Pod (dlouho utajovaným) pseudonymem B. Akunin vydal Čchartišvili množství románů povídek v sériích Dobrodružství Erasta Fandorina, Dobrodružství jeptišky Pelagiji a Dobrodružství magistra, jehož první samostatnou část poprvé předkládáme českému čtenáři.

Český překlad titulu románu Nelsona Algrena Špacír po divokejch končinách nezní českému čtenáři nijak povědomě. Stačí však uvést anglický originál A Walk On The Wild Side a hned se každému vybaví Lou Reed a jeho stejnojmenný hit.

Nelson Algren je znám jako americký „levičák“, s nímž udržovala poměr Simone de Beauvoir. Proslavil ho také film natočený podle jeho románu – v Muži se zlatou rukou (1956) zazářil v hlavní roli.

V českém prostředí sice Guillaume Apollinaire patří – vedle Villona, Rimbauda a Verlaina – k nejznámnějším francouzským básníkům, přesto jsme až doposud z jeho slavných Kaligramů znali jen část. Obrazově a prostorově ztvárněnou poezii ze sbírky vydané francouzsky už v roce 1918 si nyní v překladu Petra Šrůty můžeme poprvé prostudovat v celém rozsahu.

V loňském roce vydalo nakladatelství Argo ve třech útlých svazcích veškerou povídkovou tvorbu ruského spisovatele Isaaka Babela, a to opět ve „starém známém“, vynikajícím překladu Jana Zábrany. Jde o záslužné připomenutí literárního odkazu tohoto významného ruského autora.

Filozofické interpretácie popkultúrnych diel občas zvádzajú ku vykonštruovaným príspevkom a nadinterpretácii. Vydavateľstvo XYZ sa rozhodlo vydať pozoruhodnú edíciu kníh zaoberajúcimi sa práve fenoménom analýzy masovo obľúbených filmov a kníh a významom, ktorý v sebe obsahujú.

Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

V prestižních antologiích americké literatury se nejčastěji objevuje Bellowova novela Ani den, dílko, které v USA poprvé vyšlo knižně spolu se třemi povídkami v roce 1956...

Hlavním motivem románu Zama, díla u nás dosud neznámého argentinského spisovatele, je čekání, beznadějné očekávání lepších časů, které nikdy nemohou přijít. Zama vypráví o nenaplněném životě a vyprázdnění rodinném, milostném i pracovním. Hlavní postava Diego de Zama, funkcionář španělské koruny, čeká v nejzazším z koutů koloniální říše na povýšení, které by znamenalo nejen profesní růst, ale i návrat k rodině a důstojnější život. Čeká však marně.

Georges Bernanos (1888–1948) je pro nás jedním z nejznámějších francouzských katolických spisovatelů a řadí se k největším romanopiscům 20. století. Jak ale ukazují i Velké hřbitovy v měsíčním svitu, autor je osobnost mnohem složitější, a úpěnlivým hledáním správného pohledu na aktuální i nadčasové problémy sympatický. Tato kniha přinesla ve své době (a možná i dosud) nepříliš známé skutečnosti.

Rozrušení (Verstörung) vyšlo poprvé roku 1967 jako druhý román Thomase Bernharda. Stojí na počátku Bernhardova výsadního postavení v německy psané literatuře.

Bitovovy knihy věnované A. S. Puškinovi - Puškinský dům, 1836 god. Predpoloženije žiť, 1825 god. Vyčitanije zajca nejsou přeloženy do češtiny. A Bitov chystá další knihu...

Africké příhody dánské spisovatelky Karen Blixenové dohromady utvářejí pestrobarevnou mozaiku, která v sobě zrcadlí africký kontinent a jeho duši, barevnou, divokou a proměnlivou, a především ostře kontrastující s evropskou kulturou.

Tlustý, bohatě ilustrovaný špalek se tváří poměrně autoritativně. Jednotlivá hesla jsou napsána výstižně a stručně, výběr autorů však lze napadnout z příliš mnoha stran. A především nejde o všechny knihy literární historie, ale jen o romány.

V předmluvě ke knize se tvrdí, že nabízí „jeden z příběhů, který je možné vyprávět o dějinách románu“. Samotné žánrové ohraničení ale není v knize aplikováno důsledně: najdeme v něm povídkové cykly nebo román ve verších jako Evžen Oněgin či epos Lusovci, ale ne mnohem významnější eposy Homérovy, na něž přitom potom mnohé romány tematicky navazovaly. O evropských kořenech románu se tak v knize nedozvíme skoro nic; pokud tedy má jít o „dějiny románu“, jsou velmi torzovité a neúplné.

