Román Legenda o kejklířích se slzami nás zavádí do doby, kdy bylo Maďarsko pleněno Turky, avšak děj se odehrává střídavě na mnohem širší ploše evropských zemí a v popředí stojí okrajové, pro dějiny nepodstatné postavy, často bizarní figurky se symbolickým charakterem. Setkáváme se zde s kejklíři, vojáky, derviši, liliputány...

Salman Rushdie označil Dasguptu za nejoriginálnějšího indického spisovatele své generace. Z Indie tento autor sice pochází, avšak vyrostl v Cambridgi a studoval na Oxfordu. Žije v Dillí, ale o Indii nepíše. Román Sólo vypráví o dvacátém století z perspektivy Bulhara.

Čtenáři jsou v případě britských děl z války zvyklí na prostředí Londýna a popisy bitvy o Británii (viz např. loňská finalistka Bookera Sarah Watersová a její The Night Watch), popřípadě na líčení frontových zážitků či zkušeností z koncentračního tábora.

Hledání identity, duchovních obzorů, charakterů, které, ač různé, v celku mohou tvořit originální souzvuk. Někdy archeologie zapomenutého, jindy připomínka notoricky známého, nahlížená z neobvyklého úhlu.

Přehledná publikace sumarizuje filmové preference diktátorů různých režimů i to, se kterými filmovými postavami se nejčastěji identifikovali.

Krizové momenty mohou jednotlivce i národy potkat náhle a neočekávaně. Dají se pro jejich řešení najít nějaké obecné rady? Podle polyhistora Diamonda ano. Kniha, kterou na toto téma sepsal, rozhodně stojí za přečtení.

Autor nemá na klasickou vědu absolutistické požadavky. Moudře předpokládá, že zlo jako takové představuje tajemství, které v jeho hloubce není možné zcela postihnout, ale to neznamená, že by soudobí vědci třeba o vzniku amorálního chování nemohli říci leccos podstatného.

Skoro stoletá matka-nezmar uzavře se synem-spisovatelem obchod: bude mu konečně vyprávět o svém dětství i o životě v bývalé Nizozemské Indii, ale on jí za to musí pomoct ukončit život: za každý příběh jeden prášek na spaní. Syn vyprávění zapisuje, ale vytváří z něj, jak už to bývá, vlastní příběh.

Překladatelský debut, který je na dobré cestě, ale chybí mu dotažení poslední etapy. Na překladatelích z menších jazyků leží ve stadiu redakčního zpracování větší tíha, protože nemívají oporu v redaktorovi znalém jazyka a kultury originálu. Překladatelské dílny se je na to snaží připravit, ale praxe je přesto někdy zaskočí.

Knížka Léto popela se ohlíží za jedním létem Sira Ahmeda Benbrika. Možná posledním. Vůbec ne obyčejném. Strašném.

V Pochodu k moři se Doctorow vrátil hlouběji do historie USA než v předchozích dílech, totiž do občanské války Severu proti Jihu (1861-65), přesněji do jejího posledního půlroku – děj se odehrává od listopadu 1864 do dubna 1865, kdy válka skončila kapitulací Jihu (Konfederace) a kdy byl zavražděn prezident Lincoln.

V posledních desetiletích je knižní trh téměř zaplaven příběhy s tematikou II. světové války. Anthony Doerr v románu Jsou světla, která nevidíme ukazuje, že přesto je stále možné psát o ní neobvyklým způsobem, a strhnout tak i náročnější čtenáře.

Kniha, kterou napsal Martin Doerry, zástupce šéfredaktora týdeníku Der Spiegel, vzbudila v Německu před třemi lety živý zájem. Příběh lékařky židovského původu, která se provdá za nežidovského kolegu, v roce 1942 je mužem opuštěna a v roce 1944 zavražděna v Osvětimi.

Když se v nakladatelství Host rozhodli představit francouzského spisovatele Christopha Donnera českým čtenářům, vybrali román Král bez zítřka (Le roi sans lendemain, 2007) možná proto, že patří k těm autorovým titulům, které tamní kritika vysoko ocenila, možná proto, že je méně kontroverzní než předchozí Donnerova tvorba, – a možná vsadili hlavně na poutavý námět. Král bez zítřka je totiž román o jednom z francouzských Ludvíků.

