Otázka, nakolik je romantismus dodnes součástí našeho myšlení a cítění a nakolik se s tímto pojmem dá operovat při analýze soudobého umění, je zodpovídána různě. Jednoznačně kladnou odpověď na otázku po „trvalosti“ romantismu dává M. Doorman v knize Romantický řád. Podle autora představuje romantika dnešní každodenní zkušenost západního člověka. Když jdeme lesem, činíme tak jinak než ten, kdo žil v 18. století, nebo indián z kmene Hopi...

Kniha je plná detailních líčení dlouhé řady hororů, se zaměřením na podrobné a podle mne samoúčelné popisy těch nejdrastičtějších scén. Na druhou stranu nepostrádá poznámky pod čarou a seznam odborné literatury, takže jejím modelovým čtenářem je zřejmě sadista s mírně pedantickými sklony.

Pro umění zemí, které byly dlouhodobě devastovány komunistickou diktaturou, je po roce 1989 automaticky a zákonitě příznačná tendence vyjádřit se ihned a jakýmkoli způsobem k otázkám přežívání v této absurdní a složité době. Tato tendence se ovšem vzápětí se stejnou zákonitostí stává kontraproduktivní.

Kniha Ani mouše by neublížili je souborem portrétů válečných zločinců ze zemí bývalé Jugoslávie. Autorka Slavenka Drakulić dále knihu doplňuje o několik esejů o balkánském násilí.

Nová kniha esejů chorvatské autorky žijící ve Švédsku. Autorka rozebírá vybrané válečné zločince souzené v Haagu za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Kniha S. Drakulićové je nepříjemným, nicméně velmi důležitým svědectvím nejen o válce v Jugoslávii, ale zejména o zlu, které může být ukryto v komkoliv z nás a jehož nebezpečí se odhalí, až když je pozdě.

Ján Drengubiak se rozhodl prozkoumat dílo současného kontroverzního francouzského spisovatele R. Milleta – s odstupem cizince, osobně nevtaženého do polemik, které hýbou francouzským intelektuálním světem.

Útlá knížka Ivana Dubského "Ve věci Heidegger" seznamuje s celou šíří diskuse okolo Heideggerova případu.

Edith Hall a Pat Easterling seskupily 20 studií, které zásadně otočily směr bádání od textuality k teatralitě (textuality x theatricality).

Když se dnes v Čechách řekne „seznam“ či seznamy, většině lidí se vybaví buďto stále znovu skoro do omrzení diskutované soupisy spolupracovníků StB, anebo první český internetový vyhledávač (a vůbec nejzobrazovanější internetová stránka v Česku) Seznam.cz.

Během staletí se svět zaplnil bájnými místy a zeměmi, v jejichž existenci lidé věřili a někdy v ně věříme dodnes. Kdysi mohly skutečně existovat, jako legendární Atlantida, nebo také ne, ale víra v ně byla skutečná: řada dobrodruhů se vydala hledat např. říši královny ze Sáby. To, co je na těchto přeludech skutečné, odkrývá ve své nové knize Dějiny legendárních zemí a míst Umberto Eco.

Eco má jistě pravdu, že vymyšlené krajiny, o kterých píše, se staly „pravdivou součástí reality světa našich představ“ a mají velmi reálnou sílu, jsou obdařeny mocí nadchnout, snít, dojmout, chtít objevovat, modlit se, pomáhat druhým, ale i chorobně utíkat od reality, či ji naopak od základu měnit a ve jménu zcela nového budoucího světa ničit a vraždit. Čím více si to budeme uvědomovat, tím lépe.

Satira na poměry v novinových redakcích a na způsob, jakým média manipulují veřejným míněním, moderní traktát o dějinách druhé poloviny minulého století nebo milostný příběh. To všechno je nebývale útlý román Umberta Eca – otevřené dílo se vším všudy.

Umberto Eco připravil čtenářům překvapení: jeho nová kniha má výrazně menší rozsah a je přístupněji napsaná. Nejenže v ní autor promlouvá běžným jazykem, ale i osa příběhu je nekomplikovaná. Právě toto zjednodušení, zpovrchnění obsahu i formy má však hlubší smysl, protože má názorně odrážet dnešní stav médií i literatury. Nulté číslo je sice román, ale především je to dílo popisující současná média a roli, jakou v nich hrají nejrůznější konspirace.

Obsáhlý soubor shromažďuje více než padesát článků a studií slavného sémiotika napsaných za téměř šedesát let. Nad zobecňujícím teoretickým bádáním postupně převládají publicistické glosy a komentáře ke konkrétním dílům a jevům.

V uplynulých několika letech jsme se měli možnost seznámit s Ecovým rozsáhlým dílem i v českém překladu. První román Jméno růže vyšel poměrně záhy, na vydání jeho mnohem dřívější stěžejní kritické práce Otevřené dílo stále čekáme. Mezitím vyšly česky všechny autorovy romány, včetně posledního, americké přednášky, studie o masmédiích, metodický návod na psaní diplomové práce, studie o středověkém umění a nyní i delší kniha O zrcadlech a jiné eseje.

