Pod (dlouho utajovaným) pseudonymem B. Akunin vydal Čchartišvili množství románů povídek v sériích Dobrodružství Erasta Fandorina, Dobrodružství jeptišky Pelagiji a Dobrodružství magistra, jehož první samostatnou část poprvé předkládáme českému čtenáři.

Český překlad titulu románu Nelsona Algrena Špacír po divokejch končinách nezní českému čtenáři nijak povědomě. Stačí však uvést anglický originál A Walk On The Wild Side a hned se každému vybaví Lou Reed a jeho stejnojmenný hit.

Nelson Algren je znám jako americký „levičák“, s nímž udržovala poměr Simone de Beauvoir. Proslavil ho také film natočený podle jeho románu – v Muži se zlatou rukou (1956) zazářil v hlavní roli.

V českém prostředí sice Guillaume Apollinaire patří – vedle Villona, Rimbauda a Verlaina – k nejznámnějším francouzským básníkům, přesto jsme až doposud z jeho slavných Kaligramů znali jen část. Obrazově a prostorově ztvárněnou poezii ze sbírky vydané francouzsky už v roce 1918 si nyní v překladu Petra Šrůty můžeme poprvé prostudovat v celém rozsahu.

V loňském roce vydalo nakladatelství Argo ve třech útlých svazcích veškerou povídkovou tvorbu ruského spisovatele Isaaka Babela, a to opět ve „starém známém“, vynikajícím překladu Jana Zábrany. Jde o záslužné připomenutí literárního odkazu tohoto významného ruského autora.

Případ Franza je krátký fragment románového cyklu, jejž se rakouská spisovatelka Ingeborg Bachmannová rozhodla nikdy nedokončit. Český překlad vyšel po více než půlstoletí a dotváří domácí kontext díla této výjimečné autorky.

Filozofické interpretácie popkultúrnych diel občas zvádzajú ku vykonštruovaným príspevkom a nadinterpretácii. Vydavateľstvo XYZ sa rozhodlo vydať pozoruhodnú edíciu kníh zaoberajúcimi sa práve fenoménom analýzy masovo obľúbených filmov a kníh a významom, ktorý v sebe obsahujú.

Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

V prestižních antologiích americké literatury se nejčastěji objevuje Bellowova novela Ani den, dílko, které v USA poprvé vyšlo knižně spolu se třemi povídkami v roce 1956...

Hlavním motivem románu Zama, díla u nás dosud neznámého argentinského spisovatele, je čekání, beznadějné očekávání lepších časů, které nikdy nemohou přijít. Zama vypráví o nenaplněném životě a vyprázdnění rodinném, milostném i pracovním. Hlavní postava Diego de Zama, funkcionář španělské koruny, čeká v nejzazším z koutů koloniální říše na povýšení, které by znamenalo nejen profesní růst, ale i návrat k rodině a důstojnější život. Čeká však marně.

Georges Bernanos (1888–1948) je pro nás jedním z nejznámějších francouzských katolických spisovatelů a řadí se k největším romanopiscům 20. století. Jak ale ukazují i Velké hřbitovy v měsíčním svitu, autor je osobnost mnohem složitější, a úpěnlivým hledáním správného pohledu na aktuální i nadčasové problémy sympatický. Tato kniha přinesla ve své době (a možná i dosud) nepříliš známé skutečnosti.

Rozrušení (Verstörung) vyšlo poprvé roku 1967 jako druhý román Thomase Bernharda. Stojí na počátku Bernhardova výsadního postavení v německy psané literatuře.

Bitovovy knihy věnované A. S. Puškinovi - Puškinský dům, 1836 god. Predpoloženije žiť, 1825 god. Vyčitanije zajca nejsou přeloženy do češtiny. A Bitov chystá další knihu...

Africké příhody dánské spisovatelky Karen Blixenové dohromady utvářejí pestrobarevnou mozaiku, která v sobě zrcadlí africký kontinent a jeho duši, barevnou, divokou a proměnlivou, a především ostře kontrastující s evropskou kulturou.

Tlustý, bohatě ilustrovaný špalek se tváří poměrně autoritativně. Jednotlivá hesla jsou napsána výstižně a stručně, výběr autorů však lze napadnout z příliš mnoha stran. A především nejde o všechny knihy literární historie, ale jen o romány.

V předmluvě ke knize se tvrdí, že nabízí „jeden z příběhů, který je možné vyprávět o dějinách románu“. Samotné žánrové ohraničení ale není v knize aplikováno důsledně: najdeme v něm povídkové cykly nebo román ve verších jako Evžen Oněgin či epos Lusovci, ale ne mnohem významnější eposy Homérovy, na něž přitom potom mnohé romány tematicky navazovaly. O evropských kořenech románu se tak v knize nedozvíme skoro nic; pokud tedy má jít o „dějiny románu“, jsou velmi torzovité a neúplné.

