Román 2666 chilského spisovatele Roberta Bolaña dosáhl ve světě takového věhlasu jako svého času Márquezových Sto roků samoty nebo Nebe, peklo, ráj Argentince Julia Cortázara. To se žádnému Latinoameričanovi nepodařilo už přes čtyřicet let.

I v románu Třetí říše se setkáváme s typickým Bolañem: boření hranic mezi vyprávěcími styly, nulová tolerance vůči literatuře v tradičním smyslu, zvláštní směsice triviálních motivů s dokonalým vyprávěním, kvazidetektivní zápletka díla s tajemstvím, zarytá hra se čtenářem, který není s to dobře odhadnout autorský záměr.

Některé skutečné loupeže nadlouho poutají pozornost veřejnosti i tisku: někdy nezvyklostí provedení, jindy odvahou pachatelů, další precizní přípravou předcházející samotnému zločinu. Útok na sídlo bezpečnostní agentury v jižní části Stockholmu v září 2009 v sobě spojil všechny uvedené ingredience.

Obětavý otec na mateřské dovolené zneužije malou dcerku rodinné přítelkyně. Co ho vedlo k tak nepochopitelnému činu? Dokáže s pocitem viny žít a vrátit se do společnosti?

S blížícím se výročím neobjasněné smrti druhého generálního tajemníka OSN se švédský autor v knize „Záhada Hammarskjöld“ zamýšlí nad tím, co vlastně o okolnostech konce tohoto významného švédského diplomata víme s jistotou, a co jsou naopak zjevné nesmysly. Nezbývá mu však než si povzdechnout, že pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Hledá se hvězda. Zářivá Hvězda, která království chránila před zlem. Zlem ukrytým v kamenných vejcích. Najděte Hvězdu co nejdřív, Princezno a Kašpárku! Protože první kamenná vejce už pukají a zlo z Ďáblova kaňonu se šíří…

Vydání románu Ztracený symbol bylo původně ohlášeno už na rok 2006. Autor ovšem celý příběh nakonec ještě tři roky ladil. Brown svou novinku koncipoval jako přímé pokračování osudů Roberta Langdona, profesora katedry symbologie na Harvardské univerzitě, s nímž jsme měli tu čest už v Da Vinciho kódu a předtím v Andělech a démonech.

Criminal patří k realistickým gangsterkám, které akci vyvažují vtipnými dialogy a spletitějším dějem, než na jaký bývají čtenáři masové produkce zvyklí. Nenajdeme tu monstra vzrůstem nebo schopnostmi patřící do pohádek – jen antihrdiny, kteří se snaží naplnit své ambice v gangsterském světě.

Duo Brubaker a Phillips opět pokračuje v oživování tradice komiksového noiru. Tentokrát se vrací do té pravé noirové doby – do čtyřicátých let. Tehdejší politické i ekonomické střety v Hollywoodu přitom skvěle zapojuje do chytré zápletky.

Komiks o pátrání po Sherlocku Holmesovi není ani mainstream, ani ambiciózní autorské dílo. Cecilova kresba je precizní, ale příliš konvenční, příběh má zajímavou expozici a nepodbízí se, ale zároveň je řídký a vleče se. Ve Francii by to asi nevadilo, ale v Česku frankofonní komiks stále marně bojuje s nedůvěrou čtenářů.

Zprvu statický a nezáživný komiks francouzské provenience se v aktuálních pokračováních radikálně mění k lepšímu. Především zásluhou kreslíře Cecila a jeho rozmáchlých a zároveň detailně prokreslených davových scén.

Inscenace Pozvání svou formou imerzivního divadla navazuje na úspěšný projekt Pomezí, divákovi však nabízí mnohem větší míru interakce a možnost výrazněji zasahovat do děje. Pozvaní hosté se tak ocitají spíše v roli spolutvůrců než pouhých pasivních konzumentů. Dá se taková divadelní forma postavit na roveň klasickým představením, nebo jen „hraje na efekt“?

Jiří Březina patří k nejzajímavějším detektivkářům mladší generace. Potvrzuje to i svou pátou knihou, v níž chytře splétá hned tři vyprávěcí roviny.

Scenárista Max Bubakoff je nejvytrvalejším a nejlepším českým epigonem nadsazených amerických filmových i literárních kriminálek devadesátých let. Docela úspěšně v tom pokračuje i komiksovým románem Linka.

Známý ruský spisovatel se konečně dočkal českého knižního překladu. Jeho román nabízí nejen zdařilou kombinaci detektivního motivu, rodinné kroniky a jevištního dramatu, ale také neotřelý pohled na ruské dějiny 20. století skrze osudy slavné herečky, třebaže i ty jsou ztvárněny v převážně tragickém duchu.

