Ukázky z reportážního románu Laserový muž, který čtenáře zavádí do Švédska 90. let, kdy Stockholm terorizoval záhadný střelec útočící na náhodné kolemjdoucí tmavé pleti.

Autorka se ve svých vzpomínkových črtách vrací především do sedmdesátých a osmdesátých let, prožitých v heterogenní skupině českých exulantů. Přináší historky a anekdoty o úspěšných i neúspěšných kariérách, překážkách i nečekaných osudových zvratech.

Ženami v přechodu se zabývá řada odborných textů, jiné se snaží negativní obraz menopauzy narušit a ukázat, že život je krásný i po padesátce. Nizozemská spisovatelka a výtvarnice nakreslila knihu o tom, jak prožívala vlastní menopauzu. Nebyla to procházka růžovou zahradou, spíše emoční tobogán, ve kterém se málem utopila. A čtenářky spolu s ní.

Autor přichází s další evolucionistickou teorií o vzniku představy boha. Přívržence prvotního „prvobytného monoteismu“ asi jeho čtivá kniha přiměje k rozhořčené polemice, ale u čtenáře ideologicky nevyprofilovaného by mohla vzbudit touhu vytvořit si svoji vlastní teorii vzniku náboženství, tak říkajíc sobě na tělo.

Do dětských let vracejí manažerka Renata Mrázová a ilustrátorka Denisa Prošková třiatřicet českých žen z minulosti a současnosti. Na rozmanitosti jejich povah a dívkami zvolených povolání ukazují (nejen) malým čtenářkám, že mohou být, čím chtějí, ať je jejich temperament jakýkoliv.

Aby člověk mohl psát o skutečných lidech, musí je učinit fiktivními. Jedině tak jim lze vdechnout život. Těmito slovy popisuje norská spisovatelka Linn Ullmannová způsob, kterým se rozhodla zachytit své rodiče a sebe samu v románu Neklidní. Podařilo se jí tak vyrovnat se se slavným jménem a zároveň vytvořit svébytný literární text.

Nejnovější formanovská biografie má převážně encyklopedický charakter. Vedle všeobecně známých údajů nicméně nabízí několik zapomenutých dokumentů, včetně jednoho rozboru od Milana Kundery.

Modernistka Eeva-Liisa Manner výrazně ovlivnila podobu finské poválečné poezie. Literární scénou oceňovaná beletristická studie její rozpolcené osobnosti od Heleny Sinervo je nyní k dispozici i česky. Jedná se portrét, jak výstižně formuluje doslov, „básnířky očima básnířky“, neboť i Sinervo je respektovanou autorkou tvořící svébytnou poezii.

V roce 2016 otiskl měsíčník Host Martinu Skořepovi první povídku a nyní tomuto autorovi stejnojmenné nakladatelství vydalo debutovou knihu s názvem Rituál Turínského koně. Fragmentární vyprávění novelistického rozsahu zachycuje především mnoho podob vypravěčova zápolení – s matkou postiženou Alzheimerovou chorobou, s pozdním coming outem, ale i s vlastním stárnutím. Útlá kniha však není pouze chmurná, jak by se z takového výčtu mohlo zdát.

Disidentské hnutí na Ukrajině v letech 1960–1980 vzniklo jako odpověď na zamrzlou destalinizaci v sovětské společnosti, útlak národního, kulturního a duchovního života i porušování ústavy. Autor autobiografické knihy Na karnevalu dějin byl zprvu mladý, věřící komsomolec, ale později prozřel a stal se jakousi spojkou mezi ukrajinskými a moskevskými zástanci lidských práv. Za své aktivity byl roku 1972 zatčen a násilím držen na psychiatrii. Po propuštění se mu podařilo vycestovat do Francie.

Knižní rozhovor s Martinem M. Šimečkou líčí nedávné dějiny naší země i problémy současnosti z více perspektiv, třeba z česko-slovenské i mezigenerační. Důležité je též postavení Šimečky coby liberála, který se snaží pochopit i voliče Trumpa či Zemana. Daří se mu to se střídavými úspěchy.

Tématem obsáhlé biografie ruského režiséra a scenáristy, první, která vyšla v češtině, je nejenom život a tvorba, ale také potíže s orgány sovětské státní kinematografie, emigrace na Západ, úspěchy i nerealizované projekty a hledání domova.

Žil muž jménem Geirmund Heljarskinn a patřil mezi nejpřednější muže Islandu. Přesto, nebo právě proto mělo být jeho jméno zapomenuto. Z jeho rodu však vzešel Bergsveinn Birgisson, jemuž norny určily jako nejpřednější zbraň nikoliv meč, ale jazyk. Když dospěl v muže, rozhodl se odčinit křivdu spáchanou na Geirmundovi.

Vpravdě babylonskou knihu, kde si pravda podává ruku se lží a výmyslem, sepsal – v italštině – argentinský spisovatel s anglickým jménem Wilcock. Sbírka obsahuje třicet pět portrétů smyšlených i reálných osobností a v češtině objevuje s odstupem téměř půlstoletí po původním vydání. Čas však její originalitu nijak nesetřel.

Stručné, avšak ilustračně velmi zdařilé seznámení s jedním z největších přírodovědců historie čtenáři nepřibližuje jen jeho život, nýbrž i dílo, jehož výsledkem byla teorie, která nadobro změnila nazírání člověka na živou přírodu, včetně sebe sama.

