Prozaický debut dvaadvacetileté Novozélanďanky Eleanor Cattonové svědčí o nesporném talentu autorky i o kvalitách programu tvůrčího psaní na Viktoriině univerzitě ve Wellingtonu, který Cattonová knihou zakončila. Román o dospívání s prvky divadelní hry jí vynesl několik ocenění, včetně prestižní Betty Trask Award.

Co by se stalo, kdyby na Zemi přiletěli mimozemšťané z různých planet ve snaze nalézt zde útočiště? Dostalo by se jim vřelého uvítání, nebo jen více či méně skrytého opovržení? Rozsáhlá imerzivní inscenace propojuje osudy čtyř mimozemských kmenů v pozemském adaptačním táboře a ve zřejmé paralele k uprchlické krizi si klade otázky ohledně základních morálních hodnot a jejich pevnosti tváří v tvář neznámému.

Osobnost Jana Wericha se stala fenoménem, jemuž je v kontextu moderní české kultury roven jen málokdo. Zatímco jeho umělecké dílo, ať už se jedná o písňové texty, filmy, či knížky, srší humorem a nakažlivým optimismem, osobní život tohoto klasika, především ke konci života, zdaleka tak veselý nebyl…

K výročí prvního publikování slavné Čapkovy hry vyšla letos také její komiksová adaptace. Příjemně překvapuje především nečekaně jemnou a karikaturní kresbou.

Kniha poodkrývá zákulisí pozoruhodného fenoménu české kultury 20. století, Divadla Járy Cimrmana. I život a myšlení jednoho z jejích protagonistů, Miloně Čepelky, skromné, pokorné a na první pohled nenápadné, leč sympatické a pozoruhodné to bytosti.

K ukrajinským spisovatelům, jejichž život a tvorba byly spjaté s Československem, patřil i Spyrydon Čerkasenko (1876–1940). Jméno tohoto básníka, prozaika, dramatika, překladatele, publicisty a pedagoga bylo za sovětských dob vyškrtnuté z literárního procesu. Mohlo se o něm začít psát a mluvit až po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (1991).

Tři z pěti textů výboru současné severské dramatiky spadají do kategorie „rodinná konverzačka v ibsenovském duchu“. Nejprogresivnějším textem souboru je bezpochyby Pinocchiův popel dánského dramatika Jokuma Rohdeho v duchu Elfride Jelinekové. Norská hra zavedeného prozaika Larse Saabye Christensena je dílo na zakázku napsané obratným stylistou a nejvýstižněji ji charakterizuje přídavné jméno „ukecaná“.

Sebrané recenze a kulturní glosy romanisty Václava Černého pocházejí z jeho dvouletého angažmá v Lidových novinách. Texty potěší ty čtenáře, kteří dosud a rádi čerpají z jeho prací a úvah o kultuře a etice (mravnosti), o existencialismu, o divadle, o samotě, o svobodě, náboženství či o Bohu.

Na brněnskou a pražskou expozici o fenoménu multimediálního divadla Laterna magica navazují kurátorky výstavy také pozoruhodnou výpravnou publikací, která dalece přesahuje rozměr doprovodného katalogu.

Letošní vydání divadelního festivalu Theater aan Zee v belgickém přímořském Oostende nabízí „český program“ založený na inscenacích souboru Theater Zuidpool z Antverp: Hrabal a Ouředník ve vlámském podání. Inspirace českou literaturou sklízí ve Vlámsku už pět let úspěchy. Vlámové nám rozumějí!

Recenze divadelního představení Tuesdays and Sundays (Úterky a neděle), uvedeného na letošním festivalu Fringe Prague 2003.

Hru Římské noci od Franca D’Alessandra v překladu Abelse Gregoryho uvádí od května 2006 pražské divadlo v Řeznické. Režisér Jerie Alexander do hlavní role italské herečky Anny Magnani obsadil Simonu Stašovou, do role amerického dramatika Tennessee Williamse Oldřicha Víznera.

Nově publikovaná studie o estetice Piera Paola Pasoliniho zcela jasně ukazuje, kam se ubírá současná špička italských studií o Pasolinim. D’Ascia s vědomou nadsázkou zkoumá „to, co odešlo a co zůstalo“ z Pasoliniho poetiky dodnes. V šesti obsáhlých studiích D'Ascia rozvádí autorovy základní postoje v rámci jeho filmů, dramat, snových témat.

Úspěšná inscenace dramatika Daniela MacIvora a jeho minimalistického souboru da da kamera byla uvedena v Praze.

Studie amerického slavisty D. Danahera je pozoruhodným příspěvkem k pochopení života a díla Václava Havla. Danaher precizně analyzuje autorovo dílo, jeho prameny, vliv a dosah na amerického a českého čtenáře a všímá si též jeho žánrů, resp. uměleckých forem. Kniha patří bezesporu k nejlepším pracím, které se snaží Havla chápat, nikoliv vysvětlovat.

