Vlámský literární fond (VFL) vypisuje každoročně překladatelský projekt na podporu propagace vybraných vlámských titulů v zahraničí. Jeho cílem je získat pro titul nakladatele. V roce 2017 se projektu zúčastnila i česká překladatelka Pavla Marková. VFL finančně podpořil úryvek z románu Els Beertenové Allemaal willen we de hemel v jejím překladu.

V příběhu tří dospívajících sourozenců a jejich kamaráda z druhé světové války se vlámská spisovatelka Els Beerten zamýšlí nad morálními dilematy: dobrem a zlem, hrdinstvím a zbabělostí, věrným přátelstvím a zradou. Zaznamenává nejrůznější odstíny a nejednoznačnosti lidského chování v kritické situaci, hodnocení se však brání. Kdo to nezažil, nemá nárok soudit.

V centru cigaretového oparu v klubu newyorské zlaté mládeže sedí mladá Oona O’Neill a poprvé se setkává s nesmělým začínajícím spisovatelem Jerrym… Kniha francouzského spisovatele Fréderica Beigbedera poutavě (a poněkud idylicky) zachycuje léta, která velmi pravděpodobně ovlivnila celý život i veškerou tvorbu autora slavného románu Kdo chytá v žitě.

Výrok rabína vedeného spolu s jeho soukmenovci na popravu propůjčil název knize, v níž se americký autor snaží přiblížit sobě i čtenářům prostředí, z něhož pocházel jeho otec a po kterém bychom v dnešní krajině nenašli žádné viditelné památky.

O tom, nakolik dokáže pátrání po pravdivém jádru starých rodinných historek změnit a obohatit život, svědčí příběh enviromentalisty, kterého osudy jeho strýce zavedly až do Singapuru. Čtenářům potom spolu s životním příběhem Silvestra Němce zprostředkovává třeba principy fungování firmy Baťa či geopolitickou situaci v jihovýchodní Asii v předvečer druhé světové války.

Britský spisovatel s francouzským jménem Louis de Bernieres se proslavil díky románu Mandolína kapitána Corelliho, jenž vyšel roku 1994. Jeho nové dílo Ptáci bez křídel jsou po všech stránkách monumentální román.

Pro rodilého Angličana netypické příjmení jako by v případě Louise de Bernièrese (1954) předznamenávalo i exotické teritoriální zasazení příběhů jeho próz. Dějištěm románů tzv. „jihoamerické“ trilogie je fiktivní země nápadně připomínající Kolumbii.

Louis de Bernieres, britský autor s francouzským jménem, potomek hugenotské rodiny uprchlé do Anglie, není historik, ale svým psaním má blízko k modernímu stylu nahlížení na dějiny. Jeho poslední kniha Ptáci bez křídel to opět potvrzuje.

Na poslední román Louise de Bernièrse jsme si museli počkat. Od fenomenálně úspěšné Mandolíny kapitána Corelliho vydal jen pár drobnějších próz a nový román vyšel až v srpnu 2004. Čeští čtenáři měli čekání na novou autorovu knihu snazší...

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.

Ačkoliv jde o nezkrácenou verzi, audiální adaptace poválečného románu pro mládež sází na zvukové efekty obvykle spojované s dramatizací a dětskou stylizaci ze strany interpretky. Kromě budování atmosféry tak tvůrci usnadňují dětskému posluchači orientaci v textu a oživují bohatý vnitřní svět vyprávějící hrdinky.

Kniha Sanatorium Tworki je díky směsici výsostně uměleckého a novátorského stylu, nesmírně kvalitního překladu a technické dokonalosti vítaná čtenářská příležitost. Neměli by ji opomenout ti, kteří chtějí zkusit něco nového, ani milovníci klasických románů, psaných ovšem nezvyklou formou.

O autorská práva na český překlad románu Laurenta Bineta, který získal Goncourtovu cenu za první román udělovanou v méně sledované jarní kategorii, se minulý týden utkalo devět českých nakladatelů.

Thriller z období posledních měsíců třetí říše má zprvu rysy kriminálního románu, v závěru se však přelomí v drama lidí se špatným svědomím. Vyniká podrobným líčením čím dál tíživějších podmínek v bombardovaném Berlíně i citlivým a chytrým zasazením zápletky do zmatků konce války.

Poslední tři desetiletí v zrcadle osobních příběhů: jak je prožili populární kněz, bývalí disidenti, vlivná feministka nebo dva Američané, kteří mají k naší zemi profesní nebo rodové vazby? Kde tkví kořeny psaní i přemýšlení některých z nich, třeba Aleše Palána?

Složité osudy uprchlíků, kteří musejí během krátké chvíle opustit svůj domov a s pár věcmi vyrazit do nejisté budoucnosti, se v literatuře objevují poměrně často. Bezesporu zajímavým příspěvkem do této řady knih je i nový román mladé chorvatské spisovatelky Ivany Bodrožić.

