Cestopis známého anglického romanopisce Lawrence Durrella, který strávil poválečnou dobu na řeckém ostrově Rhodos, o němž napsal knihu.

Najnovšia knižka Dušana Dušeka má podtitul románik a motto o nádeji. Očakávaný či želaný posun v autorovej poetike však nijako neznamená – skôr je opätovným a sústredeným rozvíjaním toho, na čo sme u Dušana Dušeka zvyknutí, a to aj napriek tomu, že k piešťanskej topografii pridal americkú road-movie.

Cestujete vlakem na venkov, na sedačkách okolo vás se válejí odpadky, které se už nevešly do přetékajících odpadních košů, a příchod průvodčího doprovázejí čvachtavé zvuky, protože na podlahu vagonu přetekla voda z ucpaného záchodu. Do takové situace zasadil Benoît Duteurtre hlavní hrdinku v úvodní kapitole svého románu Dráhy.

Cesta do Francie je román o studentovi z New Yorku, který si dlouho idealizoval Francii, a když zjistil, jak vlastně dnes země snů z Monetových obrazů skutečně vypadá, rád by ji očistil od vlivu svých krajanů.

Nejnovější román Jean-Françoise Duvala, Rok, kdy jsem se naučil anglicky, nachází stejně jako jeho předchozí díla inspiraci v autorově vlastní zkušenosti z cest - tentokrát se však Jean-François Duval vrací do svého mládí, kdy se téměř před čtyřiceti lety ocitl na ročním studijním pobytě v Cambridge.

Knižní debut krakovského etnologa z tajin ruské tajgy.

Letošní vítěz jedné z nejprestižnějších literárních cen pro arabskou tvorbu, román Drúz z Bělehradu spisovatele Rabí’a Džábira, je v mnoha směrech zvláštní. Historická výprava do druhé poloviny devatenáctého století načrtává na méně než dvou set padesáti stranách osudy libanonského prodavače vajec Haná Ja’aqúba, který se ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě.

Proč zrovna dvě desetiletí? Právě před dvaceti lety totiž Umberto Eco publikoval - jak sám přiznává, poněkud nesměle - svůj první beletristický pokus, středověkou detektivku Jméno růže. Román jej okamžitě proslavil i mimo poměrně úzký rámec mediavelistů a literárních teoretiků, v nichž se do té doby pohyboval, a autorovi umožnil oslovovat čím dál širší publikum.

Během staletí se svět zaplnil bájnými místy a zeměmi, v jejichž existenci lidé věřili a někdy v ně věříme dodnes. Kdysi mohly skutečně existovat, jako legendární Atlantida, nebo také ne, ale víra v ně byla skutečná: řada dobrodruhů se vydala hledat např. říši královny ze Sáby. To, co je na těchto přeludech skutečné, odkrývá ve své nové knize Dějiny legendárních zemí a míst Umberto Eco.

Eco má jistě pravdu, že vymyšlené krajiny, o kterých píše, se staly „pravdivou součástí reality světa našich představ“ a mají velmi reálnou sílu, jsou obdařeny mocí nadchnout, snít, dojmout, chtít objevovat, modlit se, pomáhat druhým, ale i chorobně utíkat od reality, či ji naopak od základu měnit a ve jménu zcela nového budoucího světa ničit a vraždit. Čím více si to budeme uvědomovat, tím lépe.

Již samotný název Pocítíte naši rychlost (You Shall Know Our Velocity) naznačuje, o co v ději půjde především. Protagonista a vypravěč Will se po tragické smrti svého kamaráda Jacka domluví se svým přítelem Handem, že za pouhých šest dní absolvují cestu kolem světa.

Romance, sci-fi a drama obalené v pojmu queer, to vše najdeme v komiksovém debutu Liny Ehrentraut Melek + ich (Melek + já), které loni vydalo švýcarské komiksové nakladatelství Edition Moderne.

Jak již sám titul napovídá, jde ve Jdu o pohyb někam. Félix Ferrer, hlavní hrdina na počátku jde, a to tak, že odchází od svojí ženy a vyráží na dalekou cestu až za polární kruh. Jde i v samém závěru románu, ovšem tady přichází, aby mohl opět odejít a jít dál...

Co to je domov? Skrývá se pod tímto pojmem nutně soužití s druhými a nakolik je domov spojen s krajinou a rodinnou historií? V deníkových zápiscích touží islandská autorka po návratu rodného ostrova v podobě nezasažené průmyslem a turismem, ale současně si přeje zachovat po generace budovanou ženskou nezávislost.

Ve svém debutu chtěla Lenka Elbe prohloubit povědomí o ponurém osudu dnes chátrajícího města Jáchymov. Namísto historického výkladu se však vydala jinou cestou, překvapivou – ve svém vyprávění mísí prvky humoru, fantasy, detektivky i hororu. Autorčino debutantství je velmi znát. Text místy skřípe, pointa se ztrácí v neúměrném množství slov a odvaha k žánrovému experimentu a novému přístupu k tragické historii města je bohužel jeho jedinou silnější stránkou.

