Z nové švédské antologie hororových povídek čtenáře příjemně zamrazí, byť pravděpodobně osloví spíše fanoušky žánru.

Pětatřicátník Sebastian vystudoval filozofii, za dva známé napsal disertační práce, ale ke své vlastní se nemůže odhodlat, bojuje s akademickou prokrastinací. Na dovolené u moře mu přítelkyně v legraci navrhne, jestli by nechtěl profesionalizovat to, co umí nejlépe: příjemně hladit.

Cynický novinář a spisovatel Patrick Besson opět zesměšňuje francouzskou společnost. Tentokrát mu k tomu slouží 17 kratičkých povídek, kde se setkávají osobnosti z různých časových období. Autor si vypůjčuje knižní tituly, upravuje lidské osudy, míchá dohromady různé události a hlavně se nebojí kriticky, s nadsázkou a humorem vykreslit (nejen) současnou Francii.

Posloupnost nemoci, naděje, jež provází čekání na výsledky vyšetření, smíření se s tím nejhorším, když už je diagnóza jasná. A také odmítání lží...

Besson je mladý francouzský autor, v němž kritika vidí novou naději tváří v tvář přílivu autorů, z jejichž románů překypuje násilí, obscénnost, exhibicionismus, vulgárnost.

Důstojný otec Drumont přichází do Afriky s posláním šířit evropské náboženství, nedaří se mu však zlomit a ani potlačit prastaré zvyky a tradice. Snad jen mladý Denis, jeho pomocník, podléhá Drumontovu kázání a vzdává se afrického dědictví. Jeden z nejznámějších afrických autorů, kamerunský spisovatel Mongo Béti, vydal roku 1956 román o ztrátě západních a křesťanských ideálů, o bolestném vystřízlivění zarytého misionáře, ale i o nepochopitelné schopnosti potlačit vlastní původ.

Sociální síť Show You se pro mnohé stala místem setkání, událostí: tato „reality“ se jeví o tolik zábavnější a především hmotnější než skutečné fyzické bytí. Dá se žít i jinak? Mladá francouzská autorka Solange Bied-Charreton popisuje způsob života mezi nudou a zábavou. Její postavy ztrácejí své reálné já v nereálném světě.

Židovský blues je křehká a poetická kniha, plná postřehů o Židech a Němcích, jemné ironie a především autorových osobních vzpomínek. Působivě napsaná a vtipná výpověď o tom, jak těžké je být Židem a jak těžké je o tom neustále přemýšlet.

Autobiografická próza současného německého autora s židovskými kořeny. Formou krátkých vyprávění Maxim Biller promítá reportážní záběry ze své životní cesty, na které hledal sám sebe jako člověk, Žid a spisovatel. Publikace přesahuje rámec memoárové literatury zejména výraznou reflexí životních postojů. Při zpětném pohledu Biller považuje za svou první chybu, že se rozhodl – stejně jako Philip Roth – být sám sebou, neovlivňovat svou fantazii a svobodnou vůli, a za druhou pak, že přestal snít o I

Kniha P. Bilého je do jisté míry ironicky zaměřená proti slovenskému katolicismu, který se liší od toho v Itálii a Španělsku. Autor svou ironii rafinovaně zabudovává do vyprávění příběhů odehrávajících se v italském klášteře. Klášterní postavy převora Giuseppeho di Flavia, mnichů Alberta Giovinetiho a Stefana Piginiho aj. jsou popsány velice poutavě – k jejich zvláštnostem patří, že mají vysoké vzdělání a nebojí se demonstrovat svou rebelii proti společnosti.

„Tento román je fikcia. Akákoľvek podobnosť so skutočnosťou je náhodná.“ Peter Bilý pichá do hniezda, z ktorého pred časom sám vyletel, no alibisticky sa tvári – ja nič, ja muzikant. V rámci románového príbehu ponúka hru, v ktorej sa reálny autor stáva súčasťou deja, vystupujúci ako sprostredkovateľ životných osudov niekoho iného.

Mahi Binebine, marocký výtvarník a spisovatel, se v románu o sebevražedných atentátnících stává jedním z nich. Jen tak mohl zjistit, co vedlo partu kluků k tomu, že rozpoutali strašný masakr, z něhož ani pro ně nebylo úniku.

Opilci, jo opilci si přece svoje historky nezapisují, oni je žijí. Jejich těla se musí postavit do zvláštního nadpozemského (či spíše nezemského) světla, aby se ukázalo písmo, aby byly vidět všechny události, místa a lidi, co kolotají tam uvnitř...

