Nebohé ponožky v sandálech a outdoorové oblečení nošené ve městě zde utrží další pohlavek od módní policie, ale to zdaleka není to hlavní. Kniha plná fotografií a bonmotů o módě nabízí hravost, vášeň a módu. Nic méně, nic více.

Francouzské recenze knížku Sentiments subversifs (Podvratné pocity) často charakterizují jako dlouhý milostný dopis zklamaného Itala své zemi. Ferrucci ji psal z odstupu při pobytu v cizině. Text vznikající v italštině byl od začátku zamýšlený pro vydání ve Francii. V  Itálii vyšel až o rok později, upravený.

Kniha Tomáše Feřteka Co je nového ve vzdělávání se zabývá základním významem a rolí školy, hledá širší souvislosti mezi strukturou a vývojem společnosti a vzdělávacího systému. Sedmdesátistránková publikace představuje esej na téma dnešního stavu školství, ale také společnosti a jejích proměňujících se hodnot.

Kniha Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel je básnířčina americká odysea, v níž autorka formou deníkových záznamů popisuje s cynismem sobě vlastním své americké zážitky a zkušenosti. Na rozdíl od povídkové sbírky Pasáž, kde Fischerová proklamuje, že jen některé části jsou autobiografické (respektive že základ je autobiografický a dialogy vyfabulované), Thonet se zdá být autobiografickou výpovědí o výpravě na jiný kontinent.

Monografie tvůrčího psaní, která vznikla pod vedením Zbyňka Fišera, dnes nejaktivnějšího českého badatele věnujícího se této disciplíně, citelně zaplňuje mezeru v tematických titulech a svojí technickou kvalitou a vědeckou cenností výrazně vyčnívá nad jiné „univerzitní“ publikace.

Až do roku 1998 panoval v ruském hornickém městečku Pyramida na souostroví Špicberky, pojmenovaném podle blízké hory připomínající svým tvarem egyptskou pyramidu, čilý ruch. Pak ale byla těžba ukončena a všichni obyvatelé se odtud odstěhovali. Ze dne na den se z Pyramidy stalo město duchů. Po tamních obyvatelích zůstaly jen opuštěné domy a ulice.

Jednoho krásného dne ke konci sovětské éry si mladý truhlář Ilja Iljasov doma ve Volgogradu, dříve Stalingradu, proslaveném známou bitvou za druhé světové války, četl o nejdokonalejším komunistickém městě na světě. Kupodivu se nenacházelo na území Svazu sovětských socialistických republik, nýbrž na kapitalistickém Západě, v Norsku, členské zemi NATO.

Dějiny americké poezie status akademické publikace spíše nenaplňují, i když tak jistě na počátku byly zamýšleny.

Dějiny americké poezie Jiřího Flajšara jsou tak dílem jistě vítaným a mohly být i velmi záslužným. Bohužel realizace tohoto ambiciózního, grantem podpořeného projektu jeho potenciál nenaplňuje a přes určitý nezpochybnitelný informační přínos je kniha zklamáním.

Existujú knihy, ktoré už pri ich vzniku môžeme označiť za kanonické. S istou dávkou rizika za kanonickú môžeme považovať aj O detektívke spisovateľa Kornela Földváriho.

Rok 2005 probíhal, mimo jiné, ve znamení oslav a připomínek prvního vydání Cervantesova románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Na FFUK se konalo dvoudenní sympozium pod názvem Don Quijote v proměnách času a prostoru.

Deník světoznámého švýcarského spisovatele a dramatika Maxe Frische nabízí inspirativní soubor dojmů, myšlenek, zážitků a událostí, který má často charakter analýzy epochy. Navíc v něm zaujímají nemalý prostor poetické reflexe, přibližující záměry literární práce napříč časem a žánry. Text fascinuje mnohostranností a ukázněným jazykem.

Vyprávění editora, kritika, překladatele a nakladatele Bedřicha Fučíka o čtrnácti význačných osobnostech české literatury patří mezi důležitá svědectví o jejich životě a díle. Kniha patří do kánonu memoárové literatury.

Nakladatelství Mladá fronta vydalo v těchto dnech rozsáhlý kulturně-historický esej Pohřbené zrcadlo významného mexického spisovatele, dramatika a esejisty Carlose Fuentese. Českému čtenáři se tak dostává do rukou jedno z reprezentativních děl hispanoamerické esejistiky.

