Nepříliš rozsáhlý román s názvem Biserica Neagră (Černý kostel) Baconsky předložil jednomu bukurešťskému nakladatelství, jež ho okamžitě zamítlo; za autorova života nevyšel v Rumunsku, nýbrž v Německu (Die Schwarze Kirche), v roce 1976...

Salată orientală je těžko přeložitelný název rumunského salátu, který se svými přísadami dá přirovnat k českému bramborovému salátu a podobně jako u nás každá rodina uchovává ten svůj správný recept. Názvy kapitol v této knize odpovídají různým ingrediencím, máme tedy před sebou autorův vlastní recept? A jak do salátu přimíchat smyšlené akademiky?

Pochmurné úvahy přerušil nečekaný příchod bohémského básníka v doprovodu přesvědčeného starého mládence, který měl uctivé a uhlazené způsoby. Tvořili nesourodou, ale nerozlučně spjatou dvojici, pokud šlo o špatně zastíranou nelibost vůči „ženskému klášteru“ Katedry, jak ji jeden z těch dvou v přívalu básnické inspirace nazval.

Při četbě nového románu chorvatského autora Božidara Breziščaka Bagoly S one strane Dunava (Z druhé strany Dunaje, Matica Hrvatska, Zagreb 2002) se vskutku vydáváme na neobvyklé putování. A to hned v několika plánech. Především vyrážíme proti proudu času...

Gyvas atodūsis / Breathing Free nabízí přehled litevského básnictví. Nedá se říci, že by to byl přehled stručný – čítá přes pět stovek stran bilingvního litevsko-anglického textu.

Děj Bakerovy nové knihy Checkpoint (Kontrolní stanoviště) se odehrává výhradně v pokoji jednoho washingtonského hotelu, kde spolu rozmlouvají dva přátelé. Jeden z nich chce zabít prezidenta.

Když Viewegh, na rozdíl od Bákoše, napíše fejeton, netváří se, že vytvořil povídku...

Přeložený a okomentovaný úryvek ze stati Benjamina Rifkina o pojetí kategorií "my" a "oni" v ruských filmech, zvláště Bratr II Alexeje Balabanova.

Díky překladu Jiřího A. Čepeláka se nyní širší čtenářská veřejnost může seznámit s prvním svazkem Balbínovy vlastivědné encyklopedie Čech Miscellanea historica regni Bohemiae – Rozmanitosti z historie Království českého. Úctyhodný počin, který Balbína představuje jinak než jen jako autora Rozpravy na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, však kvůli neobvyklému editorskému přístupu vyvolává řadu otázek.

Pátá kniha slovenského autora V. Bally (nar. 1967) obsahuje šestnáct povídek...

S prozaikom Ballom sa na slovenskej knižnej literárnej scéne stretávame už celých desať rokov: Leptokaria, Outsideria, Gravidita, Tichý kút, Unglik a najnovšie De la Cruz – šesť kníh a stále ten istý Balla.

Ballova novela V mene otca je stručným rozprávaním hlavnej postavy o vlastnom živote, ktorý trefne charakterizuje prázdny – do očí bijúci – priestor na stránkach medzi jednotlivými kapitolkami. Tieto biele miesta symbolizujú jeho banalitu, sú nepodstatnou, digresívnou časťou ústredného príbehu poskladaného zo spomienok na narušené rodinné vzťahy.

Ballova novela V mene otca je krátke rozprávanie o rozpade rodiny, pokazenej morálke, nevere, osamotení a šialenstve.

Za ústřední téma prozaického cyklu Ladislava Balleka Južná pošta lze označit dětství, strávené na jihu Slovenska, na slovensko-maďarském pohraničí.

Podtitul tohoto románu zní „Una picaresca epopea postpunk“ – Pikareskní postpunková epopej, což je titul sice autoironický, nicméně dává tušit, že chce být nezanedbatelnou „epopejí“ tohoto typu literatury – však je také pokračováním ságy, jejíž základy byly položeny v předcházejících prózách Ballestrové.

