Pura vida není suchopárný historický román, Deville vlastně dějiny ukazuje jako sled neúspěchů a hrůz, v němž přežíváme spíš dík podružnostem.

Břetislav Ditrych zachytil ve svém pátém básnickém souboru, nazvaném Hořce voní arnika. Jiná Šumava / Bitter duftet Arnika. Der andere Böhmerwald, subjektivní dojmy a vzpomínky z navštěvovaných míst, silně prodchnuté znalostmi historických fakt a vědomím dějinných katastrof, o nichž krajina v pohraničí dodnes podává svědectví. Cyklus fragmentárních reflexivních textů doplňují na čtyři desítky fotografií a paralelní německý překlad.

Z Montmartru přes náměstí Saint-Sulpice a malinké uličky až do zapadlých kaváren – tak podává Břetislav Ditrych obraz Paříže, ve které se mísí minulost se současností a stopy dávno mrtvých umělců s kroky žijícího autora. Sbírka textů nabízí osobní svědectví o městě, které je zdrojem inspirace umělců již několik století.

Břetislav Ditrych ve sbírce Prostě Paříž skládá obraz Paříže z letmých pohledů a zaznamenaných mikroudálostí. Báseň věnovaná Toyen a následující krátké prozaické útvary pocházejí z oddílu Povšechně, osobně a zachycují autorovy dojmy z pařížských zákoutí. Poslední báseň je ukázka Ditrychových básní připisovaných jiným autorům z oddílu Jmenovitě, namátkou.

Životy dvou dětských hrdinů změní zdánlivě obyčejný kamínek. Dobrodružství v sobě skrývá nejen putování protagonistů napříč tajemným světem a překonávání různých nástrah, ale i hlubší filozofickou linku.

Finský lingvista Kai Donner neputoval na Sibiř za exotikou, ale za poznáním dávné minulosti svého národa. Na základě jeho dvou cest uskutečněných v letech 1912–14 a věnovaných výzkumu jazyků, tradiční kultury i každodenní reality původních obyvatel, tehdy vznikla kniha, již lze dnes považovat za nadčasovou.

Cestopis má být především cesta k introspekci, etnografické pojednání má napomáhat uchopení hodnot vlastní kultury a civilizace. Donnerova kniha Na Sibiři mezi Samojedy obojí naplňuje. Navíc je po finském způsobu zároveň sarkastická i dojemná a přes poměrnou vnější nesoudržnost textu ji lze číst jako vzrušující příběh.

Irena Dousková, autorka populárního Hrdého Budžese, se i ve své nejnovější knize Rakvičky vrací do minulosti, třebaže ne tak vzdálené. Její hrdinka se ve snaze bojovat s nepřízní osudu vydává na cestu za svou (kýženou) láskou, ale vůbec nic nejde hladce. Kniha sama pak, zvláště ve srovnání s Budžesem, budí jisté rozpaky.

Další polská debutantka – tentokrát však s poměrně vyzrálou prózou.

Pulpový román – a ničím víc Chaos není – se čte proto, aby nás nezřízeně bavil. Jacku De Brulovi se to daří. Jeho hrdina proputuje celý svět při pátrání po starobylé záhadě: přitom skáče, potápí se, rve se a luští hádanky. A celkem zbytečně se přitom autor odvolává na Homérovu Odysseu.

Chcete si s dětmi připomínat, že se různé generace mohou vzájemně obohacovat nebo že stanout každý týden na vrcholku světa má smysl a nikdy se to neomrzí? Roztomilý kocourek Lulu a vlídná paní Jezevcová vám budou znamenitými průvodci.

V knížce plné exotického slunce a panenské přírody se proslulý ochránce zvířat a spisovatel Gerald Durrell zaměřil na zážitky ze svých sběratelských cest po Africe a jižní Americe, kde získával zástupce živočišné říše, jež pak na své „arše“ převážel do zoologických zahrad v Evropě. Svá nevšední dobrodružství pojímá Durrell s humorným nadhledem a zobrazuje odchyt zvířat a následnou péči o ně se všemi strastmi i radostmi.

Britští spisovatelé posledního století jsou neodolatelně přitahováni Středomořím. Pokud lze však některého britského spisovatele označit za skutečně výrazně „středomořského“, pak je to určitě Lawrence Durrell (1912-1990), jehož Setkání s mořskou Venuší nyní vyšlo v češtině.

Cestopis známého anglického romanopisce Lawrence Durrella, který strávil poválečnou dobu na řeckém ostrově Rhodos, o němž napsal knihu.

Najnovšia knižka Dušana Dušeka má podtitul románik a motto o nádeji. Očakávaný či želaný posun v autorovej poetike však nijako neznamená – skôr je opätovným a sústredeným rozvíjaním toho, na čo sme u Dušana Dušeka zvyknutí, a to aj napriek tomu, že k piešťanskej topografii pridal americkú road-movie.

Cestujete vlakem na venkov, na sedačkách okolo vás se válejí odpadky, které se už nevešly do přetékajících odpadních košů, a příchod průvodčího doprovázejí čvachtavé zvuky, protože na podlahu vagonu přetekla voda z ucpaného záchodu. Do takové situace zasadil Benoît Duteurtre hlavní hrdinku v úvodní kapitole svého románu Dráhy.