Idea komunismu byla mimořádně svůdná. Oslovovala prosté dělníky i vzdělané vrstvy, její stoupenci horovali pro rovnost všech lidí, chtěli odstranit vykořisťování člověka člověkem, hlásali, že nastolí sociální rovnost a zamezí válkám. Mnozí zahraniční intelektuálové a umělci ji svým věhlasem zaštiťovali a dodávali jí zdání hodnověrnosti. Jen někteří však ze svého poblouznění procitli, tak jako autor knihy François Furet.

Sepsat dějiny určitého národa do tlusté knihy může být pro mnohé historiky jednodušší úkol než je zachytit v několikastránkové eseji. Jeden z pokusů přináší tato kniha. Ukazuje, jak odlišně se dá vyrovnávat s tíživými stránkami vlastní historie, že je dobré si uvědomovat vlastní přináležitost k většímu etnickému celku, ale nikoli ji přehánět.

Experimentálne ladené a autobiograficky dotované filozofujúce texty Róberta Gála, tvorené útržkami príbehov, denníkovými zápiskami, aforizmami, sentenciami, ontologickými reflexiami a slovnými hrami, môžem vnímať ako záznamy úpornej snahy preskúmať podstatu sveta, ohmatať jeho štruktúry, ako i štruktúry jazyka a prekročiť obmedzenia, ktoré sú oboma kladené.

Švýcarský umělecký kritik William Ritter se na přelomu 19. a 20. století zajímal o prostředí „orientální“ Evropy, tedy zejména o prostor Balkánu a zemí Rakouska-Uherska. Kniha Krajiny umění, kterou sestavil francouzský bohemista Xavier Galmiche, vykresluje Ritterův portrét, ale dává nám také možnost poznat, jak tento teoretik a nadšený podporovatel místních autorů reflektoval dobový kvas ve výtvarném umění, architektuře i hudbě.

O slepicích vesele i vážně, sepsáno s lehkostí, ale v kulisách nesnesitelné tíže bytí – a odcházení. Xavier Galmiche pozoruje nenápadný půvab kurníku a medituje o červené a černé, o bosé horákyni či o paní krůtě. Jeho zápisky z neobyčejně živého dvorku jsou však hlavně výzva k přemýšlení o světě, o Bohu, o reálné variantě samozásobení, o tom, že chovat slepice znamená mít občas i krev na rukou.

Eseje významného španělského spisovatele 19. století nabývají na aktuálnosti ve století jednadvacátém, kdy "české země nově zažívají rychlý proud dějin".

S prudkým rozvojem globalizace, zvýšením konkurence a aktuálním přechodem do online světa se čas stává hlavním protagonistou téměř každého dne. Kniha špičkového novináře Simona Garfielda vybízí k přemýšlení nad časem jakožto neoddiskutovatelnou hodnotou překotného úspěchu, který se však rychle může stát překotnou katastrofou.

Odysseovské téma návratu muže, kterého už všichni pokládali za mrtvého, založené na skutečné historické události. V podání jednoho z „nesmrtelných“ spisovatelů portugalské literatury.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Pod neobvyklým názvem se skrývá pronikavý vhled do "světa jednoho mlynáře kolem roku 1600", jak zní podtitul knihy. A výstižně, protože Ginzburg vědomě rezignuje na to, pokoušet se vykreslit nějaké velké panorama doby a pouze zobecňovat.

Někdo by recenzovanou publikaci mohl hodnotit jako ukázku toho, v jakých fantasmagoriích může skončit badatel, který se až přehnaně ztotožnil s předmětem svého odborného zájmu. I tak kniha přináší poutavou výpověď o pozoruhodném životě ženy, která nezapadá do žádných předem vymezených škatulek a schémat, ať už těch konvenčně společenských, objektivně vědeckých či náboženských a církevních.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...

Celkově se autorovi daří dobře poukázat na staré kulturní vrstvy, které prosvítají prostřednictvím současných symbolů. Navíc to dělá se sympatickou sebeironií: „Co by zbylo z kafkovské legendy, kdyby Kafka nenařídil Brodovi, aby spisy spálil. Co by zbylo z van Gogha, kdyby své obrazy draho prodával. Co by zbylo ze mě, kdybych měl na zaplacení nájmu.“

Nová kniha Edith Hall je souborem dvanácti studií, které postupně vznikaly v minulých dvaceti letech; některé ze studií tu jsou publikovány poprvé.

Nakladatelství Malvern vydalo dílo maďarského filozofa, spisovatele a esejisty Bély Hamvase (1897-1968), který byl dosud českému čtenáři neznámý. Dva kratší texty – Filozofie vína a Průvodce po Onom světě nám ironicky shovívavým způsobem dávají nahlédnout do myšlenkového světa svérázného zastánce starověké vzdělanosti a pevného kosmologického řádu.