Donedávna zcela neznámý španělský autor Jesús Carrasco (1972) se svým debutovým románem Na útěku proslavil doma i ve světě: v roce 2013 knihu madridský Svaz knihkupců zvolil za nejlepší knihu roku, dnes je přeložena už do devatenácti jazyků a připravuje se i její filmová adaptace.

Na pozadí pohnutého příběhu o trnité pouti Evy od generála Iosifa k tulákovi Levovi španělský spisovatel Jesús Carrasco připomíná cestu evropských dějin s jejími nemilými kulisami: hrůzami druhé světové války, transporty do koncentračních táborů, nelidskými podmínkami pracovních lágrů, zločiny španělské občanské války i evropskou kolonizací Afriky. Důrazem na pozapomenutý vztah k půdě dílo připomíná venkovský román, obsahuje i jednoznačný ekologický apel.

Giovanni Catelli (*1965, v italském městě Cremona) je profesí advokát, který se však oboru, jejž vystudoval, vůbec nevěnuje.

Nizozemský překlad románu Marka Šindelky Únava materiálu (přel. Edgar de Bruin) je jednou z pěti nejlepších překladových knih za rok 2018. O tom, který z pěti titulů získá nizozemskou Cenu pro evropskou literaturu, se rozhodne na podzim. Nicméně i nominace už znamená nejen širokou publicitu pro autora a titul, ale i uznání role, kterou v zahraničním úspěchu knihy sehrává překladatel.

S neobvyklou lehkostí napsaná prvotina mladé japanoložky je v české literatuře unikum. Nejen kvůli autorčinu zaměření a z něj plynoucím netradičním motivům, které se v díle objevují, ale i díky svižnému stylu vyprávění, uvěřitelnosti hovorových dialogů a zejména struktuře textu a jeho rozvrstvení do několika linií, které se, jak čtenář vytuší, v závěru protnou, a to s přirozenou lehkostí a samozřejmostí.

Neobyčejný debut mladé české autorky hledá cestu k pochopení vzdálené japonské kultury i k porozumění dnešnímu světu. Vyprávění je nejen jazykově zajímavé, ale především autentické a prožité.

Další kniha britského spisovatele Stephena Clarka je humorným průvodcem Paříží a (ne)milosrdnou kritikou jejích obyvatel. Jde o oddechové čtení, rozhodně vhodné jako originální inspirace před cestou do této velmi navštěvované, mýty opředené a mnoha přívlastky ověnčené metropole.

Claude Simon, nositel Nobelovy ceny za literaturu, je francouzskou literární kritikou řazen do osobitého, i když značně disparátního hnutí nového románu. V české literatuře (původní i překladové) Simonovo dílo v podstatě nemá obdoby.

Brazilský spisovatel Paulo Coelho se ve své zatím poslední knize vrací k příběhu člověka na cestě za sebou samým. Namísto jeho nejslavnějšího poutníka, pastýře Santiaga, se tentokrát na cestu vydává slavný spisovatel, o jehož totožnosti autor nenechává nikoho na pochybách.

Do nepálské oblasti Dolpo se s přáteli a několikačlennou karavanou vydává italský prozaik Paolo Cognetti. Dlouhé putování horskými údolími a masívy skýtá příležitost zkoumat nejen okolní krajinu a kulturu, ale i vlastní stavy mysli. Vměstnat všechny tyto podněty na pole krátkého literárně laděného cestopisu ovšem není nic samozřejmého ani pro tak zkušeného horala a spisovatele.

Deník z Konga Josepha Conrada přináší zajímavé svědectví o autorově cestě, která se stala materiálem pro světoznámou, kanonizovanou novelu Srdce temnoty. Je dokladem Conradovy civilní zkušenosti a aktivní spolupráce s koloniální mocností a jako nezamýšlené doplnění novely ukazuje proměnu spisovatelova názorového horizontu.

Novela Srdce temnoty vyšla už v roce 1899, ale zájem o nejznámější dílo Poláka, který se vypracoval na jednoho z vrcholných mistrů anglického jazyka, spíše stoupá, než aby upadal. Cesta anglického námořníka do nitra Černého kontinentu totiž obnáší i další typy temnot a dalece přesahuje rámec dobrodružného románu.

I dnes je samozřejmě možné číst Nebe, peklo, ráj jako experiment, který se snaží zbořit jazyk a tvar běžného románu a vyžívat se v bezpochyby zajímavých úvahách autorova alter ega Morelliho o výstavbě a poslání literatury, ale vzhledem k již zmíněné poučenosti by se tím čtenář ochudil o další zážitky, které kniha skýtá. Nebe, peklo, ráj je totiž bezpochyby také krásný román o úmyslně nenaplněné lásce.

Cortázarův román Výherci je starý skoro padesát let, což je neuvěřitelné. Jestlipak originál působí na španělsky čtoucí oči dosud tak moderně a hladce jako díky parádnímu překladu česká verze na naše?