Waren Ellis, tvůrce kultovních komiksů, opustil prostor bublin a vytvořil popkulturní prózu pro všechny příznivce amerických road stories.

Kniha spisovatele Františka Emmerta přináší nové a dosud nepublikované fotografie z cest legendárních cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Snímky jsou doplněny vyprávěním obou autorů a mnoha zajímavými dokumenty. Zlínský archiv H + Z vydal další ze svých tajemství.

Rakouský muzikolog Franz Ritter nemůže spát. Trápí ho čekání na diagnózu, kterou nad ním má vyřknout jeho lékař, ale mnohem větší neklid mu způsobí nečekaný dopis. Franzovi píše jeho celoživotní láska a připraví mu tak noc plnou vzpomínek, úvah a přemítání. Je to noc vyprávění se střípky příběhů rozkročených od básníků kmene Udhra a Chajjámových čtyřverší přes Liszta, Beethovena, Manna nebo třeba Aloise Musila po události islámské revoluce a tažení tzv. Islámského státu Sýrií.

Bezvýchodná životní perspektiva ve společnosti svázané striktními pravidly přiměje mladého Maročana Lachdara k útěku: nejprve od rodiny, poté pořád dál až do Evropy. Lachdar ale neutíká za konzumními požitky, jeho sny živí svoboda, literatura, láska. Román vyšel ve Francii roku 2011, kdy se přes Blízký východ a severní Afriku přelila vlna arabského jara, a dodnes je velmi aktuální. A také atraktivní. Možná proto, že namísto konfrontačního přístupu Énard pečlivě volí spíše smířlivý tón.

Nizozemská spisovatelka Anna Enquistová (1945) zachytila v knize Návrat domů život mořeplavce Jamese Cooka viděný očima jeho ženy. Není to historický román ani dobová freska s psychologizujícími prvky, dokonce ani cestopis popisující Cookova námořní dobrodružství...

Román Anny Enquistové (nar. 1945) Návrat domů vypráví příběh manželky slavného mořeplavce Jamese Cooka, která čeká na jeho návrat z druhé cesty kolem světa. V první části nás zprvu uchvátí harmonická idyla manželství...

Tenisový zápas mezi malířem Caravaggiem a básníkem Franciskem de Quevedem se v románu prolíná se zachycením dobyvatelské pouti Hernána Cortése, ale i s e-mailovou korespondencí autora s jeho nakladatelkou – jednou z předností románu Náhlá smrt mexického spisovatele Álvara Enrigueho je důmyslná kompozice. Další doklad toho, že hispanoamerická literatura neskončila obdobím takzvaného „boomu“.

Ke štěstí jim nestačí rodina ani práce. Potácejí se životem, hledají něco nového, co by je vytrhlo z věčného neúspěchu, zklamání a šedi. Jsou tak trochu ztroskotanci, nicotné postavy, co si zpackaly život. Asi tuší, že do dnešního světa vůbec nepatří. Neuměli žít ve své vlasti a neumějí to ani v nové zemi, do které emigrovali. Unikají do divokých nocí plných alkoholu a drog, zachutnaly jim nemanželské vztahy... Inspiraci pro svou povídkovou knihu Podchlazení našel Álvaro Enrigue ve vlastním živo

Norský spisovatel Tomas Espedal píše autobiografickou, intimní a otevřenou literaturu nedbající na hranice žánrů. Kniha Jít je jakýmsi filozofickým cestopisem popisujícím na pozadí autorových cest po Evropě myšlenky a pocity člověka, který se cítí být vykořeněným tulákem neschopným nalézt vnitřní klid.

Knižní rozhovor s neklidným člověkem, ve kterém se střetávají různé vášně, mezi nimiž se bolestně snaží hledat rovnováhu, přináší pohled na novinářství v současném rozbouřeném světě.

Po takmer tri a pol storočí sa na Slovensku – teda v severnej časti zaniknutého Uhorského kraľovstva – opäť objavuje drak.

Měl to být jakýsi alternativní průvodce po Bruselu, po několika úvodních kapitolách ale vyvstává otázka, zda je vydání bloggerských zápisků v knižní podobě vůbec v něčem přínosné.

Antologie povídek z finského severu představuje literární území polárního dne v různých žánrových a tematických podobách současné finské literatury. Prostřednictvím příběhů, které umí být syrové i odlehčené, dává českému čtenáři příležitost dohlédnout dál za všechna klišé o depresivní evropské pustině.

Mají země sousedící s Ruskem kromě velkého souseda něco společného? Na tuto otázku se snaží ve své objemné knize odpovědět norská autorka Erika Fatlandová, která neváhala věnovat dva roky života objíždění ruských hranic a povídání s lidmi, kteří v blízkosti tohoto impéria žijí.

Norská publicistka putovala po Střední Asii, aby zjistila, jaké stopy zanechal v těchto zemích komunismus. Své cestovatelské zážitky zprostředkovává v osobním cestopise psaném na míru norskému publiku, kterému je realita postsovětských zemí velmi vzdálená. Kniha je čtivá a plná historek, jenom čtenáři nezůstane příliš dlouho v paměti.