Poněkud zavádějící charakteristika díla a nepřesný nástin fabule uvedený na obalu knihy láká čtenáře na “příběh jedné lásky“, odehrávající se na pozadí fašistické vlády v Itálii a rasových perzekucí v Evropě. Nicméně očekávané romantické líčení osudu dvou milenců ve víru dramatických událostí v knize nenajdeme.

Ballestrová tentokrát napsala knihu o válce, kterou v Itálii vedou již několik desetiletí odpůrci potratu proti platné legislativě. Nejedná se však o morální spor salonního charakteru, jaký se vede u nás, ale o skutečnou válku.

Ani Světlé dny nepostrádají ono neuchopitelné, zasněně nostalgické kouzlo, jímž se vyznačoval už předchozí román Zsuzsy Bánk. Vyvolávají úsměv na rtech a zároveň berou za srdce.

Titulní motiv světlých dnů si autorka ústy jedné ze svých ženských postav vypůjčila z kterési dávné jazzové skladby. Světlé dny představují období v lidském životě, která vnímáme si uvědomujeme na pozadí vědomí, že dny mohou kdykoli potemnět. To je ústřední téma románu o rodičích a dětech, o dětství a dospívání.

Na pultech britských knihkupectví se v těchto dnech objevil nejnovější Banksův opus, více než 400stránkový román Dead Air (Mrtvý vzduch), který autor zvládl napsat za pouhých šest týdnů horečnaté práce. Útok na americká města nasměroval vznikající text tak, že teroristické útoky jsou v textu silně přítomné.

Výborné psychologické líčení spolu s neotřelým jazykem knihy, zachycujícím mimo jiné některé prvky smålandského dialektu, vedlo porotu nejvýznamnější švédské literární ceny Augustpriset k tomu, že románu Korparna udělila cenu za nejlepší beletristické dílo roku 2011.

Snad ještě nikdy nevzbudilo vítězství konkrétní knihy v Bookerově ceně tolik nelibosti a kontroverze jako v případě posledního vítěze Johna Banvilla a jeho románu The Sea (Moře).

I v této knize se projevují hlavní témata známá z některých Bar-Josefových divadelních her: lidé plní nejistoty, kteří hledají čisté a opravdové věci a současně napětí mezi světským Tel Avivem a pobožným Jeruzalémem.

Jedenáct milionů naverbovaných kopytníků nebylo v první světové válce samo: vedle koní, oslů či mul ve válce sloužili psi a poštovní holubi. Vedle toho Éric Baratay, profesor historie a specialista na „dějiny zvířat“, připomíná i nechtěné společníky jako krysy, vši, blechy a mouchy. A přehled doplňuje o zvířata zapletená do konfliktu jaksi mimochodem a často omylem: toulavé kočky a psy, bezprizorný dobytek, zajíce, veverky, různé druhy ptactva.

Recenze na první román Renata Baretiće, za který autor obdržel všechny významnější chorvatské literární ceny za rok 2004.

Kniha Osmi povjerenik byla jedním z největších hitů loňského roku na chorvatském trhu, autor za ní dostal všechny důležité literární ceny.

Švýcarský prozaik a dramatik Lukas Bärfuss patří k předním německy píšícím autorům střední generace. Některými kritiky je dokonce považován za nejpozoruhodnějšího švýcarského spisovatele současnosti. Jeho texty čtenáře staví před etické problémy moderního světa, Bärfuss v nich s oblibou klade nepříjemné otázky a poukazuje na nešvary takzvané civilizované společnosti. Nejinak je tomu i v novince Hagard, jež si letos na jaře vysloužila nominaci na Cenu Lipského knižního veletrhu. Právem?

Ukázka pochází z první poloviny románu. Pracovník rozvojové spolupráce, vypravěč románu David Hohl, v ní popisuje dramatické události ve rwandské metropoli Kigali během návštěvy papeže.

Novela Hedvábí (Seta, 1996) je Bariccovým v pořadí třetím a možná nejpoetičtějším dílem.

Když něco začíná, hledám každou zapomenutou nitku, za jejíž konec bych se mohla zachytit a nepozorovaně se nechat vést až do doby, kdy si má ješitná sebedůvěra vzpomene, že už si může být sama sebou jistá.