arabistiku a slavistiku v Barceloně a od té doby se aktivně věnuje propagaci české literatury. Překládá do španělštiny i katalánštiny, jeho jméno najdeme pod překlady řady děl významných českých autorů jako I. Klíma, M. Urban, P. Ouředník, A. Lustig, J. Topol, L. Fuks, M. Viewegh, M. Pilátová, B. Hrabal, O. Pavel, P. Šabach či D. Zábranský. Následující text vznikl během jeho rezidenčního pobytu v Praze, který zprostředkovalo České literární centrum.

Co se musí stát, aby překladatel přeložil nepřeložitelné? Může překládaný text změnit jeho pohled na svět? A v čem spočívají hlavní zádrhele při překládání ze švédštiny? O své zkušenosti se v rozhovoru dělí nositelka Řádu polární hvězdy, překladatelka a pedagožka Dagmar Hartlová, která zprostředkovala českému publiku mimo jiné díla Kerstin Ekman, Stevea Sem-Sandberga, Petera Englunda, ale i Ingmara Bergmana či Augusta Strindberga.

Sérii článků věnovanou překladatelům současné české literatury do němčiny uzavírá rozhovor s Veronikou Siska: překladatelkou z Mnichova, která si nejvíce oblíbila Michala Ajvaze, ale německojazyčnému publiku už zpřístupnila i řadu dalších českých autorů. Ve své disertaci se věnuje národním mýtům v současné české kultuře.

Čeští spisovatelé by se v zahraničí nemohli prezentovat, kdyby nebylo překladatelů, a překladatelé často patří k těm, kdo českou literaturu znají vůbec nejlépe. Ve společném rozhovoru se představují dvě překladatelky, díky nimž se německé publikum může seznámit mimo jiné s Petrem Hruškou, Filipem Topolem nebo Terezou Semotamovou.

Díky němu se němečtí čtenáři můžou těšit na román Emila Hakla Umina verze nebo na komiks Zatím dobrý Jana Nováka a Jaromíra 99: obě knihy budou uvedeny v březnu 2019 na knižním veletrhu v Lipsku. Překladatel Mirko Kraetsch se v rozhovoru mimo jiné zamýšlí nad tím, co tento svátek české literatury přinese.

Ein empfindsamer Mensch Jáchyma Topola; Ein Beitrag zur Geschichte der Freude Radky Denemarkové. Za oběma aktuálními překlady významných českých autorů do němčiny stojí Eva Profousová, díky níž promlouvají k německým čtenářům i Kateřina Tučková, Jaroslav Rudiš, Petr Zelenka a řada dalších. Co ji na české literatuře zajímá a nakolik těžké je pro ni nadchnout německé nakladatele? A může na tom něco změnit letošní Lipský knižní veletrh?

Co může česká literatura nabídnout světu? Otázka v souvislosti s blížícím se Lipským knižním veletrhem, kde bude Česká republika hlavním hostem, více než případná. O tom, jak organizátoři k této jedinečné příležitosti i výzvě přistupují, jsme si povídali s vedoucím projektu a ředitelem Moravské zemské knihovny Tomášem Kubíčkem.

Od devadesátých let se věnuje překladům ze severských jazyků, překládá nejen beletrii, ale i technické a právnické texty. Je však také úspěšnou spisovatelkou knih pro děti. V rozhovoru vypráví o tom, v čem tkví náročnost technických překladů a jak se tato práce liší od překládání beletrie. Prozrazuje také, čím je specifické psaní knih pro děti.