Znovu oživlé nakladatelství „divných“ komiksů Aldente vydalo dvě rané sbírky amerického komiksového tvůrce Charlese Burnse. Jsou skvělou hříčkou stojící na okraji mainstreamu – recyklují popkulturní žánry a vynalézavě na nich parazitují.

Lže malý Malone, anebo jeho rodiče? Zajímají komisařku Augressovou psychologovy postřehy, nebo mu naslouchá a schází se s ním, protože se jí líbí? Proč se problém s tímhle chlapcem objevil, právě když vyšetřují loupež v klenotnictví? Pasáže o tom, jak se utváří paměť malých dětí, čtěte pozorně: v Bussiho detektivce vám autor na padoucha sice nakonec ukáže, zato v životě se vám ty informace mohou hodit i jinak.

Román A. S. Byattové (1936) Posedlost, z roku 1990, je považovaný za jeden z nejlepších britských románů devadesátých let, stal se literární událostí i bestsellerem a získal uznání kritiky a prestižní cenu Booker Prize.

Kubánský spisovatel, filmový scenárista a kritik, který se na konci 60. let jako nežádoucí osoba ocitl v londýnském exilu, Guillermo Cabrera Infante (1929–2005), dopisoval román o nestálé nymfě těsně před smrtí. A tak ačkoli vyšel v roce 2007, patří román se značnou dávkou havanské nostalgie zcela jiné době: druhé polovině 50. let, kdy byla Havana leskle mondénním, zbohatlickým, ale kulturním velkoměstem, jemuž dominoval glamour a tančírny s (hříšnými) bolery či habanerami.

Je to pomník ze slov postavený blikavým neonům, mořským promenádám, havanskému slangu, automobilům, taxíkům, kinům, jež vypadají jako ohromné velryby, drahým barům, módním hotelům i špeluňkám se starými piany, na které někdo věčně brnká ohrané bolero.

Další příběh starého dobrého komisaře Montalbana...

Hlavní hrdina, šestačtyřicetiletý komisař Montalbano, se ocitá před nelehkým úkolem: musí objasnit vraždu mladé ženy, postavit se svým nadřízeným a na pozadí těchto událostí se snaží dát do pořádku také svůj soukromý život.

S postavou svérázného sicilského komisaře Montalbana, který si dokázal získat sympatie čtenářů i daleko za hranicemi Itálie, se čeští diváci mohli nedávno seznámit ve stejnojmenném italském televizním seriálu, vysílaném ve večerních hodinách na ČT 1. Nyní se k nám konečně dostává i překlad úspěšné knižní předlohy, podle níž byl seriál natočen.

Recenze prvního českého překladu románu Tvar vody Andrey Camilleriho, populárního autora detektivních příběhů.

Raffaele Cantone je člověk jako každý jiný. Až na to, že veškeré vyjížďky s rodinou, cestu do zaměstnání a zpět, anebo jen pochůzku s odpadky k nejbližší popelnici musel až do předloňska absolvovat se členy své ochranky.

Vyprávění zasazené na dalekou Sibiř láká detektivní zápletkou, skrývá však mnohem více. Kristina Carlson vnímá psaní jako cestu do vlastní mysli, k vlastním pocitům. Píše rozvážně, každé slovo má své přesné místo, každé je podřízené pečlivě budovanému celku.

Jako tragický příběh opožděného dospívání funguje nejlepší švédský krimiromán roku 2013 docela dobře. Ale jako krimi selhává: zápletka je nevěrohodná a průběh vyšetřování naivní. Což je u vystudovaného kriminologa zvláště překvapivé.

Romantický příběh dcery řecké rodiny v New Yorku, která se po nevydařené svatbě nechá zaměstnat u strýce v detektivní kanceláři.

Vesmírný výtah nad planetou Xena se zasekne a zanedlouho se v něm stane vražda. Ve své sci-fi využívá americký autor prvků klasické detektivní záhady zamčeného pokoje, aniž by rezignoval na prozkoumávání technologicky mimořádně vyspělého světa budoucnosti, který je ovšem také mimořádně výbušný a konfliktní.

Rozhrneme-li hutnou vrstvu důmyslných technologických vymožeností, kterými čtenáře od samého počátku Vyslanci mrtvých oslňují, najdeme pod ní překvapivě podobné prvky jako v padesát let starých vesmírných detektivkách, ba motivy činů nás zavádějí k textům starým i tisíce let.