Cesta do Francie je román o studentovi z New Yorku, který si dlouho idealizoval Francii, a když zjistil, jak vlastně dnes země snů z Monetových obrazů skutečně vypadá, rád by ji očistil od vlivu svých krajanů.

Nejnovější román Jean-Françoise Duvala, Rok, kdy jsem se naučil anglicky, nachází stejně jako jeho předchozí díla inspiraci v autorově vlastní zkušenosti z cest - tentokrát se však Jean-François Duval vrací do svého mládí, kdy se téměř před čtyřiceti lety ocitl na ročním studijním pobytě v Cambridge.

Knižní debut krakovského etnologa z tajin ruské tajgy.

Letošní vítěz jedné z nejprestižnějších literárních cen pro arabskou tvorbu, román Drúz z Bělehradu spisovatele Rabí’a Džábira, je v mnoha směrech zvláštní. Historická výprava do druhé poloviny devatenáctého století načrtává na méně než dvou set padesáti stranách osudy libanonského prodavače vajec Haná Ja’aqúba, který se ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě.

Proč zrovna dvě desetiletí? Právě před dvaceti lety totiž Umberto Eco publikoval - jak sám přiznává, poněkud nesměle - svůj první beletristický pokus, středověkou detektivku Jméno růže. Román jej okamžitě proslavil i mimo poměrně úzký rámec mediavelistů a literárních teoretiků, v nichž se do té doby pohyboval, a autorovi umožnil oslovovat čím dál širší publikum.

Během staletí se svět zaplnil bájnými místy a zeměmi, v jejichž existenci lidé věřili a někdy v ně věříme dodnes. Kdysi mohly skutečně existovat, jako legendární Atlantida, nebo také ne, ale víra v ně byla skutečná: řada dobrodruhů se vydala hledat např. říši královny ze Sáby. To, co je na těchto přeludech skutečné, odkrývá ve své nové knize Dějiny legendárních zemí a míst Umberto Eco.

Eco má jistě pravdu, že vymyšlené krajiny, o kterých píše, se staly „pravdivou součástí reality světa našich představ“ a mají velmi reálnou sílu, jsou obdařeny mocí nadchnout, snít, dojmout, chtít objevovat, modlit se, pomáhat druhým, ale i chorobně utíkat od reality, či ji naopak od základu měnit a ve jménu zcela nového budoucího světa ničit a vraždit. Čím více si to budeme uvědomovat, tím lépe.

Již samotný název Pocítíte naši rychlost (You Shall Know Our Velocity) naznačuje, o co v ději půjde především. Protagonista a vypravěč Will se po tragické smrti svého kamaráda Jacka domluví se svým přítelem Handem, že za pouhých šest dní absolvují cestu kolem světa.

Jak již sám titul napovídá, jde ve Jdu o pohyb někam. Félix Ferrer, hlavní hrdina na počátku jde, a to tak, že odchází od svojí ženy a vyráží na dalekou cestu až za polární kruh. Jde i v samém závěru románu, ovšem tady přichází, aby mohl opět odejít a jít dál...

Waren Ellis, tvůrce kultovních komiksů, opustil prostor bublin a vytvořil popkulturní prózu pro všechny příznivce amerických road stories.

Kniha spisovatele Františka Emmerta přináší nové a dosud nepublikované fotografie z cest legendárních cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Snímky jsou doplněny vyprávěním obou autorů a mnoha zajímavými dokumenty. Zlínský archiv H + Z vydal další ze svých tajemství.

Rakouský muzikolog Franz Ritter nemůže spát. Trápí ho čekání na diagnózu, kterou nad ním má vyřknout jeho lékař, ale mnohem větší neklid mu způsobí nečekaný dopis. Franzovi píše jeho celoživotní láska a připraví mu tak noc plnou vzpomínek, úvah a přemítání. Je to noc vyprávění se střípky příběhů rozkročených od básníků kmene Udhra a Chajjámových čtyřverší přes Liszta, Beethovena, Manna nebo třeba Aloise Musila po události islámské revoluce a tažení tzv. Islámského státu Sýrií.

Bezvýchodná životní perspektiva ve společnosti svázané striktními pravidly přiměje mladého Maročana Lachdara k útěku: nejprve od rodiny, poté pořád dál až do Evropy. Lachdar ale neutíká za konzumními požitky, jeho sny živí svoboda, literatura, láska. Román vyšel ve Francii roku 2011, kdy se přes Blízký východ a severní Afriku přelila vlna arabského jara, a dodnes je velmi aktuální. A také atraktivní. Možná proto, že namísto konfrontačního přístupu Énard pečlivě volí spíše smířlivý tón.

Nizozemská spisovatelka Anna Enquistová (1945) zachytila v knize Návrat domů život mořeplavce Jamese Cooka viděný očima jeho ženy. Není to historický román ani dobová freska s psychologizujícími prvky, dokonce ani cestopis popisující Cookova námořní dobrodružství...