Jaroslav Daneš, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, se v posledních letech věnuje především antickému politickému myšlení. Výsledky svého zkoumání politických dimenzí klasického řeckého dramatu 5. století pak předkládá ve své nové knize, která soustřeďuje autorovy dílčí studie na toto téma z let 2008–2012, jež vyšly původně časopisecky u nás i v zahraničí.

Jaroslav Daneš působí na Katedře filozofie a společenských věd Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, kde se věnuje klasické a politické filozofii. Toto odborné zaměření se promítlo i do Danešovy nové monografie, v níž se zaměřil na politicko-ideologický rozměr řecké tragédie, kterému, jak sám uvádí, nebyla v českém prostředí dosud věnována soustavná pozornost.

Petr Lébl (1965-1999) je mýtus, zjev, kultovní osobnost českého divadla devadesátých let. Jako amatér působil v souboru DOPRAPO a JELO, později vedl spolu s Doubravkou Svobodovou pražské Divadlo Na Zábradlí.

Román Matky Teodory Dimovy vytvářel různé ženské typy a jejich literární protějšky v postavách frustrovaných dospívajících dětí. Divadelní hra nutí diváky znovu prožít tragiku románu, ne však jako pouhá adaptace, ale prostřednictvím doplňujících se úhlů pohledu.

Román sa odohráva v nemenovanom slovenskom malomeste v lete 2003 a stručne ho možno charakterizovať ako spoveď prostoduchého mafiánskeho prisluhovača Eda o rozkvete a páde jednej z “rodín” slovenského podsvetia.

Zápisky Kafe a cigárko pobaví čtenáře, kteří si rádi rozšíří emoční databanku, není jim trapné se smát nahlas a případně si poplakat vzájemně na rameni. Jestliže vás svět excentrických celebrit, předstíraných slz a objetí nechává chladnými, nemá smysl knihu otevírat. Pokud ale po světě reflektorů po očku pokukujete ať už ze zájmu, nebo ze škodolibosti, rozhodně je seznámení s ním díky Kafi a cigárku autentičtější a čtenářsky zajímavější, než byste si zprvu mysleli.

Druhá recenze na knihu přinášející informace ze vzájemného přátelství řeckého spisovatele N. Kazantzakise s českým skladatelem B. Martinů, jež přineslo operu Řecké pašije.

Série scénických čtení nazvaná Pět balkánských pilířů představila pět, v České republice dosud neuvedených, současných jihoslovanských her. Tento cyklus byl zahájen dramatem Ať chcípne k., která s tím začala! Dejana Dukovského v nastudování Multiprostoru a M.U.T., v režii Jána Šimka.

V koprodukci tří českých divadel vznikla inscenace hry Sud prachu jednoho z nejvýraznějších autorů současného makedonského dramatu Dejana Dukovského.

Klasická filoložka, emeritní profesorka na Université Paris Diderot, polemizuje s aristotelovským pojetím tragédie jakožto textu, které je podle ní redukcionistické – a napáchalo mnoho škod v dalším vývoji evropského divadla. Je tu však mnoho zjednodušení, nepřesností, přehánění, velká redundance a nerealistická vize návratu k rituálům.

Poslední den letošní Malé inventury patřil mimo jiné prezentaci nové publikace, CZ / PL: Divadlo po rekonstrukci.

Edith Hall a Pat Easterling seskupily 20 studií, které zásadně otočily směr bádání od textuality k teatralitě (textuality x theatricality).

Městské divadlo v Brně brzy nabídne slavný známý Ecův román jako atraktivní podívanou. Prý to bude něco mezi mysteriózním dramatem, tajuplným gotickým thrillerem, napínavou historickou detektivkou, mystickým hororem a vzrušující výpravou do estetického myšlení středověku.

Nestává se příliš často, aby literární dílo iniciovalo vznik společenského hnutí. V případě divadelní hry Vagina monology americké autorky Eve Enslerové se to podařilo. Vyprodaná představení této feminní hry ve Spojených státech byla jen začátkem.

Libeňský román, jak z ní podtitul knihy, přináší témata v literatuře celkem tradiční, pravidelně v ní probublávající takřka odjakživa. Komplikovaný vztah rodičů a dětí, milostné vzplanutí staršího muže k mladé dívce, vypořádávání se se smrtí blízkého člověka a vyrovnávání se sebou samým. Richardovi Ermlovi však o žádné novátorství a překotné posouvání narativních možností nejde. Má svou vlastní, evidentně na kost zažitou látku, kterou chce poctivě zpracovat.