Kniha čtenáře volá k odpovědnosti k místu, které obývá, a k opuštění lhostejnosti a nezájmu. Doporučit se dá i Pražanům, kteří žili v mylném domnění, že vše, co v jejich městě stojí za to, už viděli.

Některé autorovy popisy původních kultur jsou možná trochu idealizované a soudy nad šiřiteli křesťanství příliš příkré, ale apel k poznávání nových jazyků a uznávání kulturní i ekologické různorodosti je každopádně cenný. A aktuální.

Ederlezi je svátek, kterým Romové vítají příchod jara. Čolićův stejnojmenný román je plný melodií, radosti a bujarého veselí, jaké ke svátku Ederlezi patří. Je to ale také hořká, pesimistická komedie o nevyzpytatelnosti osudu, o ironii života a o věčném vandrování jednoho národa, jenž si svými písněmi proráží cestu napříč časem a prostorem.

Před 18 lety vyšla v nakladatelství Odeon kniha s názvem Zápisky z volných chvil, která obsahuje tři klasická díla japonské literatury zápiskového žánru zuihicu. Vedle Důvěrných sešitů od dvorní dámy Sei Šónagon z konce 10.století a Zápisků z poustevny napsaných mnichem Kamo no Čómeiem z počátku století třináctého se ve výše uvedené knize nacházejí i Zápisky z dlouhé chvíle, jejichž autorem je mnich ze starobylé rodiny šintoistických kněží Jošida Kenkó.

Půvabná knížka o hlemýždi, který nachází smysl bytí ne v rychlosti, ale v přátelství a životní cestě samotné, učaruje nejen dětem. Nečekaně dobrodružný příběh nevtíravě přibližuje tradiční čínskou filozofii a náboženství.

V pořadí již druhá kniha čínského autorského dua míří jak na malé čtenáře, tak na jejich rodiče. Příběh právě narozeného mravence nabádá k přemýšlení o smyslu života, přátelství i o hodnotách, kterými se řídit. Děti navíc v knize najdou prostor pro vlastní tvorbu.

Román o cestě několika přátel na bájnou Horu analogie násilně ukončila autorova smrt: tím pádnější je jeho poselství o nemilosrdné konečnosti všeho dění. Daumalovi k odchodu na onen svět nepřímo pomohlo i neúnavné zkoumání působení omamných a jiných látek, vedené touhou nalézt nové formy poznání.

Jakkoli v zárodku Obrazů z cest do země Sovětů stála nevinná kratochvíle dvou akademiků, jde o významnou knihu, jelikož české vztahování se k Rusku a tamní realitě je dnes celospolečensky závažné téma. I dnes tam někteří podnikají jakousi iniciační cestu jako do novodobé země zaslíbené, která se údajně dokázala ubránit chaosu panujícímu v západní Evropě a střeží pravé křesťanské hodnoty.

Hlavním záměrem knihy je snaha ukázat, že Odyssea není nuda. Autor vypráví jednotlivé příběhy ve svižném tempu, celé to prokládá vtipnými vysvětlujícími poznámkami a glosami, nechybí ani postřehy z vlastního života.

Mladá žena putuje sama přes hory a doly s nákladem několika kaprů určených pro rybníky v císařských zahradách: cesta plná příkoří jí dává možnost poznat svět, mnohému se naučit. To vše ovšem není důležité, Mijuki po smrti svého muže už na tomto světě ztratila své místo. Příběh od francouzského autora Didiera Decoina zasazený do Japonska 12. století je inspirován tradičním japonským estetickým prvkem „mono no aware“, tedy teskným úžasem nad křehkostí a pomíjivostí krásy – a také života.

Další reportážní komiks kanadského autora se odehrává ve Svatém městě. Delisle si nehraje na odborníka, zůstává nenápadným, ale pečlivým pozorovatelem. Jeho humor spočívá převážně v umění zachytit drobné absurdity každodenního života.

Reportáž podaná jako komiks je něco, s čím se v Česku nesetkáváme poprvé. Tentokrát nepůjde o reportáž líčící válečný konflikt, ale jeden z totalitních režimů naší nemocné planety.

Kreslíř a animátor Guy Delisle strávil tři měsíce v čínském Šen-čenu, kde kontroloval místní animátorské studio, v němž si nechávají západní filmové společnosti levně připravovat své televizní seriály. Čína nastavující svou tvář Západu se ukazuje jako potěmkinovská vesnice, o čemž jsme se mohli sami přesvědčit i při zahájení olympijských her v Pekingu – krásná holčička otevírající pusu do zpěvu holčičky „ošklivější“ nebo předtočený a počítačově upravený ohňostroj.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Román Ohňostroj nabízí romantický výlet po celé Evropě s lehce negativistickými odbočkami.

Pura vida není suchopárný historický román, Deville vlastně dějiny ukazuje jako sled neúspěchů a hrůz, v němž přežíváme spíš dík podružnostem.