Šestý román z pera Umberta Eca, který právě vychází v českém překladu, je velkým dílem o velké nenávisti, velkých předsudcích založených na slepé nevědomosti a především o cestě ke vzniku antisemitského falza, které významně ovlivnilo dějiny 20. století, Protokolů sionských mudrců.

Umberto Eco použil metaforu lesa pro název svých šesti přednášek pronesených na Harvardu - nazval je Šest procházek literárními lesy. "Les" zde funguje jako metafora pro jakýkoliv narativní text i jeho interpretaci, "les" je metaforou pro narativní text, nejen text pohádek, ale jakýkoliv narativní text.

Kniha Republiku a varlata představuje Effenbergerovo osobité pojetí dějin 20. století, resp. doby od bolševické revoluce v Rusku po normalizaci u nás. Důležité dějinné situace a jejich klíčové postavy jsou tu podrobeny nekompromisně kritickému a nezbytně sarkastickému pohledu.

K literárním cenám se u nás chováme rozpačitě. Ocenění si s nimi často nevědí rady, organizátoři je málokdy umí úspěšně propagovat, nakladatelé jim slepě věří a čtenáři nemají jasno, jestli je někdo jen nevodí za nos. J. F. English se v knize Ekonomie prestiže na ceny dívá z globálního hlediska, ale uvádí i mnoho podružných detailů. Poutavě rozpráví o tom, zda literární ceny mají nějaký smysl a význam, proč vznikají a co způsobují.

Zabývat se něčím tak přízemním, jako je takzvaný literární provoz, to bývá pro většinu literárních vědců představa málo lákavá, ba ponižující. Skvělá práce Jamese F. Englishe však ukazuje, že analýza tohoto prostředí může přinášet pronikavé a užitečné úvahy – a navíc je velmi zábavná.

Identita nejrůznějších tváří – národní, etnická i identita pohlaví – je ústředním tématem výboru. Eriksenovy úvahy se soustředí na současného člověka žijícího ve světě tržního individualismu, který je postaven na osobnosti silného a úspěšného jedince. Jedincům méně úspěšných chybí jistota a pocit pospolitosti, této prázdnoty využívají nejrůznější nacionalistická a náboženská hnutí, která na počkání nabízí hotovou identitu a zalepují existenční díry pocitem sounáležitosti.

Tématem knihy norského spisovatele Eriksena Tyranie okamžiku je, jak napovídá sám titul, čas.

Brněnské nakladatelství, které se v roce 2002 rozhodlo rozšířit svůj záběr o vydávání norské literatury, přišlo před Vánoci s útlou knihou, jejímž autorem je mladý norský vědec a popularizátor oboru sociální antropologie Thomas Hylland Eriksen (nar. 1962).

V první polovině října 2011 se uskutečnil druhý ročník festivalu Dny Severu. Pozvání Skandinávského domu přijal také norský spisovatel Tomas Espedal, jemuž v loňském roce vyšel v češtině román Jít. Rozhovor pro iLiteraturu připravila a z norštiny přeložila Jitka Jindřišková.

Norský spisovatel Tomas Espedal je známý především svými autobiografickými románovými črtami. Ve svém literárním díle rád experimentuje a překračuje hranice žánrů. Snaží se zkoumat vztah románu k esejistické, dopisové, deníkové, autobiografické a cestopisné formě.

Významný maďarský spisovatel Péter Esterházy se v románu Pomocná slovesa srdce vyrovnává se smrtí matky. A činí tak po svém – pozoruhodným estetickým gestem.

Kniha Pétera Esterházyho Pomocná slovesa srdce vyšla v originále v roce 1985. Popudem k jejímu vzniku byla smrt spisovatelovy matky. Esterázy si jako mnozí před ním klade otázku, jak se vyrovnat se zkušeností, která je hluboce osobní a zároveň všem společná.

Ne každý musí brát vážně okultní teorie, které Evola při svých výkladech využívá. Jeho nediferencovaná kritika moderní doby je pak někdy stěží snesitelná. Navzdory tomu je ale nutné vydání knihy přivítat, protože i když už česky vyšly knihy jako Mystika a erós nebo Sexualita v náboženstvích světa, podobně rozsáhlá a zasvěcená kniha o vztahu duchovnosti a sexuality, natožpak o sexualitě v literatuře, u nás zatím chyběla.

U příležitosti desátého výročí teroristických útoků na Spojené státy americké se českému čtenáři poprvé dostal do rukou překlad kontroverzní knihy Hněv a hrdost (La rabbia e l’orgoglio), kterou roku 2001 sepsala významná italská novinářka a spisovatelka Oriana Fallaciová (1929–2006). Česká verze vznikla z anglického textu, který – naneštěstí – pořídila z italštiny sama Fallaciová v touze udržet si text pod kontrolou.