Ve včelím úlu má všechno řád a smysl – i obětování jednotlivců pro blaho celku. To se však nedá říct o světě, ve kterém žije Egidius Arimond, vypravěč románu Zimní včely. Zatímco se tento bývalý gymnaziální učitel v německém městečku nedaleko belgických hranic oddaně stará o svá včelstva, kolem něj zuří poslední měsíce druhé světové války. Egidius nebyl odvelen na frontu, ale čelí závažnému problému: trpí epilepsií, kterou musí skrývat, a na léky si vydělává převážením uprchlíků na hranici.

Oddaný skaut, kterému už zbyl jen jeho kroj, talentovaný umělec, jenž za sebou nechal všechny své obrazy, bohatá rodina držící se luxusu do poslední chvíle, vojáci bojující proti Islámskému státu, nesmlouvavá policie a přes sto dobrovolníků na balkánské trase v roce 2015. Strach, bezmoc, bída, ale také úleva, legrace a spousta sebereflexe.

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.

Prozaická prvotina americko-vietnamského básníka Oceana Vuonga reflektuje hned několik závažných témat současnosti a dívá se na historii prizmatem dneška. Pojednává o válce ve Vietnamu, jeho následné emigraci do Spojených států, o vyloučení ze společnosti a ztotožnění se s několika menšinovými identitami. Je to ale především dopis dospívajícího autora-vypravěče matce, která neumí anglicky, a tak si synův text nikdy nepřečte.

Jsou lidé v zásadě lepší, než jsme si mysleli? Nizozemský historik Bregman tvrdí, že ano. V něčem je jeho pohled možná příliš optimistický, ale i současnost mu dává za pravdu v tom, že obyčejní lidé se zpravidla navzájem zabíjet nechtějí, války začínají některé hlavy států, aby posílily svoji osobní moc.

Výrok rabína vedeného spolu s jeho soukmenovci na popravu propůjčil název knize, v níž se americký autor snaží přiblížit sobě i čtenářům prostředí, z něhož pocházel jeho otec a po kterém bychom v dnešní krajině nenašli žádné viditelné památky.

Jaro 1939. Desetiletá královna koček nasedla do vlaku, a vystoupila jako někdo úplně jiný. Petr Sís představuje svou „modrou knížku“ a děti z Wintonových vlaků, kterým je dnes už přes osmdesát let.

Ani Rudišův první původně německy napsaný román se nevyhýbá středoevropskému prostoru a cestám železnicí. Originálně ztvárňuje konflikt velkých dějin a individuálního příběhu člověka, kterého historické události formují. Dějiny však nutí devětadevadesátiletého Winterberga k útěku kupředu: před vzpomínkami, před oživlými mrtvými i před sebou samým.

Válka zpustoší cokoli a z dvanáctiletého děvčete je během půl roku předčasně dospělá žena, která představu svého dalšího života spojuje jedině se vstupem do kláštera. Tak syrově ukazuje každodennost civilistů v posledních měsících druhé světové války román Němce Ralfa Rothmanna, navazující na jeho předchozí knižní úspěch o dvou sedmnáctiletých kamarádech naverbovaných do SS pár týdnů před kapitulací říše.

Přestože Jakuba Katalpa už více než dvě dekády působí na českém knižním trhu a řadí se mezi autory, jejichž nové tituly jsou čtenáři i odbornou kritikou netrpělivě očekávány, audioknižní trh se jí dosud spíše vyhýbal. Od podzimu loňského roku mají posluchači k dispozici dramatizovanou četbu jednoho z jejích nejúspěšnějších románů.

Působivý příběh Janusze Korczaka nepřestává inspirovat spisovatele, dramatiky a filmaře i daleko za hranicemi jeho rodného Polska. Nad stránkami nejnovějšího zpracování Korczakova života z pera anglické autorky se čtenář neubrání myšlence, nakolik jsme se od Korczakovy smrti ve vztahu k dětem jako společnost posunuli.

Navštívit všechny hroby československých vojáků ve Velké Británii je jistě krásné gesto, je ovšem otázkou, zda samo o sobě vystačí na celou knihu.

Uprchly před násilím a nebezpečím, překonaly strastiplnou cestu a začaly znovu v nových končinách. Dívky z různých koutů světa nám vyprávějí, co je přimělo k útěku, co zažily a jak byly přijaty v novém domově. Jejich příběhy zaznamenala Malála Júsufzajová, jež sama musela v roce 2012 prchnout z rodného Pákistánu.

Někteří reportéři zažili počátek převratu, zčerstva zaznamenali politické a společenské změny nebo zažili jedinou válku. S těmi zkušenostmi si profesně vystačili do konce života. A pak je tu Ryszard Kapuściński, který během několika žhavých let kolem rovníku zažil řadu převratů, osvobozeneckých i etnických bojů a také jednu válku fotbalovou. Kniha, v níž tyto události svým nezaměnitelným stylem zachycuje, nese také výraznou československou stopu.