Břetislav Ditrych zachytil ve svém pátém básnickém souboru, nazvaném Hořce voní arnika. Jiná Šumava / Bitter duftet Arnika. Der andere Böhmerwald, subjektivní dojmy a vzpomínky z navštěvovaných míst, silně prodchnuté znalostmi historických fakt a vědomím dějinných katastrof, o nichž krajina v pohraničí dodnes podává svědectví. Cyklus fragmentárních reflexivních textů doplňují na čtyři desítky fotografií a paralelní německý překlad.

Z Montmartru přes náměstí Saint-Sulpice a malinké uličky až do zapadlých kaváren – tak podává Břetislav Ditrych obraz Paříže, ve které se mísí minulost se současností a stopy dávno mrtvých umělců s kroky žijícího autora. Sbírka textů nabízí osobní svědectví o městě, které je zdrojem inspirace umělců již několik století.

Břetislav Ditrych ve sbírce Prostě Paříž skládá obraz Paříže z letmých pohledů a zaznamenaných mikroudálostí. Báseň věnovaná Toyen a následující krátké prozaické útvary pocházejí z oddílu Povšechně, osobně a zachycují autorovy dojmy z pařížských zákoutí. Poslední báseň je ukázka Ditrychových básní připisovaných jiným autorům z oddílu Jmenovitě, namátkou.

Do jaké míry si můžeme představit vnitřní svět historických osobností, navíc v časech už dost vzdálených? O čem a jak asi přemýšlely, co ovlivňovalo jejich volby a kolik prostoru pro uplatnění své vůle za daných okolnosti vůbec měly? A jak nás jejich příběh může inspirovat dnes? To jsou otázky, které člověka napadají nad knihou Tajemství. Neskutečný příběh Anežky české.

Životy dvou dětských hrdinů změní zdánlivě obyčejný kamínek. Dobrodružství v sobě skrývá nejen putování protagonistů napříč tajemným světem a překonávání různých nástrah, ale i hlubší filozofickou linku.

Finský lingvista Kai Donner neputoval na Sibiř za exotikou, ale za poznáním dávné minulosti svého národa. Na základě jeho dvou cest uskutečněných v letech 1912–14 a věnovaných výzkumu jazyků, tradiční kultury i každodenní reality původních obyvatel, tehdy vznikla kniha, již lze dnes považovat za nadčasovou.

Cestopis má být především cesta k introspekci, etnografické pojednání má napomáhat uchopení hodnot vlastní kultury a civilizace. Donnerova kniha Na Sibiři mezi Samojedy obojí naplňuje. Navíc je po finském způsobu zároveň sarkastická i dojemná a přes poměrnou vnější nesoudržnost textu ji lze číst jako vzrušující příběh.

Irena Dousková, autorka populárního Hrdého Budžese, se i ve své nejnovější knize Rakvičky vrací do minulosti, třebaže ne tak vzdálené. Její hrdinka se ve snaze bojovat s nepřízní osudu vydává na cestu za svou (kýženou) láskou, ale vůbec nic nejde hladce. Kniha sama pak, zvláště ve srovnání s Budžesem, budí jisté rozpaky.

Další polská debutantka – tentokrát však s poměrně vyzrálou prózou.

Pulpový román – a ničím víc Chaos není – se čte proto, aby nás nezřízeně bavil. Jacku De Brulovi se to daří. Jeho hrdina proputuje celý svět při pátrání po starobylé záhadě: přitom skáče, potápí se, rve se a luští hádanky. A celkem zbytečně se přitom autor odvolává na Homérovu Odysseu.

Chcete si s dětmi připomínat, že se různé generace mohou vzájemně obohacovat nebo že stanout každý týden na vrcholku světa má smysl a nikdy se to neomrzí? Roztomilý kocourek Lulu a vlídná paní Jezevcová vám budou znamenitými průvodci.

Dukajův Led je dílo alternativní historie, které sice obsahuje množství literární fantastiky, avšak mnohem více se tato próza pohybuje na pomezí románu a filozofického traktátu. Autorův oceňovaný opus tak mimo jiné připomíná, že i literární fantastika může hrdě stát po boku velikánů „vážné literatury“. V neděli získal cenu Magnesia Litera.

V knížce plné exotického slunce a panenské přírody se proslulý ochránce zvířat a spisovatel Gerald Durrell zaměřil na zážitky ze svých sběratelských cest po Africe a jižní Americe, kde získával zástupce živočišné říše, jež pak na své „arše“ převážel do zoologických zahrad v Evropě. Svá nevšední dobrodružství pojímá Durrell s humorným nadhledem a zobrazuje odchyt zvířat a následnou péči o ně se všemi strastmi i radostmi.

Britští spisovatelé posledního století jsou neodolatelně přitahováni Středomořím. Pokud lze však některého britského spisovatele označit za skutečně výrazně „středomořského“, pak je to určitě Lawrence Durrell (1912-1990), jehož Setkání s mořskou Venuší nyní vyšlo v češtině.