Švédský historický román s prvky fantasy a hororu je zasazen do prostředí předbělohorských Čech. Co má pátrání po zmizelém jezuitském poselstvu kdesi na českém venkově společného se Stokerovým Drákulou?

Elisabeth Åsbrink se narodila roku 1965 v Göteborgu. Působí jako redaktorka Švédské televize, kde se zabývá zpravodajstvím, kulturní publicistikou a investigativní žurnalistikou.

Konec jedné krize v sobě zároveň nese zárodky krizí příštích. I o tom vypráví nečekaně aktuální kniha s lakonickým názvem 1947.

Téma holokaustu zůstává ve švédské literatuře stále živé a bylo by chybou se domnívat, že současné publikace, které se mu věnují, už nemohou přinést mnoho nového. Dokládá to i kniha spisovatelky a publicistky Elisabeth Åsbrink Och i Wienerwald står träden kvar (A ve Vídeňském lese stále stojí stromy), oceněná Augustovou cenou za nejlepší švédské dílo roku 2011 v oblasti non-fiction.

Román Velká noc vypráví o potenciální katastrofě: atomový výbuch by mohl zničit pěkný kus naší planety.

Když se řekne současná africká próza, většině čtenářů se nevybaví téměř nic, a pokud přece jen něco, budou to pravděpodobně díla dvou „afričanek“ bílé pleti, Nadine Gordimerové a Doris Lessingové. Jestliže bude dotyčný dotazovaný čtenář ještě o něco sečtělejší, možná si vzpomene na známá jména jako Chinua Achebe nebo Wole Soyinka.

Ambiciózní historický román z pera oceňované autorky Chimamandy Ngozi Adichieové o formování současné Nigérie je zasazen do období nigerijské občanské války v 60. letech minulého století. Drásavá historická fakta se v něm kombinují se silným příběhem a nezapomenutelnými postavami.

Knihu Ve stínu kříže, která vznikla v roce 1724 v Istanbulu, by bylo možno zařadit mezi cestopisy a memoáry tureckých vyslanců na evropských dvorech. Osman Aga v ní popisuje své putování po válečném Srbsku a Rakousku...

Monotónní rytmizovaná próza protkaná verši zaznamenává pár let života muže s jeho novou partnerkou – či spíše vedle ní, jak mu vlastní uzavřenost až netečnost umožní. Přestože se vypravěč jaksi izoluje od vnějšího světa, nevykonává úplně pohyb „dovnitř“, nesměřuje „zpět k sobě“, k analýze vlastních duševních pochodů, pocitů, svého rozpoložení. Spíše utíká před tím, co se odehrává vně, staví zákopy. Proto onen pohyb může paradoxně vypovídat více o stavu současného světa než o protagonistovi.

Hlavní dějová linie románu peruánského autora Daniela Alarcóna (Lima, 1977) se rozvíjí deset let po skončení kruté občanské války ve velkoměstě beze jména v nejmenovaném latinskoamerickém státě.

Alá al-Aswání (*1957) patří v současné době mezi nejvýznamnější egyptské (a zároveň i arabské) spisovatele. Román Jakobijánův dům vyšel arabsky v Egyptě v roce 2002. Cesta k jeho publikování však byla natolik strastiplná, že si autor nenechává ujít příležitost popsat ji v úvodu. Nicméně kniha se v jeho rodné zemi ihned dostala na první místo v žebříčku bestsellerů a sklidila několik prestižních arabských i mezinárodních ocenění, např. Cenu Bášira Híla za arabský román.

Historie vývoje a použití atomové bomby v komiksovém provedení zdánlivě slibuje spíše nezáživné suplování hodin dějepisu. Francouzští autoři však v dějinných datech našli nosný příběh s mnoha vtahujícími prvky.

Současné vztahy mezi Čínou a Spojenými státy připomínají dle amerického politologa situaci, ke které již v historii mnohokrát došlo a která mnohokrát skončila válkou. Máme se tedy v blízké budoucnosti obávat nového ničivého konfliktu?

Šíp času není nejčtivější Amisův román, ovšem o holocaustu lze asi jen sotva psát čtivě.

Do rukou se nám dostává kniha mapující historii české vesnice na jižní Ukrajině, České Alexandrovky, kterou založili evangeličtí vysídlenci z východních Čech na konci 19. století v oblasti na sever od Oděsy.

