Na pole tvorby pro děti se dál vydávají autoři, kteří patří ke špici současné literatury: nejnověji Petr Borkovec, Petr Stančík, Jan Jařab a Ondřej Buddeus. A ambiciózní nakladatelské aktivity, které ještě před deseti lety vypadaly jako stěží udržitelné, vydávají své plody a nasadily vysokou laťku, zejména co do výtvarné podoby knih.

Knížka o psovi Samsonovi a kocourovi Robertovi, kteří zdědí penzion Nad Fjordem a čtrnáct korun padesát, se zprvu tváří jako klasický příběh o strašidelném domě. Strašidlo je ale rychle sprovozeno ze světa a penzion se může otevřít prvním zvířecím hostům.

Velkoformátový bilderbuch z dílny německé výtvarnice R. S. Bernerové napovídá, co se asi v malém městečku děje, když se setmí. Lokacemi i čtyřnohými a „člověčími“ obyvateli navazuje na čtyři předchozí díly, zasvěcené jednotlivým ročním obdobím. Kniha i tentokrát skoro beze slov pečlivou drobnokresbou s titěrnými detaily v tlumených barvách odvypráví tolik příběhů, kolik bude mít čtenářů.

Co máme na hlavě? A v ní? A proč je každá hlava jiná? Na tyto a další otázky odpoví hravá encyklopedie Hlava v hlavě – a navíc ještě spoustu otázek přidá.

Pohádkové podobenství ze země obrů o tom, jak i ten nejmenší dovede přechytračit velkého. Humorné moderní ilustrace vtiskly bezmála půlstoletí starému příběhu z pera švýcarského klasika dětské literatury novou tvář.

Přímočaré hrátky se slovy v abecedním pořádku. Jednoduché hádanky pro tříleté zvědavce, kteří už vědí, kdo žije kolem nás. Tvorbu pro děti předčasně zesnulého pražského básníka Jana Branického shrnují dva útlé svazky, které loni vydalo nakladatelství Verzone.

Broučci Jana Karafiáta (1846–1929) jsou bezesporu jednou z nejvydávanějších českých knih pro děti a právě letos, kdy uplynulo 145 let od jejich prvního vydání, se k českým čtenářům dostává publikace Karafiátovi Broučci v české kultuře od literární historičky Věry Brožové.

Ve čtvrtek 16. února 2017 zemřel ve věku nedožitých 90 let nizozemský kreslíř a grafický designér Dick Bruna, tvůrce celosvětově milované králičí holčičky Miffy. České děti se mohly s legendární králičí slečnou seznámit díky nakladatelství Baobab poprvé v roce 2011. Pár týdnů před úmrtím jejího slavného duchovního otce pak vyšla další tři leporela: Jaká je to barva, Miffy?, Kdo je v zoo, Miffy? a Miffy má lupu!

Přestože je nevidíme, jsou nedílnou součástí našich životů. Mikroby najdeme všude kolem nás, na nás i v nás, a je proto důležité se s nimi začít seznamovat co nejdříve. A proč ne třeba prostřednictvím knihy Philipa Buntinga, která bakterie, viry, houby či archea představuje mimořádně přístupnou formou.

Z nenápadného textu řadového animátora se zrodila textově i obrazově výrazná kniha, která obstojí sama o sobě a nepotřebuje být vnímána jako chudší verze stejnojmenného filmu. Bilderbuch, který lze dětem přečíst najednou před spaním nebo s jehož recitací mohou starší děti zazářit na vánočních besídkách.

Čtyři příběhy pro děti v knize Báchrobky se nesou v melancholické přátelské atmosféře, přestože se odehrávají na hřbitovech a na popravišti. Jsou plné slovního humoru a promyšlených detailů, včetně nápadité obálky. Kat nemusí lidem sekat hlavy, pes sežrat všechny kosti, bludička svádět z cesty a kámen má taky právo na názor!

Mínin imaginární kamarád se jmenuje Zvíře. Dovede měnit svou podobu, je velmi svobodomyslný a rád rýmuje. Je s ním legrace a bez něj by to nebylo ono: originální příběh o dětské fantazii a síle přátelství.

Obrazová knížka Pár hřebíčků a nic víc francouzské autorky Sophie Curtil (1949) sice vznikla pro děti předškolního věku, osloví však každého čtenáře, který je ochoten přistoupit na hru s představivostí a zapojováním různých smyslů.

Poměrně zajímavý nápad na rodinné čtení s množstvím ilustrací, jež by mohly rozvíjet dětskou fantazii a slovní zásobu a ještě francouzským dětem zpřístupnit české klasické dílo, ztroskotal na nepovedeném překladu.

Literární tvorbu Olgy Černé charakterizuje hluboké porozumění pro dětský svět, objevitelské touhy a radost ze hry. Zatímco její předchozí texty Kouzelná baterka a Poklad starého brouka vycházely z pohádkového půdorysu, próza Z domu a zahrady se svou poetikou blíží více obrázkové knize Jitka a kytka, s níž sdílí schopnost propůjčovat všední realitě neobyčejný háv.

Když se řekne chlupáč, vybaví se nám nejčastěji chundelaté psisko. V příběhu s nekompromisním názvem Já nejsem tvoje maminka, který slovem i obrazem vypráví frankofonní Kanaďanka Marianne Dubuc, je to však tajemné bílé stvoření, jež místo štěkání pípá. A dovede obměkčit nejedno zatvrzelé srdce.