Třísetstránkový román nesoucí název Jiné životy Hynka Harra je knižní debut českého bohemisty a slovenisty Jakuba Dotlačila a nutno říci, že se jedná o prvotinu poměrně ambiciózní, a přitom vcelku zdařilou. Autor čtenáře svého příběhu o podivuhodném dobrodružství pražského učitele matematiky provede Prahou i Berlínem šedesátých let 19. století a zavede je mezi spiritisty a parapsychology, české vlastence, pruské dělníky i rakouské vojáky.

U nás první kniha zabývající se historií a legendou o známém kyjevském FC Dynamo, jehož hráči byli zastřeleni gestapem za to, že vyhráli.

Kniha Ani mouše by neublížili je souborem portrétů válečných zločinců ze zemí bývalé Jugoslávie. Autorka Slavenka Drakulić dále knihu doplňuje o několik esejů o balkánském násilí.

Kniha S. Drakulićové je nepříjemným, nicméně velmi důležitým svědectvím nejen o válce v Jugoslávii, ale zejména o zlu, které může být ukryto v komkoliv z nás a jehož nebezpečí se odhalí, až když je pozdě.

Román z válečné Bosny v roce 1992 je opravdu silné čtení. Ač se jedná o umělecké dílo, působí tak syrově a ostře, že máte často dojem, jako byste četli vzpomínky jedné z obětí.

Ve složitém románu Totenwande/Zidovi smrti (Zdi smrti) nám spisovatelka Daša Drndić přibližuje osudy členů židovské rodiny, zrůdného německého lékaře a mnoha dalších lidí, od předvečera 2. světové války až do současnosti.

Kniha Buddhovi bojovníci je příběhem desítek tisíc Tibeťanů, kteří se zbraní v ruce vystoupili proti krvavé okupaci své země komunistickou Čínou a ničení všeho, co jim bylo svaté.

Nikdo není dokonalý. Své o tom ví Lionel Duroy alias novinář Marc, který se rozhodl pátrat po tom, jak to bylo s vraždou Any Mladićové, dcery generála Ratka Mladiće, který si dnes jako válečný zločinec odpykává doživotní trest. Jinak ho však vidí jeho spolupracovníci, blízcí a spoluobčané. Zima mužů je působivý román a ve čtenáři zanechá výrazný dojem. Probírá témata rodinných vztahů, přátelství, politiky, korupce a války, zejména pak (ne)ospravedlnitelnosti hrůzných zločinů.

Důmyslně vystavěný noirový thriller z období protektorátu by mohl být nejpříjemnějším domácím komiksovým překvapením letošního roku. Pokud by zůstal u barevného provedení a vyvaroval se drobných lapsů.

Válečný román, jaký jsme ještě nečetli: Echenozův text o první světové válce si našel velké množství obdivovatelů, ve Francii byl jednou z nejprodávanějších knih minulého roku.

„Narodil jsem se v Bukurešti 9. března 1907 (25. února podle juliánského kalendáře).“ Tak začíná své Paměti Mircea Eliade, rumuský vědec, novinář a spisovatel. Paměti vyšly v českém překladu Jiřího Našince v roce 2007 u příležitosti stého výročí autorova narození.

Obsáhlou freskou z dějin první světové války Válka a naděje navazuje švédský historik Peter Englund na svá slavná, mj. i do češtiny přeložená díla Nepokojná léta a Nepřemožitelný. Originální pokus vylíčit válku bez faktografických údajů pomocí střípků z životních příběhů dvaceti obyčejných lidí však vinou roztříštěnosti vyprávění postrádá poutavost a spád.

Furyho povýšili tak vysoko, že se k akci vlastní agentury nedostane blíže než na pár stovek kilometrů, a navíc musí sledovat, jak agenda spadla do rukou byrokratům a počítačovým mágům, kteří mají o způsobu vedení boje zcela jiné představy než válečný pes Fury.

Knižní rozhovor s neklidným člověkem, ve kterém se střetávají různé vášně, mezi nimiž se bolestně snaží hledat rovnováhu, přináší pohled na novinářství v současném rozbouřeném světě.

Císařovo kotě se odehrává se v roce 211 n. l. v Londýně okupovaném Římany, protagonistkou je opět dospívající dívka, jejíž rodiče na území britských ostrovů přesídlili z Núbie.

Robert Fabian platí za nejlepšího českého autora subžánru military sci-fi. Začalo to Mariňáky v roce 2000, přičemž autor od té doby čím dál častěji a důsledněji narušuje stereotypy žánru a čtenářská očekávání. Platí to i pro jeho novinku: zhruba za polovinou románu dochází ke zvratu a vojáci se vydávají na svou vlastní verzi vesmírné odysey.