Svou druhou ženu, malou hubenou Malin, drobounkou ženštinu v zelených šatech a s namalovanými pihami na čele, zato Morgan pořád ještě miluje. Hned po rozvodu sedla zhrzená a ubrečená do prvního letadla a odletěla do Nepálu. Předpokládá se, tedy Morgan to předpokládá, že je mrtvá:

Předmluva Andreje Bitova k románu Leonida Gabyševa Odljan neboli Vzduch svobody.

Bitovovy knihy věnované A. S. Puškinovi - Puškinský dům, 1836 god. Predpoloženije žiť, 1825 god. Vyčitanije zajca nejsou přeloženy do češtiny. A Bitov chystá další knihu...

Ve Francii slaví úspěch komiks, který vysvětluje politiku: atmosféru na ministerstvu zahraničí, styl práce francouzské diplomacie, politické celebrity a jejich týmy poradců. Dílo bývalého zaměstnance ministerstva umožňuje nahlédnout za oponu běžného dne diplomata a pochopit, jak to chodí: kdo, co, jak a proč dělá.

De Cendres et de Fumées je dílo, jež i přes svůj nevelký rozsah překvapuje svou hloubkou, citovou i myšlenkovou...

Par son roman De Cendres et de Fumées, Blasband a enthousiasmé aussi bien les lecteurs que les critiques. Rien d’étonnant à cela, car le livre vous saisit et ne vous lâche pas...

Každá ze třinácti postav tu vypoví svou verzi rodinné historie. Žádný z osudů není lehký, ani jeden z rodiny nezůstane ušetřen traumat. Všichni mají své slabosti, děsy, trápení, jeden každý touží po lásce...

Přede dvěma lety přišel belgický režisér Frédérick Fonteyne a přesně podle zaprášené a odřené, ale osvědčené šablony natočil velmi moderní, progresivní a zároveň tradiční film.

Blasband v Bruselu uvádí divadelní ságu, čtyřhodinové představení pro 38 herců s názvem Zapomenutá vesnička tam za horami.

Lom, silný, poměrně pozdní debut bratislavské rodačky Martiny Blažekové (nar. 1982), tvoří z větší části básně psané ve slovenštině. Autorčina rozkročenost mezi dvěma kulturami se sice jeví jako významná, ale spíše pro sféru autorčina života či literárního „provozu“ než pro její poetiku jako takovou.

Jaroslava Blažková (1933) vstúpila do slovenskej literatúry v šesťdesiatych rokoch, ale po svojej emigrácii v roku 1968 do Kanady sa z nej vinou spoločensko-politických okolností na dlhé desaťročia vytratila. Až v druhej polovici deväťdesiatych rokov sa do slovenského literárneho kontextu nanovo zaradila.

Aldo Busi, známý romanopisec a překladatel z němčiny a angličtiny, vyvolal v roce 1990 diskusi o překladatelské etice a věrnosti vůči originálu, když předložil veřejnosti překlad Boccacciova Dekameronu do současné italštiny.

Najnovšia knižka Jany Bodnárovej Insomnia je opätovným potvrdením koncepčného prístupu spisovateľky, ktorá má na svojom konte už štrnásť kníh pre dospelých aj deti, deväť rozhlasových hier, dve divadelné hry a dva televízne filmové scenáre. Znova sa tu ukazuje, že Jana Bodnárová je vyhranenou autorkou, koncentrovane ostávajúcou v tónine vyostrenej rozrušenej citlivosti a vzdušnej snovosti.

Rumunský historik a profesor fakulty historie univerzity v Bukurešti Lucian Boia, známý svým dosti kritickým a svébytným pohledem na dějiny vlastní země a vlastního národa, sepsal v roce 2012 útlou publikaci s názvem De ce este România altfel? (Proč je Rumunsko jiné?). Podle slov samotného autora by tato práce měla představovat jakési volné pokračování knihy România, ţara la frontiera Europei (pod názvem Rumunsko, krajina na hranici Európy vyšlo v Bratislavě taktéž v roce 2012).

Vzdialená hviezda je román dostatočne pútavý, číta sa ľahko ako exotické, trochu výstredné dobrodružstvo.

Román, jehož název tvoří hashtag, přeložitelný snad nejlépe anglickým #resistLOVE, představuje první prozaickou reflexi největšího protirežimího protestu v dějinách Turecké republiky, známého jako „boj o park Gezi“. Jeho autor se jako kritik režimu před železnou pěstí premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana uchýlil do České republiky, kde požádal o politický azyl. Román však nepojmenovává aktuální témata přímo a zůstává spíše v abstraktní rovině.

Útlá knížečka Kdože je ten Jan Olik? je jedovatá, nekompromisní a chytrá satira na literární sdružení všeho druhu, kluby a svazy, a vůbec veškerou průměrnou básnickou havěť, pro kterou je psaní něco jako „lifestyle“.