Dosud jediný český překlad z rozsáhlého Appelfeldova díla vyšel pod názvem Sebeklam. Nejedná se, jak by se na první pohled mohlo zdát, o román, nýbrž o dvě samostatné novely, jejichž tématem je holocaust, přesto se však nesetkáváme s žádným drsným líčením reality v koncentračních táborech

Debut Anuka Arudpragasama se odehrává na Srí Lance v době občanské války, ale má univerzální platnost. Oproti většině válečné literatury je to kniha úsporná, zachycuje pouhý jeden den, ale to jí nikterak neubírá na síle. Nejprve se spolu s hrdinou necháme otupit hrůzami války a pak začne svítat.

Děj novely je rozložen do dvou časových rovin: ta první je situována do doby německé okupace Francie, ta druhá do současnosti. Hlavní hrdina a vypravěč právě pracuje na nové knize, když tu jej jeho bádání zavede do přísně střeženého archivu obsahujícího materiály z války. Zde čirou náhodou narazí na udavačský dopis...

Próza nejvýznamnější současné kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové (*1939) je příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty, v němž známí autoři nově převyprávějí mytologické příběhy.

Atwoodové The Penelopiad by se dala definovat jako cesta Penelopé za pravdou a objektivitou. Autorce se podařilo vytvořit zcela stylově a žánrově čistou protiváhu mnohem slavnější Odyssey.

Při četbě nového románu chorvatského autora Božidara Breziščaka Bagoly S one strane Dunava (Z druhé strany Dunaje, Matica Hrvatska, Zagreb 2002) se vskutku vydáváme na neobvyklé putování. A to hned v několika plánech. Především vyrážíme proti proudu času...

Válečný prorok, druhý díl trilogie Princ ničeho, uspokojí nejenom skalní fanoušky fantasy, ale i ty čtenáře, kteří jinak triviálními syžety a obehranými rekvizitami tohoto žánru pohrdají. Kanadský autor totiž do fantasy vnáší mnoho netypických motivů.

Ballekov román Pomocník vyšiel v prvom vydaní v roku 1977. Odvtedy sa spolu s predchádzajúcou poviedkovou Južnou poštou (1974) a naň nadväzujúcimi románovými Agátmi (1981) stal nielen časťou Ballekovho tzv. palánskeho cyklu, ale tiež pevnou súčasťou súčasnej slovenskej literatúry.

Poněkud zavádějící charakteristika díla a nepřesný nástin fabule uvedený na obalu knihy láká čtenáře na “příběh jedné lásky“, odehrávající se na pozadí fašistické vlády v Itálii a rasových perzekucí v Evropě. Nicméně očekávané romantické líčení osudu dvou milenců ve víru dramatických událostí v knize nenajdeme.

Na pultech britských knihkupectví se v těchto dnech objevil nejnovější Banksův opus, více než 400stránkový román Dead Air (Mrtvý vzduch), který autor zvládl napsat za pouhých šest týdnů horečnaté práce. Útok na americká města nasměroval vznikající text tak, že teroristické útoky jsou v textu silně přítomné.

Jedenáct milionů naverbovaných kopytníků nebylo v první světové válce samo: vedle koní, oslů či mul ve válce sloužili psi a poštovní holubi. Vedle toho Éric Baratay, profesor historie a specialista na „dějiny zvířat“, připomíná i nechtěné společníky jako krysy, vši, blechy a mouchy. A přehled doplňuje o zvířata zapletená do konfliktu jaksi mimochodem a často omylem: toulavé kočky a psy, bezprizorný dobytek, zajíce, veverky, různé druhy ptactva.

Irský básník, prozaista a především dramatik Sebastian Barry v románu A Long, Long Way vypráví příběh syna dublinského policity, který spolu mnoha dalšími irskými dobrovolníky narukoval do 1. světové války. Dílo je ale příliš podobné slavnému románu E. M. Remarquea.

Švýcarský novinář Sacha Batthyany vyrůstal s vědomím, že jeho šlechtičtí předkové spoluutvářeli dějiny. Když mu ale jednoho dne na pracovním stole přistál článek o válečném masakru zhruba sto osmdesáti Židů poblíž zámku Rechnitz, musel svůj vlažný vztah k rodinné historii radikálně přehodnotit. Nepříjemné zjištění mu totiž nedalo spát.

Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

Diplomat v okupovaném městě je vždy postaven před nelehká dilemata, oficiálně vyhlášená neutralita může mít řadu odstínů. Raoul Nordling neváhal jít v Paříži tváří v tvář zlu až na samu hranici nestrannosti.