Elif Batumanové se podařilo napsat text, v němž se snoubí opravdová vášeň k ruské literatuře s vysokou erudovaností vědce a nové pohledy na známé tváře literárního světa s vtipem, ironií a nesporným spisovatelským talentem.

Kolik smysluplných vztahů dokáže člověk během života udržovat? Jaký vliv má společenská nerovnost na makaky a jaký na lidi? A kdy přijde doba, v níž nebude možné vést sociální život jinak než elektronicky? Tyto otázky řeší Zygmunt Bauman ve své knize Tohle není deník. Nejednou si v ní zoufá nad nespravedlností a nerovností, které ale po světě „distribuuje“ dost svévolně. Jeho smutek přitom vyvažuje vtip a sarkasmus.

Francouzský literární teoretik Pierre Bayard ve svých knihách už naboural nejedno dogma. Na vybraná témata útočí lstivě a záškodnicky, čímž si lehce získává přízeň široké vrstvy čtenářů. Přitom ale za většinou velmi provokativním názvem publikace stojí poctivá studie postavená na pečlivě dokládaných argumentech. I když tentokrát svého čtenáře vehementně nabádá, aby knihy zbytečně nečetl a klidně o nich mluvil, sám vychází z četby bohaté a opírá se o mnohé dávno publikované teorie.

Autorovy teze jsou opravdu záměrně a naprosto očividně natolik přehnané, že je možná pošetilé chtít s autorem vážně polemizovat. Jistě ale u Bayarda mohou najít povzbuzení ti, kteří jsou terčem údivu či útrpnosti okolí kvůli tomu, že čtou mnoho knih najednou a napřeskáčku, nezačínají vždy od začátku a dočítají je jen tehdy, když je opravdu zaujmou - jako já.

V nejnovější knize, Le Plagiat par anticipation (Anticipovaný plagiát), Bayard rozvíjí zajímavou tezi o tom, že v dějinách literatury se dá najít mnoho děl, která jako by se inspirovala knihami, jež vyšly o desítky a stovky let později.

Kniha Stařec a med, kterou vydalo v minulých dnech pražské nakladatelství Portál, patří k reprezentantům velmi specifického, a přitom značně širokého bezejmenného žánru, který by se dal nazvat třeba „knižní zdravicí“.

Silnou stránkou publikácie Is That a Fish in Your Ear? je názornosť, text je plný vtipných príkladov a narážok na klišé, ktoré o preklade kolujú. David Bellos dokazuje svoj široký prehľad o problematike prekladu, histórii, teoretických dielach a štatistikách, zároveň dokáže spojiť tieto poznatky z jedného odboru so všeobecnými dejinami, príkladmi z politiky, filmu a iných oblastí.

Benčík si pre svoj biograficko-beletrizujúci triptych vybral literárne trojsúhvezdie – Janka Kráľa, S. H. Vajanského a P. O. Hviezdoslava, s náročnou ambíciou: priblížiť čitateľom najdramatickejšie chvíle zo života troch slovenských kráľov ducha a prezentovať ich jedinečné a neopakovateľné životné príbehy.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Kniha Pravdě na stopě (německy Der Wahrheit auf der Spur), kterou v uplynulém roce v překladu Nikoly Mizerové, Pavla Novotného a Miroslava Petříčka vydalo nakladatelství Prostor, představuje chronologicky řazený soubor rozhovorů, dopisů a fejetonů rakouského básníka, prozaika a dramatika Thomase Bernharda, z něhož lze dobře vysledovat vzájemný vztah mezi autorem a kritickou veřejností a zároveň také cesty, jimiž se v průběhu let ubíralo Bernhardovo myšlení a jeho přístup k literární tvorbě.

Bibliografie knižních překladů z portugalské literatury do češtiny (1990–2010).

Je škoda, že se nenašlo dostatek studií třeba jen k posledně jmenovanému z témat, protože různých hrdinů, pseudohrdinů či antihrdinů vhodných ke zkoumání by se dalo najít bezpočet. Místo toho editoři spojují tři odlišná témata a tento počin se snaží ne zcela přesvědčivě odůvodnit tím, že je všechna zařazují pod zastřešující kategorii „vektorovosti“.

Kráva je fialová a triko vyrostlo v obchodním domě… S podobnou neinformovaností bojuje praktický knižní pomocník Příběh skříně, který popisuje skutečnou cestu oblečení od výroby přes spotřebitele až po likvidaci. Snaží se tak vychovat uvědomělé módní konzumenty.