Magický příběh, ve které se kříží cesty v různých časech a místech, všechny však směřují k vykreslení podoby dnešního Mosambiku. Nový román slavného mosambického spisovatele.

Oblíbený autor knih pro děti Lukáš Csicsely publikoval druhou knihu určenou dospělým čtenářům. Román, jejž vypráví dandy a fintil Jan Hugo, však svého autora nezapře. Nejkrásnější pohřeb Jana Huga stejně jako Csicselyovy dětské knihy srší nápady, a představuje tak typ literatury, který je na poli české prózy v posledních letech vzácný.

Kniha čtenáře volá k odpovědnosti k místu, které obývá, a k opuštění lhostejnosti a nezájmu. Doporučit se dá i Pražanům, kteří žili v mylném domnění, že vše, co v jejich městě stojí za to, už viděli.

Některé autorovy popisy původních kultur jsou možná trochu idealizované a soudy nad šiřiteli křesťanství příliš příkré, ale apel k poznávání nových jazyků a uznávání kulturní i ekologické různorodosti je každopádně cenný. A aktuální.

Ederlezi je svátek, kterým Romové vítají příchod jara. Čolićův stejnojmenný román je plný melodií, radosti a bujarého veselí, jaké ke svátku Ederlezi patří. Je to ale také hořká, pesimistická komedie o nevyzpytatelnosti osudu, o ironii života a o věčném vandrování jednoho národa, jenž si svými písněmi proráží cestu napříč časem a prostorem.

Před 18 lety vyšla v nakladatelství Odeon kniha s názvem Zápisky z volných chvil, která obsahuje tři klasická díla japonské literatury zápiskového žánru zuihicu. Vedle Důvěrných sešitů od dvorní dámy Sei Šónagon z konce 10.století a Zápisků z poustevny napsaných mnichem Kamo no Čómeiem z počátku století třináctého se ve výše uvedené knize nacházejí i Zápisky z dlouhé chvíle, jejichž autorem je mnich ze starobylé rodiny šintoistických kněží Jošida Kenkó.

Půvabná knížka o hlemýždi, který nachází smysl bytí ne v rychlosti, ale v přátelství a životní cestě samotné, učaruje nejen dětem. Nečekaně dobrodružný příběh nevtíravě přibližuje tradiční čínskou filozofii a náboženství.

Román o cestě několika přátel na bájnou Horu analogie násilně ukončila autorova smrt: tím pádnější je jeho poselství o nemilosrdné konečnosti všeho dění. Daumalovi k odchodu na onen svět nepřímo pomohlo i neúnavné zkoumání působení omamných a jiných látek, vedené touhou nalézt nové formy poznání.

Jakkoli v zárodku Obrazů z cest do země Sovětů stála nevinná kratochvíle dvou akademiků, jde o významnou knihu, jelikož české vztahování se k Rusku a tamní realitě je dnes celospolečensky závažné téma. I dnes tam někteří podnikají jakousi iniciační cestu jako do novodobé země zaslíbené, která se údajně dokázala ubránit chaosu panujícímu v západní Evropě a střeží pravé křesťanské hodnoty.

Hlavním záměrem knihy je snaha ukázat, že Odyssea není nuda. Autor vypráví jednotlivé příběhy ve svižném tempu, celé to prokládá vtipnými vysvětlujícími poznámkami a glosami, nechybí ani postřehy z vlastního života.

Mladá žena putuje sama přes hory a doly s nákladem několika kaprů určených pro rybníky v císařských zahradách: cesta plná příkoří jí dává možnost poznat svět, mnohému se naučit. To vše ovšem není důležité, Mijuki po smrti svého muže už na tomto světě ztratila své místo. Příběh od francouzského autora Didiera Decoina zasazený do Japonska 12. století je inspirován tradičním japonským estetickým prvkem „mono no aware“, tedy teskným úžasem nad křehkostí a pomíjivostí krásy – a také života.

Další reportážní komiks kanadského autora se odehrává ve Svatém městě. Delisle si nehraje na odborníka, zůstává nenápadným, ale pečlivým pozorovatelem. Jeho humor spočívá převážně v umění zachytit drobné absurdity každodenního života.

Reportáž podaná jako komiks je něco, s čím se v Česku nesetkáváme poprvé. Tentokrát nepůjde o reportáž líčící válečný konflikt, ale jeden z totalitních režimů naší nemocné planety.

Kreslíř a animátor Guy Delisle strávil tři měsíce v čínském Šen-čenu, kde kontroloval místní animátorské studio, v němž si nechávají západní filmové společnosti levně připravovat své televizní seriály. Čína nastavující svou tvář Západu se ukazuje jako potěmkinovská vesnice, o čemž jsme se mohli sami přesvědčit i při zahájení olympijských her v Pekingu – krásná holčička otevírající pusu do zpěvu holčičky „ošklivější“ nebo předtočený a počítačově upravený ohňostroj.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Román Ohňostroj nabízí romantický výlet po celé Evropě s lehce negativistickými odbočkami.