Obsáhlá publikace líčí veřejný i soukromý život vědců dvou generací dvacátého století v široké celospolečenské perspektivě.

Podnětná kniha občas z převažujícího obrazoborectví přechází k mýtotvorbě a od ironie až k patosu. Autoři se snaží nikomu nenadržovat a dějiny vyprávět jinak než jako zjednodušenou pohádku. Pro inspiraci se přitom nebojí sáhnout třeba po populárním psychologickém článku z časopisu Marianne.

Historie vývoje a použití atomové bomby v komiksovém provedení zdánlivě slibuje spíše nezáživné suplování hodin dějepisu. Francouzští autoři však v dějinných datech našli nosný příběh s mnoha vtahujícími prvky.

Ve svém nejnovějším románu se známý švédský spisovatel vydává hlouběji do historie, než jsme u něj zvyklí, svému stylu však zůstává věrný a čtenářům klade obdobně znepokojivé otázky jako ve svých předchozích dílech.

Téma romského holocaustu sice není v české společnosti zcela neznámé, knih o něm je ale stále dostupných velice málo. Vzpomínky německé Sintky, která se příští rok dožije rovných sta let, tak představují zajímavý zdroj informací nejen pro historiky; nadto je kniha obohacena o doprovodné texty připravené speciálně pro české vydání.

Britský kunsthistorik se českému čtenáři představuje pozvánkou na neotřelou exkurzi německými dějinami – ne zcela shodnými s dějinami Německa.

Hlad, strach či žebrotu jako součást každodenního života ve válečném a poválečném Rusku, ale i malá dětská dobrodružství při schovávání se před babou Jagou – to vše zachycuje nevinným dětským pohledem Ljudmila Petruševská ve čtyřech autobiograficky laděných povídkách. Její prózy jsou upřímné a střízlivé, dalo by se říci až nerusky nepatetické.

Dvanáct měsíců a přes půl století nezapomenutelných událostí – mozaika novodobých dějin, vyskládaná z vyprávění bezprostředních svědků protektorátních perzekucí, napjatých momentů druhé světové války a triumfu i pádu komunistického režimu.

Literární nováčci i známá jména, čeština i romština, anekdotické i tragické příběhy, nostalgická vyprávění i vážná témata: dvacítka romských autorů se v krátkých povídkách ohlíží do 20. století a zdaleka v něm nenachází jen samou krásu. Když třeba Patrik Banga líčí, co pro zdejší Romy změnila sametová revoluce, nezbývá než si poopravit obrázek o svobodných československých devadesátkách.

V armádě čichá plyn ze sprejů, sbírá kousky rozstřílených kamarádů, vykopává dveře iráckých vesničanů, sní nad katalogem z Ikey a nechává si od kámošů posílat drogy. Po návratu do nich spadne naplno, protože i když byl život v Iráku nesnesitelný, není možné ho jen tak nechat za sebou. Poloautobiografický román Nico Walkera barvitě zachycuje absurditu a zvrácenost moderního válčení.

Bestseller nejslavnější aktivistky za práva žen na vzdělání si klade za cíl na konkrétních příkladech pomoci zejména mladé generaci pochopit jeden z nejaktuálnějších společenských problémů – masovou emigraci z rozvojových zemí.

Dnes není pohled na ženu ve vojenské uniformě ničím neobvyklým, ještě počátkem čtyřicátých let tomu ale bylo jinak – dokud britská vláda nezačala ve velkém organizovat ženské pomocné sbory, do jejichž řad vstoupilo i několik set žen z okupovaného Československa. Proč se o nich ale dosud ví tak málo?

Nekompatibilní soubor recenzí, nekrologů a zamyšlení. I tak by se dala charakterizovat nově přeložená kniha vlivného novináře Isaacsona. V něčem je přehnaně patetická a idealistická, její český překlad se příliš nepovedl, ale zájemce o hlubší pochopení amerických dějin by přesto zajímat měla.

Známý vojenský historik se v knižním rozhovoru zamýšlí nejen nad tím, co ještě nevíme o atentátu na Reinharda Heydricha, ale i nad politizací debat o historii, hrdinstvím prvorepublikových důstojníků i řadových vojáků i třeba nad tím, který film nejlépe vystihuje dusivou atmosféru Protektorátu Čechy a Morava.

Důmyslně vystavěný noirový thriller z období protektorátu by mohl být nejpříjemnějším domácím komiksovým překvapením letošního roku. Pokud by zůstal u barevného provedení a vyvaroval se drobných lapsů.

Literární reportáže ze zemí, které dodnes zůstávají na okraji zájmu nejen českého čtenáře, se po 38 letech dočkaly nového vydání. Znamená to tedy, že otázka tzv. třetího světa se dnes stává znovu aktuální?