Švédský psycholog Carl-Johan Forssén Ehrlin vtělil principy autogenního tréninku do knihy, která má vymýtit malé nespavce. Když nepomáhá teplé mléko, meduňka nebo počítání oveček, možná pomůže čtení knihy O králíčkovi, který chtěl usnout. Vyžaduje to však i nemalou odvahu rodiče, který by v sobě měl probudit rétora a hypnotizéra a zároveň odolat pokušení a neusnout dřív než ratolest.

Chvalozpěvy na obálkách či v anotacích knih zpravidla klamou tělem. V případě románu Jana Faktora Jiříkovy starosti o minulost, obsáhlé „generační výpovědi o normalizační době“, to však neplatí. Skutečně se jedná o „i v rámci české literatury naprosto ojedinělý“ literární počin, o kterém se zcela jistě bude mluvit i s odstupem několika let.

Faulknerovu magickou pohádku můžeme vnímat jako předstupeň tzv. yoknapatawphaské ságy, jako bránu (či spíše branku) do spisovatelovy nekonečné říše slova.

Nakladatelství Meander přichází k dětským recipientům s dvěma útlými svazky zařazenými do umělecké edice Modrý slon – posledními autorskými publikacemi, jež vzešly z pera básnířky a spisovatelky Violy Fischerové (1935–2010). Literátka proslulá svou láskou ke zvířatům zprostředkovala dětem její bezpodmínečnost již v knize O Dorotce a psu Ukšukovi (Meander, 2007), v níž líčí humorné i dramatické momenty proměny malého štěněte v opravdového přítele a ochránce své lidské paničky – holčičky Dorotky.

Naučit chodit dítě na nočník je spíše stresující než k popukání – tedy pokud jako pedagogický nástroj nepoužijete knihu belgického spisovatele a ilustrátora Guido van Genechtena. Úspěch světového bestselleru pro nejmenší čtenáře tkví v jemném humoru a vtipných ilustracích na ošemetné téma, které musí řešit každý rodič.

Spoločnosť má Erika Jakuba Grocha (1957) vo vedomí predovšetkým ako básnika, ktorým aj skutočne je, potom ako významného predstaviteľa slovenského disentu (spolu so zosnulým filozofom Marcelom Strýkom organizovali z Košíc jeho východoslovenskú časť, pričom udržiavali úzky kontakt s pražským disentom), občas funguje ako vydavateľ kvalitnej literatúry a nemožno zabudnúť tiež na Grochovu rozhlasovú tvorbu.

Izraelský spisovatel David Grossman představil letos na festivalu Svět knihy svůj román Mít s kým běžet. V něm se svérázným způsobem pouští do složité problematiky drogové závislosti a lidského odcizování. Nyní se k českému čtenáři dostává i Grossmanova tvorba pro děti. Pohádky pro Itamara a Rut obsahují osm krátkých příběhů, které rozhodně stojí za naši pozornost.

Poeticky a svobodomyslně ilustrovaný pohádkový příběh o prvním tázání po nekonečnu a zdánlivém nic vyzývá nejen dětskou fantazii k hledání odpovědí. Velryba v této knize připomíná vzducholoď a dovede být nejlepší kamarádkou i shovívavou průvodkyní na cestě do peřin mraků a ještě dál. Koho by napadlo, že věci zdánlivě neviditelné se lesknou?

Tvůrci textu leporela Rýmovačky naší Kačky reagovali na dětskou fascinaci rytmem a rýmem, která je přirozenou fází osvojování mateřského jazyka. Díky ilustračnímu doprovodu v nadčasovém realistickém pojetí mohou leporelo prostřednictvím obrázků „číst“ i samy děti.

Celosvětově populární vizuálně propracované příběhy o bratrské dvojici Tatu a Patu konečně pobaví i naše malé čtenáře. Zachrání Tatu a Patu jako superhrdinové město Suprnice a jako kosmičtí piloti nejednu galaxii?

Pohled do tajuplného světa japonských strašidel, strašidelných zjevení a rozmanitých duchů, nám ve svém díle přibližují spisovatelé, kteří po celém Japonsku nasbírali, či znovuobjevili podivné příběhy - kaidany, jež se většinou tradovaly z generace na generaci nebo byly zapsány ve starých sbírkách.

První česky vydaná kniha výtvarníka Petra Horáčka, jíž nepředchází anglický originál, je zejména obrazově působivé podobenství o životě, road movie se štastným návratem domů. Kéž by každý z nás byl jako zahradník, který na svých cestách rozsévá semínka, z nichž vyrostou krásné květiny, aby celý svět byl „o maličko hezčí“.

V jemných náznacích, citlivě i s malinkou dávkou laskavého humoru se kniha Stínidla finské manželské dvojice Maiji a Anssiho Hurmeových věnuje jednomu z nejtěžších témat vůbec, a tím je ztráta rodiče.

Majdalenka na zahrádce je knížka určená nejmladším posluchačům a začínajícím čtenářům. Po grafické stránce je dokonalá: Tomáš Řízek je ilustrátor, který umí děti zaujmout a i z prostého vyprávění vykouzlit umělecké dílo. Alespoň v očích dětského čtenáře, který ještě nepozná, že v každém druhém souvětí chybí většina čárek.