Diplomová práce Kateřiny Bohadlové je zcela imunní vůči rozšířeným zlozvykům diplomantů.

Více než půl století po vydání tyto eseje neztratily nic ze své hloubky, alespoň pro ty, jež zajímají metafyzické otázky, ale mají zároveň i smysl pro ironii a myslí si jako autor, že metafyzika je „odnoží fantastické literatury“.

Autor v sérii devíti rozsáhlých esejů interpretuje myšlenkový vývoj významných židovských myslitelů 20. století s důrazem na otázky týkající se židovské identity: zjevení a zákon, naděje a spása, úcta k jinakosti a zákaz zobrazování.

Snad s výjimkou Avignonu se ve 14. století žádné evropské město nemůže pyšnit tak mimořádnou úrovní vzdělanosti, tak intenzivní kulturní aktivitou a takovou koncentrací výrazných osobností jako Florencie.

Kroatista profesor Vinko Brešić se zaměřil a podrobil analýze svět chorvatských literárních časopisů, které vycházely zhruba do konce 19. století.

Vinko Brešić, vysokoškolský pedagog, se zabývá vybranými problémy moderní chorvatské literatury v období druhé poloviny 19.století až do současnosti.

Jaké jsou skutečné rizikové faktory války? Proč hasiči, nasazující životy, rozumějí rizikům lépe než finančníci? Hrozí nám „nízkopopulační bomba“ či úpadek vzdělanosti? I na to odpovídá fascinující kniha poskytující přehled o tom, čím se zabývají přední soudobí vědci a myslitelé.

Kniha s názvem Nudo di madre, což znamená matčin akt, ale může to znamenat v kontextu knihy i oproštěný od matky – má podtitul „Příručka dokonalého Spisovatele“.

Byattová téměř vždy přesvědčivě a dokázala nabídnout neobyčejné postřehy. Proto není divu, že se její nová kritická kniha On Histories and Stories (O historiích a příbězích) setkala se značným zájmem a ohlasem.

Edícia Domino vydavateľstva Kalligram v ostatnom čase priniesla viacero kníh, koncipovaných ako výber z literárnych kritík, recenzií, článkov, esejí, glos alebo príležitostných príhovorov známych slovenských spisovateľov, publicistov, kritikov.

Tři série minipříběhů a úvah převážně z autorova mládí představují Alberta Camuse tak, jak ho známe z jeho slavnějších, později vydaných románů, esejů a divadelních her: jsou prodchnuté pro něho tolik typickou filozofií a osobitým náhledem na lidský život.

Na rozdiel od svojich kolegov si Caplan nemyslí, že ťažkosti demokracii spôsobuje nevedomosť voličov. Tragédiu demokratickej voľby vidí v tom, že súčet nesprávnych presvedčení zle informovaných občanov vedie k výberu politík, ktoré škodia celej spoločnosti.

Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959.

Anatomie jednoho okamžiku je dobře napsaná kniha – už proto, že Javier Cercas je výborný spisovatel. Jako učebnice historie ale neobstojí: události i jejich kontext jsou podány z příliš osobního pohledu, bez potřebného nadhledu. Autor to ostatně nepopírá, naopak zdůrazňuje, že jde o román.

Kniha na pomezí románu a non fiction poutavě vypráví klíčové okamžiky španělských dějin 20. století a navíc představuje skvělou meditaci nad povahou moci či fungováním politiky. Obsahuje relativně nadějné poselství, že žádný úspěšný politik se sice neobejde bez populismu a prohnanosti, to mu ale nemusí ubírat na statečnosti a nemusí to znamenat, že by nechtěl prospívat celé společnosti jako celku.

Kniha se rozpadá na dvě části. Tu jednu tvoří kapitoly o filozofické a teologické antropologii. Do druhé spadají texty o klinické antropologii a příspěvky o sportu či genetice. Navzájem spolu nejsou nijak výrazně propojeny a vynechána jsou právě ta pomezní témata, kde by mohlo docházet k průniku oněch izolovaných přístupů, jako otázky sebeuvědomování vlastního těla, problematika sexuálního studu nebo vztah mystiky a erotiky.

Významný geolog Václav Cílek se v posledních letech u nás zařadil mezi nejčtenější autory, přestože nepíše beletrii. Jeho knihy dokážou zaujmout každého.