Kniha Rumunsko: Krajina na hranici Európy není velká ani tak svým rozsahem, jako především svojí koncepcí a pojetím. Nejedná se totiž o obvyklou vědeckou historickou práci, přesto se z velké části dějinami Rumunska zaobírá. Boia přináší poněkud netradiční pohled na národní historii, již nekoncipuje pouze jako strohý chronologický popis událostí a dat, nýbrž se nad dějinami svého národa zamýšlí a hledá jejich příčiny a souvislosti...

Román Der Reisende (Cestující) se v Německu stal bestsellerem až nyní, téměř 80 let po svém vzniku. Příběh o židovském obchodníkovi, který bloudí Německem a marně hledá záchranu před nacistickým pronásledováním, lze jen těžko oddělit od životních osudů jeho autora. Dokazuje, že mnohokrát zpracované téma ještě zdaleka nemusí být vyčerpané. A působí nepříjemně aktuálně.

Známý vojenský historik se v knižním rozhovoru zamýšlí nejen nad tím, co ještě nevíme o atentátu na Reinharda Heydricha, ale i nad politizací debat o historii, hrdinstvím prvorepublikových důstojníků i řadových vojáků i třeba nad tím, který film nejlépe vystihuje dusivou atmosféru Protektorátu Čechy a Morava.

Protektorát Čechy a Morava byl poměrně unikátním konstruktem, při jehož zřizování ani sami okupanti ještě neměli potřebné zkušenosti a vlastně se ani mezi sebou nedokázali shodnout, jakým způsobem by měl být řízen. K tomu je nutné zohlednit postoje protektorátní vlády, širokých vrstev obyvatelstva, domácí i zahraniční odboj a také kolaboranty, kteří byli svou horlivostí okupantům spíše na obtíž. Není divu, že podrobný rozbor těchto vztahů si vyžádal několik set stran.

Jsou lidé v zásadě lepší, než jsme si mysleli? Nizozemský historik Bregman tvrdí, že ano. V něčem je jeho pohled možná příliš optimistický, ale i současnost mu dává za pravdu v tom, že obyčejní lidé se zpravidla navzájem zabíjet nechtějí, války začínají některé hlavy států, aby posílily svoji osobní moc.

Kdysi mi jeden nejmenovaný kolega z jednoho západního časopisu řekl, že nemá takzvané (opravdové neexistují) válečné zpravodajky rád. Jsou to prý takové „sentimentální krávy“, které nechápou podstatu věci a zabývají se blbostmi.

Na příbězích čečenských žen a jejich rodin Brežná v nedlouhých článcích dokázala zachytit mnohé: povahu čečenských žen, jejich bojovnost, nesmířenost, odmítání odevzdanosti a zbytečného pláče v počátcích konfliktu, což pod tlakem ruské normalizace poválečných let vyústilo i v sebevražedné útoky; hyenismus některých médií – jen klid, válka ještě vydrží, vyplatí se poslat reportéra –, cenzuru a falšování reportáží za účelem dosažení maximální dojemnosti...

V Kanadě narozená dcera srbských rodičů se snaží nejen rekonstruovat pohnutou rodinnou historii od druhé světové války, ale také osvětlit, co předcházelo krvavému balkánskému konfliktu v 90. letech. Kompozičně patří Otčina k nejzajímavějším komiksům, které u nás vyšly, přestože sledování dějové linky je místy obtížné.

Autor vykresluje plastické portréty hlavních protagonistů i ovzduší, v němž válečné štáby přijímaly rozhodnutí. Líčí také vztahy mezi vojáky na opačných stranách fronty: pokud byly až příliš přátelské jako v Africe, měli velitelé podřízené cíleně vést k větší nenávisti k nepříteli. Zabývá se i proměnami kolektivního vnímání druhých národů – například Japonců v Americe.

Rozsáhlý výbor z textů novináře, filmového kritika, pedagoga a překladatele Vladimíra Bystrova pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

Sedmnáct let čekání na druhý román asijsko-americké spisovatelky Lan Cao se vyplatilo. The Lotus and the Storm je román o lásce a utrpení, který nad klišé této charakteristiky vyzdvihuje autorčino literární mistrovství.

V roce 2012 uplynulo 100 let od narození legendární švédské postavy, hrdiny druhé světové války Raoula Gustafa Wallenberga. Vynikající biografie líčí nejen jeho životní osudy, ale také peripetie, které následovaly po jeho záhadném zmizení v roce 1945.

Na pozadí pohnutého příběhu o trnité pouti Evy od generála Iosifa k tulákovi Levovi španělský spisovatel Jesús Carrasco připomíná cestu evropských dějin s jejími nemilými kulisami: hrůzami druhé světové války, transporty do koncentračních táborů, nelidskými podmínkami pracovních lágrů, zločiny španělské občanské války i evropskou kolonizací Afriky. Důrazem na pozapomenutý vztah k půdě dílo připomíná venkovský román, obsahuje i jednoznačný ekologický apel.

Po sedmi románech velebeného i zatracovaného francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina (1894–1961) nabídlo nakladatelství Atlantis v překladu Anny Kareninové českým čtenářům další svazek: Féerie pro jindy je útlejší, ale rovněž významná a zajímavá Célinova kniha.