Brecht v Divadle v Dlouhé – představení, v němž se mají i diváci na povel smát. Nabízí hudbu, tanec, obscénnost i mudrování: kabaret jako zrcadlo nastavené krutosti dějin. Brechtova próza vznikla v letech 1940 a 1941 za jeho pobytu ve Finsku. Co si z ní odneseme dnes?

Vinko Brešić, vysokoškolský pedagog, se zabývá vybranými problémy moderní chorvatské literatury v období druhé poloviny 19.století až do současnosti.

Maďarsky psané Dějiny české literatury.

Miodrag Bulatović (1930–1911), srbsko-chorvatsko-černohorský prozaik. Jeho hrdiny jsou lidé zmítající se v blátě vlastní frustrované existence, jedinci z naprostého společenského dna, pohybující se na hranici mezi tragickou realitou a absolutní maškarádou, lidé bez domova, bez lásky, prosti jakýchkoliv iluzí i nadějí.

Srbský autor Miodrag Bulatović (1930–1991) ve svém truchlivém románu alegoricky zpodobnil nešťastné osudy hrstky jedinců, ztracených existencí, již jsou nuceni čelit surovosti a až ďábelskému zlu ve svém okolí, kde je „červený kohout“, symbol lidské svobody a metafora života, soustavně pronásledován a ubíjen. Na zdánlivě ohraničeném pozadí dvou událostí, vesnické svatby a pohřbu, rozehrává autor symboly nabité drama, jež mu v moderní jugoslávské literatuře zajistilo jedno z předních míst.

5. února. Od prvního února nařídili nový kalendář. Takže podle jejich počtů je dnes už osmnáctého. Včera jsem byl na schůzi Středy. Bylo tam hodně "omladiny". Třeba Majakovskij,...

V českém překladu se objevily deníky Ivana Bunina (1870-1953), lépe řečeno jejich část. Stejně jako v originálu nesou název Proklaté dny a zachycují dobu kolem bolševické revoluce v roce 1917 až do roku 1920, kdy Bunin emigroval se svou ženou Věrou do Francie. Už ve dvacátých letech si Proklaté dny přečetla Buninova poslední láska – básnířka Galina Kuzněcovová.

Recenze vědeckofantastického románu italského spisovatele Dina Buzzatiho Velký portrét.

Promluvy velkého množství postav románu G. Cabrery Infanta se jako hravé pramínky slévají, obtékají překážky a vybublávají v drobných či větších vírech na povrch, kde je vzápětí smete vlna „tygřích slin“, hnaná zběsilou slovní smrští v rytmu radovánek i smutků havanského předrevolučního nočního života.

Na jednom irském hřbitově se až na věčnost hašteří mrtví venkované. Hlavními hrdiny snad nejvtipnějšího díla irského modernismu jsou nejen oni, ale také jazyk – irština, a to v celé své pozapomenuté bohatosti. Dílo z roku 1949 je mimo jiné též důvtipným komentářem k neblaze proslulé irské neutralitě za druhé světové války.

Italo Calvino ve své podivuhodné knize Když jedné zimní noci cestující překračuje hranice realismu k téměř neuvěřitelnému příběhu a dovoluje si vskutku neobvyklý experiment.

Kniha o knihách, především o sobě samé a také o čtenáři, který ji právě čte: Italo Calvino pojal román Když jedné zimní noci cestující jako ukázkový otevřený román, vycházející ze závratně abstraktních teorií i ze stokrát propraných literárních archetypů a klišé existujících v naší kultuře od nepaměti. Román z roku 1979 se záhy proslavil po celém světě, česky letos vyšel po dvaceti letech znovu.

Přečetl jsi už nějakých třicet stránek a příběh tě začíná vzrušovat. V jisté chvíli řekneš: „Hleďme, tahle věta mi zní povědomě.

Velmi elegantní a vkusný pokus o praktické využití sémiotických teorií, román italského spisovatele Calvina Neviditelná města, může zprvu čtenáře odradit tím, že vypadá jako prázdná formalistická hra. Přistoupíme-li však na neobvyklou formu, založenou na popisech imaginárních míst, totiž „neviditelných měst“, a tvořící tak zvláštní román v podstatě bez děje, budeme se těšit z četby krásně napsané oslavy radosti z cestování, radosti ze života, oslavy poznávání nového, ale i nostalgie po starém.

Albert Camus (1913-1960) francúzsky dramatik, prozaik, esejista a filozof.