Brecht v Divadle v Dlouhé – představení, v němž se mají i diváci na povel smát. Nabízí hudbu, tanec, obscénnost i mudrování: kabaret jako zrcadlo nastavené krutosti dějin. Brechtova próza vznikla v letech 1940 a 1941 za jeho pobytu ve Finsku. Co si z ní odneseme dnes?

Vinko Brešić, vysokoškolský pedagog, se zabývá vybranými problémy moderní chorvatské literatury v období druhé poloviny 19.století až do současnosti.

Maďarsky psané Dějiny české literatury.

Miodrag Bulatović (1930–1911), srbsko-chorvatsko-černohorský prozaik. Jeho hrdiny jsou lidé zmítající se v blátě vlastní frustrované existence, jedinci z naprostého společenského dna, pohybující se na hranici mezi tragickou realitou a absolutní maškarádou, lidé bez domova, bez lásky, prosti jakýchkoliv iluzí i nadějí.

Srbský autor Miodrag Bulatović (1930–1991) ve svém truchlivém románu alegoricky zpodobnil nešťastné osudy hrstky jedinců, ztracených existencí, již jsou nuceni čelit surovosti a až ďábelskému zlu ve svém okolí, kde je „červený kohout“, symbol lidské svobody a metafora života, soustavně pronásledován a ubíjen. Na zdánlivě ohraničeném pozadí dvou událostí, vesnické svatby a pohřbu, rozehrává autor symboly nabité drama, jež mu v moderní jugoslávské literatuře zajistilo jedno z předních míst.

5. února. Od prvního února nařídili nový kalendář. Takže podle jejich počtů je dnes už osmnáctého. Včera jsem byl na schůzi Středy. Bylo tam hodně "omladiny". Třeba Majakovskij,...

V českém překladu se objevily deníky Ivana Bunina (1870-1953), lépe řečeno jejich část. Stejně jako v originálu nesou název Proklaté dny a zachycují dobu kolem bolševické revoluce v roce 1917 až do roku 1920, kdy Bunin emigroval se svou ženou Věrou do Francie. Už ve dvacátých letech si Proklaté dny přečetla Buninova poslední láska – básnířka Galina Kuzněcovová.

Recenze vědeckofantastického románu italského spisovatele Dina Buzzatiho Velký portrét.

Promluvy velkého množství postav románu G. Cabrery Infanta se jako hravé pramínky slévají, obtékají překážky a vybublávají v drobných či větších vírech na povrch, kde je vzápětí smete vlna „tygřích slin“, hnaná zběsilou slovní smrští v rytmu radovánek i smutků havanského předrevolučního nočního života.

Na jednom irském hřbitově se až na věčnost hašteří mrtví venkované. Hlavními hrdiny snad nejvtipnějšího díla irského modernismu jsou nejen oni, ale také jazyk – irština, a to v celé své pozapomenuté bohatosti. Dílo z roku 1949 je mimo jiné též důvtipným komentářem k neblaze proslulé irské neutralitě za druhé světové války.

Italo Calvino ve své podivuhodné knize Když jedné zimní noci cestující překračuje hranice realismu k téměř neuvěřitelnému příběhu a dovoluje si vskutku neobvyklý experiment.

Kniha o knihách, především o sobě samé a také o čtenáři, který ji právě čte: Italo Calvino pojal román Když jedné zimní noci cestující jako ukázkový otevřený román, vycházející ze závratně abstraktních teorií i ze stokrát propraných literárních archetypů a klišé existujících v naší kultuře od nepaměti. Román z roku 1979 se záhy proslavil po celém světě, česky letos vyšel po dvaceti letech znovu.

Přečetl jsi už nějakých třicet stránek a příběh tě začíná vzrušovat. V jisté chvíli řekneš: „Hleďme, tahle věta mi zní povědomě.

Velmi elegantní a vkusný pokus o praktické využití sémiotických teorií, román italského spisovatele Calvina Neviditelná města, může zprvu čtenáře odradit tím, že vypadá jako prázdná formalistická hra. Přistoupíme-li však na neobvyklou formu, založenou na popisech imaginárních míst, totiž „neviditelných měst“, a tvořící tak zvláštní román v podstatě bez děje, budeme se těšit z četby krásně napsané oslavy radosti z cestování, radosti ze života, oslavy poznávání nového, ale i nostalgie po starém.