Kniha interdisciplinárně zkoumá, jak se mění rodinné vzpomínání a nakolik je potřebné identitotvorné příběhy uchovat i v budoucnosti.

Francouzský spisovatel Timothée de Fombelle není pro francouzské ani české čtenáře žádným nováčkem. Románem Neverland se však poprvé obrátil nikoli k dětem, ale k dospělému publiku. Poetický, často velmi dojímavý text připomíná, že si v sobě všichni neseme aspoň část svého dětského světa. Někdo samozřejmě méně, někdo více.

Rok 1965 byl pro básníka Allena Ginsberga hodně hektický: navštívil Kubu, Prahu, Moskvu, Leningrad, Varšavu a Krakov. V Praze byl zvolen králem majálesu, byl vyhoštěn a skončil v Londýně. Celou dobu si psal deníky, které nyní vycházejí pod příznačným názvem Deníky zpoza železné opony.

Literárně hodnotný bestseller… Příběh samotáře, který ztratil matku… Součást literárního kánonu… Anekdotický realismus… Citlivá analýza samoty… Oblíbenější u čtenářů než u kritiky… Hledání svobody – z dosahu rodiny a náboženství… Tvorba Maartena ’t Harta má nadšené příznivce i zavilé odpůrce. Svým nejúspěšnějším románem Osud tažných ptáků zkouší autor štěstí u českých čtenářů už podruhé. Podaří se mu tentokrát uspět?

Autobiografický román Podzim od Rudolfa Slobody, možná nejvýznamnějšího slovenského spisovatele druhé poloviny dvacátého století, toho nabízí překvapivě mnoho. Esejistické party věnované náboženství, smrti a stárnutí, popisy vypravěčovy každodennosti, humor, nadsázku, ironii i sebeironii. Nejpozoruhodnější je přitom Slobodova vypravěčská síla, která to vše drží pohromadě.

Menopauza je jedno z posledních tabuizovaných témat. Dá se pojednat vtipně, a přitom bez zlehčování? Svým osobním ilustrovaným příběhem se o to pokusila Francine Oomenová. Ženy příslušného věku v něm najdou povědomé stavy a pocity, jejich partneři, dorůstající děti či kolegové by mohli získat lepší představu o tom, co žena prožívá.

Co prožíval člověk, který byl po roce 1948 z politických důvodů zatčen? V jakém vězeňském společenství se ocitl a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj následné propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody, nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku?

Přední francouzský znalec Mahlerova díla vytvořil záslužnou biografii jednoho z největších skladatelů, kteří se narodili na našem území. Jediný svazek, mapující pestrý, byť nedlouhý Mahlerův život plný takřka románových peripetií, obohacuje jinak nepříliš početnou česky vydávanou literaturu o klasické hudbě a opeře. Tradičně pojatá biografie, nezahlcená odbornými hudebními termíny či notovými zápisy, má navíc ambice oslovit i širší publikum.

Do bohaté kolekce českých překladů publikací o slavném filmovém režisérovi přibyla další. Faktograficky i obrazově je zajímavá, ale zásadních nových zjištění nebo přehodnocení se od ní nedočkáme.

Čtvrtý díl autobiografické série Karla Oveho Knausgårda se nese ve znamení alkoholu a marných pokusů o ztrátu panictví. Otevřená zpověď o mladických chybách a trapasech se dobře čte, ale po jejím skončení v nás příliš mnoho čtenářských zážitků nezbyde, trochu jako v nás stále trochu zůstává pocit hladu po návštěvě fastfoodu.

O předsudcích, o strachu z neznámého a o tom, jakou neopodstatněnou nenávist může takový strach vyvolat, vypráví román Lydie Salvayre, francouzské autorky se španělskými kořeny. Příběh si vystačí bez nadhledu vypravěče – slovo dostávají střídavě obě strany stále vyhrocenějšího konfliktu. Dva protichůdné úhly pohledu ukazují, jak relativní je vnímání skutečnosti.

Vzpomínkami Danyho Laferrièra na jeho dětství strávené na verandě u nohou milované babičky Da se line vůně kávy. V krátkých úryvcích nám přibližuje pomalý život v haitské vesnici, ovlivněný pověrčivostí a svérázem jejích obyvatel, kteří nikdy nevynechají příležitost stavit se u Da na šálek dobré kávy.

Nizozemští čtenáři Arnona Grunberga se v roce 2015 dočkali: konečně vyšly vzpomínky jeho matky na dětství a mládí, rozvádějící i její pohnuté osudy za druhé světové války. Grunberg své dílo ve vztahu k této knize označil za pouhou poznámku pod čarou. Českým čtenářům kniha navíc odhaluje méně známé epizody z dějin holokaustu.

Paměti ve své době významného podnikatele v oboru stavebnictví, pohostinství i ve filmovém průmyslu představují ne-li jedinečnou, pak svým rozsahem rozhodně mimořádnou sondu do českého hospodářského a společenského života první poloviny 20. století.

Novinářka Alice Horáčková svou posedlost lidskými osudy dokázala skvěle zúročit i jako spisovatelka – vhodnou volbou stylu vyprávění vytvořila velmi plastickou a dynamickou postavu, svéráznou paní, která s vtipem a grácií chrlí historky o svém dětství a mládí v době socialismu a o životě po boku malíře trpícího duševní poruchou.